Bez COOKIEs je omezený přístup!

63.

Zpět Obsah Dále

Po cestě se Jan trochu vzpamatoval a blouznil cosi o vílách, které přicházejí v nouzi nejvyšší, což komtesa přešla mávnutím ruky a konstatováním, že blouzní z hladu. To ostatně potvrdil sám Matyáš.

„Je to tak, komteso, nesehnali jsme nic k jídlu, a když jsem se šel zeptat do statku v Ječné, sebrali mě vojáci. Jan mě vysvobodil, ale jak jsme dojeli tam nahoru, najednou mu bylo ouvej. Natáhl se do trávy a tak tam zůstal, dokavaď jste nepřijeli.“

„Doma mu dáme trochu kořalky, to by mohlo zabrat,“ usmála se Josefina a Matyáš počal klimbat.

Na Týnském nádvoří pak oba pány přemístili do malých komnat. Pan Matyáš spořádal večeři a nějaké to víno, ani kořalkou nepohrdl. Poté ulehl na lože a o nic se nestaraje, usnul jako špalek.

Služebné chodily poslouchat za dveřmi a chichotaly se, že tak silný chrapot v životě neslyšely. Jelikož si nenechal odnést zbytek studené pečeně a konvici vína, kolem půlnoci chrapot ustal a než se ztratilo všechno jídlo a pití, byl klid.

Pak ovšem začal nanovo.

S Janem to bylo horší. Po kořalce se mátožně probral a s útrpným pohledem hleděl do tváře své spanilé zachránkyně. Vysvětlovala si to špatným zdravotním stavem a přestálými útrapami, Jan si ovšem i ve svém stavu uvědomil, že útěk s pokladem je definitivně ztracen.

Nespalo se mu nejlépe, měl sice větší lože, než Matyáš, ale nebyl v něm sám. Josefina se o něj starala více než vzorně, krmila a napájela jej vydatně a hřála vlastním tělem, až se jí nad ránem přece jenom podařilo vykřesat jiskru z Janova zemdleného těla.

V této činnosti pak pokračovala celý další den, až Jan usnul tak tvrdě, že by ho neprobudil ani dělostřelecký granát, vybuchnuvší těsně u postele.

Josefina se nadále věnovala správním povinnostem.

Matyáš vstal a korzoval po nádvoří, všiml si bledé tváře za oknem, které jen tak z rozvernosti zamával a ona opatrně opětovala.

Správcová Alena po nedávné nemoci už neměla horečky a pomalu se zotavovala. Dostala od své paní volno a tak se pohybovala zatím jen opatrně v prostorách zámku a sledovala za oknem toho sebevědomého pána.

Komtesa nebyla proti, vše sledovala s uspokojením, zatímco Alena za oknem nesměle zvedala svou drobnou ručku. Starosti jí dělal pouze Jan, který se ne a ne uzdravit. Samozřejmě jí došlo, že to dělá schválně a taky dobře věděla proč.

Po jedné zvlášť vydařené noci ho ale nekompromisně oslovila: „Jene, není možné se stále schovávat na kavalci. Musíme si vážně promluvit a ty to dobře víš.“

„Ach, drahá Josefino, bál jsem se, že k tomu dojde.“

„Tak nevzdychej a vyložíme karty na stůl. Víš, že sám stejně nikam neutečeš a jestli si myslíš, že ujedeš s kamarádem a truhlou peněz dál než k mlýnu před Ječnou, tak se rychle probuď. Všude je vojsko, taky pan Wolfgang a ještě jeden pán, kterého neznáš.“

„Když ho neznám, nemusí mě zajímat, ne?“ pokusil se Jan o vtip, kochal se vztekem své komtesy. Už to na ní poznal a tropil si z ní žerty.

„Dobrá, jak chceš. Řeknu ti to docela ráda. Neznáš ho jménem, ale je to ten pán, kterému jsem tehdy na hradě utekla, s tvým laskavým přispěním. Schovala jsem se ti ve věži, to vymyslel Wolfgang a bylo to součástí jisté dohody mezi námi.

Ale ten pán to neví a myslí, že jsi mě unesl a hledá tě. S Wolfgangem vychází dobře a obávám se, že by ti stejně nevěřil. Navíc má taky rád peníze a sebral by ti všechno, i mě. A to jistě nechceš,“ usmála se tak mile, že se Jan raději odvrátil.

„A kdo je tedy ten hejsek?“

„Není to hejsek, ale pán v nejlepších letech a je dobře zabezpečen, jelikož se dávno před mým útěkem zakoupil v Bavoří. Ovšem má statky i tady. Jmenuje se Heinrich Maxmilian von Johannesthal. Neslyšel jsi to jméno?“

„Zatraceně. Slyšel, v dobrém na něj nikdo nikde nevzpomínal.“

„Nedivíš se tedy, že jsem mu tenkrát utekla, že ne?“

„Ne, nedivím.“

Josefina se k němu natáhla velmi obratně, až ho její ňadra zatlačila na hrudníku a zašeptala: „Mám plán, bude se ti líbit, drahoušku. Potom ti ho řeknu.“

„Ano,“ zasípal Jan, přidušen náhlým objetím, z něhož se, jak správně začínal tušit, možná už nikdy nedostane.

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

27.04.2020 20:54