Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Učednice

Jen co zbytek skupiny zmizel, uklidil Korakas stoly a židle na svá místa. Dračinka zatím zbudovala malý prostor pro ně. Tři pohodlná křesílka okolo kulatého stolečku s občerstvením. Tam začali pomalu a opatrně vysvětlovat Sofii, co se asi stalo. Nikdo nevěděl, proč je bytost z technické strany napojena na obrovský rezervoár magické moci, jestli to má co do činění s věcí zvanou Měsíční vejce, a co to vlastně ta věc je. Sofie poslouchala s vyvalenýma očima, ale vypadala, že chápe, o čem je řeč. Využila Korakasovy odmlky k tomu, aby prohlásila že se necítí být na to, být čarodějnice, to je ve všeobecných představách obvykle stará nerudná babice, a že by raději dala přednost slovu čarodějka. Všichni se zasmáli, načež Korakas prohlásil, že nic z toho, čarodějkou se stane až časem, teď je z ní učednice. A hned přistoupil k výuce, a to hezky od základů magie.

Na staré dobré technické Zemi to zatím pomalu spělo k nějakému podivnému konci. I největší skeptikové už přestávali vymýšlet čím dál šílenější hypotézy, hledající vědecké vysvětlení, co se to kolem děje. Magický svět se pomalu stával viditelným, jak bariéra mezi světy slábla. Přinášelo to občas komické, jindy zase hrůzné situace. K těm komickým patřilo setkávání různých bytostí na tak intimních místech, jako je koupelna či toaleta. Zcela opačné pocity měli účastníci pohřbu, na které po obřadu vykoukla z náhrobku olysalá hnijící mrtvola podobná pohřbenému seniorovi. Mnozí to odnesli jen leknutím, ti velmi staří to však nerozdýchali. Nepoměrně větší pozornost vybudil případ jamajského sportovce Samba Quarrie, přímého příbuzného slavného Donalda Quarrie, účastníka mnohých olympijských her. Samba závodil ve skocích do vody z desetimetrové věže. Při sérii akrobatických figur si všiml, že je bazén najednou mnohem hlubší a z hlubin vystupuje něco, co vypadalo jako zhmotnělá noční můra, samé chapadlo, zobák a čelist. Tak upřeně a velice si přál zde nebýt, až se mu podařil dimenzionální přesun do své kabiny. Bohužel pro něj, i magie má své zákony. Jeho rychlost v okamžiku přesunu nebyla nulová, takže ve své kabině nezůstal dlouho. Při svém letu vyrazil dveře své i dveře do ženských šaten přes chodbu. V ženské šatně přibral ke společnému letu peruánskou akvabelu a společně skončili propleteni ve sprchách, časem i rozpleteni na radnici.

Věda však byla přeci jen k něčemu dobrá. Sledováním východů stínového slunce a měřením intenzity jeho světla vědci vypočítali, že stavu, kdy bude mít to druhé slunce stejné vlastnosti jako naše Slunce, bude dosaženo nejdříve za sedm let, takže byl čas na bádání, co se skutečně děje. Toto bádání urychlil děj u podivné pyramidy v Egyptě. Vědecký tábor vedený plukovníkem Omarem se rozrostl a zkultivoval, dolů k písečnému povrchu okolo pyramidy vedl zdvojený primitivní výtah, dole již pracovalo několik vědců a autonomních robotů. Vědci spíše dohlíželi na roboty, aby nedělali něco, co by se mohlo pyramidě znelíbit. Všem nováčkům pustili při nástupu film o přepadu tábora dvěma americkýma stíhačkami včetně okamžiku, kdy dvě protiletadlové střely bez problémů prolétají mlžným trupem letadla. I ten zelený záblesk z východu i slaný deštíček, zvěstující konec americké flotily letadlové lodi. Na toto téma byl i dokument o bezpečnosti v táboře, kteří museli všichni podepsat, pokud chtěli pracovat ve výzkumném táboře.

Jeden večer, těsně po setmění, se zeleně rozzářil skleněný vrchol pyramidy. To vyvolalo všeobecnou pozornost. Pak se z jasu vynořil světelný pás a opřel se o skalnatý okraj. Skleněný vrcholek pohasl, takže byly vidět čtyři postavy jdoucí po svítícím pásu k táboru. I přes špatné osvětlení poznal Omar svého nadřízeného generála Ahmeda i za ním jdoucího ruského vědce, jak on se... Míša. Doprovázely je dvě dívky. Omar přikázal sklonit hlavně, popošel blíže ke konci svítícího pásu a očekával nějaké překvapení. Nebyl zklamán.

Ahmed se s Omarem přivítal a automaticky zamířil ke karavanseráji. Ve vchodu se zarazil a jen zíral. Místo útulné kavárny našel strohou místnost s řadou stolů, na každém minimálně jeden počítač, na stěně promítací plátno a hromadu lidí. Za ním se ozval Omar:

„To je teď naše komunikační a tiskové středisko. Máme odsud přímý přístup skoro všude, do univerzit, knihoven i k vládám mnohých států. Nová zasedací síň je za karavanseráji.“

Vyvedl ho i s ostatními ven a obešel budovu. Nová budova měla zajímavý tvar. Omar vysvětloval, že je to důsledek jednoho architektonického experimentu, který proběhl tady, ale financovali to Indové. Podrobnosti časem, teď si chce poslechnout novinky. Vnitřek budovy připomínal vysokoškolské učebny. Malé pódium, stupňovité řady sedadel a podobně. Hlediště se již začínalo plnit prvními zvědavci. Omar je odvedl na pódium a sedl si k nim. Když usoudil, že už je správný čas, přitáhl si mikrofon podobný odkvetlé pampelišce - oválný tvar na útlém stonku:

„Jak jste již mnozí poznali, zavítali mezi nás milí hosté, které jsme už měli za trvale ztracené. Ano, mluvím o takzvané Desítce, o deseti lidech, kteří tak záhadně zmizeli ze světa. Předám teď slovo generálu Ahmedovi, ten vám jistě řekne více.“

Ahmed převzal mikrofon a začal. Představil sebe i zbytek. Ruského vědce Míšu mnozí poznali. Jedna dívka byly bioložka Kateřina z Česka, druhá budoucí historička Monika z Austrálie. Potom postupně vykládal, co se to vlastně děje na planetě Zemi. A k nebetyčnému úžasu přítomných začal Legendou o Stříbrné paní:

Traduje se, že kdysi dávno, pradávno, v rušných časech, přiletěla z vesmírných dálav Stříbrná paní. Potulovala se od planety k planetě, nechala za sebou plynné obry a blížila se ke Slunci. Chvilku pozorovala bláznivý tanec Faetona, který se svou sestrou Klymené bláznivě kroužil okolo společného těžiště. I okouzlila Faetona krása Stříbrné paní a natáhl se po ní. Porušil tím společné těžiště a jeho sestra zakopla. Pokusila se o záchranu, pevně uchopila Faetona, avšak ani to nestačilo zabránit vzájemné srážce, při které se roztříštili na myriády drobných úlomků.

Polekána pospíchala Stříbrná paní dále. Minula cestičku, kterou si vyšlapala další planeta, tu však nezahlédla, protože ji skrývalo Slunce. To se již blížila ke třetí planetě od Slunce. Ta se jí pospíchala postavit do cesty a tím Stříbrnou paní ulovit. Stříbrná paní se pokusila vzdorovat osudu, zkoušela změnit dráhu, ale nepomáhalo nic. Ale přece! Účinky snah se znásobily a Stříbrná paní těsně proklouzla okolo planety. S čím však nepočítala, byl vzdušný obal okolo planety a působení podivně velkého satelitu planety. Ten Stříbrnou paní natolik zpomalil, že zůstala uvězněná v dosahu planety. Navíc, tak těsný průlet vyrval z těla planety velké množství hmoty, která se pomalu usazovala na Stříbrné paní. Satelit byl působením slapových sil napůl rozprášen, jeho zbytek po dlouhém putování skončil ve Slunci. Ještě dlouhé miliony let dopadaly na povrch kusy hmoty a tvořily tím další a další krátery. Lesk Stříbrné paní pod vrstvou hmoty matněl, až uhasl docela. Stříbrná paní, nyní v podobě nevzhledného tělesa, zůstávala zajatcem planety. Ještě jednou se pokusila o útěk. Její služebníci dlouho bádali a zkoušeli, až našli. Jednu noc, v okamžiku největšího přiblížení, snesla Stříbrná paní stříbřitě zelené Vejce. To mělo na chvíli přerušit vzájemnou přitažlivost a poskytnout Stříbrné paní šanci uniknout. Nikdo už neví, co selhalo. Vejce se sneslo v oblaku ohně na povrch, probořilo ho a uvízlo v planetárních útrobách. Oblak ohně se rozlil po povrchu planety, zničil slibně se vyvíjející planetární civilizaci a prakticky vymazal většinu života na planetě. V několika málo úkrytech přežili doposud živořící tvorečkové.

Stříbrná paní stále kroužila okolo planety, kde vzkvétaly říše, aby byly rozkotány barbary. Civilizační vzestup byl pozvolný, stříbřitě zelené Vejce mělo přece jen nějaký vliv. Za ty eony otrávilo zemi, vodu i vzduch, ale hodnoty stále ještě nedosahovaly kritických hodnot. Stále ještě byl čas vše napravit, neboť staré proroctví tvrdí, že až se Vejce vrátí zpět Stříbrné paní, nastane Zlatý věk Lidstva. Stříbrná paní opětovně zazáří a její svit Lidstvo uzdraví.

Úžas nevyvolala legenda, ale informace, že legenda je stará sedmdesát miliónů let a vznikla přepisem z mnohem starší pověsti. Na potvrzení vytáhl Ahmed z náprsní kapsy stříbřitou placku, položil ji na stůl před sebe a klepl na několik míst a nad stolem se v třímetrové krychli objevil hologram Země a blízkého okolí. Omar ubral osvětlení sálu, aby hologram lépe vynikl. Se zatajeným dechem sledovali diváci působivou animaci události. Už jen použitá promítací technika vzbuzovala úžas, na Zemi nic takového neexistovalo. Na Ahmeda navázala Kateřina. Vytáhla z kapsy stejnou placku, jakou měl Ahmed, ale obsah byl jiný. Popisoval vývoj prvotní pozemské civilizace, od Troodona přes Dino Erectus po Dino Sapiens sapiens, kteří se před blížící se katastrofou schovali v podzemním útočišti. Napětí a úžas v sále by se dal krájet a exportovat. Korunu tomu nasadil ruský vědec Míša, když předváděl v hologramu nynější stav - patnáct osídlených hvězdných systémů, to všechno bez raket či jiných kosmických dopravních prostředků. To ho dovedlo k umělé inteligenci, která za miliony let bádání na tento způsob přepravy došla. Tatáž inteligence se v souladu s na ni kladenými požadavky taktéž vyvíjela, takže nyní slouží na všech světech jako řídící počítač světa. Má na starosti dopravu, automatizované továrny a podobné organizační věci. Jediné, co nemá, je přístup k rozhodovacím funkcím. Chceme sluhu, ne pána...

Pak následoval zlatý hřeb večera. Budoucí historička Monika se rozhovořila na téma duálnosti planet. Že na stejném místě existují dvě planety, dělí je však nehmotná bariéra. Jedna planeta je technické, za vzor může sloužit nynější Země. Zrcadlová neboli duální planeta je ryze magická, hlavní roli tam hraje magická síla. Zatím to tak bylo u všech planet, které prvotní civilizace osídlila. Potvrzení téhož je nyní pozorovatelné i na Zemi, kdy působením vnější síly slábne bariéra oddělující magický a technický svět. Až bariéra zkolabuje, nastane zánik sluneční soustavy včetně okolí do osmi světelných dní. Podle fyzikálních zákonů nemůžou být na stejném místě dvě hmotná tělesa, magické zákony to nevidí jinak. Existuje několik řešení včetně přestěhování lidstva na právě objevenou planetu s životními podmínkami jako na Zemi. Ideální by však bylo vyzvednou předmět zvaný Měsíční vejce a podle pověsti ho umístit na Měsíc, nejlépe na odvrácenou stranu. Podle staletí trvajících výzkumů a měření bylo zjištěno místo, kde se ta věc nachází. Lze na to dojít i dedukcí: Kde je na Zemi nejnebezpečnější místo pro další rozvoj Lidstva? Pokud tipujete kalderu v Yellowstonském národním parku, trefili jste se. Vejce je umístěno kousek od Lewisova jezera v hloubce asi jeden a půl kilometru pod povrchem,.

Konference neprobíhala tak klidně, jak je popsáno. Hned při první přestávce se k automatické dokumentární kameře ve zpravodajské galerii nacpalo několik štábů v čele s egyptskou státní televizí ERTU. Stranou nezůstala ani zpravodajské agentury z Evropy, Asie i Jižní Ameriky. Štábům z USA bylo dáno najevo, že Američané nejsou vítáni. Zprávy mohou přebírat od britské agentury Reuters. Od kameramanů také přišla první námitka, totiž že hologram snímaný kamerou vypadá jako šedě zrnitá krychle. Ahmed prohlásil, že to není problém, jeho zařízení má klasický HDMI konektor a je schopno do něj vysílat komplexní televizní signál ve formátu HDTV. Vojenští spojaři přispěchali se svým nádobíčkem a po chvilce pokusů už do světa proudil televizní signál, který bylo možno sledovat na devadesáti procentech televizí.

Prudce se tím zvedlo množství lidí, kteří také chtěli k tématu něco říct. I přímo v hledišti se občas někdo vymrštil a začal nahlas vyřvávat svoje námitky a poznámky. Nakonec to dopadlo tak, že se hosté odebrali do jedné menší konferenční místnosti v doprovodu Omara a několika vybraných vědců. V hlavním sále zůstal jeden přístrojek pod dohledem spojařů posílených o ozbrojenou stráž, který zprostředkoval obraz právě mluvícího člověka či popřípadě filmovou ukázku. Veškeré takto získané informace se ukládaly na speciálním úložišti, ke kterému byl přístup přes internet, samozřejmě jen v režimu pouze čtení. Úložišti byl předřazeno speciální zařízení, které propustilo naráz jen 1024 zájemců a tím chránilo úložiště před zahlcením. Dotazy a připomínky na návštěvu byly filtrovány vědeckým týmem, který prakticky okamžitě musel nainstalovat dva automatické odpovídače s názvy RTDRTFD. Tím se k návštěvě dostaly jen fundované dotazy a nebyli zahlceni množstvím zbytečných dotazů.

Největší zájem se lišil podle odbornosti daného vědce. Biologové šíleli z dinosauroidů i dalších dvou mimozemských ras. Historikové hledali zmínky o prvotní rase ve starých pověstech a bájích. Astronomové bádali nad polohami obydlených hvězdných soustav. Techniky a astronauty zajímal přenosový tunel. A všechny bez rozdílu zajímalo Měsíční vejce. Dokonce se neoficiálně dala dohromady skupina geniálních vědců z mnoha států, která začala zkoumat, jakými prostředky by se asi dalo to zařízení dostat na Měsíc. Rokování posléze nabralo nadějný směr, pak ale byli přerušeni. Jednoho sezení se účastnil i Ahmed, z něho se vědci chystali vydolovat vše, co ví o tom zařízení. Pak jedna stěna zasedačky zmizela a nahradil ji idylický výjev - loučka, v pozadí kamenná stěna, u ní pár stolů. Uprostřed louky stál na zadních zlatý drak, křídly ochranitelsky obepínající dvojici lidí, muže a dívku. Tu okamžitě poznali, její obrázek byl svého času téměř všude. Sofie Papadiamantopoulos, zkráceně Pap, jedna z deseti.

Muž se sklonil k Sofii a tiše promluvil:

„Skoro jsi nás nepotřebovala. Tunel je otevřený a zaměřený na Ahmeda, tak začni.“

Sofie se trochu usmála:

„Ahoj Ahmede, dobrý den ostatním.“

Ahmed vyskočil jako bodnut šídlem:

„Ahoj Sofinko! Jak se vede, jak se máš? Netrápí tě tam moc ten čaroděj, jak on... Aha, Korakas.“

Muž stojící vedle Sofie se jen usmál:

„Milý příteli, když ti řeknu, že ona trápí nás, budeš mi to věřit? Za celých sedm set let jsem nepotkal učenlivější žačku než je Sofie. Co jsem já pracně studoval čtyři roky na Akademii, ona zvládla levou zadní během tří týdnů! Celý tento interrealitní tunel zvládla sama, já jsem jen radil!“

Půvabně zrůžovělá Sofie jen mávla rukou:

„Tohle je jen informační tunel, nelze jím posílat hmotné předměty. Ten tunel vyššího řádu budu vytvářet teď, potřebujeme na Zemi předat spoustu informací. Mohl bys přijít až ke stěně? Uprostřed se objeví perleťový kruh, z něho bude vyčnívat kus kovového pouzdra, skoro jako na diplomy. Pořádně ho chytni a vyškubni ho z toho kruhu, on sám už dál neprojde a já ho odsud už neprotlačím.“

Ahmed přistoupil ke stěně a spolu s ostatními pozoroval přeskupování čarodějů. Sofie zůstala na svém místě, Korakas se odklidil za draka a sama Dračinka se zhluboka nadechla. Zaklonila hlavu a k obloze vyrazil plamenný sloup, který postupně světlal. V okamžiku, kdy nabral bílo-modrou barvu hořící směsi acetylenu a kyslíku, sklonila Dračinka hlavu a Sofie zmizela v proudu energie. Hned před Ahmedem se zamihotal bledý kruhový stín, z něhož trčel kus obyčejné nerezové termosky. Ahmed ji podle Sofiina návodu chytil a prudce škubl. S skřípavým zvukem vyletělo pouzdro ze stěny a vzápětí bledý stín zmizel.

Utěšený pohled na zelenou loučky byl nahrazen podstatně hrozivějším. Dračinka zářila jako žhavé rudé zlato, Korakas se vznášel a přidržoval Sofii. Všude okolo nich bublalo lávové jezero, akorát Sofie stála na malém ostrůvku pevné země. Očividně se rychle vzpamatovávala, po chvíli už stála na vlastních nohách a sledovala Korakase, jak ve spirále oblétá lávu a tiší ji. Pak se pousmála a na chviličku propnula dlaně. Nebohý Korakas málem spadl na zem. V jednu chvíli je pod ním žhavá láva a v další chvíli zelený pažit. Nakonec se plavně snesl do blízkosti rozhraní mezi světy a okamžitě si postěžoval Ahmedovi:

„Tohle nám dělá s oblibou. Člověk se soustředí, na chvilku zavře oči, aby si utřídil myšlenky, pak oči otevře a před ním stojí rozesmátá Sofinka, která jen zamávala pacičkami a bylo hotovo. Když jsem ji učil teleportaci, na chvíli zmizla. Už jsem chtěl vyhlásit pátrání, když se opět objevila, že se zakecala s Velmistrem čarodějného sněmu! Navíc si na něm vydyndala přístup do všech oddělení Velké knihovny, kam já se poprvé dostal po roce učení, a to jen do obecné části. Pak se třetí den vykulila ze stanu, mohutně zívala a prohlásila, že v té knihovně je neskutečný zmatek, polovina kouzel je zastaralých, něco je úplně nefunkční a že se dohodla s Velmistrem, že až skončí tuto práci, udělá tam pořádek.“

To už stál vedle Sofie, která se spokojeně usmívala, jak ji tam mají všichni rádi, takže už jen doplnil:

„V pouzdře jsou na holografických nosičích veškeré informace o Měsíčním vejce, Stříbrné Paní i jejích obyvatelích. Jsou tam i čtečky, které se propojí s vašimi osobními compy. Doufám že informace budou k něčemu. Mějte se tam, pozdravujte Zemi, někdy se i s Dračinkou přijedeme podívat.“

Poslední pohled na mávající Sofii a výhled na loučku ze změnil na šedou zeď. Všichni přítomní vědci se začali vzrušeně dožadovat nových informací, takže Ahmed sedl ke vhodnému zařízení a začal přenášet informace do pozemských počítačů, aby k nim byl lepší přístup. Většina přítomných vědců průběžně nahlížela do přenášených dat, sem tam nějaká informace vzbudila rozruch. Asi největší pozdvižení vzbudila teorie o Stříbrné Paní jako mezigalaktickém přepravníku, přepravující přes nekonečno několik Úlů, přičemž skoro polovina z nich byla neorganického původu.

 


Zpět Obsah Dále

28.10.2018 18:47