Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Obsah

Návod pro autory

(jak psát ve formátu SW)

 

manual

sw

© 2018 Václav Semerád, Praha

Nakladatelství: Autobus


Konvence

 

(napůl příručka)

Kvůli dalšímu zpracování textových souborů konverzními programy je třeba dodržovat jisté konvence.

Bohužel mám špatné zkušenosti s textovými editory, které obvykle text prošpikují neužitečným balastem. Vystřídal jsem více editorů (pro starý Sharp-MZ-821 jsem si dokonce editor sám napsal), ale nejhorší je podle mě Mrtvosoftí Word. Psát se na něm jistě dá, ale není kompatibilní ani sám se sebou, takže starší verze nepřečte, co vypadne z novější. Je to sprostý marketingový trik - podnik, který koupí nové počítače, je získá s novou verzí Wordu a protože to starší počítače nepřečtou, je podnik nucen nakoupit nové balíky Office pro všechny počítače.

Používal jsem OpenOffice, dokud šlo o Open Source. Pak ale tuto značku zakoupila jakási firma, ohlásila, že OpenOffice již nebude Open Source (a nebude zdarma!), proto jsem přešel na LibreOffice. Umí téměř totéž, jen ještě lépe. LibreOffice je pořád zdarma, čte nejen všechno po OpenOffice, ale i po Mrtvosoftím Wordu a především, nedělá takové prasečinky, jako změna fontů uprostřed slova tam a zpátky. Proto je vhodnější i k převodu do formátu HTML, kde proti Wordu vytváří soubory až poloviční, ale co hlavního, snadno převoditelné.

Důležité je to zejména u programu Calibre, který převádí textové soubory do formátů pro čtečky (EPUB,MOBI,PDB). Pro ten je nejvhodnějším formátem ODT z LibreOffice.

Můj konverzní program to nejenže přeformátuje, ale navíc rozdělí soubor po kapitolách a každou opatří jednotnou hlavičkou i ukončením.

 


 

Formáty

Známé heslo říká: »V jednoduchosti je síla.« Proto je dobré extravagancí šetřit. Pokud chcete, aby váš text vypadal podobně na webu i na tiskárně, používejte tyto formáty (barvu to dosadí samo):

Základním textem je Normal - (nebo MyText) font 12-13, zarovnání »do bloku«, první řádek odsazený o 1cm vpravo.

Stred - dtto, bez odsazení a zarovnaný na střed.

Motto - dtto, zarovnaný vpravo.

Vlevo - jako Normar, jenže bez odsazení 1. řádku,

Kapitola - font 22pt, zarovnání na střed, font Times New Roman, vždy na nové stránce. Používá se pouze na začátku další kapitoly. (Na webu i u čteček dostane barvu 00090).

Podkapitola - téměř jako Kapitola, až na přechod na další stránku. Používá se na všechny ostatní nápisy.

Snažte se nepoužívat barvu písma černou! Radši použijte „automatická“. Má to rozumný důvod. Čtečky totiž po přechodu na noční provoz mění barvu pozadí na černou, automatické písmo zbělá, ale černé písmo zmizí. Barevná písma jsou jakž takž...

Uvnitř textu se dá používat písmo normální, tučné, kurzívatučná kurzíva. Podtržené písmo ponechte pro slovníková slova (viz dále). Prosím, nepoužívat kudrlinky jako švabach, azbuku, japonské, arabské a čínské! Výstup bude ve Windows-1250 a co se do toho nevejde, má smůlu. (V nouzi je lépe vložit to jako obrázek.)

--->Pro básně je určen formát „Basen“, od obyčejného textu se liší tím, že má odsazení 1. řádku o 1,3 cm (to se dodrží i ve výsledném textu, na webu i u čteček to má navíc hnědou barvu).

Ke zvýraznění můžete použít ještě formáty

------->Miniblue, odsazení 1. řádku o rovné 2 cm, navíc tučným modrým písmem. Je to takový oddělovací podnadpis.

Mininadpis

Mininadpis má odsazení nad odstavcem 0,1 cm , umístí se doprostřed s barvou 00090.

Ještě je tu možnost celého odstavce „Gray“. Má podbarvení šedou barvou hodnoty #c8c8c8. 

Gray je rozhodně čitelnější než celý odstavec kurzívou! 

Pro Kejvalku jsem vymyslel krásný formát „Papyrus“. Je to vlastně tabulka s podkladem „papyrus.jpg“. Jenže pro čtečky se změnil v normální tabulku bez podkladu (přinejmenším ta čtečka, co používám, podklad nezná) a musel jsem přemýšlet, jak z toho.

Takže jsem vymyslel 4 další formáty, pokoušející se aspoň barvou působit na čtečkách dojmem papíru. Můžete je používat, nevypadají zrovna špatně. Jsou odvozené ze standardních formátů Normar, Stred, Vlevo a Motto, jenže mají barvu podkladu starého papíru, tedy trochu do hnědožluta. Z rodičovských formátů je snadno odvodíte, stačí použít barvu pozadí (oblasti) #fff2a0 (na webu i ve čtečkách se barva písma nastaví na modrou, aby písmo při přechodu na noční provoz nezmizelo).

Mypaper odvodíte z Mytext přidáním barvy oblasti #fff2a0,

Stredpaper stejně odvozený z Stred,

Mottopaper vznikne z Motto

Vlevopaper odvodíte z Vlevo.

Je to snadné. Otevřete „Styly a formátování“ (F11), najdete „rodičovský“ formát, ťuknete na něj pravým myšítkem, zvolíte nabízenou možnost „Nový“, přidělíte jméno a ve vlastnostech si najdete záložku „oblast“, kde se dá nastavit prakticky jakákoliv barva. Hexadecimální hodnoty ff,f2,a0 i c8 se dají nastavit i jako RGB, decimální hodnoty jsou ff=255, f2=242, a0=160 a c8=200.


Pro slovníky jsem vytvořil formát „Slovnik“ (ale dá se použít i v textu). Je trochu složitější: odsazení před textem 1 cm, odsazení 1. řádku -1 cm. Znamená to, že 1.řádek je úplně od kraje a teprve následující text je odsazený (obráceně než normální text). Navíc je zarovnaný vlevo, ne do bloku.

Škoda, že LibreOffice (ani Word) nepoužívají „třídy“, jako weby a čtečky! Bylo by to jednodušší. Raději dělají eskamotérská kouzla s formáty odstavců a písma, což umožňuje kombinovat skoro cokoliv, jenže - kdo to má dešifrovat! Navíc LibreOffice (a ještě více Word) prosluly neodůvodněnými »změnami« písma kdekoliv, i uprostřed slov (obvyklé jsou změny písma z černého na černé, což se sice viditelně neprojeví, jen to patřičně zesložití výstup). Pak se není čemu divit, když má román v HTML 5MB, ale ve čtečce se totéž vejde do 0,5MB a ani na webu nepřesahuje včetně spousty doprovodného kódu, umožňujícího změny textu za chodu, celkový rozsah 1MB.

Menší potíž je ovšem s tabulkami. Ty to snese jen prosté, mohou mít vybarvená pole, ale žádná další cingrlátka. I tak je to problém, jak je převést, aby to aspoň nějak vypadalo.

 


 

Obrázky

Obrázky vložené přímo v textu konverzní program ignoruje (i když je tam máte, musíte vložit odkazy na příslušné obrázky zvlášť!) Pozor, server má Unix! Rozlišuje malá a velká písmena! Nazev a nazev jsou dvě různá jména! Názvy obrázků proto musí být bez češtiny, bez mezer a jen malými písmenky, jinak hrozí jejich zmizení.

Doporučuji vkládat do textu následující formát:

«img align=right src='nazev.jpg'»

(Poznámka: texty, které by se automaticky změnily v něco jiného, jsou zde buď proložené mezerami, nebo - u HTML tagů - jsou znaky „menší-než“„větší-než“ zaměněné znaky „«“ a »“.)

Tento se transformuje takto:

width=40% = šířka obrázku. Je lépe uvádět ji v procentech (jinak to na smartphonech zlobí). Když šířku neurčíte, dosadí se automaticky „width=40%“

align=right, (align=left) obrázek (pouze na webu) posune vpravo (vlevo) a text vyplní (obteče) zbytek šířky.

src='nazev.jpg' určuje jméno (viz výše).

U čteček se to ještě zjednoduší. Konverze pro čtečky umístí všechny obrázky v plné šířce (požadavek na čitelnost obrázků zde převažuje a umístění vpravo-vlevo i obtékání je víceméně iluzí.

Parametr src= nesmí být jako první (takové obrázky to ignoruje!) Tak totiž do textu vkládá odkazy na všechny obrázky textový editor, jenže ty odkazy pak míří kamsi do souborů a to se při pouhém přetahování souborů na web nedá uhlídat. Naštěstí tu vždy můžeme předřadit buď align nebo width (když chybí align, chceme obrázek uprostřed a pak je dobré uvádět width='100%').

Obrázky se vkládají konverzním programem zvlášť jako pomocné soubory (dá se jich vložit i více najednou).

Specialitkou jsou „výměnné obrázky“. U papíru to postrádá smysl, ale na webu to není marné a čtečky (kupodivu!) umožňují nejen pohyblivé GIFy, ale i výměnu obrázků.

Dělá se to tak, že do formátu vložíte obrázky dva, oddělené znakem »#«, tedy asi takto:

«img width=100% src='obrazek1.jpg#obrazek2.jpg“»

Oba obrázky musíte dodat každý zvlášť a budou mít shodný popis pod obrázkem. Při přejetí myší se změní, po odjetí myši se vrátí původní obsah. Kupodivu to funguje i na čtečkách (na všech ne, ale zkoušel jsem to na více programech, většinou to jde).

Podotýkám, oba obrázky mají mít pokud možno shodné rozměry, aby neposkakovaly! Tedy - pokud to není úmysl!

Příklad:

«img width='80%' src='mecca1.jpg#mecca2.jpg'»

Středisko muslimů - Mekka (po demaskování iluzí)

Středisko muslimů - Mekka (po demaskování iluzí)

 


 

Drobnosti

Metoda rozdělování textu vložením prázdných řádků, běžně používaná v knihách, se na webu použít nedá. Text se pak prostě spojí, stejně jako se ignorují nadbytečné mezery.

Chcete-li zarovnávat text do sloupečků, je lépe použít tabulku (i neviditelnou).

K oddělování sekcí jsem používal řádky, na nichž bylo jen pět hvězdiček (bez mezer!), tedy:

* * * * *

Jenže ouha! Mrtvosoftí Word takový řádek „automaticky“ měnil v dlouhou tlustou čáru přes celou stránku. Proto jsem brzy přešel na jiný oddělovač sekcí, který tuto nectnost nemá:

= * =

(opět bez mezer!)

Pokud program narazí na řádek s oddělovačem, před nímž je tvrdá (nedělitelná) mezera (CTRL+SHIFT+space) (zde v tomto textu ji ke zvýraznění nahradím znakem „ד, považuje následující řádek za nadpis nové kapitoly. Příklad:

×= * =

Nová kapitola

Po projetí mým programem se formáty změní do podoby nutné k dělení kapitol:

×= * =

(+ nová stránka + neviditelný rozdělovník)

Nová kapitola

Nadpis odsadí na novou stránku (nevkládá prázdné řádky, ale vloží ve »formátu odstavce« do »toku textu« příznak zalomení stránky. (Při tomto způsobu nevadí vkládání opravných textů před toto místo.) Před nadpis je nutno kromě nové stránky vložit »bookmark«, podle něhož se konverzní program orientuje. Dělá se to snadno příkazem Vložit-Záložka-(určit jméno), případně Insert-Bookmark-(určit jméno). Já na to mám makro, které to dělá automaticky.

Z názvů kapitol se automaticky tvoří »Obsah« ve formě samostatného souboru. Tam se dá z kterékoliv kapitoly přejít na webu pomocí tlačítek »Obsah«, vložených na začátek a konec každé kapitoly. Čtečky mají jiný způsob tvorby obsahu, ale výše zmíněný způsob se převede správně.

Někdy potřebujeme vložit název podkapitoly bez rozdělení kapitoly (například u „přílepků“ a slovníků na konci, apod.).

Dáme-li za jméno kapitoly dvojitý paragraf (stačí neviditelný), kapitola se od předchozí neoddělí, ale do obsahu se vloží. Vypadá to takto:

×= * =

Podkapitola§§

Pro úplnost - obsahuje-li nadpis kapitoly jeden znak paragrafu ( Kapitola§ ), v automatickém obsahu se vynutí další sloupec. Je to určené pro rozsáhlé romány, dělené na části, kde má potom každý díl vlastní sloupek názvů kapitol. Účinkuje to ale jen pro web, u čteček se paragrafy v názvech kapitol ignorují.

 


 

Uvozovky

Psát román s originálními uvozovkami

(ANSI 34 = " = quotation mark)

je neprofesionální, nepřehledné a nehezké. Pro lepší vzhled používejte správné uvozovky. Všechny běžné textové editory (WORD, OpenOffice i LibreOffice) mají možnost nastavit české uvozovky (levá „=UTF 201E, pravá “=UTF 201C). Alternativně používám závorky:

(levá »ANSI 187, pravá« ANSI 171)

Při konverzi program kontroluje, zda je uvnitř odstavců správný počet párů uvozovek. Prohřešky pak zapíše do malého souboru »uvozovky.err«. Zkušenosti říkají, že právě chybějící uvozovky se při korektuře obzvlášť špatně hledají. Kontrolní soubor toto hledání chyb velice usnadňuje.

Ve výsledných souborech je možnost zvýraznění textů v uvozovkách (přímé řeči i zvlášť označených výrazů) a také úseků tučné a kurziva. Řídí to ikonka ducha vlevo nahoře v každém souboru. Vyžaduje to však správné vnoření párů, například:

„Řekl jsem mu, tu »věc« hned vyhoď!“

Příklad chyb: buď některá uvozovka chybí, nebo jsou špatně vnořené:

„Řekl jsem mu, tu »věc“ hned vyhoď!«

Tuto chybu program při konverzi neodhalí (páry tam jsou správně dva), ale zobrazí se špatně.

 


 

Průběh konverze

Konverze začíná počátkem první kapitoly, tedy po nalezení dvojice řádků

×= * =

Nadpis první kapitoly

Každá tato dvojice (pokud neobsahuje dvojitý paragraf) vede k oddělení kapitol.

Před první kapitolou se může objevit i pár (nepovinných) řádků s „tiráží“. Na jednom řádku smí být jen jeden parametr uvedený klíčovými slovy:

Titul: Jméno knihy

Podtitul: Podtitul knihy

Skupina: Jméno skupiny + pořadí v ní

Autor: Jméno Autora

Spoluautor: Jméno Spoluautora

© rok Jméno Autora, místo napsání

ISBN: pokud je kniha již vydaná

Nakladatel: Jméno nakladatelství

Překladatel: Jméno Překladatele

Verze-1: Název verze 1

Verze-2: Název verze 2

 


 

Pozor!

Tyto údaje modifikují tabulky na webu, zejména u seznamu knih a statistiky, přičemž jméno autora určuje i to, kam se román zařadí (neexistující autor úplně na konec, jinak se román vloží na konec seznamu knih existujícího autora).

Zde se ještě může objevit určení default jmen (viz dále), pokud chcete umožnit čtenářům nahradit jména hrdiny (i hrdinky) jinými - například:

«!-- DEFAULT Oldřich=O=1, Marie=M=2, František=F, Ivan=I, Igor=G --»

Konec konverze může nastat ve dvou případech: koncem souboru, nebo nalezením řádku s obsahem

«!-- SKIP --»

Text po takovém řádku pak slouží už jen jako poznámky. Dokud román neukončíte, používejte odlišný ukončovací řádek

«!-- STOP --»

Po tom řádku se automaticky zobrazí »pokračování příště« a čtenáři budou (jistě s napětím!) očekávat další text.

 


 

Různé verze románu

Je možné psát souběžně dvě verze téhož románu. Jedna z nich může být „katastrofická“, druhá zaručeně skončí „Happy-endem“. Jiná možnost je psát verzi pro „školní děti“ a souběžně tentýž román „pro dospělé“. (Já tomu říkám verze „učesaná“ pro děti a „rozcuchaná“.) Má to nesporné výhody. Román není nutné kvůli drsným pasážím blokovat „dětskou pojistkou“, je přístupný širšímu okruhu čtenářů. Přitom cca 90-95% textu je společných a jen 5-10% se liší („rozcuchaná“ verze je obvykle podrobnější).

Způsob psaní je poměrně jednoduchý. Do textu je třeba vložit »tagy«, určující další výběr. Vkládám je buď na konec předchozího odstavce (pak platí pro celý odstavec), nebo kamkoliv do textu, pak je třeba »tag« odlišit přidáním znaménka »mínus« (které se nezobrazí).

Všechny tagy začínají znakem »#« (zahrádka, mříže, dvojitý křížek, rusky ťuremnoje okno).

Význam tagů uvádějících úseky textu nevhodné pro děti je následující:

#|V- určuje úsek s vulgárním obsahem. #0

#|D- uvádí drastický obsah.#0

#|S- uvádí popisy sexuálních scén.#0

#0 (nebo #|0) úsek ukončuje.

Speciální znaky „#“„|“ se napíší s přidržením klávesy „Pravý-ALT“, který je změní: x=#, w=|, tedy stiskneme „Pravý-Alt + x,w“.

Pro odlišení verzí jsou zde tagy:

#1 = 1.verze, #2 = 2.verze

I tyto úseky ukončí tag „#0“, dál je společný text.

Písmen k odlišení textu je víc:

#|V = vulgární, #|D = drastický, #|S = sexuální, #|K = protikřesťanský, #|Z = protižidovský, #|M = protimuslimský, #|A = proti jiným menšinám, #|B = proti Velkému Bratru,

Tagy s malými písmeny mají opačný smysl, tedy uvádějí text, který se naopak objeví jen když se texty uvedené tagem s velkým písmenem potlačují. Umožní to náhradu potlačeného textu jiným, nezávadným.

Speciální tag „#||“ otáčí smysl předchozího tagu (píše se to rychleji než tag s malým písmenkem).

Příklad:

„#|V-Do prdel#||Ale n#0e!“ vykřikl.

Těm, co mají filtry vypnuté, se zobrazí:

„Do prdele!“ vykřikl.

Dětem (které mají filtry vždy zapnuté):

„Ale ne!“ vykřikl.

Pozor, tento systém neuznává „vnoření“. V „otagovaném“ textu se jiné tagy používat nedají (výjimky - viz dále).

Pokud chceme mít dvě odlišné verze (#1=happy end - #2=katastrofu) a uvnitř nich ještě další tagy, musíme užít nějaký fígl. K tomu je určená možnost „přeskoku“. Obyčejnými tagy příkazy přeskoku odfiltrujeme, ale příkazy přeskoku se pak již ovlivnit nedají. Chce to dobře si text rozmyslet. Příkazy pro přeskok vypadají následovně:

«!-- GOTO návěští a případný komentář -»

Pokud chceme přeskočit delší sexuální scénu, vypadá to asi takto:

#|s «!-- GOTO za-1-scenu -»#0

Což znamená: Je-li blokován sex, tento řádek ponech (písmeno „s“ je malé!), jenže obsahuje jen neviditelný příkaz přeskoku na návěští. Návěští se vytvoří takto:

«!-- LABEL za-1-scenu (event. Komentář) --»

Návěští smí obsahovat jen malá písmena, číslice a spojující znaky »-«. Nemá cenu vymýšlet je dlouhé, mohou se i opakovat (skáče se vždy pouze vpřed a to až do nalezení shodného návěští, které pak program „zapomene“). Všechny tagy ve vynechaném úseku se při přeskoku prostě ignorují.

Kromě příkazů GOTO a LABEL jsou ještě dva, umožňující přeskok celých kapitol. Účinkují až od začátku příští kapitoly (případně předchozí kapitoly u couvání).

«!-- OVER 99 (komentář) --»

přeskočí 1 až 99 následujících kapitol - zřejmě patřících do jiné verze. Speciální případ:

«!-- OVER 0 --»

vynechá všechno do konce (je tam už jen opačná verze).

Následující příkaz nemá pro čtečky význam, ale u online čtení smysl má:

«!-- PRED 99 --»

Při couvání (přeskoku na předchozí kapitolu) v tomto místě přeskoč 1 až 99 kapitol (patří jiné verzi).

Příkazy OVER a PRED se umisťují zásadně hned za nadpis kapitoly (u webu ovlivňují totiž již její hlavičku tj. „šipky“ pro navigaci »vlevo-obsah-vpravo«). Čtečky jsou s tím kompatibilní v tom, že příkazem OVER přeskakují následující kapitoly, i když vynechávání textů se u nich liší. Konvertor pro čtečky například příkaz skoku PRED zásadně ignoruje a nezobrazuje.

Nejjednodušší u verzí je udělat dva odlišné konce a napsat pro ně vlastní kapitoly („Kejvalka“„Zuznelai“), ale účinkují i příkazy GOTO uvnitř („Orizemě“).

Za zmínku stojí i to, že slovník (pokud je připravený) se na konec vkládá až dodatečně (u webové verze z databáze), takže se nepřeskočí ani příkazem OVER 0.

Většina textu je naštěstí společná. Nejlépe se to dělá tak, že autor píše „rozcuchanou verzi“, choulostivé úseky potom pomocí tagů sám „zcenzuruje“, někdy jen náhradou „závadných“ slov „slušnějšími“, jindy i vynecháním celých odstavců, ale může to jít až do extrému, kdy kniha „Léčitelka“ končí pro děti (a pro ty, kdo nemají rádi „drastické scény“) již předposlední kapitolou a celá poslední kapitola se pak vynechá.

Mezi námi, i Bible má dvě takové verze...:-)

 


 

Anotace a slovník

Knihu můžete vylepšit uvedením anotace (krátkého textu, který se pro danou knihu objeví v seznamu knih), případně se dá použít i vlastní »slovník cizích slov«. Tyto texty se musí zapsat do popisných tabulek, ale to se dá snadno zařídit.

V takovém případě je třeba vložit dozadu (až za ukončující řádek  «!-- SKIP --») příslušný text. U anotace je to jednodušší. Tam stačí vložit úvodní řádek

«!-- ANOTACE --»

Za něj se uvede text stručně popisující oč v knize jde a za to se vloží řádek

«!-- KONEC --»

Konverzní program text najde, vybere a uloží do tabulek, odkud se použije při vytváření seznamu knih. To je vše. Seznam knih se pak aktualizuje samočinně.

Trochu horší je to u slovníku, tam je třeba dodržet určitý formát. Každé slovníkové heslo se píše jako jeden odstavec, který má na začátku klíčová pole. Příklad:

«!-- SLOVNIK --»

sock socka = nadávka zbohatlíků obyčejným lidem (obvykle vypovídá hlavně o charakteru nadávajícího)

bludný_kořen bludný kořen = kořen zakletého stromu, po jehož překročení v lese zaručeně zabloudíte

bludný_kámen bludný kámen = kámen, který se náhodně stěhuje po cestě (obvykle tak, aby co nejvíc překážel v jízdě vozů)

01 Poznámka se někdy vysvětluje na konci stránky, jindy až na konci knihy.

«!-- KONEC --»

Význam je následující:

první pole slouží k vyhledávání v textu. Použijete-li pouhý slovní základ (bez pádové koncovky), najdou se všechny tvary daného slova. Potřebujete-li vyhledávat slovní spojení, spojte tato slova podtržítkem (zde ukazuji, že slovo „bludný“ nestačí)

Druhé pole a rovnítko = se ve slovníku zobrazuje modře.

Slova v textu knihy, odpovídající slovníku, se zobrazí jako tečkovaně podtržená a při najetí myší na ně se objeví bublinková nápověda obsahující vysvětlující text.

Podobně fungují poznámky. Výhodou je, že se zpracovávají automaticky. 01 Poznámkou se zde rozumí „mezera + paragraf + dvojmístné číslo“, uvedená obvykle jako exponent, (i opakovaně) v textu a vysvětlená ve slovníku, takže se v textu taktéž zobrazí jako exponent a při najetí myší se objeví bublinková nápověda. A protože se mi černý paragraf nelíbil, nahrazuje ho výraznější červená hvězdička.

Pro čtečky tohle nefunguje, tam se poznámky zobrazují tak jak jsou ( §99 ) a slovník i poznámky se pouze vloží na konec.

Čtečky nic víc neumožňují...

 


 

Jména hrdinů

Toto je ale „vyšší dívčí“ a doplním to sem jen kdyby byl ze strany autorů zájem.

V kostce: dá se psát román i tak, že si čtenář může zvolit, jak se bude jmenovat hlavní hrdina a/nebo hlavní hrdinka. Je to však složitější mimo jiné v tom, že je třeba zabránit též kolizím s vedlejšími postavami. Není dost dobře možné, aby se »Franta bavil s Frantou« (ne že by to nešlo, ale to musí být přece jen jinak psané). Další problém je s nesklonnými jmény (není jich mnoho, nejsou česká, ale i v Čechách je občas Židé používají, příkladem je „Ester“ nebo „Ruth“). Nedají se tedy použít pro jména hlavních hrdinů a hrdinek, pište je tak jak jsou, bez kódů! V databázi jsou proto pouze jména česká a pár cikánských („Dezider“, „Ferenc“, „Eržika“).

Těžko ale může mít „Dežík“ bratra Jirku a sestru Boženku. To asi nejde. Musel jsem použít „sourozeneckou“ vazbu a kdo si zvolí jméno „Dežo“, bude mít bráchu „Ference“ a sestru „Eržiku“ - a když jsem si to tak cvičně nastavil, měl jsem dojem, že jsem napsal první cikánskou dětskou scifi. Dá se to číst a nepůsobí to nepřirozeně. Jde ale o rodinu „civilizovanou“, bydlící v paneláku a chovající se „většinově“ - ale vyloučené to přece není!

Jak se to tedy píše:

Každé jméno, nejen hrdiny, ale i těch postav, které s ním jednají (jména postav, které se jen mihnou, ale s hlavním hrdinou nejednají, se tak psát nemusí) je nutné psát ve tvaru:

#X01

kde #X určuje postavu a dvojčíslí za ním tvar slova. Poslední cifra odpovídá některému pádu jednotného čísla, cifra před ní určuje citové zabarvení jména:

#X01 určuje tvar jména mezi kamarády (Olda)

#X11 určuje oficiální matrikový tvar (Oldřich)

#X21 určuje domácký tvar (Oldík)

#X31 určuje hodně zdrobnělý tvar (Oldříšek)

#X41 určuje nadávku (Oldan)

Poslední cifra: v rozsahu 1-7 určuje pád, ale pozor!

8 určuje přivlastňovací tvar (Oldův).

9 určuje slovní základ ostatních přivlastňovacích tvarů, za který musíte dopsat správnou koncovku (Oldov-, Oldřichov-, Oldříškov-). Příklad: #X09o jablko = Oldovo jablko

Nula určuje speciální tvary jména.

10 = základ mimozemského jména (»O'lda«)

20 = slovní základ jména (»Old-«)

40 = slovní základ malými písmeny (»old-«)

30 = velice familiární oslovení (»Olí!«)

Takže například #X40ovština = »oldovština«.

Na začátek románu (před první kapitolu, jako u technických údajů) musíte umístit definici jmen, která přiřadí konkrétní jména kódům (i jak se budou měnit). Napíší se do speciálního příkazu:

«!-- DEFAULT Oldřich=X=1, Marie=M=2, Ivan=I, Jana=J, Karel=K, Jitka(Jíťa)=L, --»

vždy se určí jméno (viz seznam hrdinů a hrdinek, některá jména mají v závorce odlišení), písmeno jeho kódu a u hlavních ještě číslo (1=hrdina, 2=hrdinka, výše uvedený příklad určuje za hlavní hrdiny Oldu a Máňu)

Ano, vypadá to složitě, ale dá se na to zvyknout. Je to však opravdu těžší, proto to nikomu nevnucuji. Vymyslel jsem si to jako speciální »bonus« pro své čtenáře a upravil jsem tak romány paní Ilky Pacovské, protože se mi tak líbily, že jsem nelitoval námahy s předěláním (Není běžné, aby autor svolil k zásahům do svého díla, ale paní Pacovská s tím souhlasila a zde se to, myslím, opravdu podařilo!).

 


 

Další vlastnosti

Během konverze se (na webu) standardně porovná novější text se starším a všechny odlišné nebo nově vložené řádky označí podbarvení. Řídí se to u kapitoly pravým duchem nahoře.

Je to dobré pro autory (mají kontrolu nad svými díly), ale i pro čtenáře (u novější verze stačí obarvit si a přelétnout očima jen „červené“ změny).

Na závěr se dá toto porovnávání vypnout a text bude uložen již bez této možnosti (volba „Direct“).

A teď pozor, v programu je nedokonalost, jejíž odstranění by mi dalo neúměrnou práci. Stará a nová verze se porovnává po řádcích a to tak, že se každý řádek z nové verze hledá v textu staré. Najde-li se, text nebyl změněn, nenajde-li se, text se označí. Pokud bez dalších změn prohodíte dva odstavce mezi sebou, není to změna! Rovněž to selhává, pokud upravíte text jen škrtnutím některých odstavců a všechny zbývající budou souhlasit!


Kdo si na výše uvedená pravidla sám netroufne, musí mi text poslat mailem a já mu ho „učešu“, ale chápejte, i pro mě je výhodnější mít text ve správném formátu, na který už jen spustím pár maker, hodím na web a zkonvertuji do kapitol. To si troufám udělat i po půlnoci, jinak je to delší a odložím to „na ráno“. Lidi ze skupiny „end-user“, kteří nezvládají ani funkci CTRL+C - CTRL+V, nenutím k žádným pravidlům, jen jim občas pošlu „vyspravenou“ verzi jejich textu, abych nemusel opravovat pořád stejné chyby.

Podobně je tomu s chybami v textu (pravopisné, logické apod.) Občas pošlu „opravenou“ verzi, aby si autor opravil chyby. Kdo mi hodně věří, ten ji prostě převezme a pokračuje. Kdo chce, může si vlastní verzi porovnat s mou a převzít jen to, co sám uzná za vhodné. Něco mezi je, že na web dám svou opravenou verzi, autor si ji zobrazí (dám mu odkaz), zvýrazní si mé opravy (budou červené) a použije jen rozdíly.

Tak si vyberte...

Václav Semerád

sw@gurroa.cz

  

Konec

Obsah

© 2018 Václav Semerád, Praha

Slovník


bludný kámen = kámen, který se náhodně stěhuje po cestě (obvykle tak, aby co nejvíc překážel v jízdě vozů)

bludný kořen = kořen zakletého stromu, po jehož překročení v lese zaručeně zabloudíte

myšítko = tlačítko na myši

socka = nadávka zbohatlíků obyčejným lidem (obvykle vypovídá hlavně o charakteru nadávajícího)


Poznámky


1: Poznámka se někdy vysvětluje na konci stránky, jindy až na konci knihy.

26.03.2018 11:31


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Jerry.Gunman: 23/4 v 17:07 na téma: §Beri : Hlasuji pro funus. ideálně v kombinaci se zazděným vchodem a pohřbem několika vesničanů. kteří padli vplen šestinohým potvorám... Čas "TAM" a zde nemusí nutně ubíhat stejně rychle a těch pár dní, které TAM oba průzkumníci strávili, se mohlo snadno natáhnout na 2-3 týdny našeho času. Z čertovy díry se více zvířat, než obvykle - a proto jsou vesničané VELMI rádi, že to zvládli, byť za cenu větších obětí na...

Domů
Statistiky

"Návod pro autory (jak psát ve formátu SW)" (komentáře)

Téma=§Navo

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

23.04.2018 v 19:28 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 

23.04.2018 v 10:12 id: 1294059

V sekci Drobnosti-Obrázky přibyly dvě série: "Michael Marčák" a "Utahaný jako pes". Marčák si samostatnou sérii zasloužil (cením si jeho svolení uvádět jeho obrázky).

Kromě toho jsem trochu předělal (a ještě předělám) zobrazení typu "Mozaika".



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Beri včera: