Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Pohrobek

Návštěva Aorruga v obou chlapcích vyvolala spíš depresi, než že by je povzbudila. Jak taky jinak. Jak to vlastně říkal? Dávno před čtyřmi pozemšťany sem proniklo jiné letadlo Gurroovy civilizace, pilotované čtyřmi odvážnými batolaty. Všechna zahynula. Aorrug je podle svých slov bránil, ale neubránil. Jak je to možné, když ho zdejší příšerky poslouchají na slovo?

„On nám lhal, lhal,“ vzlykal Jirka.

„Na to nemáme důkazy,“ opáčil zamyšleně Michal. „Sice je to velice pravděpodobné, ale kdoví... Třeba to bylo tenkrát jako s Evženem. Věřil bych, že hlídači porušili jeho rozkaz, podle kterého se nás neměli právo dotknout. Stejně tak mohli kdysi pobít i Gurroovy děti.“

„A co když nám lhal i s Evženem?“ vybuchl Jirka. „Možná to bylo úplně naopak a on sám si na Evženovi pochutnal! Což můžeš věřit takové bestii?“

„Počkej, ne tak nahlas,“ krotil Jirku Michal. Podal mu ruku a morseovkou vyslal jediné slovo: „Stop“.

„Je mi to už jedno,“ vzlykal Jirka a prudce vyvinul svou ruku z Michalovy. „Stejně nás tu drží jen jako zvěř. Takový život nemá cenu!“

„To máš sice pravdu, ale pořád máme naději,“ řekl Michal vážně. „Já si myslím, že musíme doufat. Ještě nejsou všechny trumfy ve hře.“

„Ty něco víš?“ podivil se Jirka a honem honem natahoval ruku zpátky k Michalovi.

Tentokrát však rukou ucukl Michal.

„Možná - ale nic ti neřeknu,“ odmítl. „Mohlo by se stát, že kdybych ti to pověděl, nesplnilo by se to. Nezapomeň, on nás může odposlouchávat i pomocí uxionů.“

„Já myslel, že tu má mikrofony,“ podivil se Jirka. „Pokud vím, Uxiony přenášejí jenom obraz.“

„Ano, jen obraz,“ přikývl Michal. „Jenže jsou tak jemné, že přenesou i chvění předmětů ve tvé blízkosti. Stačí potom zamířit do obrazovky citlivý snímač a to chvění převést na zvuk. Jestli má Aorrug uxiony, jako že je má, mohl si takhle přehrávat všechno, co kdo z nás řekl od chvíle, kdy jsme se u téhle planety vynořili z nadprostoru. A proto bude určitě lepší, když ti neřeknu nic a budu si to jen myslet. Promiň, to není nedůvěra, ale nutnost.“

Jirka to uznal - a ta nová naděje mu opět trochu vrátila chuť do života, ačkoliv neměl tušení, co tím Michal myslí.

Nemohl, chudák, tušit, že Michal si to všechno vymyslel právě proto, aby svého kamaráda psychicky podržel, ale sám nevěděl o nic víc než on. Jeho plány teď existovaly jedině v Jirkových nadějích.


Vrátili se opět ke studiu komunikátorů, přesněji řečeno toho, co se v nich objevilo nového. Nic jiného tu ani dělat nemohli. Jeskyně neměla rozměry tělocvičny, aby se zde dalo něco nového objevit. Návštěvníci za mříží vypadali pořád stejně a komunikátory byly vlastně to jediné, co snad stálo za to studovat.

Michala naštěstí napadlo vytvořit si na to pár krátkých programů. Brzy se mu podařilo setřídit všechny soubory podle data poslední změny, aby mohl oddělit stará data od nových, propašovaných.

Ačkoliv to vypadalo k nevíře, zjistil přitom, že některé změny se objevily i v trvalých pamětech, do nichž se veškerá data zapisují už při výrobě a které by tedy nemělo být možné žádným obvyklým způsobem měnit.

Jirka tomu nechtěl věřit, ale když mu Michal předvedl důkazy, nezbylo mu než je uznat.

Proto nebylo možné trojské koně vypnout ani smazat. Kdykoliv to udělali, systémové programy je při nejbližší příležitosti opět obnovily.

Ovšem - zapisovat dodatečně do pozemských holografických pamětí, stavěných jako READ-ONLY, by bylo nejspíš nepříjemným oříškem i pro výrobní podnik.

„Do smrti nepochopím, jak se mu podařilo narvat něco do pamětí, které nemají možnost zápisu,“ skučel Michal.

„Jak že se vlastně do těch pamětí zapisuje?“ zajímal se Jirka zvědavě.

„To je to, nijak,“ odtušil Michal. „Vyrábějí se rovnou se všemi daty. Četl jsem, že se to všechno vypaluje přímo do materiálu, ale jsou na to nějaké velice přesné lasery, které v hotovém komunikátoru pochopitelně nenajdeš. Paměti, které se měnit dají, jsou na úplně jiném principu.“

„A co když tady vyrobili nové paměti i s těmi vloženými daty a vyměnili je vcelku?“ napadlo Jirku.

„Šílíš? To by tu mohli rovnou vyrábět celé komunikátory a to je pořád vrchol pozemské techniky! V celém Galaktickém společenství nic takového nedovedou a v elektronice jsou na Zemi všichni závislí, dokonce i Bardžané.“

To byla pravda. Bardžanská civilizace, skoro o padesát tisíc let starší než pozemská, byla velice překvapená úrovní elektroniky Země, toho zvláštního barbarského světa. Na tom nic neměnilo, že byla Země koncem minulého století připojena ke Galaktickému společenství právě těmi starými bardžanskými nadprostorovými stanicemi, které na Bardžá fungovaly už v době, kdy na Zemi pobíhali mamuti.

Michal však v té chvíli netušil, že Jirkovo plácnutí do vody bylo ve skutečnosti - přesná trefa do černého...

„Aorrug má určitě něco společného s Gurroou. Pro toho by to nebylo nemožné. Či snad o tom pořád pochybuješ?“ podíval se Jirka na Michala přímo.

„Pochybuju,“ odsekl Michal. „Jistěže něco ví o Gurroovi, ale o pozemské elektronice nic vědět nemůže, pokud ovšem... ledaže by byl...“

Nedořekl. Chvilku se díval na Jirku rozšířenýma očima, ale nezdálo se, že ho vnímá.

„Panebože, Jirko, jestli jsem to správně pochopil, potom se stalo něco strašného, něco příšerného. A v tom případě by asi bylo lepší, kdybychom se tam u jezírka nechali zlákat ke koupání spolu s Mikym...“

„Na co jsi zase přišel?“ vyjekl Jirka.

„To by bylo příšerné,“ mumlal si Michal spíše pro sebe. „V tom případě bych chápal všechno, dokonce proč je takovej zlej... Ale to by s náma byl konec, definitivní konec...“

„Tak řekni konečně, o co jde?“ zatřásl Jirka jeho rukou a přímo visel očima na jeho ústech.

„A už taky vím, že mohl mít pravdu! Vždyť on ta Gurroova batolata zabít nechtěl, ani nemohl! Určitě dělal všechno možné, aby je zachoval při životě. Není jejich vrah! To on sám je oběť tohohle vesmíru!“

„Jseš si tím jistý?“ přerušil ho zamračeně Jirka.

„Co je tady na té planetě jistého?“ povzdychl si Michal. „Jisté je jen to, že musí každý zemřít, tak jako je to jisté i v našem vesmíru. Ale jestli jsem to pochopil správně, pak mu opravdu nezávidím ani že je vládcem šestnácti planet, před nímž se všichni třesou strachy.“

„Myslíš pořád na Aorruga, že?“ vybuchl Jirka. „Ale co se ti zdá na tom lháři nezáviděníhodného?“

„Jirko, je to horší, než jsme si myslili,“ řekl Michal se smutkem v hlase. „Nejhorší na tom je, že my dva bychom se snad ještě vrátit mohli, ale on ne... I kdyby byl vládcem nejen šestnácti planet Impéria, ale celé galaxie, on si nemůže nasednout do dálkového letadla, podobného těm co má Gurroa, a vrátit se domů, ačkoliv taková letadla nejspíš má a k Zemi možná není ani tak daleko, jak si myslíme...“

„Proč by nemohl?“ podíval se Jirka na Michala udiveně.

„Protože by okamžitě zemřel... On nám nelhal, všechno je to pravda... chudák Aorrug...“

„Chudák?“ vybuchl Jirka. „Snad toho vraha nelituješ? Což jsi mi sám neukazoval, jak jeho křižníky rozdrtily celý svět Seltyfoj i s šesti miliardami lidí?“

„Na jeho místě bys možná jednal stejně,“ odsekl Michal.

„Proč myslíš?“

„Protože i Aorrug býval kdysi člověk. Protože on si určitě pamatuje, jak kdysi chodil po Zemi, na kterou se za žádných okolností nemůže vrátit. Protože, jestli to ještě nevíš, on je vlastně Čech - jako my dva!“

„Ta chobotnice?“ opáčil Jiří se zlým pohledem.

„Proto říkám, že kdysi býval člověkem, ale dnes už není. Jirko, že ty to ještě nechápeš?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou Jirka.

„Já ti to tedy řeknu, i když mě možná budeš považovat za blázna. Člověče Jirko, vždyť Aorrug - to jsou přece - ta čtyři batolata Gurroovy civilizace!“


Civilizace Gurroa není tak starobylá, jako ostatní světy Galaktického společenství. Ba co horšího, před pouhými dvěma stoletími žádná taková civilizace ani neexistovala.

Co o Gurroovi píše naučný slovník?

Není toho mnoho. Pouze dvě ústřední hesla - a také větší množství drobných narážek.

GURR - planeta, na níž sídlí civilizace Gurroa. Ačkoliv ji už navštívilo několik desítek bytostí ze Společenství, nikdo nezná její polohu. Podle některých poznámek ji Gurroa občas stěhuje hyperprostorem k opuštěným hvězdám (je známo, že to dokáže a nejméně jednou již takový přesun realizoval).“

GURROA - dosud záhadná civilizace, která občas podle svého uvážení spolupracuje se Společenstvím GSMB; většinou se drží odděleně. Má ze všech civilizací nejméně členů, údajně jen několik stovek, kteří jsou telepaticky dokonale propojeni do jediné složené bytosti. Tato civilizace je v mnohém záhadná, dosud však vždy Společenství pomáhala.“

V kapitolách popisujících vývoj Galaktického společenství se mimo jiné píše:

„Na počátku Čtvrté éry došlo k oddělení první civilizace od Galaktického společenství. Toto oddělení bylo způsobené diametrálně odlišným rozvojem civilizace Gurroa. Ta i nadále udržuje k Společenství přátelský vztah, ale její psychický vývoj se s ostatními světy dávno rozešel.“

Všeobecně je také známé, kdy se civilizace Gurroa poprvé veřejně v Galaktickém společenství projevila. Bylo to v době války mezi Galaktickým společenstvím a rozpínavou civilizací Glug, nazvanou také Agríši. Napadené Galaktické společenství tenkrát ustupovalo a překotně vyklízelo planety, protože už vědělo, že Agríši původní obyvatelstvo dobytých světů do posledního vyvražďují.

Tehdy se objevila záhadná civilizace, sama sebe nazývala Gurroa. Jak se ukázalo, bylo to jméno dítěte. Což neměnilo nic na tom, že civilizace Gurroa během šesti hodin vyčistila postiženou oblast od několika flotil Agríšů, ačkoliv flotily Agríšů tvořilo několik tisícovek obrovských kosmických lodí, velikostí značně převyšujících kilometr.

Civilizace Gurroa donutila Agríše uzavřít mír. Jistě to nebylo jednoduché, zejména když jejich říše má v průměru mnohem více než dva tisíce světelných let, což je největší vzdálenost planet Galaktického společenství.

Další informace o této civilizaci jsou značně skoupé.

Od začátku se ví, že dokáže stěhovat celé planety. Její křižníky se pokusily zadržet vybuchující supernovu - a také ji skoro půl roku úspěšně držely v sevření, než se ukázalo, že už to nebude zapotřebí.

Její dálkové lodi ze vzdálenosti dvou milionů světelných let od našeho domova pořídily dokonalé mapy Galaxie a poté navštívily několik nejbližších hvězd z galaxie v Andromedě.

V nedávné době její vyslanci postupně navštívili všechny obydlené světy Galaktického společenství s nabídkou, kterou všechny světy přijaly - Gurroovi lidé všude uvedli do chodu jakési záhadné stroje vargrd, které mají zaručit, že tento svět nemůže ohrozit žádná vnější kosmická katastrofa, ať jde o možnost srážky s velkými asteroidy, či o exploze hvězd. Na Zemi byl prý vargrd oživen v Antarktidě, ale nikdo z lidí Země dodnes neví, co je to za stroj a kde přesně leží.

Zvídavější si mohli o této civilizaci přečíst i několik knih, ať už čistě odborných, nebo beletristicky zpracovaných.

Civilizaci Gurroa, jakkoli se to zdá neuvěřitelné, tvoří jedna jediná myslící bytost.

Fyzicky to tak nevypadá. Členové civilizace Gurroa se zdánlivě nijak neliší od ostatních členů různých světů. Část se jich narodila na Zemi, menší část i na dalších planetách Společenství. Důležité je, že všechny jeho členy spojuje do jediné bytosti telepatie. Žádný z členů této bytosti proto nemá samostatnou vůli, vlastní myšlení. Všichni tvoří jednu jedinou bytost, která pak disponuje spojenou silou intelektů všech svých součástí, ale má jednu jedinou vůli. Tato bytost je podle všeho nesmrtelná - ačkoliv její části mají křehká těla jako ostatní, smrt jedné této části se na celku příliš neprojeví a bytost Gurroa trvá dál.


Tak to vykládal Michal Jirkovi, hltajícímu každé slovo, každé gesto, jakoby na tomto vyprávění závisel jejich život. Ostatně - nebylo to blízko pravdě?

„No dobře, to všechno je hezké, ale co to má společného s Aorrugem? Je to Gurroa, nebo není?“ položil Jirka otázku svému kamarádovi na konci jeho vyprávění.

„Jak Gurroa zkoumal vesmír?“ odpověděl mu protiotázkou Michal. Ale nečekal na odpověď a pokračoval:

Gurroa do okolního vesmíru posílal malé průzkumné lodě. A protože od začátku neměl nazbyt dospělých, tvořily posádky jeho průzkumných dálkových lodí i batolata.“

„To vím, ale zdá se mi to kruté,“ odtušil Jirka.

„Proč?“ opáčil klidně Michal. „To vůbec nebylo kruté. Ta batolata jsou samostatná, pobyt ve vesmíru jim jistě nevadí, v letadlech je pohodlí, bezpečí a běžná gravitace. Gurroova batolata vyjednávala s Agríši, pacifikovala jejich bitevní lodě a snadno přenášela i planety. Nic přece nezanedbávala. Gurroovy děti se vůbec nemusí učit, znají odmalička všechno, co zná Gurroa jako takový.“

„Ale co nebezpečí ve vesmíru? Meteority, záření?“

„Jistě, vesmír přece není místo k nedělním procházkám,“ souhlasil Michal. „Jenomže co se stalo, když se letadlo těch batolat dostalo do oblasti smrtícího záření, anebo do palby meteorů? Gurroa se dokáže přemisťovat vesmírem i bez letadel a dálkových stanic. V případě nebezpečí se v řídící kabině trochu zablýsklo a děti se jediným obrovským skokem vrátily na planetu Gurr. Letadlo bylo zničeno - ale prázdné.“

„Opravdu? Ale jak to potom souvisí s těmi čtyřmi, které v tomhle světě zahynuly?“

„To všechno souvisí s telepatií. Všechny ty vlastnosti má Gurroa jen proto, že jsou jeho součásti navzájem dokonale propojené. Ale napadlo mě, že to nemusí platit všude. Možná, že v tomhle vesmíru telepatie nefunguje, anebo funguje, ale bez telepatického spojení s naším, Euklidovským vesmírem. Co by to znamenalo? Nic než to, že při přechodu do tohoto vesmíru se čtyři batolata naráz od zbytku telepatické sítě Gurroa odtrhla. Hádám, že zůstala spojená navzájem, ale byla tu sama. I to bylo víc než naše parta, ta čtveřice dále uvažovala jako jediná bytost, nehádala se jako my - a kromě toho je pravděpodobné, že měla od začátku veškeré vědomosti původní bytosti Gurroa.“

„Jestliže ta batolata všechno věděla, potom by se určitě dokázala vrátit, ne?“ vrtěl hlavou Jirka.

„Kdysi jsem četl knihu o telepatickém propojení bytostí, jako je Gurroa. Problém je v tom, že k telepatické síti se nikdy nemůže připojit bytost s vlastním vědomím. Připojují se zásadně pouze embrya, která ještě sama myslet nemohou. Ta jedině se připojí bez problému. Jakmile se pokusíš připojit k takové bytosti myslícího tvora, dostanou se téměř okamžitě do konfliktu vůlí a obvykle to zničí tu část mozku, která se podílí na telepatii. Co to znamená: jakmile se přechodem do jiného vesmíru část Gurroovy bytosti odtrhla, nemůže se už nikdy víc připojit zpátky.“

„Myslíš, že tady zůstala - uvězněna?“ došlo Jirkovi.

„Ano, přesně to si myslím. A protože Gurroa určitě zná o telepatii všechno mnohem lépe než já, bylo i těm batolatům okamžitě jasné, že návrat je nemožný. Kdyby se do Euklidova prostoru vrátila, dostala by se do konfliktu s původní bytostí Gurroa. To by pravděpodobně okamžitě vedlo k těžkému poškození mozku a ke smrti. Takže tu zůstala - navěky.“

„Ty myslíš, že i ta část, pouhé čtyři děti, znala totéž, co celá civilizace Gurroa?“

„Lidská paměť je přece holografická,“ připomněl Michal kamarádovi. „Znamená to, že i část nosiče uchovává informace když ne o celém obraze, pak určitě o jeho většině.“

„Takže si myslíš, že Aorrug jsou ta čtyři batolata? Ale co ta chobotnice, která nás pořád pronásleduje?“

„I tohle bych pochopil,“ zvážněl Michal. „Tenhle svět je podle Aorruga zlý. Jakou šanci v něm mohly mít čtyři mrňavé děti? I kdyby měly Gurroův intelekt, číhá tady příliš mnoho nebezpečí. Ale nezapomínej, že Gurroa je excelentní genetik. On i v našem vesmíru k sobě dokázal připojit nejenom lidská embrya, ale embrya jakýchkoliv tvorů, jaké se kde vyskytují. Vzpomeň si na tu divnou chlupatou kočku, co nás posadila do Gurroova letadla. Ta čtyři batolata tady pravděpodobně měla agisary, takže mohla upravit větší množství embryí místních bytostí, připojit je k sobě. Původní lidská batolata později zahynula - mluvil o nich přece jako o mrtvých. Zůstala tady po nich jen telepatická bytost, složená výhradně z místních chobotnic. Myslím si, že takhle postupně vznikl Aorrug.“

„To ale bylo kruté...“ otřásl se Jirka.

„Bylo,“ přisvědčil Michal. „Tento vesmír je ale krutější a nelítostnější než náš. Život v něm bude obtížnější - takže ta původně dobrá a laskavá bytost, jakou byl Gurroa, se v něm mohla časem změnit. Zůstala jen pekelná a nelítostná stvůra - Aorrug. Aby vůbec přežil, stal se zlým a vede v tomto vesmíru nelítostnou válku. My dva máme smůlu, že jsme mu padli do drápů. Pochybuji, že by nás chtěl vrátit do našeho světa.“

„Proč by nemohl?“ skoro vykřikl Jirka.

„Původní Gurroa by to udělal,“ odtušil Michal. „Ale tohle není Gurroa. Tahle bytost o poslední zbytky lidskosti dávno přišla. Je to Gurroův protipól Aorrug, přesně tak, jak jsi to uhodl.“

„Že jsem kdy něco takového vypustil z huby!“ úpěl Jirka.

„Jestli jsi něco řekl nebo ne, na tom přece nesejde, tím jsi nic nezměnil,“ těšil ho Michal.

„Co budeme dělat?“ obrátil se na něho Jirka bezradně.

„Obávám se, že s tímhle my dva nic nesvedeme,“ pokrčil Michal rameny.

Pak podal kamarádovi ruku a tajně ho morseovkou ujistil, že jeho plán zůstává i nadále v platnosti.

Ale jen on sám věděl, že teď už opravdu žádný plán neexistuje...

 


 

11.10.2016 10:00

Zpět Obsah Dále

Komentáře: