Bez COOKIEs je omezený přístup!

66.

Zpět Obsah Dále

Oběd probíhal v úzkém kruhu. Jan s Josefinou naproti sobě v čele stolu a Matyáš s Alenou také tak, ale napříč. Jedli mlčky, Matyáš pokukoval po své vyvolené a Jan mlčky žvýkal. Čekal, kdy to začne.

Josefina to nechala ohleduplně na konec tabule, když se podával zákusek, tedy jakási bublanina s ovocem, kterou vlastnoručně upekla Alena, a Matyáš nešetřil chválou.

„Drazí přátelé, chtěla bych vás seznámit s tím, co nás čeká a nemine. Jak jsme se již shodli, zde nemůžeme natrvalo zůstat z jistých, všem dobře známých důvodů. Budeme se stěhovat na Moravu. Ale před tím nás čekají radostné události, tedy náš vstup do stavu manželského. Naplánovala jsem vše na neděli, známý kaplan přijede a obřad vykonáme ve zdejší kapli.“

Jan se málem zadusil, ale statečně to zapil. Matyáš překvapeně zíral, zatímco se Alena cudně červenala a klopila zrak. Josefina klidně pokračovala, jakoby podobné záležitosti vyřizovala denně:

„Takže zbývá poslat pro vašeho druha Johanna z Gluche a dojet pro jisté dva pytle, které leží neznámo kde. Ale to jistě nebude nic těžkého, že?“ podívala se na Jana, který rychle uhnul pohledem.

„Dále jsem poslala správce na Moravu, aby zjistil stav našeho příštího působiště. Bude to tak jednodušší.“

Na to se již kroutili oba, Jan i Matyáš svorně tušili, jak tato mise dopadne, a jen doufali, že to nebude tak zlé. Jan se dokonce pokusil naznačit žalostný stav jeho nemovitosti:

„Drahá Josefino, snad bych měl připomenout, že usedlost na Hodorfu je poněkud méně moderní a vybavená...“ ale dál se nedostal.

„Drahý Jene, snad bych měla říci, že správce neodjel dnes a že tedy již mám zevrubné zprávy o Hodorfu. Právě proto musíme ještě dnes vyzvednout prostředky, které nám umožní zakoupit se poblíž.

„Byly ty zprávy velmi, abych tak řekl, nepříznivé?“ ptal se opatrně Matyáš, zatímco ho Jan sjel přísným pohledem. Josefina se rafinovaně usmála.

„Byly příšerné. Hodorf je zcela neobyvatelný, ostatně si to můžeme přečíst, je to velmi zábavné.“ Na to vylovila ze záňadří list, který ihned otevřela. Naštěstí to nebylo dlouhé.

„Nebudu se zdržovat úvodními frázemi, jste přece muži činu,“ řekla rýpavě a počala číst zhruba od prostředka dopisu:

 

&209;Po dlouhých útrapách dojeli jsme do vsi Muritz, která leží k Hodorfu nejblíže. Cesty v této části Moravy nejsou dobře sjízdné, o pohodlné silnici nelze hovořiti. Lid jest trudovitý a vzpurný, mluví divným nářečím a často nadává. Při vyslovení jména pana Jana z Katova a na Hodorfu neprojevují obyvatelé mnoho nadšení, nicméně cestu nám ukázali. Tvrz tato je ovšem velmi stará a zanedbaná, zdi vlhké a místnosti téměř neobyvatelné. Pro Vás, uvyklou dnešnímu způsobu žití jeví se tvrz zcela nevhodnou. Chlévy jsou prázdné, ostatně prázdná je celá tvrz, ani žádného správce zde není. V západní části u lesa se propadla střecha, ale muselo se tak stát před lety, neboť se zde uchytila břízka, na jejíž špici nedosáhnu. Okolní pole jsou porostlá pýrem a náletovými stromy, takže jistě zanedlouho splynou s blízkým lesem. Dovoluji si doporučiti zámeček v nedaleké Jesenici, patrový, zhruba velikosti Vlkova Týna. Je v rovinatém terénu a hned u něj přiměřený rybník a velmi pěkné prostředí. Majitelem je vdovec, zchudlý šlechtic, který své sídlo prolil hrdlem, tak jest zadlužen. Okolí je poseto polnostmi, přilehlou vsí protéká řeka Odra. Jsem si jist, že toto obydlí bude pro Vás nejvhodnější.&209;

 

„A tak dále,“ usmála se Josefina. Takže pánové, vydejme se do hvozdů Moravských. Vlastně do hvozdů raději ne, podle všeho jste je využívali více, než polnosti a pastviny, o čemž svědčí vaše zchřadlé obydlí.“

„Ostatně teď je doba velmi vhodná k tomu, abyste začali žít spořádaně, vojska jsou jistě i na Moravě, jenom nás tam neznají tak dobře, jako tady.

Začněme tím, že já zajedu do toho vašeho mlýna a vyzvednu pana Johanna, pro něhož mi jistě napíšete průvodní dopis. Až přijedu, pojedete naopak vy a dovezete kýžené prostředky pro naši společnou budoucnost ve vsi Jesenice.“

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

27.04.2020 20:54