Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Dohry

V Čechách se v této celosvětově vypjaté době kupodivu nic zvláštního nedělo. Česká vláda bez reptání vyhověla požadavku vlády Spojených států a zpřístupnila její armádě vojenskou oblast pod Brdy, kde Američané zamýšleli postavit vojenskou základnu. Ministerský předseda na interpelaci dvaceti opozičních poslanců prohlásil, že se s tím nedá nic dělat, neboť pobyt cizích vojsk na našem území schválil Parlament již v listopadu 2008 a Američané v současné době jen vyžadují naplnění tehdejší smlouvy. Kromě prostoru v Brdech ale současná vláda nabídla Američanům navíc vojenský prostor Libavá, který Američané rádi přijali. V Čechách tak budou základny dvě a vláda současně vypsala veřejnou soutěž na stavbu ubytovacích kapacit pro americké vojáky i s rodinami. Jak je celosvětově zvykem, Američané nebudou podléhat českým zákonům a území základen se tak stává Americkým územím.

Evropská unie Čechy za tento iniciativní přístup pochválila a okamžitě slíbila uvolnit dotace pro stavební firmy s podmínkou, že zaměstnají nejméně padesát procent migrantů. Veřejnou soutěž vyhrála německá stavební firma v americkém vlastnictví, která podala nejvýhodnější nabídku. Jak se později ukázalo, nebyl to férový výsledek, neboť Američané tu nabídku na poslední chvíli upravili podle odposlechů svých konkurentů, ale s tím musí přece každá konkurence počítat.

Několik desítek protiválečných aktivistů sice protestovalo, ale na víc se nezmohli. Jak to napsal už Karel Havlíček Borovský, mohli »leda trpět, neb jich bylo málo na rebelii...«

Zpráva o neúspěšném zahájení třetí světové války zatím do českého prostoru nepronikla. Osudný (a ještě víc ostudný) projev amerického prezidenta se do éteru dostal, ale vzápětí ho všechna americká média označila za podvržený ruskými hackery.

„Rusové zbaběle štěkají, když je celý svět rázně odsoudil za jejich zákeřné napadení Svobodného světa!“ připomínala všechna americká média. Po nich to logicky opakovala všechna spřátelená média v Evropě, většinou již dávno vlastněná Američany. Jenže v Čechách redaktoři rozumně usoudili, že to průměrný Čecháček okamžitě prokoukne a bude tedy lépe mlčet.

Mlčením se přece nelže.

Přes Čechy již přestaly proudit početné konvoje obrněných vozů armády USA, po celé trase vítané profesionálními vítači. Spolu s nimi odjela »na východní frontu« větší část profesionální české armády, zůstaly jen administrativní a logistické útvary, kde se stejně profesionálně »zašívaly« zasloužilé armádní kancelářské khaki krysy. Armádní »rekrutační střediska« však navzdory silné reklamě zůstávala prázdná a média se proto soustředila na kritiku čecháčků, ignorujících velkorysé nabídky na možnost hrdinských činů po boku americké armády.

Na »východní frontu« se v Čechách nikomu nechtělo. Mezi lidmi ještě přetrvávalo dávné povědomí z minulé války o velkém respektu vojáků Wehrmachtu k tomuto »masomlýnku«. Zejména když do Čech začaly pronikat první »konspirační teorie« o kruté »nakládačce«, jakou v Rusku právě dostaly letecké síly USAF.

Proti té »nebezpečné pomluvě« se v českých médiích zcela logicky zvedla vlna rozhořčeného odporu. Redaktoři, komentátoři i poblitologové se předháněli ve snášení argumentů, vyvracejících tuto »nactiutrhačskou ruskou kampaň«. A skutečně se jim dařilo českou veřejnost přesvědčit. Nejpřesvědčivějším argumentem asi bylo, že se oficiálně tímto »úspěchem« sami Rusové nechlubí.

Nikoho ani nenapadlo, že je naprosto nelogické označovat tu »nactiutrhačnou kampaň« za ruskou, když o ní na ruské straně nepadlo ani slovo. Lidé už si ale zvykli, že za vším špatným stojí nepochybně Rusko a především Putin, že se opět dali přesvědčit, že prostě nemůže být pravda, aby Americké letectvo dostalo od Ruska na frak. To může napadnout jen idioty nebo rusofily.

Což je přece totéž!


Bylo kruté vědět, jak se věci mají, a nesmět o nich špitnout. Dvakrát jsem se vypravil do hospody vyslechnout si »hlas lidu«, ale z obou návštěv jsem se vrátil rozladěný. Čeští strejcové sice Amíkům moc nefandili, ale nasazovat Rusům psí hlavy patřilo už dlouho ke zdejšímu bontónu.

»Kdyby to byla pravda, už by Rusáci byli v Čechách!« byl nejpřesvědčivější argument. A protože Rusové neopustili hranice své země, bylo všem strejcům nad slunce jasnější, že všechny ty fámy jsou pustý podvrh.

Jenže já jsem měl pohled z více stran a viděl jsem to jinak. Rusové se porážkou Američanů pochopitelně nechlubili. Neměli na ní žádnou zásluhu a sami z toho byli velice zaražení. Jediné, co si mohli připočítat jako plus, bylo, že se nedali vyprovokovat. Dobryňa měl pravdu, dopadli by navlas stejně jako Amíci a navíc by přišli o sympatie mimozemšťanů.

Jenže tím se v Rusku prozradilo, že se do počínající světové války vložili mimozemšťané. Možná zachránili Rusko a nejspíš celý svět, jenže první dotyk s mimozemskou civilizací se odehrál nejhorším možným způsobem. Pozemšťané se při něm předvedli jako nejhorší barbaři. Nebyl to zrovna důvod k hrdosti. V Rusku zavládlo zděšení smíšené se špetkou úlevy. Úlevy ze zažehnání války, ale zděšení z toho, co mimozemšťané předvedli.

U Američanů byli svědky zásahu mimozemských sil pouze operátoři radarů, kteří to však viděli jen z velké dálky na svých obrazovkách. Ti, kdo se dostali do působení »neznámých sil«, už o tom nemohli vypovídat. Na základny i na paluby letadlových lodí se nevrátilo ani jedno letadlo, které překročilo hranice Ruska. Zachovaly se jen útržkovité záznamy radiového hlášení pilotů o nepochopitelném chování jejich strojů. Letadla se vymkla jejich řízení a i s nimi nenávratně zmizela ve vesmíru.

Na ruské straně bylo svědků mnohem víc. Nepochopitelnou změnu směru útočících letadel pozorovali nejen vojáci, ale i lidé příhraničních oblastí, nad nimiž se to odehrávalo. Strategických balistických raket si nikdo nevšiml, zmizely z nadoblačné výšky, ale střely s plochou dráhou letu burácely nízko nad zemí a náhlý obrat jejich letu směrem vzhůru byl prostě nepřehlédnutelný.

Dobryňa v té době diskutoval s Machji. Dokazoval jim, že právě jeho vysvětlení na nejvyšších místech zamezilo protiútoku ruských leteckých a kosmických sil. Uznal sice, že by si i s tím Machjové poradili, ale požádal je, aby už skončili s anonymním působením na Zemi. S lidmi se snad dá jednat i otevřeně.

Machjové však trvali na svém. Není podle nich možné odhalit existenci strážců a prozradit jejich rozmístění na Zemi. Vojenská mašinerie by se obrátila proti nim a ani Machjové by nemohli strážce zajistit před teroristickými útoky speciálních sil všech armád.

„Zabijáků je na Zemi příliš mnoho a mohli by být úspěšní!“ tvrdili. „Můžeme dát lidem na Zemi najevo, že poslední události jsou naše dílo, ale strážci musí zůstat neznámí!“

„Nemůžete povolit výjimku jednotlivcům?“ umlouval je.

„Domníváš se, že by to bylo přínosem? Vždyť je vás jen hrstka,“ namítali. „Dobrá, zkusme to! Můžete se stát prostředníky mezi námi a vašimi vládami. Ale jen prostředníky, nebudete mít podíl na moci a i pak vás nesmí být mnoho. U každé vlády může být prostředníkem nejvýš jeden strážce a ani ten nesmí prozradit své pravé sídlo.“

„U každé vlády, tedy i tam, kde v současné době ani strážci nejsou?“ zkoušel to Dobryňa ještě dál.

„Ne,“ dali mu najevo, že už nemůže čekat další ústupky. „Státy, kde strážci zůstali, jsou ty bezpečnější. Kde strážci nejsou, tam je příliš mnoho nenávisti.“

„Aspoň to,“ pochopil Dobryňa, že víc nevyjedná. „Ale měli byste dát najevo všem, že váš zásah není z našeho světa. Jinak jen poroste nenávist vůči Rusku!“

„Dobrá, zajistíme to,“ slíbili mu.


Ruští strážci se velice brzy shodli na tom, že jejich viditelný prostředník bude Dobryňa, už s tím přece začal. Spolu s ním se musela zviditelnit i královna Nastasja, »Noční vlci« ji znali jako Dobryňovu družku. Machjové to připustili, Nastasja přece nebyla strážce, ale učednice, i když už pět set let. Tím to ale skončilo, ostatní strážci měli zůstat skrytí, až podle toho, jak se Dobryňa se svou učednicí osvědčí.

Málo platné, chystala se historická chvíle. Dobryňa se ještě poradil s Putinem, který už delší dobu tušil, že ten »Noční vlk« ví víc než se dá očekávat.

„Ano, třetí světovou zastavili mimozemšťané,“ potvrdil mu Dobryňa. „Udělal jsi dobře, že jsi poslechl a nenechal se strhnout k odplatě. Díky tomu smím nejen tobě, ale všem lidem prozradit, co jsem dosud nesměl. Jistě ti už také došlo, že se Homo Sapiens setkal s vyspělejšími tvory. Já je znám už dlouho. Hodně dlouho. Kamarádi mi říkají Dobryňa Nikitič a myslí si, že jsem převzal tu přezdívku podle starodávné ruské legendární postavy. Není tomu tak. Dobryňa Nikitič Svjatogor je mé pravé jméno a já jsem ta skutečná legendární postava.“

„To myslíš vážně?“ zarazil se Putin.

„Naprosto vážně,“ řekl Dobryňa. „A moje manželka žije se mnou už pět set let a je to pravá ruská královna Nastasja. Oba dva jsme živoucí legendy, ale teprve dnes smíme vystoupit otevřeně.“

„Pět set let?“ opakoval po něm Putin nevěřícně.

„Je to trošku nevěrohodné, co?“ usmál se Dobryňa. „Dnes ti smím ukázat víc než ještě nedávno. Co řekneš na tohle?“

Vytáhl z tašky obyčejnou koňskou podkovu a přímo před jeho očima ji zkroutil, až na ní málem udělal uzel.

„Zkus ji narovnat, ale nesmíš se rmoutit, když to nesvedeš,“ podal mu ji. „Uvědom si, používám mimozemské síly. Jen proto dokážu, co málokdo.“

Vladimír potěžkal zkroucenou podkovu. Nebylo pochyb, byla z poctivého železa. A neprohnula se ani o milimetr, když ji jen tak zkusmo zkusil narovnat.

„Vysvětlíš mi, že jsi tohle ohnul jen tak rukou?“ zeptal se.

„Použitím mimozemských technologií,“ opakoval Dobryňa.

„A máš je od mimozemšťanů?“

„Mám je od mimozemšťanů,“ přikývl vážně Dobryňa.

„Takže jsme pod jejich dohledem,“ vzdychl si Putin.

„Jsme pod jejich dohledem už dlouho,“ souhlasil Dobryňa. „Jenže donedávna nás jen pozorovali. Až poslední dobou změnili názor a začali na Zemi zasahovat. Měli k tomu dost dobrý důvod, obávali se, že se živočišný druh zvaný Homo Sapiens chystá spáchat sebevraždu. A jak oba víme, nebyli daleko od pravdy.“

„Poslyš... poslední dobou se ve světě také mluví o snížení porodnosti... není i to jejich přičiněním?“

„Ano, je to jejich přičiněním,“ přikývl vážně Dobryňa. „Ale i to má svůj důvod. Lidstvo je příliš přemnožené, zdroje ubývají a kdyby to mělo pokračovat, dopadneme jako králíci v Austrálii, jestli jsi o tom někdy něco slyšel.“

„Něco jsem o tom četl,“ připustil Putin. „Nejprve se příliš přemnožili a pak hromadně hynuli hladem.“

„Totéž by čekalo lidstvo, kdyby to mimozemšťané nechali bez zásahu. Lidé vědí, že přemnožení je cesta do pekel, ale dál se množí jako ti králíci. Králíci z toho neměli rozum, ale lidstvo na tom není o mnoho lépe. Takže se mimozemšťané rozhodli řešit to za nás.“

„Číňané nedávno zkoušeli zavést »systém jednoho dítěte«,“ připomněl mu Putin. „Asi víš, že to dopadlo špatně.“

„Dopadlo to špatně, protože nezodpovědní Číňané začali vraždit novorozené holčičky, aby měli syny,“ přikývl Dobryňa. „Tím zákonitě vznikl problém. Všichni měli syny a nikdo neměl dcery, takže ti vytoužení synové nemohli založit rodiny. Číňané se proto začali rozlézat po celém světě, čímž ten problém roznesli i tam, co nebyl. Byla to jedna chyba za druhou. Mimozemšťané to tedy vyřešili jinak. Drasticky omezili porodnost na celém světě a nenechali to na nezodpovědných lidech.“

„Proč z toho ale vynechali Rusko, Čínu a Indii?“

„Nevynechali,“ zavrtěl hlavou Dobryňa. „Jistě víš, že i tady se objevily problémy, jen jich je méně.“

„Chápal bych, že by mimozemšťané omezili národy, které se nedokáží omezit samy,“ řekl Vladimír. „Jenže země západní Evropy neměly tak extrémní přírůstky obyvatel jako Čína. Přesto je mimozemšťané tvrdě omezili a Čínu ne!“

„Přehlížíš, že země Evropy mají poslední dobou na počet obyvatel největší přírůstky na světě.“

„Jenže ne porodností, ale migrací lidí z Afriky!“

„Pozvali si je sami,“ pokrčil rameny Dobryňa. „To ale není všechno. Mimozemšťané tím sledují dva cíle. Na prvním místě je snížení počtu obyvatel Země pod rozumnější hranici, ale druhým cílem je omezení celých národů, které vyhodnotili jako násilnické a nelidské. Američané posledním útokem proti Rusku potvrdili odhad mimozemšťanů, že jsou nepoučitelní násilníci.“

„Kdyby tu mimozemšťané byli už dlouho, jak říkáš, nebyl by to pouhý odhad, ale trpká zkušenost,“ řekl Vladimír. „Spíš se ale divím, že nechali na pokoji nás Rusy. Také jsme v minulém století přepadli sousední země a naše gulagy jsou světově proslulé krutostí i počtem mrtvých.“

„Však se také viníci zaslouženě dostali na černou listinu mimozemšťanů,“ přikývl Dobryňa. „Zapomínáš ale, kdo Rusko vedl v poslední době? A kdo velel po celém Rusku gulagům? To přece nebyli Rusové!“

„Ach tak...“ pochopil Vladimír. „Mimozemšťané jsou tedy antisemité?“

„Mimozemšťanům jsou naše pozemské rasy lhostejné,“ řekl Dobryňa. „Nerozlišují lidi podle barvy kůže, ale neradi vidí, když se někdo považuje za dokonalejšího než jsou ostatní. Tvrdí, že je to první stupeň k nespravedlivému násilí. Třikrát běda, když je to celý národ! A nemusí to být jen národ, stačí skupina lidí, která se prohlásí za »dokonalejší«.“

„Třeba jako byli u nás v Rusku bolševici?“

„Ti byli přímo klasickým příkladem,“ souhlasil Dobryňa. „Ti měli přece plná ústa nového socialistického člověka a přitom do gulagů zavírali lidi po milionech! Rozumí se samo sebou, že jsou dnes na černé listině mimozemšťanů.“

„Ale vždyť se Rusům rodí děti!“ namítl Vladimír.

„Rusům ano,“ přikývl Dobryňa. „Těm obyčejným, bědným Rusům, věčně jen pronásledovaným, zavíraným a popravovaným, těm mimozemšťané neškodí a neomezují je. Omezují v Rusku jen bolševiky. A není u nich bolševikem, kdo měl v kapse legitimaci bolševické partaje, ale kdo se po bolševicku choval. Proto se dnes marně snaží o děti synové a dcery bývalých partajních náčelníků, kteří včas vyměnili partajní legitimace za akcie ruských továren. Rozdělili si je mezi sebe a s lidmi zacházejí jako s dobytkem.“

„Myslíš naše oligarchy?“

„Kdo z oligarchů je ale Rus?“ pokrčil rameny Dobryňa.

Vladimír se zamyslel.

„A mě za oligarchu nepovažuješ?“ zeptal se po chvilce.

„Nezáleží na stavu tvého konta v bance, ale jak se chováš k lidem,“ řekl vážně Dobryňa a zadíval se na Vladimíra. „Ale to si prober sám se sebou, se svým svědomím. Doufám, že nějaké máš, lidi bez svědomí to teď nebudou mít lehké.“

„To je možná dobře,“ zamyslel se Vladimír...

 


Zpět Obsah Dále

13.11.2017 16:38