Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Impérium

Michal se probouzel jen zvolna. Jirka třásl jeho ramenem jakoby šlo o život, ale Michal se pořád nemohl probrat.

Vzpomínal, jak se dohadovali s takovou ohyzdnou hnědavou příšerkou s chapadly, ale pak je ovinula černá mlha a na víc si ne a ne vzpomenout. Místní obyvatelé nejspíš používali jiné zbraně, než aby na ně pozemšťané našli odpovídající obranu.

„Tak už se konečně probuď,“ třásl Michalem Jirka.

„Kde jsme?“ zeptal se věcně Michal.

„Přesně to nevím,“ oznamoval mu Jirka. „Jedno je jisté. Zase jsme zavření v kleci, ale podle všeho jinde.“

Michal konečně otevřel oči.

Ležel na jednoduché pohovce, bez spacího pytle, zato byl přikrytý měkkou dekou a na sobě měl pyžamo, které bezpochyby nepocházelo z jejich výbavy.

Spustil nohy na podlahu. Ležely tam měkké bačkory. Vstal a mechanicky si je obul. Pak teprve se pořádně rozhlédl.

Nacházeli se sice v jeskyni, ale byla o trochu větší než prve. Na jedné straně byly mříže a za nimi postávaly skupiny mlčenlivých domorodců, ale kromě jejich věcí se tu nacházel stůl, dvě lůžka a dvě celkem solidní dřevěné židle. Stranou u kamenné stěny stály dvě skříňky a na jedné z nich byla menší bednička s prosklenými dvířky.

Jejich věznitelé se nejspíš poučili o životě lidí Země, proto jim tu přichystali překvapení.

„Co myslíš, že to je?“ zeptal se Jirka Michala.

„Jak to mám vědět? Ty už to víš?“

„Už jsem se podíval,“ odtušil Jirka. „To menší nahoře je běžná mikrovlnná trouba a to dole lednička, mimochodem dobře zásobená.“

Otevřel ji. Uvnitř se rozsvítilo slabé světlo a ozářilo několik šišek salámu, plátky žlutého sýra zavařené do tenké plastikové fólie a láhve bílé tekutiny připomínající mléko.

„Ještě mi potvrď, že to je z vepřového nebo z hovězího - a já vážně padnu naznak,“ užasl Michal.

„To ti nepotvrdím,“ zesmutněl okamžitě Jirka. „Sebrali nám nejen fotomet, ale i agisar.“

„Cože?“ zvážněl okamžitě i Michal. „Jak to? Agisar jsme přece měli od začátku, i když nám sebrali i šaty.“

„Šaty nám tentokrát nechali, ale agisar tu není,“ kysele odpověděl Jirka.

„To je zlé,“ povzdychl si Michal. „Jak to ta bestie prve říkala? Že nám agisar sebere, viď? Tak to přece splnila.“

„Ale ona ho tím zabije,“ rozvzlykal se Jirka. „Bez krve nevydrží ani pět dní.“

„To bohužel neovlivníme,“ zamračil se Michal a stáhl rty do úzké štěrbiny.

„A to všechno ta bestie,“ rozčiloval se Jiří. „Má nás v hrsti a i když nám připravila všelijaké vymoženosti, jsme zase v kleci.“

„No, ale jsme pořád ještě naživu. Dokud dýchám, doufám, pravil kdysi jeden filosof.“

„Ty by sis s ním určitě dobře rozuměl,“ durdil se Jirka nesouhlasně. „Ale víš, co pro nás znamenal agisar?“

„Vím,“ odtušil Michal. „Ale když budeš trochu uvažovat, snad tě něco napadne. Jůžišmarjá, mně to doskočilo! Sice až teď, ale Jiříku, jestli je to pravda, jsme z toho venku.“

„Co že se to vlastně stalo?“ podíval se na něho udiveně Jirka. „Proč myslíš, že jsme z toho venku?“

„Ty to pořád nechápeš?“ obrátil se k němu Michal. „Kdo jediný nás může oslovit česky takhle daleko od Galaktického společenství? Vzpomínej, už jsme to přece jednou zažili!“

Jirka chvíli mořil svou paměť, ale marně.

„Nepamatuji se,“ řekl odevzdaně.

„A jméno zdejšího vládce ti také nic neříká?“ dorážel na něho Michal. „Nenapadlo tě vyslovit je - pozpátku?“

„Aorrug...“ přemýšlel Jirka, „to je přece - Gurroa!“

Gurroa! No vážně, koho jiného bychom tu mohli potkat, aby znal Zemi a dokonce uměl česky? Jedině on to může být, nikdo jiný! A tím je jasné, že jsme z toho venku!“

„Miky a Evžen taky?“ pokropil ho okamžitě Jirka studenou sprchou těch dvou jmen.

„Ti ne,“ zvážněl Michal. „Ale co mohl Gurroa udělat pro Mikyho, když se Miky nechal tak pitomě sežrat hned první den po našem přistání na téhle planetě? Vždyť o nás Gurroa tehdy ještě nemohl vědět!“

„Ale co Evžen?“ nadhodil Jirka. „To už o nás musel vědět a ne že ne! Rozsekali ho na kusy a ještě nám ho nabízeli ke svačině, barbaři - i s tím svým vládcem.“

„Evžena nezabil Gurroa, ale jeho služebníci a to nejspíš proti jeho rozkazu.“

„Proč nás i potom zavíral do klece?“ zapochyboval Jirka. „Já to chápu, zasloužili jsme pořádně na zadek, ale trest smrti mi ve spojení s Gurroou nějak nesedí. Ostatně, ta bestie se nám zmiňovala o krutých popravách hlídačů, o tom, že se jí tu nikdo neodváží postavit. Tohle že by udělal Gurroa?“

„Ale vždyť sám musíš vidět, že se k němu hlásí! Třeba to jméno! Aorrug je přece Gurroa, jenže pozpátku.“

„Satanisti mají taky ve znaku kříž, akorát postavený na hlavu...“

„Ty to zkrátka nechceš vidět!“ urazil se Michal. „Chápu, že nás chce vytrestat. Má na to nárok. Nemůže být na nás jen mírný a chápající, když už jsme ho jednou zklamali a zničili mu dálkové letadlo. Ale člověče nešťastná, nezapomeň, že Gurroa je vtělené dobro! Na některých zaostalejších planetách mu dnes stavějí svatyně!“

„To vím, přece jsme u Ťanů v jedné takové byli. Ale co když je tohle nějaká jiná bytost? Co když to jméno jen označuje protiklad Gurroovi, kterého známe?“

„Ty jsi zkrátka paličák,“ vzdychl si Michal. „Nemá cenu, abychom se o tom bavili. Máš utkvělou představu a tu ti vzít nedokážu, nejsem psychiatr. Víš co? Dal bych si něco k jídlu a pro dnešek vyhlašuji konec diskusí.“

„Jak myslíš. Jen tak mimochodem, támhle tu velkou černou mísu považuji za záchod. Ale ještě jsem to nezkoušel, je na ni od mříží moc dobře vidět.“


V ledničce našli kromě masa i cosi, co připomínalo těsto na knedlíky, jak si to oba pamatovali z domova. Bylo zmrzlé, ale Jirka se ujal úkolu zjistit, co by se s tím dalo dělat.

Nejprve je i s miskou vložil do mikrovlnky, nastavil na menší výkon a nechal pět minut rozmrazit.

Mikrovlnka neměla popisy ani číslice, jen piktogramy, ale ty byly snadno pochopitelné, takže se s ní dalo poměrně dobře zacházet. Jirka to považoval za další nepopiratelný důkaz příbuznosti se Zemí, zatímco Michal tvrdil, že podobně fungující stroje mohou mít po celém vesmíru podobný tvar bez ohledu na původ.

Jakmile bylo těsto rozehřáté, nastavil Jirka plný výkon bez omezení času a pozoroval, co to udělá.

Těsto brzy začalo na povrchu červenat a jakmile dosáhlo správné hnědé barvy, Jirka vypnul vypínač, za tepla vytáhl svůj výtvor a zkusil jej vyklopit z misky.

Na stole před pozemšťany se tak objevil kulatý bochník chleba. Kdyby nebyli na neznámé planetě a právě si jej sami neupekli, mohl by Jirka tvrdit, že jej dostali v zásilce ze staré dobré Země. Michal mezitím v ledničce v jiné neveliké misce objevil bílý, slabě nažloutlý tuk.

„Chleba s máslem a salámem!“ roztál, jakmile jej opatrně ochutnal. „To si dám líbit.“

Ukrojil dva pořádné krajíce, namazal a navrch nakrájel plátky ze šišky salámu.

„A nevadí ti, co je v tom salámu všechno zamícháno?“

„Člověče, začínám mít dojem, že ti ten agisar sebrali právě proto, abychom zbytečně nezkoumali, co jíme,“ odtušil s plnou pusou. „Ber to tak, že nám nechtějí ublížit. Určitě to je k jídlu a jestli v tom není vepřové, pak je to tím, že Země je příliš daleko a jinde ve vesmíru prasata nepěstují. To bys přece měl vědět.“

„Jestli agisar zahyne, budou mít u mě obrovské mínus.“

„A černý puntík jako v mateřské školce,“ ušklíbl se na něho Michal.

Jejich postavení se proti dřívějšku velmi zlepšilo. Byli sice pořád v kleci, za mřížemi si je pořád prohlížely davy místních obyvatel, ale už jim to ani tak moc nevadilo.

Naděje na útěk a život na svobodě se však velmi zmenšily a ani o tom raději nemluvili.

Předně už neměli zbraně. Ačkoliv minule vlastně fotomet vůbec nepoužili, bez zbraně si na útěk netroufali.

Jejich hlídači teď o sobě nedávali vůbec najevo. Mříže vypadaly jako z jednoho kusu, bez vrátek. Na stropě už se neotvíral žádný otvor a nekonalo se sprchování vodním dělem, jako minule. Nedalo se ani zjistit, kdy a jak jejich nynější ošetřovatelé doplňují ledničku, ale kdykoliv ji pozemšťané otevřeli, pokaždé byla plná.

Nic jim tu vlastně nechybělo - kromě svobody.


První dny byly ještě jakž-takž snesitelné, protože mohli objevovat, co nového je tu pro ně přichystáno.

Pak nastala šedivá, zničující nuda.

Chvíli se bavili tím, že pozorovali davy návštěvníků za mříží, ale nerozuměli ani slovo, protože silová přehrada, či co to bylo za mříží, nepropouštěla žádné zvuky.

Jediné, co je ještě mohlo vytrhnout z nudy, byly jejich náramkové komunikátory, přesněji studium, co všechno na nich domorodí počítačoví experti pozměnili.

Věnoval se tomu především Michal. Jirka byl bez agisaru vyřízený a zmohl se sotva na vaření pro oba, či spíše jen na tepelnou úpravu víceméně hotových pokrmů.

Zato Michal se do úkolu, který si sám zadal, zabral jako kdyby šlo o život.

Nebylo to nic jednoduchého. Tři čtvrtiny paměti každého komunikátoru jsou neměnné, jen pro čtení. Tady nemohl nikdo nic poškodit, usuzoval Michal. Ale zbývající čtvrtina pamětí měla úctyhodnou kapacitu. Zapsali do ní celý naučný slovník? Na volné kapacitě se to prozatím příliš neprojevilo a kdyby nebyl aktivní, ani by si ho nevšimli.

Kromě nového slovníku, jehož studium by samo o sobě bylo nesmírně zajímavé, tam však byly tu a tam nepatrně pozměněny i jiné, také velmi důležité údaje. Na jednu novou vlastnost přišel Michal ihned - že totiž jejich komunikátory samy bez příkazu vysílají. Přesněji řečeno, ten příkaz jim kdosi dal, ovšem nejdřív musel překonat hesla a vůbec bylo vidět, že to nebyl žádný počítačový analfabet.

Michal pochopitelně toto vysílání z trucu zablokoval, ale druhého dne oba komunikátory opět tajně vysílaly.

Michal vysílání opět vypnul a rozhodl se nespat, aby té záhadě přišel na kloub. Vydržel to zhruba do půlnoci. Poté se oba komunikátory samy o sobě daly do vysílání, ačkoliv se do klece nikdo cizí nepřiblížil a Michal po celou dobu držel stráž a neusnul ani na minutu.

Pochopil, že tam někde bude trojský kůň, neboli vsunutý program, který za to všechno může. Ale ať po něm pátral jak chtěl, nenašel nic.

Ten místní počítačový odborník byl fakt třída. Zejména když tohle dokázal s technikou pozemské civilizace, kterou do této chvíle neznal.

Anebo ji znal?

Říkalo se přece, že se Gurroa perfektně vyzná ve všem co pochází ze Země. Byl to další důkaz, že Aorrug a Gurroa jsou jedna a tatáž bytost?

Michal brzy vzdal, že by přišel na všechny změny. Kdoví, zda by na ně přišli ve výrobních závodech ba Zemi. Ačkoliv, ti by měli k dispozici neupravený a upravený vzorek, stačilo by pustit na ně srovnávací program.

Další zajímavostí se ukázalo studium naučného slovníku. V naučném slovníku byly popisovány také základní místopisné a historické údaje planety. Bylo to dokonce tak zajímavé, že Michal svým zápalem strhl i apatického Jirku.


Planetu nazývali místní lidé Margabadar a spolu s dalšími patnácti obydlenými světy tvořila Impérium Aorrug. V naučném slovníku se objevovalo též jméno další říše, jejíž jméno se do řeči Bar překládalo jako Federace. Impérium a Federace byly spolu ve válce. Michal se už nedozvěděl, jak tato válka vznikla a navíc se mu zdálo, že informace o tom konfliktu nejsou dostatečně věrohodné. Přímo z nich čišela nesmírně agresívní propaganda, do nebe vychvalující Impérium a do pekel zatracující Federaci.

Válku vedly obě strany nesmírně krutými prostředky. Čtyři definitivně zničené planety, to už o něčem vypovídalo. V této válce neexistovali zajatci ani ranění; pouze mrtví. Zatím jich bylo patnáct miliard.

Federace rozstřílela bitevními loděmi na padrť dvě planety Impéria, Abhlofo a Golad. Imperiální křižníky zase slisovaly drtícím sevřením neuvěřitelně mohutného silového pole planety Seltyfoj a Flgu, včetně osmi miliard obyvatel, ze kterých během hodiny nezůstala na bakelitově lesklém povrchu planet, zmenšených o třetinu, ani nepatrná stopa.

Byl to ale - sebevražedný útok.

Menší a slabší křižníky Impéria byly dokonale vyzbrojené pouze pro drcení všeho, co se jim podařilo sevřít mezi sebe. Proti impulsním torpédům neměly žádnou obranu, takže je vzápětí nemilosrdně rozstřílely hvězdné bitevní lodě Federace, jejichž posádky zkáza planety Seltyfoj samozřejmě vybičovala k nepříčetnému vzteku.

Nebylo divu.

Planeta Seltyfoj byla centrem Federace, nejvyspělejší ze všech světů. Odtud pocházela většina posádek Federální Flotily, měla tam rodiny, příbuzné i domov. Je div, že se to Impériu rozhodli oplatit za každou cenu a v míře co největší?

Obětované křižníky Impéria ale při této bitvě vtáhly skupinu bitevních kolosů Federace z prvního nadprostoru do nultého, neboli klasického prostoru. Zdálo se, že tam hledají úkryt, jenže hvězdná soustava Seltyfoje neměla žádnou další planetu ani asteroidy, takže bitevní lodě Federace křižníky Impéria během několika hodin dohonily a všechny proměnily v ohnivá rozplývající se oblaka.

Federálové ale netušili, že jde o past.

Mezitím totiž dorazila na místo druhá vlna Imperiálních křižníků. Sevřela do drtícího objetí celou planetární oblast včetně její hvězdy, mrtvé planety Seltyfoj, bitevních lodí Federace i trosek vlastních křižníků, všechno stiskla lisem silového pole a během dvou dnů zamáčkla pod povrch hvězdy.

Zbytky Federální Flotily do prostoru masakru dorazily příliš pozdě. Rozstřílely druhou vlnu Imperiálních křižníků, ale o závěrečnou tragédii se postarala samotná hvězda planety Seltyfoj, uvedená pádem planety do nestability. Bez nejmenšího varování vybuchla a ze dvanácti tisíc zbývajících bitevních lodí Federace se jich zachránilo sotva dvě stě.

Federace přišla o svou hlavní sílu, bitevní loďstvo, ale ani Impérium nemělo další rezervy a nedokázalo výsledky bitvy využít. Jediným výsledkem největší kosmické bitvy mezi Federací a Impériem byla tudíž zkáza nejvyspělejších planet a nezáviděníhodná nouze na všech ostatních.

Michal nechtěl věřit svým očím.

Tohle že má být Gurroa, vtělené dobro, uctívaný spasitel Galaktického společenství?

Gurroa, který dobrovolně na sebe převzal tíhu Agríšské války, aby ukončil nejen ničení životů obyvatel Galaktického společenství, ale i Agríšských flotil? Gurroa, který během všech dalších akcí nezkřivil těm krutým hmyzím válečníkům ani chlup, ačkoliv během vyjednávání zničili i několik jeho neozbrojených lodí s vyjednavači?

A teď - taková zkáza!

Je sice pravda, že většinu posádek Imperiálních křižníků tvořili příslušníci vládnoucí rasy Aorrug, ale jiní zástupci téže dynastie na planetách vládli tvrdou rukou a obyvatelé se jich nevýslovně báli.

Planeta Margabadar byla osídlena sice slabšími, ale o to nelítostnějšími bytostmi. Možná to bylo dáno způsobem jejich rozmnožování. Jejich samičky byly obvykle pětkrát větší než samečkové, ale dožívaly se jediného roku. Během té doby vyrostly, dospěly, byly oplodněny a dozrálo v nich v průměru sto až stodvacet vajec. To je ovšem natolik vyčerpalo, že je ani nesnášely a umíraly. Vylíhlé larvy nejprve zkonzumovaly zbytky vlastní matky a pak byly rozděleny podle pohlaví. Jen menší část byly samičky - ty byly chovány odděleně a poměrně nevšímavě, spíš jako dobytek. K čemu také výchova, když jim bylo dáno příštím rokem zemřít? Místo toho byly krmeny, aby byly tlusté a udržely se co nejdéle, neboť jen tak mohlo být jejich potomstvo zdravé a silné.

Samečkové byli vychováváni odděleně. Bylo jich nepoměrně více, na jednu samičku jich připadala stovka. Drtivá většina jich později ve svém životě samičku ani nespatřila, ačkoliv se dožívali až třiceti let. Byli vychováváni pro svá budoucí povolání, která nemohli změnit. V současné době bylo nejvíce Margabadarů vychováváno pro stav vojenský a tvořili většinu vojenských posádek na základnách Impéria. Tato služba byla nevděčná, vojáky na žádném světě neměli rádi, ale obávali se jich a to Margabadary obzvlášť těšilo. Na všech planetách Impéria s oblibou vyhledávali hnízda nespokojených rebelů, aby je po krátkém soudu veřejně pro výstrahu popravovali.

Takhle že vládne Gurroa?

Michal už si tím nebyl jistý a v duchu dával za pravdu Jirkovi. Aorrug může být také nebezpečný a krutý protipól té mírné, dobrácké civilizace, dobře známé na všech planetách Galaktického společenství.


Stále častěji spolu oba pozemšťané skrytě komunikovali prostřednictvím morseovy abecedy. Na vlastní hlas se nespoléhali.

Ta bestiální bytost Aorrug znala nejen Bar, ale i česky, nejspíš z komunikátoru, kde byly tyto řeči někde ukryty - což se dalo snadno pochopit u přístrojů, dodávaných do oblasti Čech. Michal i Jirka znali ze školy angličtinu, oba se ji naučili jako nepovinný předmět, ale byli si jisti, že tento jazyk bude v komunikátorech také, přinejmenším jako pozůstatek z doby před univerzální řečí Bar, dovezenou kdysi na Zem spolu s nesmírným pokrokem z planety Bardžá.

Michal se Jirkovi skrytě omluvil a uznal, že se zmýlil. Jiří sice omluvu přijal, ale na náladě mu to nepřidalo.

„Raději bych byl, kdybys měl pravdu ty,“ přiznal trpce.

Museli opět dát hlavy dohromady, co dál.

Otevřená vzpoura ani útěk neměly naději na úspěch. Mohli by holýma rukama uspět proti silám, které lisují planety do bakelitových koulí a ty házejí do plamenů slunce? Kam utíkat na planetě, kde vás sledují časoprojektory, schopné přečíst knihu aniž by ji musely otevírat? Na Zemi a ve všech světech Galaktického společenství spravovali časoprojektory Strážci, tato neomylná a nanejvýše spravedlivá policie. Bylo výborné, že Strážcům není možné nic zatajit, ale tady bylo děsivé, že tytéž možnosti má vskutku ďábelská tyranie.

Smířit se s osudem, s nezvratností situace? Na to byli pozemšťané vychováni v příliš svobodomyslné společnosti, než aby si všechno nechali jen tak lehce vzít.

Ale přece jen, jejich situace nebyla záviděníhodná. Byli chováni jako okrasná zvěř, jako kuriozita daná pouze zálibou vladaře, na kterého se nedalo spoléhat. Dnes je chovali jako ve vatičce, příště je zavřou jako šelmy a nakonec vladaře úplně omrzí a nechá je změnit v exotickou hostinu. Skončí na pekáči, jako už skončil život Evžena.

„Musíme zjistit, co je to zač ten Aorrug,“ tvrdil Michal vždycky, když byl Jirka příliš netrpělivý.

A přikoval ho těmito slovy ke komunikátoru. Rozdělili si nejprve jednotlivé kapitoly naučného slovníku a později také adresáře, aby oba nebádali nad stejnými daty. Dohodli se, že při objevení jakékoliv zmínky o Aorrugovi každý uvědomí toho druhého a pustili se do studia záhad.

Naučný slovník probrali od začátku do konce, ale moc se toho nedozvěděli. Bylo tam psáno, že vládnoucí dynastie Aorrug je nejvyšší autoritou Impéria, její zákony i příkazy musí být bezpodmínečně splněny. Každému, kdo by se opovážil byť slovem pochybovat o této autoritě, hrozily strašlivé tresty. Nikde tam nebyla nejmenší zmínka o tom, že by se dynastie skládala z jediné bytosti jako Gurroa. Zato tu byly psány hotové báje o vševědoucnosti, síle a krutosti příslušníků této dynastie. A dokonce se zdálo, že ona se tím ještě chlubí!

I porážky Imperiálního loďstva byly líčeny jako oslnivá, zdrcující vítězství. Něco z toho mohla být i pravda, početně byly posádky křižníků oproti posádkám Federálních bitevních lodí nepatrné. Při zkáze křižníku zahynulo dvacet bytostí, kdežto u Federálních bitevníků se oběti počítaly po desetitisících. Na Imperiálních křižnících tvořili posádku příslušníci dynastie Aorrug, která tak nutně pomalu slábla. V propagandě se tento fakt samozřejmě opomíjel.

Na počet zničených planet to také bylo vyrovnané, ale na zničených planetách Federace žilo před zničením dvojnásobek bytostí, než na planetách Impéria, takže poměr obětí byl pro Impérium méně nepříznivý. Na druhé straně měla Federace více než sto planet, byla tedy početně srovnatelná s Galaktickým společenstvím, zatímco Impérium se svými šestnácti planetami bylo mnohem menší a slabší.

Válka, v Galaktickém společenství a naštěstí i na Zemi oprávněně považovaná za největší možné neštěstí, byla v této oblasti vesmíru považovaná za běžný stav. Největší bitvy se sice zatím odehrály v prázdném vesmíru, ale když nepřátelské lodi pronikly až k planetám, začalo jít do tuhého i tam.

Překvapivé útoky, i když planetu nerozmetaly, znamenaly zpravidla přeměnu velkých oblastí i s početnými obyvateli v pustou, mrtvou poušť. Takové nebezpečí hrozilo především pohraničním planetám, kdežto Margabadar, jako nejvzdálenější od Federace, nebyl dosud postižen. Možná to souviselo s tím, že o něm Federální dosud nevěděli, zatímco poloha bližších světů jim byla známá. Bylo dokonce možné, že planet Impéria je více, ale že nikdo z obyvatel první šestnáctky vůbec nic neví o samotné existenci dalších, právě tak jako obyvatelé prvních osmi planet dosud nevěděli o dalších osmi.

V encyklopedii to bylo vysvětlováno chvályhodnou snahou dynastie Aorrug o větší bezpečí planet, o kterých Federace dosud neví. Prakticky to mimo jiné znamenalo absolutní zákaz jakéhokoli cestování mezi planetami za jinými než vojenskými účely, prakticky nulový obchod a přísný válečný režim všude po celém Impériu.

Jaký div, že se to pozemšťanům nemohlo líbit! Na Zemi sice války skončily nedávno, takže se v paměti lidí a zejména ve všelijakých dokumentech uchovalo na toto ostudné období mnoho památek, ale mladší generace si už něco takového z vlastních prožitků nepamatovala a byla ochotna tyto pověsti chápat jen jako staré báje a pohádky.

Setkat se s jakýmikoli projevy války znamenalo pro pozemšťany šok tím větší, že těmto hrůzám vévodí, vládne a nejspíše je i způsobila civilizace, nazývající se obdobně jako známá, spravedlivá a mírná složená bytost - Gurroa.

 


 

11.10.2016 10:00

Zpět Obsah Dále

Komentáře: