Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

3. Kapitola - Nehoda

Duch Terminál mi právě ukazoval přednášku o biologii rasy Xeg. V jednom okamžiku se obraz lehce zavlnil. Už dřív jsem vypozoroval, že se to stane, když Terminál komunikuje s dalšími duchy. Vyslal jsem svou mysl mezi duchy a nestačil se divit, jaký ruch tady panuje.

Únik radiace v sektoru 24C, hlásil jeden z duchů-domovníků.

Pro sekce 20C - 28C aktivovat protokol karanténa. Pro ostatní sekce protokol evakuace. Protiradiační jednotka poplach.

Zajímalo mě, co to může znamenat. Nestihl jsem se na nic zeptat. Na můj štít narazila vlna temné magie. Štít ji samozřejmě zastavil. Buď na nás útočí démoni z temných plánů, nebo nějaký temný mág.

Síla temné magie stoupala. Zatím ji štít zadrží. Při stejném nárůstu by měl ještě hodinu až dvě vydržet. Je jedno, která z těch dvou variant to bude. Při obou budu potřebovat veškerou podporu. Dal jsem si své oblíbené bojové prostředky - rychlou trávu a věštecký čaj.

Myslí jsem lokalizoval, že útok přichází z laboratoře doktora Yuriho. Rozběhl jsem se, ale dveře se odmítly otevřít.

„Dveře nelze otevřít, protože je aktivní protokol karanténa,“ řekl mi duch dveří.

„Když se přes dveře nedostanu, nemůžu pomoct,“ namítl jsem.

„Stejně nemůžeš pomoct, hladina radiace je tak vysoká, že všechno v zóně smrti - zasažené oblasti - zemře. Je politováníhodné, že se nacházíme v této oblasti.“

„Aha a protokol karanténa nás má udržet uvnitř, abychom to zlo nepouštěli ven. Chápu to správně?“

„Přesně tak.“

„V tom případě je to jednoduché a můžeš mě pustit. Nehodlám utíkat pryč, ale ke zdroji toho zla.“ Duch okamžik přemýšlel a pak ty dveře otevřel. Dokonce dal vědět dalším duchům a ti mi vždy otevřeli dveře, ale za mnou je hned zase rychle zavřeli.

Čím jsem byl blíž, tím se síla temné magie neuvěřitelně zvyšovala. Štít mi nevydrží déle než několik minut. Naštěstí se díky rychlé trávě pohybuji jako vítr a do té doby to nějak vyřeším.

Doběhl jsem do Yuriho laboratoře a viděl, že je zle. Yuri leží na zemi a v sobě nemá už ani kousek života. Temnota už otrávila jeho tělo a zničila jeho píseň života. Podobně je na tom všechno živé v laboratoři. Temnota už pronikla i do většiny neživých materiálů.

Po zdroji temnoty jsem nemusel pátrat dlouho. Na jednom z pracovních stolů jsem uviděl divný artefakt, temná magie z něj přímo tryskala. Dotkl jsem se jednoho ze svých amuletů. Rozpadl se a aktivoval dodatečný OOK. Upravil jsem parametry OOKu tak, aby uzavřel celou laboratoř a nic přes něj neprošlo. I kdyby se mi to nepodařilo, ostatní budou mít větší šanci prchnout.

Musím nějak zastavit ten artefakt. Chvilku jsem jej zkoumal, ale na nic jsem nepřišel. Tato magie je absolutně jiná, než kterou znám. Dal jsem si jednu minutu na přemýšlení. Nepřišel jsem na žádné rozumné řešení. Holt budu muset použít jedno z těch nerozumných.

Do pravé ruky jsem vzal hůl a do levačky dýku. Otevřel jsem si žíly na pravém zápěstí. Potlačil jsem regeneraci a nechal krev stékat na hůl. Holí jsem pak kolem artefaktu nakreslil magický kruh. Vyslal jsem do něj magii a v řeči démonů mu poručil ať odejde z tohoto světa. Tím se kouzlo dokončilo a celý artefakt se propadl do temného plánu. Brána se uzavřela, ale nějaká temnota se sem ještě dostala. Tím selhal můj osobní štít. Další temnota už naštěstí nepřicházela. Takže se mi to povedlo. V okolí je temnoty dost, ale naštěstí ji není tolik, aby mi nějak vážně ublížila.

Zrušil jsem OOK a zaposlouchal se do komunikace duchů.

Nárust radiace zastaven. Protokol karanténa zůstává aktivní, ale protokol evakuace zrušen,“ hlásil domovník.

Do laboratoře přiběhl duch, kterého jsem ještě neviděl. Začal se rozhlížet. Slušně jsem se mu představil.

„Zdravím cizinče, jmenuji se Gort. Můžu něčím pomoct?“

„Jsem ReaTeam, mým úkolem je vypořádat se s touto krizovou situací. Předej mi veškeré potřebné podklady. Poskytni nezbytnou součinnost a do ničeho nezasahuj!“ vyjel po mě. Raději jsem se stáhl.

Ven mě nepustí, budu muset počkat. Sedl jsem si na židli a čekal. Nerad se nudím a proto jsem si obnovil osobní ochranný štít. Magie jsem na něj spotřeboval tolik, že bych ji musel doma shromažďovat několik měsíců, ale jak jsem už říkal, tady je magie, že neví co s ní. Navíc je teď v okolí spousta další magie. Sice je temná, ale to není nic nepřekonatelného. Natáhl jsem se kam až to šlo a přitáhl si všechnu temnou magii. Polovinu z ní jsem použil, aby se ta druhá polovina vyčistila. Čistou magii jsem absorboval. Nahradila mi tu, kterou jsem použil na štít a nezabralo mi to ani pět minut. Tady by chtěl žít každý šaman.

Otevřely se dveře a dovnitř nakoukl první člověk. Pravděpodobně to je člověk, opravil jsem se. Má na sobě žluté brnění, které ho celého zakrývá. Sice mu nevidím do obličeje, ale cítím, že je překvapený, že mě tady vidí. Ohromeně zůstal stát ve dveřích. Další žlutý voják jej odstrčil a najednou jich bylo v laboratoři pět. Jeden z nich na mě promluvil. Jeho hlas zněl trochu zvláštně.

„Identifikujte se.“

„Jsem doktor Gort. A kdo jste vy?“

„Poručík Fernando zásahová jednotka. Co se tady stalo? Co tady děláte? Podle záznamů jste měl být v jiné laboratoři.“

„Čisto, žádná radiace!“ ozvalo se zpoza něj.

Co jsem mu na to měl říct? Zkusil jsem říct pravdu a pozoroval jejich reakce. Pořád kolem sebe mávali nějakými kouzelnými předměty a pak se zdálo, že komunikují s duchy. Řekli „na shledanou“ a odešli. Tak jsem šel taky.


Včera se stala ta nehoda s temnou magií a já byl dnes pozván na návštěvu za hlavou tohoto světa. Nebylo by zdvořilé odmítnout a proto tady čekám a obdivuji, jak hezkou má Rektor pracovnu.

„Omlouvám se za to zdržení, ale musel jsem ještě dokončit jednu objednávku,“ omluvil se mi.

„Pane, nic se neděje. Přál jste si se mnou mluvit?“ zeptal jsem se zdvořile a zvědavě.

„Samozřejmě. Asi jste si domyslel, že se to bude týkat té včerejší nehody. Mohl byste mi popsat, co se tam podle vás stalo?“

„Ale jistě. Jenom se omlouvám, že budu používat naší terminologii. Tu vaši sice znám, ale dělá mi problém v ní přemýšlet a mluvit.“

Pokynul mi, že mu to nevadí.

Už včera jsem se rozhodl mluvit víceméně pravdu, ale neprozradit toho víc než budu muset. Dnes v tom budu pokračovat.

„Zrovna jsem se probíral poznatky z oblasti biologie. Vtom přišel silný útok temnou magií. Tomu jsem musel zabránit. Rozběhl jsem se k místu odkud ten útok přišel. Nejdřív jsem měl nějaké problémy s dveřmi, ale když jsme si vyjasnili, že nehodlám utéct z místa, kde se bojuje, pustily mě. Doběhl jsem do laboratoře doktora Yuriho. Viděl jsem, že doktor už je po smrti a že za tím útokem stojí nějaký artefakt, který pořád ještě vypouští temnou magii. Rychle jsem seslal OOK a tím jsem laboratoř uzavřel pro případ, že bych nebyl úspěšný. Kouzlo by sice nevydrželo dlouho, ale přidalo by vám to nějaký čas k evakuaci. Nedokázal jsem vymyslet, jak ten artefakt zastavit nebo zničit. Proto jsem ho uzavřel ve vyvolávacím kruhu a odeslal do temného plánu. Tam nebude nikomu vadit. Pak jsem ještě vysál tu temnotu, aby nikomu neublížila. Sice by se sama časem rozpustila, ale trvalo by to dlouho a někomu by ještě mohla ublížit.“

Rektor nějakou dobu přemýšlel. Nejspíš si to rovnal v hlavě s tím, co mu řekli žlutí vojáci.

„Díky, můžu k tomu mít ještě několik dotazů?“

„Ale jistě, když budu vědět, rád odpovím,“ usmál jsem se.

„Z vašeho vyprávění se zdá, že o radiaci, nebo jak říkáte temné magii, toho víte dost. Je u vás běžná?“

„Úplně běžná není, ale dá se s ní setkat. Temní mágové ji někdy používají ve svých kouzlech. Pak se tato magie běžně vyskytuje ve světech, kterým říkáme temné plány. Jsou to místa tak prosycená temnotou, že nechráněný ork tam nepřežije. A pak ji také vyzařují bytosti pocházející z těchto míst, říkáme jim temní démoni.“

Shrnul jsem to a zavzpomínal na spolupráci s jednou takovou bytostí - Silasem. Hlavně jsem si vzpomněl, jak Silas na chvíli zrušil kouzla chránící ostatní před projevy jeho temné magie. Vegetace na kilometry od něj zvadla a ta nejbližší se rozpadla na prach. Drobní živočichové také ihned zemřeli.

Rektor se podíval se do svého notýsku a pokračoval.

„Vám radiace nevadí?“

Toto bude rychlá odpověď.

„Pokud jí není moc a netrvá to dlouho, tak vůbec.“

„To je zajímavé!“ něco si poznamenal.

„A zmínil jste, že jste použil »ok«, co to je?“

Chvilku mi trvalo, než mi došlo o čem to vlastně mluví.

„Myslíte OOK? To je orčí obranné kouzlo. Musí se dlouho připravovat, ale je docela silné. Toto konkrétní mi připravil můj mistr. Za předpokladu, že by síla temné magie rostla stejným způsobem jako ze začátku, vydrželo by hodinu. Trochu jsem se bál, že artefakt exploduje, pak by kouzlo pohltilo ten výbuch a zkolabovalo by. Sice by se temnota mohla šířit dál, ale i tak by vám to dost pomohlo.“

„Předposlední dotaz se týká toho zmizení reaktoru, nebo jak jste říkal,“ podíval se do notýsku „odeslání artefaktu do temného plánu. Jak jste to udělal?“

Toto bude těžké.

„Už jsem říkal, podle toho, co víme, existuje nekonečně světů oddělených magickou bariérou. Říkáme jim plány. Každý z plánů má nějakou charakteristiku, která jej odlišuje od našeho. Na některých místech a díky některým předmětům se ta bariéra mezi určitými plány oslabuje. Ten artefakt oslabil bariéru mezi našim a temným plánem. Proto jsem ho tam nechal propadnout.“

„Aha, takže tohle je to, čemu říkáte orčí magie?“ zeptal se mě.

„Tohle byla improvizace. Na druhou stranu, orčí magie je oproti jiným magiím plná improvizací. Prostě si něco přeji, dodám tomu moc a ono se to nějak stane. Samozřejmě, že čím víc o tom vím, tím je to jednodušší a spotřebuji míň magie.“

„A má tato magie nějaké omezení?“ zvědavost z jeho hlasu přímo odkapávala.

„Naneštěstí spoustu. Asi největší omezení je v tom, že získat dost magické moci není tak snadné. Vyvolat kouzlo bývá pomalé, teda pokud ho nemám připravené nebo to není něco, co dělám často. A pak jsou některé další věci, které se prostě nedají udělat, ale to většinou poznám až když to zkusím.“

Rektor se zamyslel až mu naběhly vrásky.

„Gorte a myslíš, že bys nám mohl o té vaší magii sepsat vědeckou studii?“

„Nevím, naše magie je naše největší tajemství. Popřemýšlím, jestli bych mohl napsat něco, co by nebylo tajné a přitom to k něčemu bylo.“

„Toho jsem se bál. Pokud to kvůli utajení nelze, nedá se nic dělat.“ povzdechl si.

„A nějakou veřejnou demonstraci bys snad mohl provést? Jsme vědci a takové věci nás přirozeně zajímají,“ dodal, jakoby na omluvu.

„Nevidím v tom problém. Jenom nevím, co předvést. Nikdy jsem magii nepoužil jen tak. Vždy jen k nějakému účelu.“

Chvilku jsem přemýšlel a pak mě to napadlo. To půjde, bude to hezké a ještě pomůžu univerzitě.

„Co kdybych magií změnil jeden ze stromů v univerzitní zahradě?“


Tři týdny, které jsem si vyhradil na přípravu mé ukázky uplynuly a dnes je den, na který tady všichni čekají. Rektor pozval všechny učence, kteří by o tuto ukázku mohli mít zájem. Rozeslal jim i můj popis toho, co se bude dít. Rozhlédl jsem se a s radostí zjistil, že je tady několik set učenců. Většina z nich má i nějaké kouzelné předměty, aby mohli zkoumat, co se děje. Samozřejmě zde jsou i duchové pověření tím, aby si celou událost zapamatovali.

Rektor měl hezkou a rozumnou řeč o tom, jak se jednotlivé civilizace a rasy mohou vzájemně obohacovat. Uvedl příklad civilizace Eoi a jejich přínos lidstvu. Budu si to muset najít, protože mi to nic neříká. Všichni pokyvovali hlavami, takže to asi bylo něco velkého. Řeč ukončil tím, že jsme se zde setkali abychom na vlastní oči viděli orčí magii a přijali dar, který díky tomu svět Rexelis IV získá. A tím mi dal slovo.

„Kolegové,“ začal jsem. „Pan Rektor mě požádal o ukázku naší magie. Orčí magie je dost vzácná na to, aby se jen tak bezúčelně ukazovala. Proto jsem se rozhodl tento strom přeměnit. Bude plodit zelená rajčata. Nejdřív řeknu, k čemu jsou ta rajčata dobrá a pak, jak té změny dosáhnu.“ Odmlčel jsem se a podíval se okolo. Všichni byli napjatí.

„Zelená rajčata používáme jako rychlý prostředek první pomoci. Stačí, když se šťáva z rajčete dostane na kůži postiženého nebo ještě lépe do rány. Postižený získá takové množství tžis, že tělo nemá jinou možnost, než se dát rychle do pořádku.“

Tomu se někteří začali smát.

„Třeba ruka od lokte dolů doroste za několik hodin. Většina nemocí nemá šanci. Má to jednu nevýhodu a jedno riziko. Nevýhoda je, že dorůstající kusy těla budou zelené. A to riziko je pro lidi, kteří mají poškozenou píseň života. Tělo se totiž opravuje podle písně života a poškozená píseň života znamená poškozené tělo.“

Jejich nechápavé výrazy si žádaly o další vysvětlení.

Některé jejich odborné termíny mi pořád nejdou. Podíval jsem se do taháku a pokračoval.

„Vy písni života říkáte DNA. Pokud bude mít někdo poškozenou DNA, může ho to i zabít. Ověřoval jsem, že to bude bez problémů působit na všechny rasy, které se ve federaci vyskytují. Jen Džigati by mohli pociťovat nevolnost a Hedorům při každém použití zezelená celá srst.“

Nechal jsem je, ať si to srovnají v hlavách. Za půl minuty jsem opět pokračoval.

„Určitě vás zajímá, jak to udělám. Vezmu píseň tohoto stromu - DNA a změním ji. Celé by to trvalo několik týdnů, proto jsem si to všechno připravil předem a můžu to celé provést během okamžiku.“

Vytáhl jsem svitek s vlastnoručně nakresleným obrazem stromu plodícího zelená rajčata. Během předchozích týdnů jsem do něj vtiskl kouzlo a teď bude stačit, když to kouzlo vypustím.

Vypustil jsem kouzlo. Během jednoho úderu srdce opadalo všechno listí. Větve se začaly kroutit. Vypadalo to, jako by strom ožil. Kůra se mu zabarvila do oranžova a vyskákaly na ní boule. Vyrašilo listí. Po listí se začaly objevovat květy. Hned se rozvinuly a pak opadly. Na jejich místě se objevily malé zelené kuličky. Kuličky se začaly zvětšovat. Když většina z nich dosáhla velikosti běžného rajčete, všechno se zastavilo.

„Hotovo, můžete sklízet. Další sklizeň můžete očekávat za měsíc. Kolegové, tady ty větvičky jsou z původního stromu. Tady nechám nějaká rajčata ze stromu, který jsem použil jako předlohu. Můžete se sami přesvědčit, jestli se mi podařilo tu píseň přezpívat přesně.“

Myslím, že to bylo úspěšné. Všichni byli nadšeni. Dokonce si mě kvůli tomu Rektor opět pozval.

„Gorte, jako vědec jsi excelentní. Mnozí naši vědci by se od tebe mohli učit a dokonce učí. Sice jsi říkal, že vaše magie je tajemstvím, ale určitě jsou nějaké podmínky, za kterých bys nás ji byl ochotný naučit. Co myslíš?“

Podíval jsem se na něj významně.

„To není jenom tak. Ono se to nedá naučit každého. U nás připadne jeden ork, který se to může naučit na dva tisíce těch ostatních. Kromě orků jsem potkal jedinou bytost, která byla schopná se naši magii naučit. Navíc jsou zde jisté, řekl bych právní, problémy.“ Rektor se na mě zvědavě podíval a pokynul mi, abych pokračoval.

„Pokud bych někoho tu magii začal učit, musel by mě po dobu učení poslouchat. Neměl by žádné soukromí. Musel bych mu dost ubližovat a kdyby si to vyžadovala bezpečnost, musel bych ho zabít. Nestává se to často, ale občas se to přihodí. Tento režim by trval než by se naučil všechno, abych ho mohl prohlásit za plnohodnotného šamana. Já byl z těch rychlejších, zvládl jsem to za patnáct let. Navíc dokážu plnohodnotně učit jenom jednoho učně naráz.“

Tyto informace ho překvapily. Prohlásil, že si to musí rozmyslet. Ještě jsem mu přidal několik námětů k úvahám. Chtěl bych, aby člověk, kterého naučím magii, nebyl nikomu podřízený, ani federaci.

Po měsíci za mnou přišel Rektor v doprovodu několika úředníků. Přijal jsem je ve své pracovně. Zajímala je samozřejmě možnost, že bych někoho naučil naši magii. Dlouho jsme debatovali. Největší problém mají s tím, že ten člověk by nesměl být podřízený federaci. Vysvětlil jsem, že jako můj učeň by tento člověk měl určité závazky vůči mému národu. Po uznání za plnoprávného šamana by u nás měl i určité nezanedbatelné postavení a není přípustné, aby byl něčí poddaný.

Docházeli za mnou celý týden a na konci toho týdne jsme to dohodli, sepsali a zapečetili.

Pojem otrok, který se asi nejvíc hodí pro popis situace učně orčího šamana, sice znají, ale otroctví neuznávají. Proto jsme hledali nějaký způsob, jak to udělat podle zákonů federace. Nakonec jeden z těch úředníků jen tak z legrace plácl, že jediný způsob asi bude, prohlásit toho učedníka za mimozemského domácího mazlíčka - zvíře. Prozkoumali jsme tuto možnost. Je sice hodně ujetá a kostrbatá, ale vyhovuje. Navíc ji Rektor zaštítí svou mocí.


Domluvili jsme se. Dostanu všechny potřebné prostředky k tomu, abych mohl najít a učit někoho, kdo by mohl zvládnout orčí magii. Tento člověk bude samozřejmě dobrovolník a musí souhlasit se všemi podmínkami. Po vstupu do učení ztratí všechna privilegia a povinnosti plynoucí z jeho občanství ve federaci. Bude na něj pohlíženo jako na můj majetek, který není za své jednání zodpovědný. Veškerá zodpovědnost bude převedena na mě. Když jej prohlásím za šamana, může se rozhodnout, jestli obnoví své občanství.

Paráda! Ještě si v tomto světě možná najdu učně a oni to zaplatí. Jak říkám, tady by chtěl žít každý šaman.

 


Zpět Obsah Dále

26.10.2017 18:15