Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

14. Kapitola - Kontakt

Vstali jsme ještě za tmy. Konečně se začnu učit magii! Představovala jsem si, že se budu učit magické formule, tajemné pohyby prsty a prostě všechny ty věci, které mám odkoukané z filmů. Docela mě překvapilo, když na začátku mistr prohlásil: „Dnes se naučíš používat magii. Začneme brzy ať to do večera všechno umíš!“

Dopoledne mi ukazoval, jak magii vycítit a jak ji „vidět“ za pomoci své mysli. Není to složité, ale je potřeba ovládnout takový jednoduchý trik a to není jen tak. Ještě před obědem prohlásil, že to teoreticky umím a v praxi už se mi to taky tu a tam povede.

„Teď přejdeme na něco kapánek složitějšího. Naučíš se, jak magii přitáhnout k sobě, jak ji nasát a udržet,“ prohlásil a místo oběda mi ukazoval, jak na to. Byla jsem na sebe pyšná. Podařilo se mi to hned na potřetí, začala jsem jásat, ale mistr mi hned zkazil náladu. Prohlásil, že na smysluplné použití magie budu potřebovat asi deset tisíc krát víc magie než jsem za celé to cvičení zvládla.

Rychle jsme něco zakousli. Po jídle mi dal mistr svou magii. Prostě mi řekl ať se soustředím a začnu čerpat magii z něj. Zkusila jsem to a byl to pěkný hukot. Množství magie, které jsem takto získala bylo ohromující. S přibývající magií jsem začala pociťovat něco jako extázi. Je to úžasně opojný pocit držet takové množství moci.

Pak jsem se naučila, jak tu magii vložit do čehokoliv, co je vyrobeno z draka a pak ji zase vybrat. Objevila jsem určitý zádrhel. Dokážu si uložit všechnu svou magii, ale nejde mi uložit jen část. Dozvěděla jsem se, že je to normální, časem a hlavně tréninkem se to zlepší.

Odpoledne mi mistr ukázal, že zformovat kouzlo a vypustit ho je taky docela jednoduché. Přesně, jak mi říkal od začátku: „Stačí jen chtít. Orčí magie je založena na tom, že šaman něco chce a má tak silnou vůli, že toho dosáhne.“

„Teď umíš základy orčí magie a budeš cvičit. Každý den, každou volnou chvíli získávej magii a drž ji v sobě. Už jsi zjistila, že je jednodušší si ji uložit, ale chci, abys trénovala i její držení!“ přikázal mi mistr. Rychle jsem si spočítala, že budu potřebovat asi měsíc na to, abych získala dost magie na své první samostatné kouzlo. To není moc příjemná představa. Navíc jsem viděla, jak kouzlí elfové! Ti jen řeknou několik slov, mávnou rukou nebo si jenom pomyslí a kouzlo je seslané. Magii si pak obnoví za několik minut. To není fér!

Vrtalo mi to v hlavě a proto jsem se na to zeptala mistra. Ten se zasmál a vysvětlil mi, že naše magie jsou různé. Sice používáme tutéž magickou sílu, ale zacházíme s ní jinak.

Elfové se učí jednotlivá kouzla. Naučí se kouzlo a už mu stačí jenom trocha moci a dokáže to kouzlo seslat. To kouzlo je ale velmi limitované tím, co umí. Na rozdíl od nich mi se kouzla neučíme. Prostě vezmeme co nejvíc magie, pak jí svou vůlí přikážeme aby něco udělala. Soustředíme se na výsledek, kterého chceme dosáhnout a necháme na magii, aby to „nějak“ udělala. Čím víc o dané věci víme, tím efektivněji se magie použije.

Hleděla jsem na mistra dost nechápavě, až mi to začal vysvětlovat: „Můžeš udělat téměř, cokoliv tě napadne. Musíš mít jen dost magie. Můžeš to ale provést i jen se zlomkem té moci, pokud tomu rozumíš.“

Dozvěděla jsem se od něj, že si to představuje tak, že magie pozná co chci, aby udělala a když mám v mysli informaci o tom, jak by se to mělo provést, je to pro ni jednodušší. Proto se šamani učí všechno co mohou.

Před spaním jsem o tom všem přemýšlela a musela jsem se smát. Připadala jsem si trochu podvedená. Za jeden den jsem se naučila „kompletní základy“ orčí magie, ale budu muset usilovně trénovat několik měsíců, abych je mohla používat. V mysli se mi ozvalo téměř nezřetelně: Viděl bych to spíš na roky než na měsíce...


Myslela jsem si, že další den mi nechá mistr dost času abych mohla trénovat získávání magie. Opět jsem se spletla. Musela jsem cvičit boj. Téměř celé dopoledne jsem bojovala s různými protivníky. Až kolem poledne mě mistr zavolal:

„Opláchni se, ať nesmrdíš! Za pět minut tě čekám na štábu planetární obrany!“ oznámil mi mistr.

Na „štáb planetární obrany“ byla přejmenována knížecí pracovna. A ani ne za pět minut jsem byla na „štábu“.

Doběhla jsem k mistrovu stolu. Zrovna se díval, jestli jsou ostatní na svých místech. Taky jsem se podívala. Kníže sedí za svým stolem, stejně tak Morgus - trpasličí důstojník, kterého tu generál nechal jako spojku. U dalšího stolu sedí Azíz, styčná osoba za kalifát a u posledního stolu sedí sám Černý Vítr a něco si čte.

„Před chvílí mě kontaktovali z federace, že by si chtěli promluvit. Řekl jsem jim, že zrovna nemám čas, ale ať to zkusí za půl hodiny a to je právě teď. Takže poslouchejte, ale nikdo prosím nemluvte!“ řekl mistr a v místnosti se objevil obraz kanceláře, kde mistr zanechal svůj totem.


V místnosti s totemem je šest vojáků a pět lidí, kteří mají civilní oblečení. Jeden z těchto civilistů tomu očividně šéfuje.

„Federace zdraví orčí impérium. Jmenuji se Marek Federikson a jsem vyslancem federace. Rád bych se omluvil za politováníhodné chování našeho velitele. Je to velmi smutné selhání jednotlivce a rozhodně se nejedná o oficiální postoj. Federace si nepřeje válku. Rádi bychom s vámi jednali o příměří, doufám že i orčí impérium má zájem o urovnání vztahů. Vaše prohlášení a vaše nabídka tříměsíčního odkladu mi dává naději, že by tak tomu mohlo být,“ prohlásil ten „šéf“.

Mistr chvilku počkal a pak odpověděl: „Zdravím vyslanče Federiksone. Představitelé orčího impéria by také raději mír než válku. Rádi budeme jednat o míru. Předpokládám, že vy budete mluvit za federaci. Já budu mluvit za Orčí impérium. V rámci příprav na potencionální válku jsme do tohoto problému zatáhli i několik dalších civilizací. Ty by také spíš mír než válku, ale nemohu za ně mluvit. Bude proto nutné, aby se i jejich zástupci zúčastnili našeho jednání.“

Ještě chvíli si vyměňovali zdvořilosti a nakonec dojednali, že bude nutné se setkat osobně. Dali si měsíc na přípravu. Mistr nadiktoval vyslanci federační souřadnice jedné pusté planety těsně mimo oblast federace a důrazně ho varoval, že: „pokud se nějaké plavidlo pokusí dostat FTL přenosem blíž než na vzdálenost, kterou uletí světlo za tři sekundu, hrozí jeho poškození nebo zničení.“


Měsíc utekl jako voda. Během té doby jsem objevila jedno místo poblíž paláce. Jsem tady schopná nabírat magii daleko rychleji než jinde. Díky tomu jsem během měsíce dokázala seslat dvě kouzla, ale žádná sláva. Prvním kouzlem jsem si upravila jednu kytku, aby měla vlastnosti jako věštecké listí. To se mi podařilo. Jenom jsem trochu nevychytala „vedlejší efekty“ a kytka na mě zaútočila. Při formulování kouzla jsem si totiž představovala, jak se kytka mění ve věšteckou trávu a vzpomněla jsem si, jak mistr změnil ten strom. Přišlo mi, že ten strom byl při proměně „jako živý“. A průšvih byl na světe.

Druhé kouzlo se mi nepodařilo vůbec a jenom se mi pracně nastřádaná magie rozutekla. Při té příležitosti zvětšila dva motýly, zabila jednoho pavouka a tráva na místě, kde jsem kouzlo sesílala zmodrala.

Dost, ale o mém kouzlení.


Už se nemůžu dočkat. Kníže nás už včera přenesl všechny na planetu a od té doby tady připravujeme setkání se zástupci federace. Vyčistili jsme plochu na které budeme jednat, pak místo kam přistane federační člun. Nakonec se ve vzduchu objevil portál.

S touto technologií jsem se už u elfů několikrát setkala a nepřestává mě fascinovat. Představte si ve vzduchu obdélník, kterým projdete na nějaké místo. Portál je tvořený jakoby z mlhy a je částečně průhledný. Původně jsem si myslela, že skrz něj uvidím to, co je na druhé straně portálu, ale ne, vidím to, co je tady.

Z portálu začal proudit zástup trpaslíků. Každý něco nesl. Jeden nesl velký dubový stůl, další šest židlí a tak podobně. Zase jsem si uvědomila, jak jsou ti skrčci neskutečně silní a až teď jsem si uvědomila, že jsou neskutečně pracovití.

Nejenom, že to přinesli, ale taky zarovnávali terén, přenášeli kameny. Po obvodu vyčištěné oblasti udělali z kamenů plot. Bez nějaké malty, jenom je pokládali na sebe. Bylo to spíš dekorativní než funkční. Koho by zastavil plot vysoký necelý metr? Na druhou stranu to vypadá hezky.

Už jenom hodina! Nevěděla bych kolik je hodin, nebýt toho, že kníže vyvolal ve vzduchu obraz velkých hodin abychom se na ně mohli všichni dívat. Uvědomila jsem si, jak mi hodinky chybí.


Člun klesá pomalu a opatrně. Takhle zezdola je to pěkně impozantní pohled. Pilot je velice zručný a podařilo se mu přistát na vyznačeném místě s přesností na centimetr. Ve člunech a lodích federační flotily se nevyznám, ale už od pohledu to není obyčejné plavidlo. Na bocích má kromě federačního označení ještě symbol diplomatické lodi. Nevím jestli by elfové, trpaslíci a zvlášť orkové pochopili, že holubice nesoucí v zobáku snítku je znak pro diplomaty, ale naštěstí to ví. Poslouchala jsem, když se před chvilkou bavil kníže s Nazirem a domlouvali poslední detaily. Byla jsem ohromená jejich znalostí federace.

Ve člunu se otevřely dveře. Ze dveří vystoupil velvyslanec a opatrně kráčí po plošině na zem. Těsně za ním jdou čtyři úředníci a za nimi už proudí vojáci.

V rámci domluv se totiž dohodlo, že za každou stranu bude vyjednávat pět osob a každá strana si může přivést padesát vojáků jako čestný doprovod.

U nás to dopadlo tak, že Černý Vítr prohlásil něco o tom, že ON doprovod nepotřebuje. Mistr se rozhodl, že mu stačím já a zbylých 49 si mezi sebe rozdělili ostatní. Nazir se spokojil s devíti válečníky a elfové si s trpaslíky rozebrali zbývající místa pěkně napůl.

Se zájmem jsem sledovala vesmírné mariňáky, jak se ve svých energozbrojích řadí a zaujímají obranné postavení, nebo jak se tomu říká. Ocenila jsem velvyslancův výběr. Vesmírní mariňáci jsou nejimpozantnější vojáci federace.

Tomu, co mají na sobě se sice říká energozbroj, ale ve skutečnosti je to spíš robot než zbroj. Voják se do toho „obléká“ a je to vyrobené z plastocele a tudíž vydrží i zásah většiny ručních zbraní, ale tady podobnost se zbrojí asi končí. Odmyslím si veškerou elektronickou podporu, pancéřování a zbraně a zbude mi něco jako manipulační robot se kterým jsem se setkala na brigádě ve skladu. To byla humanoidní příšera vysoká tři metry. Skladník se do ní „oblékl“ zapnul si popruhy a pak se už jen normálně hýbal. Robot kopíroval jeho pohyby. V jednom člověku, vlastně robotu, mohl skladník přenášet velké několikatunové kontejnery. Věřím, že tato vojenská verze je o hodně lepší.

Naši vojáci vedle nich vypadali směšně.

Kladiva a luky proti nejmodernějším technologiím federace.

Přesně tak to má vypadat, zasmál se mi v hlavě mistr.


Po nezbytných formalitách a představování se konečně začalo vyjednávat. Vyjednávání probíhalo nezvykle klidně a rychle. Jestli přítomné zástupce federace překvapilo, že jednání probíhalo ve federačním jazyce, nedali to na sobě znát. Téměř ihned se všichni přítomní shodli na tom, že: „se války nebojí, ale raději budou žít v míru.“

Kníže odněkud vytáhl dokumenty, že to rovnou podepíšou. Přečetl co na nich stálo. Tvůrce toho dokumentu byl geniální. Do několika vět se mu podařilo vmáčknout tolik významu! Nad zněním všichni pokyvovali hlavami. Začala jsem mít hodně silný pocit, že by to měli udělat co nejdřív! Stejný pocit má asi mistr, protože hned vzal brk a dokumenty podepsal. Naštěstí jsou jenom dva. Jeden pro federaci a druhý pro nás. Podpisy ještě ani neoschly a nad hlavou nám rychle přeletěla nějaká loď. Neviděla jsem to dobře, ale připadala mi jako federační.


„Budeme napadeni!“ zařvali jsme s mistrem současně.

Trpasličí generál na nic nečekal a hlasitě zakřičel: „Zvednout štíty!“

Deset trpaslíků zvedlo štíty. Všimla jsem si, jak jsou pravidelně rozestoupeni.

Několik okamžiků se nic nedělo. Federační zástupci jsou překvapení. Překvapené výrazy vystřídaly nevěřícné výrazy. To když Černý Vítr prohlásil: „Blíží se k nám několik peridkých lodí. Mí lidé je ale nedokážou všechny zastavit. Bylo by fajn, kdyby pomohla i federační plavidla!“

Skoro to ani nedořekl a velvyslanci zachraptěla vysílačka, stejně tak i ostatním zástupcům federace. Pořádně jsem nepostřehla, co říkají, protože všechno přehlušili trpaslíci.

„Stojím!“ vykřikl jeden ze štítonošů.

Všichni dupli.

„Držím!“ teď už se přidali i ostatní štítonoši.

Dup!

Gon to vidí!“

Dup!

„Stojím!“

Dup...

A tak pokračovali dál. Rytmus to nebyl nijak rychlý. Kdybych ho měla popsat jedním slovem, použila bych slovo „vytrvalý“. Trochu jsem se polekala, aby si to naši, teď už přátelé z federace nevyložili špatně. Trpaslíci totiž použili svou řeč, ale vidím, že jim to Nazir překládá.

„Nezevluj a makej. Tvůj úkol je jednoduchý, budeš nasávat volnou magii. Až jí bude dost, přidej ji do trpasličího štítu nebo si ji ulož do oblečení!“ přikázal mi mistr.

První plazmová střela dopadla na trpasličí štít dřív než jsem začala shromažďovat magii. Neškodně se na něm rozptýlila a odhalila tak polokouli, která nás obklopovala. Zaujalo mě, že to není dokonalá polokoule, ale je poskládaná z malých plošek. Víc jsem se ale o to nezajímala a rychle jsem začala vykonávat mistrův pokyn.

Po několika okamžicích jsem zjistila, že jsem schopná svou pozornost rozštěpit a můžu sledovat bitvu a současně získávat magii.


Pohled je to velkolepý. Na naši pozici útočí tři menší peridské lodě. Ostřelují nás plazmovými výboji. Vesmírní mariňáci jim odpovídají raketami. Naši jenom brání. Všimla jsem si, že naši „vůdci“ jsou docela klidní a snaží se uklidnit i federační vyjednavače. Přestřelka mi přišla skoro nekonečná. Nekonečné mi připadalo, že se vlastně „nic“ nedělo. Jako samozřejmě, že se něco děje. Štít už je pod náporem nepřátelské palby viditelný a přijde mi, že je trochu očouzený. Peridské lodě už nejsou tak krásné, tu a tam mají i nějaký „bolák“ způsobený našimi raketami.

Teď se ale zadařilo! Jeden mariňák měl dobrou mušku nebo byla nepřátelská loď už dost poškozená. Ve výsledku je to vlastně jedno. Důležité je, že šla k zemi.

Představovala jsem si, že dopadne na zem a tam vybouchne. Ve všech filmech to tak bylo. No realita byla docela jiná! Těsně před dopadem pod sebe „flusla“, nevím jak líp to popsat. Prostě pod sebe hodila nějaký modrý sliz. Ten zbrzdil její pád a přitom změnil barvu a jaksi ztuhl. Ve výsledku to vypadalo jako by ta loď přistála v šedém pudinku. Škoda!

V lodi se otevřela díra, ze které se vyhrnuli ještěrovití peridé.

„Volná střelba!“ zakřičel jeden z elfích vojáků. Podívala jsem se líp a je to knížecí ministr Eladar. Elfové na nic nečekali a začali do ještěrů sázet jeden šíp za druhým. Průměrně stačí tři zásahy a ještěr padne mrtvý. Odhadla jsem, že sice elfové střílí jako zběsilí, ale nebude to stačit a peridé doběhnou k našemu štítu. Snad ho nijak nevyřadí.

Mou pozornost teď upoutali trpaslíci. Deset drží štít a udává rytmus a proto jsem zapomněla na ty ostatní. Všimla jsem si, že polovina z nich pobíhá mezi elfy a tu a tam na ně sešle nějaké kouzlo. Druhá obíhá nás „nebojující“ a taky něco kouzlí. Počkat to by znamenalo, že všichni přítomní trpaslíci, snad s výjimkou generála kouzlí! To je nezvyklé!

Teď ke mně přiběhl jeden z nich. Něco seslal a dotkl se mě. Na oblečení i na kůži se mi objevily světélkující runy. Pochopila jsem, že je to nějaké ochranné kouzlo. A jak se říká: „Darovanému ochrannému kouzlu na runy nehleď.“


„Šetřete raketami!“ přikázal velitel mariňáků a ti ihned přestali střílet. Všimla jsem si, že trpasličí generál něco domlouval s federačním důstojníkem.

Všichni už jsme měli ochranná kouzla a trpasličí kouzelníci mají čas na něco jiného.

„Chlapi, náš úkol je jednoduchý. Stáhneme ty dvě lodě k zemi!“ slyšela jsem jednoho z nich. Ostatní jenom kývli, že slyšeli.

Jeden se soustředil na první loď a něco zamumlal. Je to neuvěřitelné, ale ta loď zakolísala, jakoby měla problém. Kouzelníci vyvalili oči.

„To je ale silná potvora. Ještě jeden!“ zavelel trpaslík.

Druhý kouzelník něco zamumlal a zdá se, že teď už by ta loď mohla jít k zemi, ale ne, vydržela!

„Další!“ a další kouzelník se na loď soustředil. Teď už to loď nevydržela a skutečně začala padat.

Opakoval se scénář s modrým slizem. Loď pod sebe vyplivla modrý sliz, který má zpomalit její pád. Ale tentokrát už na to byli naši připravení a někdo seslal kouzlo, které ten sliz zpevnilo. Nevěděla jsem, kdo to seslal, ale následující komentář mi ozřejmil, že je to opět jeden z trpaslíků: „Potvoro jedna, zkus si zabrzdit o kvalitní žulu!“ Loď se o ten zpevněný sliz doslova rozbila. Myslela jsem si, že bude hořet, vybuchovat, ale nic z toho, jenom tam tak leží a je celá pomačkaná.

Přijde mi divné, že trpaslíci kouzlí a elfové se flákají. Rozhlédla jsem se líp a musela se jim v duchu omluvit. Elfové střílí co můžou. Mezi námi a první lodí je už pěkný hřbitov. Ta loď mi nepřišla velká, ale pořád se z ní valí zástupy peridů. Špatné je, že každý perid doběhne o kousek dál, než ten předchozí. S takovou jsou za chvilku tady!

Ke všemu ještě přistála ta poslední loď a ihned po přistání z ní proudí další zástupy bojovníků. Naši elfové chrlí oblaka šípů, ale toto nemůžou zvládnout. Peridové se přibližují víc a víc. Naštěstí se do dupání a vyvolávání trpasličích štítonošů vmísil další zvuk. Zvuk střelby. To začali střílet i mariňáci. Nevím, co používají za munici a kde se učili střílet, ale co výstřel, to zásah a co zásah, to mrtvola. Naneštěstí, ale začali střílet i peridé! Poznamenala jsem si, že peridské zbraně mají podobný dosah jako federační, ale že elfové dostřelí asi na dvojnásobnou vzdálenost!

Bojím se, že nás postřílí, jejich plazmové pušky by měly být silnější než mariňácké, ty střílí jen nějaké projektily. I když jsem viděla, že ty jsou setsakramentsky silné. Moje obava se rozplynula. Trpasličí štít zadržel veškerou nepřátelskou palbu, ale naši pálili ostošest a jejich palbu nic nezadrželo. Budu se trpaslíků muset zeptat, jak dělají to, že můžeme střílet ven, ale oni dovnitř ne.


Trvalo to něco málo přes dvě hodiny, ale dopadlo to dobře - vyhráli jsme. Na naší straně nebyly žádné ztráty na životech. Společná palba mariňáků a elfů dokázala nepřátele zastavit dřív než se dostali ke štítu. Štítonoši naráz přestali a to ticho pomalu až bolelo. Pořád jsem ještě slyšela to jejich dupání a výkřiky. Bude trvat, než ten rytmus vyženu z hlavy.

Konečně mi mistr povolil, že můžu přestat čerpat magii. Konečně jsem se mohla plně soustředit na dění kolem nás. Všichni byli šťastní, tedy s výjimkou těch několika set mrtvých peridů. Vlastně jich může být i pár tisíc, ale počítat je nebudu.

Vojáci si vzájemně blahopřáli a poplácávali se po zádech. Všimla jsem si, že se spolu baví trpaslíci, elfové i mariňáci. Připadlo mi to nádherné. Mám ale pocit, jako bych něco přehlédla. Znáte ten pocit, že hledáte třeba hodinky, které máte na ruce? Toto je něco podobného. Něco mi uniká.

„Zbylé lodi byly zastaveny již ve vesmíru. Federační plavidla společně s draky se trochu zapotila, ale nakonec dostala všechna peridská plavidla,“ prohlásil generál.


Už to mám! Už vím, co mi celou dobu nesedělo! Proč kouzlili trpaslíci a ne elfové a hlavně, proč se do boje nezapojili naši „představitelé“? Mistr by to dokázal vyřešit jedním lusknutím a s prstem v nose!

Nemáš pravdu! ozvalo se mi v hlavě. Neluskám, připadám si při tom trapně a hlavně nedávám si prsty do nosu! Jednak mi to přijde nechutné a pak je to anatomicky nemožné. Orčí nosní dírky jsou úzké na to aby se nám tam vešel prst.

Víš proč jsme to tak udělali? Za prvé, nebyla by to žádná sranda. Za druhé, bojovníky nic nesblíží víc než společný boj. A vítězství je o trochu lepší než prohra a hlavně, přece nechceme federaci vyděsit, že ne? vysvětloval mi mistr.

To jsme připravili? Jak se podařilo přilákat peridy? zeptala jsem se zvědavě.

Nic jsme nepřipravili, ale byli jsme připraveni i na tuto variantu. Byl to jeden ze šesti nejpravděpodobnějších scénářů.


Jsem ráda, že to s federací dopadlo dobře. Po společné výhře nad peridy se vyjednavači ještě na místě domluvili, že bychom mohli společně peridy porazit. Ze strany federace je to účelové, jim to pomůže. Potom jsem se ptala, jak to pomůže nám. Mistr mi vysvětlil, že pro nás je to jednak způsob, jak si naklonit federaci, ale hlavně můžeme zjistit, jak je federace silná a vypustit trochu páry, když teď na našem světě zavládne mír. Orci budou něco takového potřebovat jako sůl a ostatní se taky rádi přidají.

 


Zpět Obsah Dále

26.10.2017 18:15