Al Gore, nositel Nobelovy ceny,
 
velekněz zeleného náboženství
 

Co nás toto náboženství učí, známe snad všichni. Na svět se řítí pohroma v podobě globálního oteplování, které skončí tím, že se všichni upečeme, pokud se tomu včas nepostavíme. Musíme za každou cenu (nejlépe drastickými daněmi) omezit spalování paliv. Nahradíme je silou větru (co na tom, že tím destabilizujeme energetické sítě natolik, že budeme mít black-outy dvakrát týdně jako Kaliforňané, kteří už to vyzkoušeli), případně slunečními elektrárnami (zejména ve večerních špičkách úplně pro kočku). Auta budou jezdit na biopaliva (i kdybychom na to museli po vzoru pokrokové Brazílie vykácet zbytek deštných pralesů). Zatím si vystačíme s prodáváním odpustků (pardon, to slovo už je profláklé, raději budeme říkat povolenky emisí - a hlavně, když si přitom pěkně namastíme kapsy...).

Především ale musíme strašit, strašit a strašit.

Ledovce roztají, voda z nich zaplaví korálové ostrovy, Holandsko a jiné pobřežní oblasti (co na tom, že se roztátím plovoucího ledu hladina nezvedne ani o milimetr, co na tom, že led Antarktidy každou zimu dokonale vyplní, co každé léto roztaje)... Kdysi byla ve středověku na místě Grónska zelená země. Vikingové tam podle nálezů pěstovali pšenici, ale Holandsko pod vodou nebylo. Veškeré ledovce Grónska tedy na stoupání hladin moří nestačí. Ledovce Antarktidy, které by jako jedině mohly zvednout hladinu oceánů, jsou zamrzlé v průměrné teplotě -35°C. Každým rokem od okrajů roztaje skoro 200 m - ale každým rokem se ledovce doplní. Strach z Antarktidy je tedy očividně přehnaný (pokud toto slovo není příliš slabé!).

Cunami zaplaví obydlené oblasti (co na tom, že cunami vzniká tektonickými vlivy, na které podnebí nemá vliv).

Ale především - za všechno může naše civilizace!

Opravdu se vlastní vinou ženeme do záhuby?

Globální oteplování se ovšem zpochybnit nedá ! Globální teplota Země za posledních 30 let, kdy se měří opravdu nezávisle (tj. z vesmíru družicemi), prokazatelně stoupla o cca 0,5°C ! ! !

Jenže stejně měřená globální teplota Marsu stoupla za totéž období o 0,6°C a teplota Venuše dokonce o 2,8°C [zdroj: NASA] Že by si za to úplně stejně mohli i Venušané a Marťané? Jak bychom je ale mohli zdanit?

Teplota Země vlastně stoupla z těchto tří planet nejméně!

 

PROČ TAK MÁLO ? ? ?   Jedno z možných vysvětlení je poměrně prosté.
	Mars - nemá mraky, které by odrážely teplo.
	Venuše - má naopak pokrývku mraků souvislou a její odrazivost je již plně saturovaná.
	Samoregulační schopnosti atmosfér Marsu i Venuše jsou tedy vyčerpány a globální výkyvy teploty se na nich proto projevují více.
	Země - má jako jediná planeta z těch tří proměnlivou oblačnou pokrývku, částečně vyrovnávající výkyvy v přídělu tepla ze Slunce.
PROTO TAK „MÁLO“ ! ! !     Jak je to ale jinde?
	Vědci, zejména z IPCC, bijí na poplach. Zmenšuje se polární ledová pokrývka Arktidy! Tají ledovce, stoupne hladina moří!     Na Marsu se to stát nemůže. Polární čepičky Marsu se sice také zmenšují, ale nejsou z ledu, takže zatopení vodou Marsu nehrozí. Také polární čepičky Titanu nebo měsíců Jupitera se zmenšují, ale naštěstí mají nižší teplotu než polární čepičky Marsu.
Detailní fotografie Marsu ukazují podobný úbytek polárních čepiček, jako na Zemi.

Globální oteplování Země je skutečnost. Můžeme si z ní dělat vtipy, můžeme se třeba stavět na hlavu, ale to je asi tak všechno, co s tím naděláme. Pro nábožensky zeleně založené to může být ovšem příležitost, jak si pořádně napakovat kapsy na odpustcích (pardon, povolenkách).

Zbývá tedy maličkost.

Pokusit se vysvětlit, PROČ se oteplují i ostatní objekty sluneční soustavy a uvážit, jaký to má vliv na podnebí Země.

Jedním z vlivů, které na vesmírná tělesa působí, jsou slapové síly. Zjednodušeně to vysvětluje obrázek. Gravitace přitahuje bližší část vesmírného tělesa k druhému a na opačné straně se vesmírné těleso díky gradientu gravitační síly rovněž rozšíří.

Tento vliv je samozřejmě oboustranný. Tak mají na sebe vliv Země s Měsícem, ale i Země se Sluncem. Vliv je tím větší, čím jsou tělesa hmotnější a jsou si blíž. Vlivy jednotlivých těles se sčítají vektorově. Znamená to, že se mohou posilovat, jsou-li shodné, ale také oslabovat, jsou-li na sebe kolmé. Na Zemi mají největší vliv Měsíc a Slunce. Měsíc je sice menší, ale je tak blízko, že jeho vliv na příliv a odliv je více než dvojnásobný. Největší příliv je jen tehdy, když se sejdou všechny vlivy v příznivém směru.

Jak velký účinek slapové síly mají? Nejvíce to záleží na hmotnosti. Slapové síly, působící na pevné těleso (například na Měsíc) se tolik neprojevují. Na Zemi se tento vliv nejzřetelněji projevuje na vodních plochách oceánů - příliv a odliv zná lidstvo prakticky od prvopočátků.

Na Slunce mají ale slapové síly vliv až překvapující, ačkoliv postačí uvědomit si, že povrchové vrstvy Slunce jsou ve srovnání s vodou na Zemi velice řídké. Slunce se může vlivem slapových sil deformovat až o 5500 km! Uvedený obrázek je samozřejmě přehnaný, ale když si uvědomíme, že roztažený sluneční kotouč emituje energii přece jen větší plochou, pochopíme, že ta energie může být značně proměnná. Připomenu jev, který nedávno proběhl téměř nepozorovaně. Jedná se o situaci, kdy byly velké planety v jedné čáře - tedy s největším vlivem !

Tento obrázek ukazuje (přibližně ve správném měřítku, jen velikosti Slunce a planet jsou pro názornost přehnané), jak putuje Sluneční soustavou barycentrum (společné těžiště) dvou největších planet - Jupitera a Saturna v průběhu přes 800 let. Zajímavý obrazec, nemyslíte? Na jeho spočtení nemusíte mít ani superpočítač. Postačí vám běžné PC (Výpočet trvá maličko déle, ale na dvouprocesorovém počítači je to docela přijatelné). Můžete do výpočtu přidávat další a další planety, výsledek vás určitě překvapí.

Planety obíhají kolem Slunce po různých orbitách. Jejich vliv se neustále mění, ale dá se v každém okamžiku spočítat poměrně přesně. Nepotřebujete ani tisíce Pišvejcových konstant, přeplňujících pozemské klimatické modely IPCC ! Vše, co potřebujete, je znát gravitační konstantu, oběžné dráhy planet (a ty jsou dostatečně přesně změřené!), hmotnosti planet a hmotnost Slunce. Prohlédněte si graf skalárního vlivu vektorového součtu na Slunce v průběhu staletí.

Tento obrázek ukazuje velice zajímavé souběhy. Jak se zdá, vliv Slunce na pozemskou civilizaci není zrovna zanedbatelný. Období s poměrně vyrovnaným vlivem planet (spodní oblasti křivky) byla období růstu civilizační úrovně. Při vysokém momentu nastával naopak útlum. Poslední útlum byl kolem roku 1600 - vylidnění Evropy Třicetiletou válkou.

Vyčnívající špičky (nahoře oříznuté) znamenají extrémní případy, zákryty dvou nebo více velkých planet. Kupodivu se jeví jako ne příliš vlivné. Globální křivka, zahrnující vliv všech devíti planet Sluneční soustavy vykazuje mnohem zajímavější periodicitu.

Porovnání orbitální rezonance se skutečnými daty.

Nás ale více zajímá konkrétní vliv orbitální rezonance na podnebí Země. Porovnejme si tedy spočítanou křivku vlivu planet na Slunce se skutečnými klimatickými údaji. Černě je zanesen spočítaný vliv, modře jsou reálná data. Už na tom je vidět, že průběh skutečných klimatických dat má hodně daleko ke známé katastrofické „hokejce“, jaká vyplývá z katastrofických předpovědí IPCC. Není pro osud planety tak fatální. Už proto, že je beze všech pochyb periodická a má značnou souvislost s vlivem planet na Slunce.

Prohlédněte si znovu tohle porovnávání vlivu planet na Slunce a klimatických dat. Klimatická data (modrá) jsou skutečnost. Končí před rokem 2000 (novější nebyla dostupná). Černá křivka byla spočítána r. 2009 na obyčejném PC. Vychází také ze skutečnosti, ale astronomické. IPCC má pravdu jen v tom, že od roku 1700 teplota stoupá. I v tom, že to souvisí s průmyslovou revolucí. Už tím, že i tato revoluce nejspíš začala díky slunečním cyklům. Jak? Jednoduše. V příznivějším období se vždycky vynalezlo víc než v době nepříznivých. Války urychlují jen válečné vynálezy, ale ty rozhodující změny vznikly v míru.

Vliv slapových sil na Slunce a tím na planetární klima není jediný. Nejspíš je ale podstatně větší, než vliv lidmi uvolňovaného CO2. Souběh globálních teplot se sluneční aktivitou ovlivňuje i tepelná setrvačnost planet a další vlivy, jako elektromagnetické působení, kterým se vyznačuje především Jupiter a Saturn. Ukazuje se, že kosmické vlivy na podnebí Země jsou mnohem větší, než jim model IPCC přiznává. Dalším zanedbaným vlivem je sluneční vítr. Klimatologové z IPCC jej úplně opomíjejí. Je pravda, že energetický potenciál má nepatrný, takže se neprojeví na Zemi pozorovatelným ohřevem, projeví se ale naopak ochlazením. Některé jeho částice mají totiž vliv na tvorbu kondenzačních jader v atmosféře. Vytvoří-li se z normálně neviditelné vodní páry viditelná mlha (mraky), zvýší se albedo (odrazivost) Země a pod mraky se ochladí.

Co z toho ale vyplývá?

Určitě ne, že bychom na podnebí neměli vliv žádný. Můžeme si na Zemi zpackat mnohé a taky že to děláme. Typickým ekologickým zločinem jsou alternativní paliva.

Brazílie je nejvíce odstrašující případ.

Dosáhla sice stavu poměrné nezávislosti na dovozu ropy, ale za cenu vykácení deštného pralesa, kde dnes pěstuje cukrovou třtinu na výrobu biopaliv.

Nad některými pokusy o řešení zůstává doslova rozum stát. Například americká metoda likvidace spalin jejich napumpováním do oceánu, kde se má CO2 rozpustit. Nejde jen o to, že tím nejspíš vyhubí spoustu podmořského života v blízkém okolí, horší je, že zbytečně. V oceánech je dnes CO2 více než kolik může vzniknout spálením veškerého uhlí a ropy na světě, ale rozpustí se ho tam jen tolik, kolik odpovídá nasycenosti vody při dané teplotě. Veškerý napumpovaný CO2 prostě brzy vyšumí. A naopak - stoupne-li (díky Slunci) teplota moří, nadbytečný CO2 vybublá a jeho koncentrace v ovzduší stoupne, i kdybychom úplně přestali spalovat fosilní paliva (což nás i tak čeká, až zásoby dojdou). Nenastane ale katastrofa, jak nás straší ekologisté. Jsme zkrátka ve fázi vzestupu, která se brzy otočí.

Možná bychom měli být naopak za produkci skleníkových plynů vděční. Po vzestupu přijde pád a teploty budou opět klesat. Naši potomci se nejspíš neuvaří na rozpálené planetě, ale budou mít úplně jiné, možná opačné starosti. Také poslední obrázek je totiž reál. Ženeva, rok 2005. Kolem roku 2500 by mohl být mnohem častější než by nám lidem mohlo být milé.

Kšeftování s Odpustky (či emisními povolenkami) má ale jen jeden smysl. Víte jaký?

Prameny:

© P.A.SEMI, 2009

Většinu materiálu k této přednášce jsem vydoloval ze zajímavé práce o Orbitální rezonanci planet ve vztahu ke Slunečním cyklům. Ta práce je jen podrobnější. Najdete ji na:

http://semi.gurroa.cz/Astro/Orbital_Resonance_and_Solar_Cycles.pdf

Svůj názor můžete poslat na adresu vsemerad@volny.cz)

nebo na Diskusním fóru Autobus.