Bez COOKIEs je omezený přístup!

4.

Zpět Obsah Dále

Jan se probral s úsměvem, ne zásluhou staré postele s poněkud proleženými slamníky, ale byl příjemně unaven spoustou dobrodružství posledních dní. Zuzana naštěstí v noci odešla, jinak by se nevyspali ani jeden.

Usínat v objetí s krásnou dívkou je sice velmi romantické, avšak pouze tehdy, je-li k dispozici patřičně velké a pohodlné lůžko. Postel v horním pokoji k tomuto účelu opravdu nesloužila. Pro jednoho to ovšem nebylo tak zlé. Jan se protáhl a rozhlédl kolem sebe.

Slunce kreslilo zlatavé pruhy po podlaze i na stěnách, jak je vykreslilo malé okno podkrovní místnosti. Jak vítr ohýbal větve staré hrušky před hospodou, pohybovaly se stíny, připomínající bájné postavy z minulosti.

Jan krátce zavzpomínal na mládí, zrovna tady v této hospodě několikrát prohýřil celou noc. To byl ještě hospodským Jakubův otec a nikdo z kumpánů neměl nouzi o jídlo, pití a povětrné panny.

Také Jan, tehdy se ještě bezstarostně potloukal v rodném dvorci a pranic se nestaral, z čeho bude živ zítra. Mohlo to trvat ještě nějaký čas, nebýt oné nehody s komtesou Josefinou. Mnohokrát si vyčítal, že za ní tehdy jel na Katov.

Dnes však necítil znepokojení, jakoby se cestou sem vyrovnal s minulostí a také doufal najít kloudné vysvětlení událostí, o nichž se mnohokrát napřemýšlel. Ale dost!

Rychle vstal a opláchl se studenou vodou, oblékl se do kalhot a košile a otevřel okno dokořán a nasál vůni slunného jitra.

Uvědomil si, že ani nenavštívil pokoje svých přátel a nevěděl tedy, zda je o ně postaráno se stejnou péčí. Nemyslel tím pochopitelně stejnou náruživost dcery hostinského Jakuba, tu si vyhradil sobecky pro sebe a píchlo ho u srdce, když pomyslel, kdeže získala takové zkušenosti.

Z kuchyně zněla táž píseň, co včera k večeru a Jan ani na okamžik nezaváhal, seběhl se schodů a vešel.

Tedy spíše se pokusil o vstup do kuchyně, tvrdá rána do hlavy ho nešetrně odzbrojila, neuvědomil si totiž, že je nutno se do dveří předklonit, protože je zřejmě vystavěli pro trpaslíky.

Bolest hlavy se v tu ránu smísila se zvonivým smíchem, načež mu krásná přítelkyně omotala hlavu mokrým hadrem a při tom se doslova zajíkala.

„Cos mu provedla, dcero?“ obořil se naoko Jakub, který právě vešel do dveří s vědrem vody v rukou.

„Já nic, pán byl zle přepaden a zraněn v boji s dubovým trámcem, který tady straší už nejméně sto let,“ smála se dál Zuzana.

„Počkej, až mě přestane bolet hlava,“ skuhral Jan zpod hadru, zatímco se ozvaly kroky z lokálu, kam právě vešel Johann a Matyáš. Johann zasednul ke stolu, Matyáš, jak se dalo očekávat, přihopkal a přidal se k všeobecnému veselí.

„Jene, že máš ale tvrdou palici, nebo jsi celou noc prohýřil, že tě souží bolest hlavy? Johann i já jsme vypili víc a vidíš, klidně čekáme na snídani i bez pokrývky hlavy z dalekého orientu.“

„Dnes zřejmě nebude šťastný den,“ odpověděl Jan, zatím co odmotal turban a vrátil jej Zuzaně.

„Že by to byl trest za tvou prostopášnost?“ pošeptala mu do ucha, aby si toho ostatní nevšimli. Stejně se vytráceli do lokálu, už se asi dostatečně nabažili pohledem na zraněného kumpána.

„Jakou prostopášnost máš na mysli, krásná panno?“ zeptal se rovněž šeptem.

„Cožpak šlechtic svádí panny v hostincích a k tomu hned o první noci?“

„Některým pannám to nevadí, naopak,“ řekl jí do ouška a objal ji jednou rukou v pase.

„Máš ze světa nepěkné zkušenosti, pane, celá se červenám z tvého vyprávění, kdo ví, zdali to nebyl jen sen, co se ti zdál z vína,“ odpověděla a obratně se vytočila ze sevření.

Vzápětí vplula nízkými dveřmi za ostatními a Jan v pokorném úklonu za ní.

Hlava ho příšerně bolela, dokonce mu bylo nedobře od žaludku a cítil, že si potřebuje znovu sednout. Pohled na korbel s vínem mu zvedl žaludek, ale ovládl se.

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

27.04.2020 20:54