Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

23. Kapitola - Velké plány

Odlet proběhl bez problémů. Černý Vítr loď vymanévroval z doku a opět ji zvedl proti pevné skále. Ta opět ustoupila. Šichmistr Šestka i jeho šestá směna nám zasalutovali tím divným znamením a pak se skála opět uzavřela. Vznesli jsme se mimo atmosféru a propadli se do mimoprostoru. Černý Vítr mě hned opravil, že federační označení „mimoprostor“ není přesné a že má raději označení „jiný plán“ nebo „cestovní plán“, těch „plánů“ je prý nekonečné množství a tento se nejčastěji používá pro cestování.

V cestovním plánu jsme za pár okamžiků dorazili ke kotvící flotile a propadli jsme se zpět do normálního světa.


Stojíme v poradním sále vlajkové lodě a Oberon s Petrem popisují admirálu situaci. To, že jsme zachránili zajatce už věděl, ale zajímaly ho podrobnosti, hlavně ho zajímalo, jak jsme bojovali. To je pochopitelné.

Chvíli jsem je sledovala a poslouchala, ale pak jsem dostala skvělý nápad, se kterým jsem seznámila Oberona a v myšlenkách jsem se ho zeptala na souhlas: Co kdybych admirála připojila do naší myšlenkové sítě? Myslím, že by celá porada a vysvětlování skončilo dřív!

Oberon se v mysli zasmál a souhlasil. Stejně jako Nazir.

„Pane admirále, chtěla bych vám navrhnout, jestli bych vás mohla připojit k naší myšlenkové síti. To je stav, kdy lidé sdílí své myšlenky a postřehy téměř ihned. My tak máme propojenou celou posádku a je to daleko pohodlnější než interkom. Petr vám to jistě potvrdí.“

Admirál se na mě podíval se zájmem. Musela jsem mu to všechno důkladně vysvětlit, Petr má slova potvrdil a po ujištění, že nám sdělí jen to, co sám bude chtít s tím nakonec souhlasil.

Připojili jsme admirála a po pár minutách i tři jeho poradce. A od této chvíle byla porada na úplně jiné úrovni. Jednak jsme jim mohli ukázat všechno, co se tam dělo přesně tak, jak si to pamatujeme. Vše doplněno o Nazirův trefný a zajímavý komentář. Přiznám se, že spousta jeho postřehů mě ani nenapadla.

Zaujalo mě to, že admirál se, na rozdíl od jeho poradců, ničemu nedivil.

Neviditelný satelit? Brnkačka!

Hangár s obsluhou na naše jméno na cizí planetě? Normálka!

Razicí metody trpaslíků? Běžné!

Ale když jsme se dostali k tomu, jak jsem přivolala orčí bojovníky, byl i on docela zaražený. Asi si představoval, jaké by to bylo, kdyby se s námi skutečně dostali do války. Věřím, že to musela být děsivá představa. Já bych taky nebyla nadšená z toho, že se mi na libovolném místě federace může objevit obrovské množství orčích bojovníků.

Předpokládám, že to nebyli rozhodně všichni vaši válečníci, že? zeptal se mě zamyšleně.

Ne pane admirále, jen pár hord, které přišli nejrychleji na mé zavolání, ubezpečila jsem ho. Tu informaci vzal klidně na vědomí a nijak ji nekomentoval.

Zajímavé bylo sledovat jeho reakci a hlavně reakce jeho poradců, když viděli průběh boje z pozice Ruraga. Vím jak to zapůsobilo na Petra a to byl na místě a všechno to viděl. Poradci, ale i admirál byli v šoku.

Raději jsem to nijak nekomentovala. Viděla jsem, že jim došlo, jaké by to bylo, kdyby s námi bojovali...

Mé znovuzrození ale trochu otřáslo i s admirálem. Chtěl se na něj vyptávat, ale odbyla jsem ho s tím, že to patří k tajemstvím, které neprozradím, ale ujistila jsem ho, že to není běžné a že kromě mě to umí jen málokdo. Pak mě napadlo, že vlastně jen Hledači a já jsem poslední žijící hledačka.

Nazir moc nerozváděl, kdo dělal průzkum a jak, ale admirálu předal veškeré informace. Oproti tomu, co říkal nám byly informace podrobnější, takže průzkum určitě ještě probíhá. Dokonce se jim podařilo najít zajatce. Tím můj plán, že bychom to vybombardovali tak trochu padá.


Radili jsme se dlouho a já se při tom dozvěděla pár zajímavých informací. Tak třeba jsem nevěděla, že federace už nějakou dobu s peridy bojuje. Navíc peridi nemají tolik sil, aby federaci nějak vážněji ublížili, ale federace nedokázala vystopovat žádnou peridskou planetu. Takže i jen to, že jsme našli jednu jejich planetu je velký úspěch. Jestli tedy dokážeme tu planetu federaci nějak říct nebo ukázat. Černý Vítr se jenom zasmál a odrecitoval jim souřadnice dané planety podle federačního navigačního systému.

Admirál se svými poradci začali plánovat útok na tu planetu. K tomu se neustále vyptávali na podrobnosti, které víme. Většinou jim odpovídal Nazir. Díky sdílení myslí jim to nemusel říkat slovy, ale nechával jim do myslí plout přímo obrazy. Už měli plán skoro hotový. Když se Nazir na chvíli zarazil.

„Moc se omlouvám, dejte mi tak hodinu čas a řeknu vám informace, které náš plán naprosto rozmetají, ale taky nám hodně pomůžou!“ víc neprozradil, jen si sedl, zavřel oči o odpojil se.

Samozřejmě byli všichni nervózní a neustále se dívali po hodinách. Nazir byl mimo, řekla bych v tranzu, a tak jsme se ho na nic nemohli zeptat. Nenapínal nás ani celou hodinu. Přesně za 53 minut a 27 sekund se probral s tváří pokerového hráče prohlásil: „Pomohlo by federaci, kdybych Vám teď odrecitoval adresy všech peridských planet? A taky vím, která je jejich domovská. Tedy spíš, kde sídlí jejich centrální mozek?“

No tím samozřejmé strhl vášnivou diskuzi. Do federačních počítačů nadiktoval všechny souřadnice. Admirál kontaktoval velení a tím teprve začal ten správný kolotoč. Velkoadmirálka mu přikázala, aby se pokud možno nepozorovaně dostavil na velitelství a nás vzal s sebou.


Nielson chtěl vyrazit v nějakém menším člunu a to inkognito, ale protože jsme měli letět s ním, tak to nakonec dopadlo jinak. Domluvili jsme se, že to uděláme ještě nepozorovaněji. Kníže Oberon nás tam všechny přenese kouzlem. Admirál tam raději ještě zavolal, ať nedojde k nějaké nepředloženosti. I tak jsme se málem dostali do palby. Ale na obranu federace musím uznat to, že pro ně asi není úplně běžné, když se jim v hangáru zničeho nic objeví dvacet lidí. Navíc „lidi“ tam byli jenom čtyři. Admirál Nielson, jeho dva poradci a Petr. Naštěstí se nic nestalo a tak jsme nemuseli bojovat, ale věřím, že bychom vyhráli.

Došli jsme za velkoadmirálkou. Ta nás přijala a admirál ji s naší dopomocí povyprávěl a pak díky sdílené mysli i předvedl, co jsme mu sdělili. Netrvalo to snad ani půl hodiny a velkoadmirálka měla hotový plán.

My v kladivu a s loďmi z doprovodu admirála Nielsona poletíme zaútočit na tu objevenou planetu. To peridi pravděpodobně čekají a tak bychom je neměli zbytečně znervózňovat. Taky by bylo dobré, kdybychom jim tam zaměstnali značnou část vojska. Federační letectvo pak zaútočí na hlavní peridskou planetu.

S tím jsme se rozloučili a přímo z velkoadmirálčina poradního sálu nás Oberen přenesl zpátky na Nielsonovu loď. Za hodinu od začátku už jsme byli zpět v Kladivu a chystali se na útok.


Přišlo mi neskutečně vtipné to, že se chystáme zaútočit na planetu a elfové si kontrolují toulce se šípy a trpaslíci brnění. Připadala jsem si jak v nějakém špatném vtipu. A nejhorší mi na tom přišlo to, že si vůbec nepřipouštím, že bychom mohli neuspět.

Nechala jsem ostatní, aby se nachystali, jak umí. Naštěstí máme času dost. Federační lodě budou připravené až za 18 hodin. Tak jsem šla do Petrovy kajuty.

Ucítila jsem ho už z dálky a tak mě nepřekvapil když se mi vrhl kolem krku.

„Já jsem myslel, že jsi umřela!“ vysvětlil mi a já pochopila i to, co neřekl. A to, že je do mě zamilovaný. Mě taky není lhostejný. Hlavou mi probíhaly různé myšlenky. Přemýšlela jsem a zvažovala. Naštěstí mysl orčí šamanky je velice hbitá a tak si mého zaváhání ani nevšiml.

„Promiň, že mi to trvalo tak dlouho. Byl to můj první návrat do života.“

Ano správně! Rozhodla jsem si povolit lásku k němu. Možná tím budu trpět, ale co už. Taky jsem ho objala a dala jsem mu pusu. Tím jsem snad zachránila dojem. Připadala jsem si jako puberťačka, která neví co říct. Naštěstí jsem toho nemusela moc říkat.

Ve zbytku času jsem si ve své kabině připravila nějaké OUKy. Už jsem chtěla jít, když jsem si všimla zakrváceného pytle ve svém pokoji. Nic živého uvnitř nebylo a tak jsem to opatrně otevřela.

No jistě! To jsou dokumenty z pevnosti.

A tak jsem se dozvěděla, že v pevnosti vládli rebelové, kteří nemají federaci v lásce. A za výraznou pomoc a to jak materiální, tak informační dodávají peridům federační zajatce.

 


Zpět Obsah Dále

26.10.2017 18:15