Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

22. Kapitola - Nesmrtelní válečníci

Má mysl pluje temnotou a je podivně zmatená. Kdo jsem? Kde to jsem a proč tady vlastně jsem? To byly otázky, nad kterými jsem přemýšlela. Ihned mi naskočilo jméno Lana. Ano, tak se jmenuji. Začaly mi naskakovat další myšlenky a vzpomínky.

Všechno se mi postupně vybavilo. I to, jak jsem umřela. Ještě že mistr trval na tom nesmyslném nácviku umírání. Jen díky němu se má mysl v okamžiku smrti odpoutala od těla. Ocitla jsem se tady. Ale kde přesně to je, fakt nevím. Trochu mi to připomíná svět, kde přebývají duše mrtvých.

Ale, kohopak to tady máme? ozval se mi v mysli hlas Vrány.

To jsem já Lana, mistře! odpověděla jsem naprosto nesmyslně a zbytečně.

Mistr se jenom zasmál a pak už to jelo. Nebudu tady popisovat, jak jsem se musela utkat se strážcem, protože po tom vám nic není. Na druhou stranu, to že jsem se nerozplynula do nicoty, je nejlepším důkazem toho, jak to dopadlo.

Ještě jsem se vzpamatovávala z boje a znovu za mnou přišel mistr.

Pojď za mnou! přikázal mi a ukázal mi na dveře, které tady ještě před okamžikem nebyly. Šla jsem za ním, jen mě trochu překvapil nápis nad dveřmi: „Archiv 23D-5“

Vešli jsme dovnitř a ještěže nemám tělo, asi bych dostala infarkt. Ocitli jsme se ve velké hale plné orků, teda spíš orčích soch. Každá z nich stojí na asi půlmetrovém podstavci a na tom podstavci je displej. Nesmějte se mi! Jak byste popsali čtverec o straně asi půl metru, který jemně svítí, navíc na něm pobíhají nápisy? Podívala jsem se líp na nejbližší těla a musela jsem polknout, a to nemám tělo.

Na nejbližším podstavci září jméno Ruar. To je ten ork, kterého vybralo mé vítězné oko!

Tobě, jako zkušené uživatelce počítačů, toho nemusím vysvětlovat tolik. Je to databáze nejlepších orčích válečníků. Tady si vybereš nové tělo.

Rozhlédla jsem se a z toho ohromného množství orků se mi udělalo nevolno. Přišlo mi to, jako by ta hala neměla konec.

Neboj, můžeš použít filtrování. Stačí říct, co by to tělo mělo nebo nemělo splňovat a archiv ti je sám vyfiltruje. Až to budeš mít, zavolej mě!


Nevím, jak dlouho jsem v archivu strávila, nejdřív jsem si hrála s možností filtrováním a nakonec jsem si po dlouhém přemýšlení a zvažování vybrala.

Tara se jmenovala ta válečnice. Je o kousek menší, než byla Gara. Dokonce jsem zjistila, že archiv umí vybraná těla porovnat a tak jsem si dala porovnat Taru a Garu.

Tara je stejně silná, ale je rychlejší. No těch rozdílů je tam víc. Hledala jsem, v čem je její nevýhoda, když mi vycházela celkově lepší než Gara. Požádala jsem tedy o výpis nevýhod. Většinu jsem považovala za nevýznamné drobnosti, například neplodnost mě fakt netrápí. Našla se ale jedna, docela velká nevýhoda. Gara má spoustu reflexů a řekněme automatik. Prostě to tělo reaguje na některé věci bez toho, aniž bych na to musela já myslet. Tara je na tom v tomto ohledu daleko hůř. Na druhou stranu jsem už přece zkušená šamanka!

Rozhodla jsem se a tak jsem zavolala Vránu. Ihned se objevil.

Tak co, máš vybrané? Vzala sis Taru? Dobrá volba!

Pak mi ukázal, jak si toto tělo „obléct“. Postup je jednoduchý, jen je na něj potřeba docela dost energie. Tu jsem samozřejmě neměla. Vrána mi ji ale půjčil a vysvětlil mi, že těmi modlitbami, mu vždy posílám trochu energie. On, že jí má docela dost a tak mi může půjčit. Zařekla jsem se, že rozhodně nebudu modlitby zanedbávat, co kdybych zase někdy potřebovala půjčit...


Objevila jsem se kus od svého mrtvého těla. Měla bych dodat bývalého těla. Konečně jsem pochopila plnou hloubku toho, proč šamani označují tělo slovem - maso.

Chtěla jsem si vzít věci a jít za ostatními. V tom mi ale zabránili orci. Většina se jich už vrátila domů, ale poslední skupina vedená šamankou Rychlou tady ještě byla. Začali skandovat. Šamanka ke mně přišla a podala mi mou hůl se slovy: „Potvrzuji, že Lana moTara je skutečnou hledačkou pravdy a umí měnit maso jako obnošené sandály.“

Orci řvali ještě víc. Rozloučila jsem se s Rychlou. Ta vzala své orky a všichni se rozplynuli podobně jako se rozplývá mlha. Rychle jsem se pomodlila a poslala Vráně tolik energie, kolik jsem zvládla. Každý den to budu opakovat. Teď už vím, že ta energie rozhodně není promrhaná.

Ustrojila jsem se, vzala jsem si zbytek svých věcí a vyrazila jsem za Oberonem a Petrem, kteří před chvilkou přišli.

„Jsem zpět! Jmenuji se Lana moTara, šamanka a hledačka pravdy. Kníže Oberone, Petře, můžeme jít?“ řekla jsem jim a šli jsme. Oberon se na mě usmál a kývl. Petr je nějaký divně smutný. Pak mi to došlo! On neví, co se stalo! On neví, že jsem to já a je kvůli mé smrti smutný!

V tu chvíli jsem pochopila, že ke mně asi něco cítí.

Vzala jsem ho za ruku a dřív než stihl ucuknou jsem mu řekla: „Petře, to jsem já! Znal jsi mě jako Lanu moGaru. Orčí šamanku.“

Petr se na mě udiveně podíval a tak jsem mu musela vysvětlit, že hledači pravdy mohou měnit svá těla a že se mohou vrátit z nebytí. Zdá se, že je z toho velice překvapený. Nedivím se mu. Kdyby mi před lety někdo řekl, že je to možné, taky bych mu nevěřila. Tak jsem mu vysvětlila, že je to u nás tak běžné, že máme podle toho i jména. Lana je moje jméno a moTara není příjmení, ale označení těla, které nosím.

Samozřejmě je z toho Petr špatný, ale je to silný chlap a tak doufám, že se s tím brzo vypořádá.


„No a jak to dopadlo s tím střelcem?“ zeptala jsem se Oberona.

„Tak to je záležitost, kterou ještě musíme vyřešit. Utekl nám portálem na planetu, kde jsme hned spustili nastražené detekční kouzlo a tak jsme raději zmizeli. Ale víme která planeta to je a hned tam vyrazil průzkum. Vlastně bychom měli mít co nejdřív nějaké výsledky.“ Ani pořádně nestihl dopovědět a už u nás byl Nazir.

„Před chvílí jsem se dozvěděl výsledky průzkumu!“ ohlásil nám.

„Průzkumníci hlásí, že planeta je hustě obydlená. Jsou tam i lidé, ale převažují peridé. Kolem planety poletují nějaké lodě, těch je sto tři a pak ještě spousta lodí stojí na povrchu. Kolem planety je taky rozmístěno šedesát obranných satelitů, stejného typu jako je nad touto planetou. Další vojenskou techniku jsme nepočítali. Jo a náš vpád do toho vosího hnízda spustil poplach a v současné době je kolem planety zvednutá teleportační bariéra!“ vypočítal Nazir bezpečnostní opatření, které jeho lidé odhalili.

„Zajatci už jsou doma a my bychom měli zaletět za admirálem a domluvit se. Mezitím budeme společně přemýšlet nad tím, jak je porazit.“ rozhodl kníže Oberon.

Jeho poznámka o společném přemýšlení mi připomněla, že bych měla obnovit naši komunikační síť. Provedla jsem to za zlomek času, který mi to trvalo minule, ale málem jsem spadla. Nedávala jsem si totiž takový pozor na chůzi a jak jsem říkala toto maso je potřeba líp ovládat. Dala jsem si závazek, že bych měla začít co nejdřív cvičit, abych si na něj zvykla.

 


Zpět Obsah Dále

26.10.2017 18:15