|
saměla jsem s neobvyklým darem. Jenže mi pořád ne a ne úplně dojít, co se to vlastně stalo. Virtuálové! Co to je? Sekta počítačového náboženství? Tajný spolek, odhodlaný ke všemu, který si umanul ovládnout svět? Nejspíš něco od všeho, jak jsem to cítila. Nemají ale megalomanské ambice? Je jich hrstka, ale vzali si opravdu nadlidský cíl. Jenže na druhé straně, co vím o jejich možnostech? Rozhodla jsem se vyzkoušet, co je pravdy na urychlování myšlení. Posadila jsem se co nejpohodlněji, před sebe na stůl položila budík a s očima na ciferníku jsem si na čelo natáhla čelenku chitkonu. A v té chvíli jsem se opět vznesla do toho zvláštního stavu beztíže nad skleněnými pagodami počítače hintysu (to je nejspíš japonsky, napadlo mě, aniž bych tušila, že je to úplně jinak). Mám za úkol najít tady kodex. Jak? Když jsem se zaměřila na skleněné pagody pod sebou, spatřila jsem na nich nápisy a když jsem se na některý z nich myšlenkou soustředila, zvětšil se mi a byl náhle čitelný. Programy - Pracovní - Voldemorti - Dokumenty. Tady to má být! Jako duch jsem prošla skleněnou stěnou pagody dovnitř, bylo tu ale jen pár menších pagod s nápisy Vzpomínky, Výlety, Obrázky... Jedna mě však přitahovala skoro sama od sebe - Virtuálové. Tady by to mělo být, nebo ne? Byla tu ale jen jedna jediná rolička něčeho, co se podobalo pergamenu. Je to hezké, jenže jak ji rozvinout, když jako obláček kouře nemám ruce? Jen jsem si na ni ale pomyslela, rolička se otočila a rozvinula. Aha, dá se to ovládat myšlenkami, to není špatné. Na rozvinuté ploše se objevil nadpis. Kodex Společenství Mlung. A pod tím jednotlivé body. Ty bych si tedy měla pečlivě nastudovat, protože z nich budu zřejmě skládat zkoušku, které oni říkají slib. Nu což, aspoň uvidím, o co jim jde. Musím s tím opatrně, mohlo by se to nebezpečně podobat podepsání spolupráce s StB. Chce to pořádně si to rozvážit a kdyby se to vylučovalo s mým pojetím spravedlnosti, včas z toho se ctí vycouvat. Anebo ne? Co se stane, když couvnu? Přítel tvrdil, že mě odstřihnou od jejich možností, což by byla asi škoda. Ale kdyby měli blíž k Mafii než k charitě, bylo by i pak lepší odmítnout, škoda neškoda. Horší by bylo, kdyby měli sankce za zradu tvrdší. Mafie své odpadlíky trestá velice krutě. Přítel mi sice tvrdil, že nic takového nedělají, ale když ptáčka lapají... No, přečtením snad nic nezkazím... První část: úvod. Počítačové sítě slibovaly od první chvíle nevídanou svobodu v šíření informací, ale nesmíme zapomínat, že prvotně vznikaly pro vojenské účely a až po nich se objevily omezené sítě univerzitní. Očekávali jsme, že vznikne celosvětová informační síť, šířící vzdělanost, informace a kulturu bez ohledu na hranice. Většinové užívání angličtiny slibovalo odbourávání jazykových bariér, rozptýlená topologie odbourávání hranic států. Bohužel nevím, kdo tohle od internetu očekával v jeho počátcích, ale dnes ty ideály vypadají stejně naivně jako Volnost, rovnost a bratrství z dob Francouzské revoluce, proslulé zejména vynálezem - gilotiny. Internet mnohá z těchto očekávání splnil, ale mnohá zklamal. Jak koho. Jak to mám zodpovědně posoudit, když znám jen současný stav, který má hodně daleko k ideálům? Od komunismu lidé také očekávali něco jiného, než co se z toho velice brzy vyklubalo... Hranice některých států se staly hranicemi státní cenzury, internet šíří více porna než kultury, nad šířením vzdělanosti převažuje šíření politické a náboženské demagogie, komerční placené stránky se staly výsměchem svobody šíření informací a v poslední době internetu hrozí, že bude změněn na prodlouženou ruku policejního špiclování a šikany. S tímhle odstavcem souhlasím. Svět je zkrátka takový a směřuje ještě k horšímu. Cílem Společenství Mlung je bourání uměle vytvářených zdí. Chceme internet bez cenzury i bez zneužívání. Víme, že to mohou být protichůdné požadavky, ale tím se nesmíme nechat odradit. Jak se ale vyrovnat s tak protichůdnými požadavky? Jednou stranou téže mince je cenzura, opačnou pedofilie. Jedno nebo druhé. Jak zařídit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? To by mě opravdu zajímalo! Po technické stránce chceme umělé cenzurní bariéry obejít pelenitovou sítí, překrývající centrálně ovladatelné uzly internetu a zabránit opakování odstrašujících případů, jakým bylo odpojení Jugoslávie od internetu v době invaze. Paralelní pelenitová síť musí původní síť překrývat tak dokonale, aby při havarii nebo úmyslném odpojení některé části uživatelé výpadek ani nezpozorovali. Nebudeme zde podporovat komerci, armádu ani pornografii, které chceme naopak potlačit. Vytvoříme síť reportérů, přinášející pohledy z více stran, včetně zveřejňování utajovaných informací. Pelenitová síť tak časem převezme přenos informací od současných zkorumpovaných médií, šířících lživé a jednostranné zprávy. K tomu ale musí členové Společenství Mlung dodržovat některé zásady... Četla jsem to a doprovázela si to vlastními souhlasnými i jedovatými komentáři. Vypadá to hezky, to musím uznat. Jenže tak hezky vypadá každá ideologie, dokud nevysune drápy a nevycení křivé tesáky. Křesťanství i proti přikázání Nezabiješ šířilo lásku k bližním ohněm a mečem, pokrytecky ve válkách žehnalo zbraním a pro čarodějnice a kacíře mělo hranice. Svobodu hlásal i komunismus, ale krutostí překonal jeho koncentráky snad jen Hitler. Současný svět šíří demokracii masakry nevinných a pokrytecky to nazývá humanitárním bombardováním, jako kdyby to nebyl čirý protimluv. Přitom v komunistické ideologii není o koncentrácích ani zmínka a bombardování nevinných lidí k demokracii také nepatří. Krásné ideologie obvykle přinášejí zrůdnosti a vyhnout se odstrašujícím příkladům znamená včas je odhalit. Kodex Společenství Mlung vypadal na první pohled přijatelněji. Jenže jiné ideologie také vypadaly skvěle... chtělo by to vidět hlouběji do zákulisí a kuloárů, tam by se mohlo skrývat čertovo kopýtko. Je to pravděpodobnější než opak - že by bylo tak čisté, jako křesťanství ve svých prvopočátcích. A některé věci prostě nechápu, protože nejsou česky, ačkoliv se tak tváří. Asi budu potřebovat slovník nebo Přítele, aby mi obstaral překlad do srozumitelné češtiny. Líbí se mi ale, že členové Společenství mají povinnost pomáhat si navzájem: ...i když hrozí nebezpečí oběma. Nechat přítele v hrozícím nebezpečí se dá obavou o vlastní život vysvětlit, ale ne omluvit. Omlouvá se to jen těm, kteří mají vypnutý mozek a za své chování neodpovídají, ale takové je třeba co nejdříve opět zapnout... Proboha, co znamená - vypínání a zapínání mozku? Vysvětlení tu není, ale... Jaký má smysl vypínat lidský mozek? To snad není otravný televizor! V každém případě to vypadá podezřele. Půl-spánek mi Přítel vysvětlil, ale co je multiplexovaná mysl , množení osobnosti nebo pelenitová síť - co je to za divné termíny? Tváří se to česky, ale ať dělám, co dělám, smysl mi uniká. Co teď? Zavolat Přítele, aby mi všechno pěkně vysvětlil? Ale - mám ho vyhledat, až budu rozhodnutá! Tak co teď? Chvíli jsem váhala, než jsem se rozhodla raději to ještě odložit. Stáhla jsem si s čela chitkon, otevřela oči- a vytřeštěně hleděla na budík, který jsem si asi tak před hodinou postavila před oči. Minutová ručička se ani nepohnula, zatímco vteřinová se otočila jen o pravý úhel. Čtvrt minuty! To tedy myslel zrychlením myšlení! Představa, že nemám na každou zkoušku pár dní, ale stokrát víc, rozhodně nevypadá marně! Ve zkouškovém období by to bylo k nezaplacení. Takové dary se jen tak nezahazují... ačkoliv - nejprve musím vědět, co za to zaplatím. Přítel tvrdí, že se musí skrývat, ačkoliv zákony nepřekračují a lidem neškodí, natož když někomu rozdupnou nějakou tu vojenskou bábovičku. Jenže - to mohu pochopit. Ty vymoženosti by se hodily každému a bylo by spravedlivé, kdyby je mohl využívat každý, jenže... jenže kdejaká armáda by je určitě využila nejdřív a nechci si ani domýšlet, nač. Utajení je asi v pořádku, ten příznak nepatří do podezřelých, ale do pochopitelných. Nicméně, podezřelého i tak zbývá dost. Chvíli jsem ještě uvažovala, co dál, ale pak mě napadlo, že bez chitkonu na hlavě to uvažování zbytečně zpomaluji. Trochu jsem se zavrtěla na židli, abych seděla pohodlněji, a pak jsem se znovu ponořila do mlungu ...
ydržela jsem tentokrát déle, skoro dvě minuty. Prošmejdila jsem při tom jen tak několik pagod. Ty menší v Dokumentech byly většinou prázdné, zřejmě se čekalo, až je sama zaplním. Hodně byli naopak menšími pagodami zaplněni Voldemorti. Pár svitků hned na kraji mi asi mělo vysvětlit, co to všechno znamená. Zlý kouzelník Voldemort se snaží v pohádkách o Harry Potterovi získat vládu nad kouzelným světem čarodějů. To jméno si dal sám, ale ostatní se je báli nahlas vyslovit a říkali mu Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Měla to být nejspíš paralela ke Starozákonnímu příkazu Nevezmeš jména božího nadarmo, význam to ostatně mělo podobný. Když se ale boží jméno nikdo neodvážil vyslovit, časem se ztratily samohlásky, které v psané hebrejštině chybí. Proto už dnes nikdo s jistotou neví, jak se vlastně starozákonní Bůh jmenuje. J-H-V je na vyslovení trochu krkolomné a chybějící samohlásky nedovedou doplnit ani největší znalci. Může si je tam doplnit kdo chce a jak chce, ovšem za cenu neautentičnosti - a nejspíš špatně. Tibetští mniši to vyřešili šalamounsky. Podle nich má Bůh devět miliard různých jmen - a ať si ho každý nazývá jak chce, každý může mít svou pravdu. Voldemorti jsou ve slangu Virtuálů lidé, usilující o moc nad světem. Tak jako v Harry Potterovi je ale nikdo nesmí pojmenovat vlastním jménem, protože to jméno vlastně nikdo pořádně nezná. Ale jméno zlého čaroděje jim sedí jako přišité, také jsou ochotní pro posedlost mocí vraždit po milionech. Virtuálové jim přičítají všechny války za poslední dobu. Pak je ale zřejmé, že nejsou soustředěni jen na jednom místě, ale obsadili většinu důležitých pozic ve světě. Ačkoliv mohou za většinu válek, jejich hlavní zbraní nejsou letadla, tanky a střelné zbraně. Voldemorti vládnou světu jemněji, pomocí peněz. Financováním armád podněcují nejvyšší velitele, aby za věnované finanční prostředky odvedli odpovídající práci. Záminka k válce se vždycky najde. I kdyby byla vylhaná od začátku do konce a umíraly kvůli ní miliony, viníci se jen smějí. Vítěze nikdo nesoudí, ale ani na straně poražených se žádný z voldemortů nikdy před soud nedostane. Voldemorti totiž nesedí v prezidentských palácích, vládních křeslech a v generálních štábech armád. Tam jsou jen jejich služebníci. Někteří z nich žijí v iluzi, že jsou to oni, kdo vládne, ale mýlí se. Jsou nastrčeni, aby plnili příkazy skutečných vládců v pozadí. Při neúspěchu ovšem pykají za zločiny, které předtím ochotně prováděli. Nenávidí je celý svět, jsou veřejně věšeni, případně se sami zabíjejí, když už nevidí, kudy z pasti ven. Voldemortům nedělá potíže podporovat ve válce obě strany, vždycky vydělají. Vítězové jim zaplatí dluhy, poražení reparace, ale všechny peníze se nakonec sejdou na jedné hromádce - u voldemortů. Dobrá, tady nemám námitky...
robrala jsem ty dokumenty opravdu pořádně. Přišla jsem na to, jak si dělat vlastní poznámky. Na myšlenkový příkaz se objevil prázdný svitek, na který se myšlenkami dalo psát tak rychle, jak bych to rukou ani klávesnicí nikdy nesvedla. Už jsem se Příteli nedivila, že na mě vždycky ve zlomku vteřiny vychrlil celý dlouhý odstavec. Naopak mi došlo, kolik se mnou měl božské trpělivosti, když čekal na mé hlemýždí odpovědi! Snad se mezitím zaujal něčím jiným, aby se při tom dlouhém čekání neukousal nudou! Samozřejmě jsem v té době o multiplexování mysli nevěděla víc než pouhý, pro mě mlhavý termín. Kdybych si to uměla představit, pochopila bych, že se se mnou nenudil. Vědět tak, kolika záležitostmi se zabýval... Součástí dokumentů byl nejen text, ale i obrázky, zvuky a filmy. Nebyl problém zkopírovat si je do svých poznámek. Obrázky se daly kopírovat a umisťovat na svitek jako v lepším editoru, stejně se tam ale daly kopírovat zvuky a video, které se ve světě mlungu více podobalo knize s rychle se otáčejícími stránkami. Mohla jsem využít toho, co jsem o počítačích věděla už předtím, ale tady jsem nepotřebovala ani klávesnici na psaní, ani myš na ukazování. Myšlenky byly jako nástroj rychlejší a když jsem si uvědomila, jak pomalu zatím v reálném světě ubíhá čas, začala jsem plně chápat slova Přítele, která mi napsal hned zkraje: „Ode mne můžeš získat víc vědomostí než od školy! ” Měl zřejmě pravdu. Kdybych své školní poznámky, učebnice i skripta dostala do některé pagody, jak mi to navrhoval, to by se mi to učilo! Až na to, že to nebylo třeba. Uvnitř pagody Dokumenty jsem objevila další rozsáhlou pagodu Školy, ve které byly další, nadepsané názvy vědních oborů. Také v nich byly další, menší pagody. Bylo tady všechno, co bych potřebovala ke studiu, ale takové učebnice byly připravené pro více vědních oborů. Někomu muselo dát úžasnou práci nashromáždit tolik vědních oborů, navíc tak přehledně! Ale když jsem si uvědomila, jak snadno se s dokumenty pracuje ve světě Mlung a že ti, kdo to všechno dávali dohromady, tomu mohli věnovat stovky hodin reálného času, což odpovídalo desetitisícům hodinám virtuální práce... Jímala mě z toho závrať. Pochopila jsem ale jedno. Tady se zřejmě nachází nejkoncentrovanější vědění lidstva, jaké si kdo může představit. Nejlépe to vystihoval svitek, upevněný na stěně pagody Školy. „Voldemorti se snaží ovládnout svět financemi. My Virtuálové jsme si zvolili jiné zbraně. Nechceme se jim postavit financemi, kde jsou nejsilnější, ale vědomostmi. Tam ale musíme být silnější my.” To tedy sedělo. Při čtení toho nápisu jsem pochopila, že mi nezbývá nic jiného, než zavolat Přítele. Rozhodla jsem se.
|
17.1.2011 19:42:34
