Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Kodex Virtuálů

Osaměla jsem s neobvyklým darem. Jenže mi pořád ne a ne úplně dojít, co se to vlastně stalo.

Virtuálové! Co to vlastně je? Sekta počítačového náboženství? Tajný spolek, odhodlaný ke všemu, který si umanul ovládnout svět?

Nejspíš něco od všeho, jak jsem to cítila.

Nemají ale megalomanské ambice? Je jich hrstka, ale umanuli si nadlidský cíl. Jenže na druhé straně, co vím o jejich možnostech?

Rozhodla jsem se vyzkoušet, co je pravdy na urychlování myšlení. Posadila jsem se co nejpohodlněji, před sebe na stůl položila budík a s očima na ciferníku jsem si na čelo natáhla čelenku chitkonu.

A v té chvíli jsem se opět vznesla do zvláštního stavu beztíže nad skleněnými pagodami počítače hintysu (to je nejspíš japonsky, napadlo mě, aniž bych tušila, že je to úplně jinak).

Mám za úkol najít tady kodex. Jak?

Když jsem se zaměřila na skleněné pagody pod sebou, spatřila jsem na nich nápisy a když jsem se na některý z nich myšlenkou soustředila, zvětšil se mi a byl náhle jasně čitelný. Programy - Pracovní - Voldemorti - Dokumenty. Tady to má být! Jako duch jsem prošla skleněnou stěnou pagody dovnitř, bylo tu ale jen pár menších pagod s nápisy Vzpomínky, Výlety, Obrázky... Jedna mě však přitahovala skoro sama od sebe - Virtuálové.

Tady by to mělo být, nebo ne?

Byla tu ale jen jedna jediná rolička něčeho, co se podobalo pergamenu. Je to hezké, jenže jak ji rozvinout, když jako obláček kouře nemám ruce?

Jen jsem si na ni ale pomyslela, rolička se otočila a rozvinula. Aha, dá se to ovládat myšlenkami, to není špatné.

Na rozvinuté ploše se objevil nadpis.

Kodex Společenství Mlung.

A pod tím jednotlivé body. Ty bych si měla pečlivě nastudovat, protože z nich budu zřejmě skládat zkoušku, které říkají slib. Nu což, aspoň uvidím, o co jim jde. Musím s tím opatrně, mohlo by se to nebezpečně podobat podepsání spolupráce s StB. Chce to pořádně si to rozvážit a kdyby se to vylučovalo s mým pojetím spravedlnosti, včas z toho se ctí vycouvat.

Anebo ne? Co se stane, když couvnu? Přítel tvrdil, že mě odstřihnou od jejich možností, což by byla škoda. Ale kdyby měli blíž k Mafii než k charitě, bylo by lepší odmítnout, škoda neškoda. Horší by bylo, kdyby měli tvrdé sankce za zradu. Mafie prý své odpadlíky trestá velice krutě. Přítel mi sice tvrdil, že nic takového nedělají, ale když ptáčka lapají...

No, přečtením snad nic nezkazím...

První část: úvod.

Počítačové sítě slibovaly od první chvíle nevídanou svobodu v šíření informací, ale nesmíme zapomínat, že vznikly pro vojenské účely a až po nich se objevily omezené sítě univerzitní. Očekávali jsme, že vznikne celosvětová informační síť, šířící vzdělanost, informace a kulturu bez ohledu na hranice. Většinové užívání angličtiny slibovalo odbourání jazykových bariér, rozptýlená topologie odbourávání hranic států. Zdálo se, že se jedná o ideální prostředek dorozumění.

Bohužel nevíme, kdo to od internetu očekával v jeho počátcích, ale dnes ty ideály vypadají naivně asi jako Volnost, rovnost a bratrství z dob Francouzské revoluce, proslulé zejména vynálezem - gilotiny. Internet mnohá z těchto očekávání splnil, ale mnohá zklamal.

Jak koho, pomyslela jsem si. Jak to mám zodpovědně posoudit, když znám jen současný stav, který má k ideálům hodně daleko? Od komunismu lidé také očekávali něco jiného, než co se z toho velice brzy vyklubalo...

Hranice některých států se staly hranicemi cenzury, internet šíří více pornografie než kultury, nad šířením vzdělanosti převažuje šíření politické a náboženské demagogie, komerční placené stránky se staly výsměchem svobody šíření informací a v poslední době internetu hrozí, že bude změněn na prodlouženou ruku policejního špiclování a šikany.

S tímhle odstavcem souhlasím. Svět je zkrátka takový a směřuje ještě k horšímu.

Cílem Společenství Mlung je bourání uměle vytvářených zdí. Chceme internet bez cenzury i bez zneužívání. Víme, že to mohou být protichůdné požadavky, ale tím se nesmíme nechat odradit.

Jak se ale s protichůdnými požadavky vyrovnat? Jednou stranou téže mince je cenzura, opačnou pedofilie. Jedno nebo druhé. Jak zařídit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? To by mě opravdu zajímalo!

Z technické stránky obcházíme cenzurní bariéry pelenitovou sítí, překrývající centrálně ovladatelné uzly internetu a zabránit opakování odstrašujících případů, jakým bylo odpojení Jugoslávie od internetu v době invaze. Paralelní pelenitová síť musí původní síť překrývat tak dokonale, abychom při havarii nebo úmyslném odpojení některé části výpadek ani nezpozorovali. Nebudeme podporovat komerci, armádu ani pornografii, které chceme naopak potlačit. Vytvoříme síť reportérů, přinášející pohledy z více stran, včetně zveřejňování utajovaných informací. Pelenitová síť tak převezme přenos informací od současných zkorumpovaných médií, šířících lživé a jednostranné zprávy. K tomu ale musí členové Společenství Mlung dodržovat některé zásady...

Četla jsem to a doprovázela to vlastními komentáři, souhlasnými i jedovatými. Vypadá to hezky, to musím uznat. Jenže tak hezky vypadá každá ideologie, dokud nevysune drápy a nevycení křivé tesáky. Křesťanství i proti přikázání Nezabiješ šířilo lásku k bližním ohněm a mečem, pokrytecky ve válkách žehnalo zbraním a pro čarodějnice a kacíře zapalovalo hranice. Svobodu hlásal i komunismus, ale krutostí jeho koncentráky překonal jen Hitler. Současný svět šíří demokracii masakry nevinných a nazývá to humanitárním bombardováním, jako kdyby to nebyl čirý protimluv. Přitom v komunistické ideologii není o koncentrácích ani zmínka a k demokracii bombardování nevinných lidí nepatří. Krásné ideologie obvykle přinášejí zrůdnosti a vyhnout se odstrašujícím příkladům znamená včas je odhalit.

Kodex Společenství Mlung vypadal na první pohled přijatelněji. Jenže jiné ideologie také vypadaly skvěle... chtělo by to vidět hlouběji do zákulisí a kuloárů, tam by se mohlo skrývat čertovo kopýtko. Je to pravděpodobnější než opak - že by bylo tak čisté, jako křesťanství ve svých prvopočátcích.

A některé věci prostě nechápu, protože nejsou česky, ačkoliv se tak tváří. Asi budu potřebovat slovník nebo Přítele, aby mi obstaral překlad do srozumitelné češtiny. Líbí se mi ale, že členové Společenství mají povinnost pomáhat si navzájem:

...i když hrozí nebezpečí oběma. Nechat přítele v nebezpečí se dá obavou o vlastní život vysvětlit, ale ne omluvit. Omlouvá se to jen těm, kteří mají vypnutý mozek a za své chování neodpovídají, ale takové je třeba co nejdříve opět zapnout...

Proboha, co znamená - vypínání a zapínání mozku?

Vysvětlení tu není, ale... Jaký má smysl vypínat lidský mozek? To snad není otravný televizor! V každém případě to vypadá podezřele. Půl-spánek mi Přítel vysvětlil, ale co je multiplexovaná mysl, množení osobnosti nebo pelenitová síť - co je to za divné termíny? Tváří se to česky, ale ať dělám, co dělám, smysl mi uniká.

Co teď? Zavolat Přítele, aby mi všechno pěkně vysvětlil? Ale - mám ho vyhledat, až budu rozhodnutá! Tak co teď?

Chvíli jsem váhala, než jsem se rozhodla raději to ještě odložit. Stáhla jsem si s čela chitkon, otevřela oči - a vytřeštěně jsem civěla na budík, který jsem si asi tak před hodinou postavila před oči. Minutová ručička se ani nepohnula, zatímco vteřinová se otočila jen o pravý úhel.

Čtvrt minuty!

To tedy myslel zrychlením myšlení! Představa, že nemám na každou zkoušku pár dní, ale stokrát víc, rozhodně nevypadá marně! Ve zkouškovém období by to bylo k nezaplacení. Takové dary se jen tak nezahazují... ačkoliv - nejprve musím vědět, co za to zaplatím. Přítel tvrdí, že se Virtuálové musí skrývat, i když zákony nepřekračují a lidem neškodí, natož když rozdupnou nějakou tu vojenskou bábovičku. Jenže - to mohu pochopit. Ty vymoženosti by se hodily každému a bylo by spravedlivé, kdyby je mohl využívat každý, jenže... jenže kdejaká armáda by je určitě využila nejdřív a nechci ani domýšlet, nač. Utajení je v tom případě v pořádku, ten příznak nepatří do podezřelých, ale do pochopitelných. Nicméně, podezřelého i tak zbývá dost.

Chvíli jsem ještě uvažovala, co dál, ale pak mě napadlo, že bez chitkonu na hlavě to uvažování zbytečně zpomaluji. Trochu jsem se zavrtěla na židli, abych seděla pohodlněji, a pak jsem se znovu ponořila do mlungu...


Vydržela jsem tentokrát déle, skoro dvě minuty. Prošmejdila jsem při tom jen tak několik pagod. Ty menší v Dokumentech byly většinou prázdné, zřejmě se čekalo, až je sama zaplním. Hodně byli naopak menšími pagodami zaplněni Voldemorti. Pár svitků hned na kraji mi asi mělo vysvětlit, co to všechno znamená.

V pohádkách Harry-Potter-a-všechno-možné se snaží kouzelník Voldemort získat vládu nad kouzelným světem čarodějů. Voldemort si to jméno dal sám, ale ostatní se je báli nahlas vyslovit a říkali mu Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Zřejmě šlo o paralelu Starozákonního Nevezmeš-jména-božího-nadarmo, význam to má podobný. Když se to jméno nikdo neodvážil vyslovit, ztratily se z něho časem samohlásky, které v psané hebrejštině chybí, takže dnes nikdo s jistotou neví, jak se starozákonní Bůh vlastně jmenuje. J-H-V je na vyslovení krkolomné a chybějící samohlásky nedovedou doplnit ani největší znalci. Může si je tam doplnit kdo chce a jak chce, ovšem za cenu neautentičnosti - a nejspíš špatně.

Tibetští mniši to vyřešili šalamounsky. Podle nich má Bůh devět miliard různých jmen - a ať si ho každý nazývá jak chce, každý může mít svou pravdu.

Voldemorti jsou v řeči Virtuálů lidé, usilující o moc nad světem. Jako u Harryho Pottera je nikdo nesmí pojmenovat jménem, protože to jméno vlastně nikdo pořádně nezná. Ale jméno zlého čaroděje jim sedí jako přišité. Také jsou ochotní pro posedlost mocí vraždit, ale na rozdíl od žabaře Voldemorta ne po jednom, ale po milionech. Virtuálové jim přičítají všechny války za poslední dobu. Je přitom zřejmé, že nejsou soustředěni na jednom místě, ale obsadili ve světě většinu důležitých pozic. Ačkoliv mohou za většinu válek, jejich zbraněmi nejsou letadla, tanky a střelné zbraně. Voldemorti vládnou pomocí peněz. Financují armády a podněcují jejich vůdce, aby za věnované finanční prostředky odvedli odpovídající »práci«. Záminka k válce se najde i kdyby byla vylhaná od začátku do konce a umíraly kvůli ní miliony.

Viníci se jen smějí. Vítěze přece nikdo nesoudí, ale ani na straně poražených se žádný voldemort nikdy před soud nedostane. Voldemorti totiž nesedí v prezidentských palácích, vládních křeslech a dokonce ani v generálních štábech armád. Tam jsou jen jejich služebníci. Někteří z nich žijí v iluzi, že jsou to oni, kdo vládne, ale mýlí se. Jsou nastrčeni, aby plnili příkazy skutečných vládců v pozadí a při neúspěchu pykají za zločiny, které předtím ochotně prováděli. Nenávidí je celý svět, soudy je veřejně věší, případně se sami zabíjejí, když už nevidí, kudy z pasti ven. Voldemorti vždy podporují ve válce obě strany a vždycky vydělají. Vítězové jim zaplatí dluhy i s úroky, poražení reparace, všechny peníze se nakonec sejdou na jedné hromádce - u voldemortů.

Dobrá, tady nemám námitky...


Probrala jsem ty dokumenty opravdu pořádně. Přišla jsem na to, jak si dělat vlastní poznámky. Na myšlenkový příkaz se objevil prázdný svitek, na který se myšlenkami dalo psát tak rychle, jak bych to rukou ani klávesnicí nikdy nesvedla. Už jsem se Příteli nedivila, že na mě prve ve zlomku vteřiny vychrlil celý dlouhý odstavec. Naopak mi došlo, kolik měl se mnou božské trpělivosti, když čekal na mé hlemýždí odpovědi! Snad se mezitím zaujal něčím jiným, aby se při tom dlouhém čekání neukousal nudou!

Samozřejmě jsem v té době o multiplexování mysli nevěděla víc než pouhý mlhavý termín. Kdybych si to uměla představit, pochopila bych, že se se mnou nenudil. Vědět, kolika záležitostmi se zabýval...

Součástí dokumentů byl nejen text, ale i obrázky, zvuky a filmy. Nebyl problém zkopírovat si je do svých poznámek. Obrázky se daly kopírovat a umisťovat na svitek jako v lepším editoru, stejně se tam ale daly kopírovat zvuky a video, které se ve světě mlungu více podobalo knize s rychle se otáčejícími stránkami. Mohla jsem využít toho, co jsem o počítačích věděla už předtím, ale nepotřebovala jsem ani myš na ukazování, ani klávesnici na psaní. Myšlenky byly jako nástroj rychlejší a když jsem si uvědomila, jak pomalu zatím v reálném světě ubíhá čas, začala jsem plně chápat slova Přítele, která mi napsal hned zkraje:

Ode mne můžeš získat víc vědomostí než od školy!“

Měl pravdu. Kdybych své školní poznámky, učebnice i skripta dostala do některé pagody, jak mi to navrhoval, to by se mi to učilo!

Až na to, že to nebylo třeba. Uvnitř pagody Dokumenty jsem objevila rozsáhlou pagodu Školy, ve které byly další pagody, nadepsané názvy vědních oborů. Také v nich byly další, menší pagody. Bylo tady všechno potřebné ke studiu, navíc byly takové učebnice připravené pro více vědních oborů. Někomu muselo dát úžasnou práci nashromáždit tolik vědních oborů, navíc tak přehledně! Ale když jsem si uvědomila, jak snadno se ve světě Mlung s dokumenty pracuje a že ti, kdo to všechno dávali dohromady, tomu mohli věnovat stovky hodin reálného času, což odpovídalo desetitisícům hodinám virtuální práce...

Jímala mě z toho závrať. Pochopila jsem jedno. Nachází se tady nejkoncentrovanější vědění lidstva, jaké si můžeme představit. Nejlépe to vystihoval svitek, upevněný na stěně pagody Školy.

Voldemorti se snaží ovládnout svět financemi. My Virtuálové jsme si zvolili jiné zbraně. Nechceme se jim postavit financemi, kde jsou nejsilnější, ale vědomostmi. Tam ale musíme být silnější my.“

To tedy sedělo.

Při čtení toho nápisu jsem pochopila, že mi nezbývá nic jiného, než zavolat Přítele.

Rozhodla jsem se.

 


Zpět Obsah Dále

04.06.2017 16:57