Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

21. Kapitola - Oko vítězství

Po každé významné bitvě by měl šaman vyvolat oko vítězství. Já tuto bitvu považuji za docela významnou a taky je to jedinečná příležitost ukázat ostatním, jak to mezi orky chodí.

„Vítězné oko najdi nejlepšího orka a nech nás sledovat jeho hrdinství!“ zakřičela jsem orksky. Nazir to hned přeložil, ale asi by všichni pochopili i bez překladu.

Mezi orky začalo jezdit světlo. Jakoby někdo z vrtulníku svítil skutečně silným reflektorem. Nakonec se oko zastavilo na jednom nenápadném orku. Jeho zbroj nebo spíš její nedostatek mluví za všechno - jeden z odminovávačů.

Všichni orci, elfové, trpaslíci, nomádi i Petr měli najednou stejnou vizi. Vlastně vizi ne, spíš bych řekla záznam bitvy z pohledu toho odminovávače.


Stojím napruženě a čekám na povel k útoku. Najednou je povel tady a já se musím velice krotit, abych běžel jenom tak rychle jako ostatní. Skoro mě to až bolí, protože musím utíkat šnečí rychlostí. Naštěstí jsme doběhli k té čáře, od kterém můžu vyběhnout co nejrychleji.

Zrychlím a nechám za sebou i většinu svých rychlých bratří. Ano, prší kolem mě kousky kovu, ale ty jsou směšně pomalé. To výbuchy min jsou daleko rychlejší. Naštěstí jsou i ony pomalejší než já.

Tahle byla trochu rychlejší ale naštěstí mě chrání mocné kouzlo. No nic běžím dál. Zeleným oblakem jsem proběhl bez nadechnutí. Naštěstí nebyl na velkém území. A už jsem u stěny. Ještě tady není nikdo s OUKem. No stejně bych nechtěl jít s ostatními a tak začínám šplhat po zdi. Je hladší než běžná skála, ale pořád se po ní ještě dá šplhat. Dva údery srdce a jsem nahoře. Myslel jsem, že skočím do pevnosti, ale celá ta pevnost má pevnou střechu. Zpět a nějakou tou dírou ve skále ze které trčí kouzelná hůl.

Vybral jsem si jednu, ze které už nic netrčí a skočil dovnitř. V každé ruce jeden nůž a krvavý tanec může začít. Byli tady dva nepřátelé. Měli nějakou slabší zbroj, ale jejich rychlost byla skutečně směšná a ani si nevšimli, že umřeli.

Utíkám pevností a zabíjím všechny, kteří se mi připletou do cesty. Největší problém mi udělal pekelný vynález, který po mě střílel kousky kovu. Dokonce zvládl zničit i šamanovo kouzlo a ještě mě zasáhl. Nevěděl jsem, jak proti němu bojovat a tak jsem prostě běžel dál. Naštěstí jsem se mi zranění rychle zahojilo. Sláva šamanům!

Doběhl jsem do místa, kde měli být jejich poháněči a šikovatel a skutečně tady jsou.

Dvě ruce hlídačů, dvě ruce a něco poháněčů a jeden šikovatel. To znamená, že jsou tady všichni.

Guegové!“ zakřičel jsem a vrhl se na ně. Několikrát mě zasáhli, ale předkové při mně stáli a tak to nebylo do hlavy a bez jedné ruky a i s poraněnou nohou jsme nesrovnatelně rychlejší než oni. Navíc se mi ta zranění hojí a za pár úderů srdce budu v pořádku a pak oni mají jenom ty kouzelné hůlky co plivou kov a bojí se, aby netrefili vlastní. Poháněči nebo válečníci bylo mi to jedno, padli všichni! Guegové zvítězili!


Vrátili jsme se do reality a zjišťuji, že zpívám píseň v orkštině. Všichni orkové mě doprovází. Ostatní aspoň dupou do rytmu. Ten je rychlý, hodně rychlý. Podobně rychlý jako Rurag Gueg. To je jeho píseň života! Napadlo mě. Ani jsem si neuvědomila, že ji zpívám. Pokračuji ve zpěvu a kouskem vědomí zjišťuji, že si pamatuji celou tu píseň. Ještě kousek a píseň bude na konci.

„Ruragu od tohoto okamžiku si budou šamani pamatovat píseň tvého života. Tvé činy a tvé tělo nikdy nezemřou!“

Orkové začali skandovat. Ostatní se jenom dívali.

Najednou jsem měla pocit, že je Petr v ohrožení a že bych ho měla ochránit. Poslechla jsem svou intuici a strčila jsem do Petra, až upadl a v tom okamžiku jsem zemřela.


Zvláštní obřad, při kterém jsem prožíval celou bitvu z pozice jednoho z orků skončil. Trochu jsem se otřásl hrůzou co by takový ork uděl na libovolné federační planetě. Věřím, že běžné pořádkové síly by ho nezastavili. Pak mu na počest všichni zazpívali zvláštní píseň, spíš chorál. Já jsem neznal ta slova, ale ta píseň mě tak vtáhla do sebe, že jsem se přistihl, jak aspoň podupávám do rytmu.

Lana mě odstrčila až jsem spadl. Vypadá jako sušinka, ale sílu má větší než já! Chtěl jsem jí nadat, ale v tom okamžiku spadla na zem s prostřelenou hlavou. Tou dírou byste prostrčili ruku!

A mezi námi se to rozjelo. Už nejsme propojeni myslí, ale stejně všichni začali reagovat aniž by někdo dal libovolný příkaz. Trpaslíci ihned nahodili štít. Jeden elf vystřelil a začal ostatním ukazovat tím směrem. Dalekohledem jsem stihl zahlédnout, jak postřelil jednoho perida a ten se rozplynul ve vzduchu. Co to je? To neznám.

Pár orků v čele s Ruragem se na to místo rozběhli, ale taky tam byli pozdě.

Až teď mi došlo, že Lana zaplatila svým životem za ten můj. Co vám budu říkat je to mizerný pocit. Navíc jsem zjistil, že já ji nesahám ani po paty! Já jsem proti ní naprosto zbytečný. Ona je tak jedinečná a vymění svůj život šamanky za život bezvýznamného důstojníka. Nechápu to. Na takové úvahy je dost času až ji pomstíme.

Z mých úvah mě ale vytrhli události okolo. Velitel této výpravy - Oberon - něco kouzlil a pak nás všechny vyzval, abychom šli za ním. Samozřejmě jsme šli na místo odkud se střílelo. Tady znovu něco zakouzlil a ve vzduchu se objevil obraz jako by tady někdo spustil hologram. Mohli jsme si prohlédnout ještěřího peridského střelce. Měl na sobě divnou maskovací uniformu a v ruce zvláštní pušku. Řekl bych ostřelovačskou, ale nejsem specialista na peridské zbraně.

Prohlédli jsme si ho dostatečně. Jeden ze špionů, nedokážu o Nazirových lidech přemýšlet jinak než jako o špionech, našel na zemi krev.

„To je dobře, aspoň ho můžeme zaměřit!“ zasmál se Oberon. To by mě zajímalo, v čem jim jeho vzorek DNA pomůže, ale u nich jsem si zvykl na zázraky.

Oberon něco přikázal v jazyce, kterému nerozumím. Je hezké, že s ohledem na mě normálně používají federační řeč. Za chvíli se tady objevila trpasličí šestka doplněná dvanácti elfy a šesti špiony. Orkové byli slušně odmítnuti.

Elf zase něco zakouzlil a všichni jsme se objevili na nějaké jiné planetě. Jsem trochu dezorientovaný, ale bylo mi vysvětleno, že tato reakce je po použití teleportu docela běžná a že bych si mohl časem zvyknout.


„A jsme na planetě, kam se ten útočník přišel skrýt.“

„Měli bychom tu nechat značku a pak rychle zmizet!“ vykřikl jeden z elfů.

Nevěděl jsem proč, ale ostatní se zařídili podle jeho rady. Elf něco zakouzlil a pak nás přenesl zpět.

„Co se to stalo, proč jsme se tak rychle zdekovali?“ nechápal jsem.

„Přešlo přes nás nějaké detekční kouzlo a bylo by hloupé riskovat, že nás odhalí.“ vysvětlil nám.

„Teď musíme nějak důstojně pohřbít šamanku a pak jít vyzvednout a vyslechnout zajatce!“ shrnul naši situace Nazir.

Nelíbí se mi, jak je šéf špionů praktický. Ale až po jeho slovech na mě dolehlo, že je ta šamanka mrtvá! Ano neznáme se ani den, ale docela se mi líbila a navíc nemám rád, když umírají lidé, které znám. A to ještě kvůli mně!


Co se stalo s tělem šamanky nevím, šli jsme totiž za zachráněnými lidmi. Trpaslíci je podzemím přivedli do hangáru, kde máme loď.

Jsou docela zubožení, ve tvářích mají vepsáno napětí, které ale povoluje, když mě vidí.

Taky by mě neuklidnilo, kdyby mě ze zajetí vysvobodili něco přes metr dvacet vysocí tvorové zakutí do starodávného brnění, kteří by se navíc bez nějakého hluku probourali do míst, kde mě vězní. Elfové ve svých zbrojích s luky taky nejsou to, co by mohlo uklidnit průměrného obyvatele federace. Na druhou stranu já mám na sobě důstojnickou uniformu federačních kosmických sil. A to by zajatce uklidnit mohlo. Pro jistotu jsem se rozhodl nespoléhat jenom na uniformu ale použít i svou výřečnost.

„Přátelé nebojte se. Už bude jenom dobře. Jsme zde z pověření federačního admirála Nielsona. Toto je loď Kladivo patřící spřátelené civilizaci. Já jsem zde jako federační pozorovatel. Momentálně jsme uprostřed vojenské akce a tak vám neřeknu, jaký bude další postup, ale co nejdřív budete přemístěni na bezpečné místo ve federaci.“

Uf, snad je to přesvědčí aby se uklidnili.

„Jak vám tady řekl tady pan poručík Guarg, jsme uprostřed vojenské akce. Potřebovali bychom nějaké informace a to co nejdřív. Naši lidé vám poskytnou občerstvení, ale potřebovali bychom od vás co nejvíc informací. Je vás skoro ke dvoum stovkám a budete trvat než si s vámi všemi naši lidé promluví. Prosíme o trpělivost. Až si promluvíme, dopravíme vás na federační svět Jeroto III, kde vás budou čekat federační zástupci.“

Hezky jim to šéf špionů řekl. Hezky.

„Jestli vás to uklidní, v té pevnosti už není jediný živý nepřítel!“ skoro zakřičel trpasličí generál. Myslel jsem, že je to spíš rozruší, ale zdá se, že je to podivně uklidnilo.


Zachránění zajatci byli vyslechnuti a odesláni tím zvláštním způsobem na Jeroto III. Pořád si nemůžu zvyknout na to, že mají možnost FTL přesunu lidí přímo z povrchu planety. Já mezitím bloumal a pozoroval co se kolem děje. Zdá se mi, že si mě nikdo nevšímá a že jsem tady tak nějak nadbytečný. Teda zdálo se mi to do okamžiku, kdy velitel rozhodl, že musíme zpátky za admirálem a podat mu hlášení.

„Co ale bude s orky?“ zeptal jsem se ho.

„S jakými orky?“ udiveně zvedl obočí a zavedl mě podívat se na orčí tábor.

Zírám, zdá se, že zde zůstala poslední skupina orků. Ti právě něco hulákali a pak se všichni rozplynuli jako by byli jen sen. Spíš noční můra. Oprava, všichni ne. Z místa, kdy byli k nám jde jeden ork. Vlastně orka, na sobě má věci naší mrtvé šamanky. Nejdřív mě to trochu naštvalo, ale pak jsem si pomyslel, že to asi budou dědičné odznaky postavení šamanky. Než jsem se nadál orka stojí přede mnou. Nejdřív jsem si myslel, že se Lana nějakým kouzlem zachránila, ale teď už si nic nemůžu nalhávat. Tato orka je docela jiná. Ano, taky je tak exoticky krásná, má postavu dravé šelmy a ve žlutých očích jí hoří stejný oheň, ale je to jiná orka. Je taková drobnější. Škoda. No mám pocit, že jsem se do Lany zamiloval. Ne nadarmo se říká, že až když člověk o něco přijde, teprve pak pozná, jakou to pro něj mělo hodnotu.

„Jsem Lana moTara, šamanka a hledačka pravdy. Kníže Oberone, Petře, můžeme jít?“

Ona mě zná a tyká mi? Další Lana? To je oslovení pro šamanku? Tyto a podobné myšlenky mi vířily hlavou, když jsme šli zpět do lodi. Ani jsem si nevšiml, že se kníže jenom usmívá a nijak to nekomentuje.

 


Zpět Obsah Dále

26.10.2017 18:15