Bez COOKIEs je omezený přístup!

41.

Zpět Obsah Dále

„Kde to jsme, probůh,“ posadil se Johann na pohodlné posteli vyhrazené pro návštěvy.

„V hnízdě vyšší šlechty, příteli Johanne, avšak necítím se nejlépe, poněkud mě bolí hlava,“ naříkal Matyáš z vedlejší místnosti. „Zbroj mám všechnu, takže pravděpodobně nejsme vězněni,“ řekl rádoby žertem, ale do smíchu mu příliš nebylo.

Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla mladá služebná s pozváním na snídani.

„Nechť se tedy pánové oblečou a sejdou dolu do jídelny,“ tlumočilo děvče přání své paní.

„A co Jan,“ zeptal se Johann zbytečně a mávl rukou, když si to uvědomil.

„Pravděpodobně strávil noc s komtesou z Grafendorfu, toho jistě hlava nebolí,“ odpověděl Matyáš.

„Možná má jiné potíže,“ zasmál se Johann a Matyáš také.

Než sešli do jídelny, vzmužil se Matyáš natolik, že nevypadal na to, co skutečně vypil a Johann, kterému to bylo jedno, se zajímal jedině o to, co dostanou k snídani. Na hraběcím dvoře nečekal chléb se sýrem, který už snídal mnohokrát.

První překvapení čekalo v podlouhlé místnosti, vybavené dlouhým stolem, na jehož čele seděla sama komtesa Josefina Eleonora a naproti jejich druh Jan. Pokynul jim, jakoby zde byl doma a usadil je po své pravé a levé ruce.

Pečená kuřata chutnala výborně, sličná obsluha v podobě dívky, která je na snídani zvala, se činila. Matěj donesl džbán z městského pivovaru a Matyáš se snažil nahýbat korbel, aby ho přešla bolest hlavy.

Komtesu obsluhovala stará nerudná komorná, jež se k hostům vůbec nepřiblížila a stíhala je pohoršenými pohledy. Pravděpodobně jí došlo, koho její paní hostí a nedávnou noční příhodu rozhodně nepovažovala za lákavé dobrodružství.

Po jídle, když byly poháry náležitě dolity, poslala paní služebnictvo pryč a pokynula Janovi, aby začal mluvit.

„Abych vnesl světlo do našeho jednání, tedy jednání mne a zde komtesy z Grafendorfu,“ začal rozvláčně, avšak kyselé obličeje druhů jej přiměly zanechat počáteční vzletnosti a přejít rovnou k věci.

„Zkrátka, když jsem byl, podotýkám, že nespravedlivě, obviněn z jakýchsi nekalostí proti zde přítomné komtese (Johann skryl hlavu do dlaní a Matyáš si nahlas odkašlal), prostě jsem musel odejít a náš majetek byl zkonfiskován.

Správcem se stal Wolfgang von Grafendorf, tedy švagr Josefiny. Josefina je starší, ale neprovdaná a tak všechno přešlo na její sestru. Bylo to úmyslné a plánované, já jsem jen obětí,“ politoval se Jan.

„Ten majetek, Jene, byl jistě nabyt poctivě, že?“ ujistila se naoko komtesa a odhalila řadu nádherných zubů. Ostatně celý její vzhled byl natolik impozantní, že Johann pil poněkud méně a snažil se chovat slušně a Matyáš se velmi trápil, jelikož si byl jist, že tak krásnou ženu v životě neměl.

„To není podstatné,“ pokračoval Jan za milého úsměvu hostitelky. „Prostě dvorec Kolštejn je hlídán a my se tam potřebujeme dostat. Takže budeme spolupracovat, abychom ošálili pana Wolfganga a co nejrychleji a nenápadně odvezli, co potřebujeme.“

Po tomto proslovu zavládlo ticho. Jednak to byl Janův majetek, takže nikomu jinému o něm rozhodovat nepříslušelo, jednak byl nabyt za zvláštních okolností a také bylo jasné, že ať už to bylo včera, jak chce, Jan byl komtesou bezpečně poznán, takže mu ani nic jiného nezbývalo.

Mohl sice prozradit samotnou Josefinu, možná by o takovou informaci byl zájem, ale nedalo se předpokládat, že by za ni byl ušetřen, nebo snad dokonce odměněn, o majetku snad nemá smysl se ani zmiňovat.

Byla to zřejmě jediná možnost, jak se ke Kolštejnu vůbec dostat a lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, to platilo ve všech dobách stejně.

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

27.04.2020 20:54