AUTOBUSLogo

   

Problémy nakladatelství Autobus


(Pokud někoho zajímají)

 

Nakladatelství Autobus - vypadá to asi honosně, ale je to jen malé nakladatelství, zaměřené na sci-fi, fantasy a pohádky, schopné vydat maximálně jednu knihu do roka. AUTOBUS tvořili dva lidé: majitel a redaktor. Oba to dělali jako hobby, čistě ze zájmu a knihy by je rozhodně neuživily, podle hesla "Ni zisk ni slávu". Naštěstí měli své hlavní zaměstnání.

Počáteční kapitál vyřešil majitel Autobusu vložením vlastních úspor (jedno vydání knihy stálo od 45000 do 80000Kč). Po každé vydané knize se nakladatelství muselo finančně vzpamatovávat a než se peníze za prodané knihy vrátily, nebylo možné další knihy vydávat. Redakční plán měl zpočátku 12 knih, ale další přibývaly rychleji než bylo možné vydávat.

Samozřejmě to byla špatná zpráva pro autory, kteří měli zájem našeho nakladatelství využít. Jednodušší bylo poradit dalším zájemcům založit si vlastní nakladatelství (zkušenosti s tím máme). Klíčová otázka je, jak to zařídit s tou počáteční investicí. Půjčka není rentabilní, úroky by byly větší než zisk a nevidím důvodu, proč by se měla na literatuře dobře pouze banka.

Doufám, že jsem tím všechny případné zájemce dokonale odradil. Rozhodnete-li se ale založit si vlastní nakladatelství, nebudeme na Vás hledět jako na nežádoucí konkurenty, ale můžeme Vám poradit, jak se vyvarovat několika draze zaplacených chyb, které jsme při zakládání nakladatelství udělali my. Ale to už je úplně jiný autobus...

Největší potíže nakladatelství Autobus byly, že bohužel nemělo zázemí v distribuci a muselo využívat cizí distribuční sítě, pokud byly k tomu ochotné. A to nebylo a není jednoduché. Distribuce zpravidla spolkne 40% ceny, ale to ještě neznamená, že bude fungovat. Stěžovali si mi zájemci ze severní Moravy, že naše knihy nikdy ani okem nespatřili. Přitom jsme je na severní Moravu dodali, jenže se nám všechny vrátily jako "neprodejné". Přitom tam celou dobu ležely někde ve skladu, distributor se ani neobtěžoval s jejich vybalením! Skoro bych si tipnul, že na dveřích toho skladu byl nápis: "Nevstupovat! Pozor, jaguár!" A i když se vrátily v originálním balení, byly parádně otlučené. Zřejmě s nimi nezacházeli jako s knihami, spíš jakoby je přehazovali vidlemi.

Divíte se, že jsme po této zkušenosti nesvěřili zmíněné firmě už ani knihu?

Ale ani ostatní firmy se k nám nechovaly vstřícně. Ještě tak Dobrovský-Beta. Je to samozřejmé, košile je vždycky bližší než kabát. Zpočátku se naše knihy poměrně dobře prodávaly ve známém knihkupectví Krakatit, ale ani tam jsme to neměli lehké. Kdykoliv knihy prodali, Martin tam další dovážel v batohu. Pak se stalo, že jsem se na jednom setkání s bývalými spolužáky pochlubil svými knihami a oni projevili zájem některou si koupit. Ujistil jsem je tedy, že v Krakatitu mají vždycky všechno a vyrazili jsme tam jako jeden muž. Už ve dveřích nás vítal prodavač nevrle: "Žádné další knihy nechceme, máme jich ještě plno!" "Výborně, vedu vám zákazníky až z USA!" odvětil jsem. A co se neukázalo? Všechno měli vyprodáno, ale další nechtěli. Takhle se k tomu stavěli už tenkrát a dnes? Škoda slov!

Další hřebíček do rakve Autobusu zarazila vláda Sociální demokracie s minimální daní. Kdo něco podnikal ve vedlejším zaměstnání se ziskem minimálním až nulovým, víceméně jako hobby, ale platil daně v hlavním zaměstnání, ten se dozvěděl, že bude kromě daní v hlavním zaměstnání platit ještě minimální daň ve vedlejším. Z čeho, když zisky nebyly? Škromach se svým sebejistým úsměvem navrhoval, kdo není schopen vyprodukovat alespoň minimální zisk, ať tedy nepodniká, jenže ta daň opravdu dohnala plno drobných živnostníků k uzavírání málo efektivních živností a k odchodu na podporu v nezaměstnanosti - opravdu geniální tah na jejich likvidaci! Zřejmě je výhodnější platit nezaměstnaným, no takové ekonomy hnát bičem je málo! Pro Autobus toto dvojí zdanění (normální + minimální, podle finančáků to spojit nešlo) znamenalo prakticky likvidaci.

Rozhodli jsme se počkat na návrat ODS, ale moc jsme si nepomohli. Minimální daň sice padla, ale museli jsme peníze přednostně investovat do bytů. Vláda ODS totiž odhlasovala vzestup nájmů geometrickou řadou (ideální výše nájmů je prý v Praze za byt 2+1 45.000.- Kč měsíčně) a vlastníci domů se toho ihned chopili - kde jinde ve světě mohou tak beztrestně s byty lichvařit?

Výsledek je smutný. Zpočátku byly peníze i na vydávání knih, teď máme místo toho krutou hypotéku. Nejvíc mě rozesměje politik, který tvrdí, jak jsme na tom dobře, že si můžeme dovolit tak drahé hypotéky! Ale je to smích skrz slzy vzteku. Nebereme si hypotéky proto, že se máme dobře, ale protože nás vyštvali z bytu neúnosným nájemným. Aby bylo průměrné nájemné větší než příjem průměrné rodiny, to nebylo ani za Rakouska. A za první republiky platil zákon o lichvě a podle toho by už šel náš "pan domácí" sedět na dva roky. Zkrátka, není kouře bez ohně a naše vlády jsou jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet. Nevybereme si.

A tak je dnes v Praze spousta volných bytů (v našem domě je čtvrtina bytů prázdných už rok), jenže na tak nekřesťanský nájem nikdo nemá a byty proto zůstávají prázdné. Chtěl bych potkat pana ekonoma Ševčíka, který tvrdil, že uvolněním bytů klesne jejich cena! Popadl bych ho pod krkem, dal bych mu pořádnou do nosu a řekl, že ho nemlátím já, ale ruka trhu. Zkušenosti z Německa po jeho sjednocení jsou jasné: ceny nájemného vylétly nahoru a už tam zůstaly, lidé se stěhovali k příbuzným nebo pod mosty, zatímco tisíce volných, ale spekulacemi předražených bytů beznadějně chátraly. U nás to nemůže být jinak, to bych se s panem Ševčíkem vsadil o poslední boty. Zákony jsou dnes bohužel takové. Nájmy kolem dvou tisíc platí dnes už jen nájemníci, jejichž domácí zaspali dobu a nájem pilně nezvyšovali. Kde ale domácí (podle zákonů!) nájmy exponenciálně zvyšovali, tam už dnes dosahuje i tak zvané regulované nájemné nekřesťanské úrovně. Donedávna platilo, že smí být nájem každých šest let zdvojnásoben, současná úprava umožňuje zdvojnásobit nájem každé tři roky. Kdo nechápe, kam ta exponenciála vede, je matematický analfabet, ale nemůžeme přece od poslanců požadovat alespoň minimální inteligenci. Současné zákony považují dosavadní smlouvy za cáry papíru, dnes platí diktát majitelů domů. Prostě vám oznámí, abyste podle zákona od ledna platili o 30% víc. Nájemníci proti této lichvařině nemají obranu. Mohou buď platit, nebo se vystěhovat. Kdo na nájem nemá a platit nemůže, dočká se brzy exekutora a z bytu odejde s holým zadkem. A pokud některý majitel domů ještě dnes brečí nad nízkým nájemným, pak jde čistě o slzy krokodýla. Buď celou dobu nájem nezvyšoval (zaspal dobu, či co?), nebo chce po státu urvat ve Štrasburku nějakou tučnou náhradu.

Potíž je, že exponenciální růst nájmů nevydrží ani milionáři. Ti ovšem bydlí v luxusních vilách, stejně jako někteří poslanci (ačkoliv nemohou vysvětlit, kde na to vzali), takže je otázka nájmů nepálí. Tam, kde už dnes tzv. regulované nájemné dostoupalo nad úroveň minimální mzdy (8000 měsíčně), dosáhne za pouhé tři roky výše průměrného platu (16000 měsíčně) a za další tři roky bude nájemné i nad výší špičkových platů (32000 měsíčně). To už bude většina nájemníků buď registrovaná jako neplatiči, nebo v horším případě exekučně vystěhována pod mosty.

Můžete tvrdit, že to tak daleko nedojde. Ale dojde, podívejte se do bývalého Východního Německa, kde se dnes staré neobydlené paneláky bourají, protože lidé, co v nich dřív bydleli, nemají na nájem. Místo paneláků - supermarkety. Vivat Parlament!

Výsledek je tedy ten, že se rodina Semerádů bude podle hesla Už nikdy nájemní byt! stěhovat daleko od Prahy. Proč daleko? Protože v okolí Prahy jsou dnes předražené i nemovitosti. Realitní kancelář se nestydí nabízet zájemcům za pouhý půlmilionek i ruinu, která před pěti lety vyhořela a dnes tam stojí žalostné zbytky polorozpadlých obvodových zdí. Nebo si myslíte, že je výhodné koupit za pouhého půldruhého milionu domek, který byl v roce 2002 dva metry pod vodou? Naštěstí se dá, alespoň na venkově daleko od Prahy, koupit chalupa, vhodná k bydlení, stěhujeme se tedy na venkov. Děti nám naštěstí vyrostly a vystudovaly, od letoška jsme oba penzisti, takže už nepotřebujeme bydlet v Praze ani kvůli studiím dětí, ani kvůli práci. Upřímně lituji těch, kdo tyhle starosti ještě mají, ale tady je dobrá rada drahá. Leda taková hraběcí. Nemáte-li na nájem, bydlete v hotelu!

Bohužel, na vesnici bývá hlavním problémem nás počítačových maniaků nedostupnost internetu. Kabelovou televizi tam neznají, zavádění telefonu do malých obcí je finančně náročné (zkuste odhadnout, kolik stojí kilometr telefonního vedení?), ani pokrytí mobilním signálem není nejlepší, mobily zachytí signál jen když vyšplháte na nejbližší vršek.

Jakže to zpíval Karel Kryl?

...a vděčni dnešní realitě

líbáme cizí ruce

a jednou zajdem na úbytě

z tý smutný revoluce...

Věštec jeden! Nejspíš ale sám netušil, jakého smutného proroctví se dopustil. Asi jako já, když jsem kdysi ve Válce s mloky doktora Jaroše psal o hořícím Pentagonu a mrakodrapech v New Yorku. Taky mě tenkrát nenapadlo, jak brzy to bude krutá realita...

To nic, pořád věřím, že Autobus ještě vzkřísíme. Autobus není živá bytost, může počkat někde u ledu. To jen my lidi musíme jíst, dýchat a spát, já si pořád říkám, že se k tomu vrátíme.

Ke všemu jsme zjistili, že se proti nakladatelství Autobus otevřeně postavili ti, kdo mohou vydávání knih ovlivnit úplně stejně jako cenzurou. Cenzoři se dnes přesunuli z úřadu HSTD neblahé paměti (Hlavní Správa Tiskového Dozoru) do distribučních společností, odkud cenzurují podstatně efektivněji. Stačí jim vydat příslušné pokyny. Narazila na to už kniha Válka s mloky dr. Jaroše, kterou nám jedna distribuční společnost vrátila jako "zcela neprodejnou", ačkoliv všechny výtisky vrátili v originálním obalu z tiskárny - takže se ani neobtěžovali s jejím vybalením, natož aby je čtenářům na nějakém pultíku vystavili (o výloze ani nemluvě). Na Severní Moravě tak knihy "Autobus" nikdy ani očkem nespatřili. Nestěžujte si na nás, není to naše vina. Podle všech známek je to úmyslná sabotáž voldemortů (Podrobněji je to i zde ).

Proto si knížky "Autobus" nejspíš už nikdy nekoupíte!

Je možné, že se vzkříšení Autobusu už nedožiju. V tom případě věnujte Autobusu alespoň tichou vzpomínku.

V.Semerád, 2007

   

15.7.2007 17:46