Bez COOKIEs je omezený přístup!

50.

Zpět Obsah Dále

Noc na slámě nebyla nejpohodlnější, zato však byla suchá a bylo v ní teplo. Navíc se do ní dalo zahrabat a příjemně voněla, kdepak, žádná stará ztuchlina.

Jan si ji pochvaloval, ale jenom chvíli, protože vzápětí usnul jako špalek a s ním i jeho dva druzi. Vlastně tři, protože se s nimi upelešil i starý Satter, který to bral dojemně vážně, jakoby teprve teď začínal žít.

Johanna museli předtím svléknout, jelikož únavou téměř omdlel, ležel bezvládně a jen teplé víno jej na malou chvíli probralo.

„Má hodně tuhý kořen,“ žertoval Matyáš, ale Jan se díval starostlivě. Johann se mu vůbec nelíbil. Vyžádal si pro něj deky a zabalil ho jako nemluvně, i když se malátně pokusil o odpor, ale možná to bylo jen tak, aby se neřeklo.

A taky se setkali se Zuzanou, přiběhla hned a objímala všechny, Jana nejvíce. Jak byli mokří, taky se namočila a shodli se snadno, že ráno bude moudřejší večera. Ještě si to slíbili, když přinesla deky pro Johanna.

Potom se konečně rozhostil klid, ani pes už neštěkl do navlhlé tmy. Zuzana přece jen sešla ještě dolů a dívala se na spáče. Museli toho tolik prožít a přece vypadali, že se nestalo vůbec nic. Jakoby den, kdy ji odvezli od otce, uběhl teprve předevčírem.

Johann se jí nelíbil, chrčel a sténal do tmy, ostatní jej však slyšet nemohli, protože sami tvrdě spali. Vzbudila ještě pacholka a přetočili ho spolu na bok, ve strachu, aby se snad neudusil.

Potom už i ona konečně zalehla a těšila se na ráno, když nic jiného, alespoň rytíři oživí jednotvárné dny ve mlýně, jistě mají co vyprávět. A stejně všechny zajímá poklad Jana z Katova, vedou se o něm zkazky a teď ještě ten starý sedlář.

Taky už o něm slyšela, povídalo se, že schovával Janova otce i samotný poklad, ale ten že později schovali do staré stříbrné štoly, to když byl Jan vypovězen kvůli té zpropadené hraběnce.

Čert aby ji vzal i s celým rodem Grafendorfů, který zde vlastní skoro všechno, mimo města Katova a přitom sem jezdí sotva dvakrát do roka. Něco jiného je proklatý Wolfgang se svými poskoky, co se tady jenom přiživují.

Dříve na Ječnou přijížděli jenom občas, v létě, teď jsou tam skoro pořád. Povídá se, že jim docházejí peníze, ale jde jim asi taky o poklad, nakonec ani komtesa Terezie nepohrdne penězi od starého Jana z Katova.

Když se překulila půlnoc, Zuzana konečně zabrala a teprve skřehotání jediného starého kohouta ji opět probralo k životu. Ještě chvíli poležela, ale potom už nedočkavě seběhla po dřevěných schodech.

Dole se ještě spalo a tak zapadla do kuchyně a pomáhala kuchařce nosit vodu. Po chvíli už se trousila čeleď a brebentila, noční události se přetřásaly u dlouhého stolu pod doškovou stříškou.

Srkali culifundu a moudře vyprávěli, staří vzpomínali na vojnu, kterou jim noční návštěva připomněla, a všichni bez rozdílu sledovali vrata rozlehlé kolny, kde na slámě dusud leželi noční hrdinové.

Dovnitř se odvážila jen Zuzana, aby zase tiše odešla, sdělujíc, že pánové ještě spí.

Vzbudili se teprve, když už Slunce zlatilo okolní vršky a nevyšli příliš radostně. První se vybelhal Matyáš, sháníce se po správci mlýna. Zastoupila jej Zuzana a ihned poslala pro další deky.

Johann měl horkost, drkotal zuby v zimnici a zatím nepomáhaly ani obvyklé obklady ze všeho možného, co ženské radily. Ostatní pojedli chleba a snažili se mu pomoci, ale všechno bylo marné.

Nakonec ho přenesli nahoru do pokoje, zaujal místo v posteli s peřinou a jakási bába se jala vařit bylinkový čaj. Jan vyprosil od Zuzany pálenku a nalil ji do Johannova vyprahlého hrdla, ale ten se div nezadusil.

To bylo zlé.

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

27.04.2020 20:54