Proč odmítám používat slovo "Romové"?

(menší úvaha o rasismu)

Úvod si dovolím vypůjčit od Františka Novotného. Nejsem přece nejchytřejší člověk pod sluncem (kdo je?), takže půjčenou moudrost nepovažuji za hanbu...

Podobenství starého Mistra

V dávných dobách žil kdysi v Číně starý Mistr. Jednoho krásného dne postavil před svého žáka košík s bílými a černými kuličkami téže velikosti.

"Některé kuličky v tomto košíku," pravil svému žáku, "jsou plné a jiné duté. Tvým úkolem bude je roztřídit, na jednu hromádku dát plné a na druhou duté."

Nebyl to těžký úkol, žák vážit uměl, práce mu šla hbitě od ruky. Záhy se mu po levé ruce hromadily kuličky duté a po pravé ruce kuličky plné. Slunce stálo ještě vysoko na obloze, když vyhledal Mistra.

"Mistře, splnil jsem úkol," pravil uctivě, "račiž jej zkontrolovat."

Starý Mistr se zvedl z lavice, na níž meditoval, a odebral se na dvorek, kde žák celý den pilně vážil kuličky. Když stanul nad dvěma hromádkami, z nichž ta vlevo obsahovala jen kuličky černé a ta napravo pouze kuličky bílé, naoko se rozkatil.

"Cožpak jsem ti neřekl, abys třídil kuličky podle dutosti či plnosti, a nikoli podle barvy?!" obořil se na žáka.

Žák se ale ohradil.

"Mistře, při vší úctě k vaší moudrosti," pravil, "svůj úkol jsem splnil přesně! Není mou chybou, že duté kuličky jsou černé a plné bílé, takže vznikl dojem, že jsem je třídil podle barvy."

Tu se Mistr usmál.

"Milý žáku, v tom je tvoje dnešní poučení," pravil. "Budeš-li třídit věci podle zadaného kritéria, ještě mnohokrát v životě se ti stane, že odhalíš nežádoucí souvislosti, což tě vystaví protivenství mužů, o nichž jsi do té doby soudil, že jsou moudří."

Také v případě britských úředníků na ruzyňském letišti, jejichž konání mnozí "moudří" pokládají za rasismus, není jejich vinou, že to jsou z 90% Cikáni, kteří jako azylanti hledají v Británii bezpracný život na úkor britských poplatníků, a nikoli bílí Češi! Průkazně to vyplynulo z faktu, že radikální pokles žádostí o azyl v důsledku kontroly téměř ideálně odpovídá počtu odmítnutých romských návštěvníků.

To je ta základní souvislost, skrytá za barvou pleti, která se ale mnoha lidem, především neustálým "bojovníkům proti něčemu", nehodí do krámu. Není vinou britských úředníků, že při třídění podle "dutosti" došlo k bezděčnému vytřídění podle "barvy", byť se statistickým rozptylem, který v podobenství chybí. Dokonce se zdá, že tito úředníci v některých případech takto rozhodovali proto, aby nebyli obviňováni z rasismu.

Díky zájmu médií se tak česká veřejnost mohla seznámit s bezděčně provedeným sociologickým průzkumem. Prokázal fakt, že podle poměru odmítnutých návštěvníků připadá na jednoho bílého Čecha devět Cikánů, které lákají lukrativnější sociální dávky ve Velké Británii než ty doma.

Důvody, že utíkají před rasovým násilím, neobstojí. Právě nedávno se Británie stala šokujícím způsobem dějištěm tak krvavých rasových bouří, že i policie vyklidila pole a nechala ulice zasažených měst na pospas rasistickým bojůvkám. Takové rasové bouře naštěstí v Čechách neznáme, což sice není důvod, aby se aktivity místních skinů braly na lehkou váhu, ale nasvědčují tomu, že naši Cikáni odcházejí především za luxusnějším životem bez práce a ne proto, aby prchali před rasovým násilím. To by neutíkali z deště pod okap, ale přímo pod vodopád. Vypovídajísí je také skutečnost, že neutíkají do zemí, kde rasismus není, například do Itálie, do Slovinska či do Polska. Proč je zajímá jen Británie nebo Kanada? Není to tím, že je v Itálii namísto zdlouhavého zkoumání důvodů emigrace odvedou nejkratší cestou na úřad práce, aby jim tak zajistili slušnou existenci - bez almužny?

Ještě politováníhodnější je skutečnost, že jejich aktivisté a především ochránci lidských práv z nevládních organizací postrádají moudrost starého Mistra a ve svatém nadšení napadli systém britských kontrol za něco, za co nemůže, ale za co mohou právě jejich chráněnci!

Ponecháme-li stranou licoměrnost, jakou Britové svým chováním prokázali, když v případě zdi v Matiční ulici nám ústy jistého vládního funkcionáře kázali vodu, aby nyní na Ruzyni ústy svých imigračních úředníků chlemtali víno (což samo o sobě stojí za dobré zapamatování), vyplývají z ruzyňských kontrol přinejmenším tato poučení:

a) Cikánští aktivisté by si měli zamést před vlastním prahem a místo neustálého poukazovaní na rasové útoky (ne že k nim nedochází) by měli spíše svým rodákům vtlouci do hlavy známé přísloví, že bez práce nejsou koláče - ani v Británii! Kde to Cikáni pochopili (Český Krumlov), tam k rasovým útokům nedochází a nikdo odtud po sociálních dávkách v librách nešilhá.

b) My ostatní, příslušníci většinové společnosti, bychom se měli opřít "mistrům", kteří se nám snaží vsugerovat pocit viny, když nás obviňují, že jsme prolezlí rasismem, přestože ve skutečnosti za současné negativní vymezení většinové společnosti vůči Cikánům nemůže jejich rasa, ani barva pleti, ale jejich neochota sociálně se přizpůsobit a jejich lpění na životní normě, která hlásá, že žádoucím způsobem obživy je podraz na bílé gádže a jejich sociální stát, nikoli vlastní poctivá práce podložená vzděláním (připomeňme si případ jinak sympatického cikánského TV hlasatele, když ani ve svém prominentním postavení neodolal, aby nespáchal podvod v oblasti sociálních dávek). Trvejme na tom, že když u Cikánů, bohužel, až příliš často splývá barva kůže s "dutostí", jsou to právě nemoudří "mistři", kdo optickým klamem vidí rasismus i tam, kde není. Braňme se pocitu frustrace, jenž se v nás snaží tito "mistři" vyvolat. Ostatně - slušných Cikánů přece jen přibývá a komu vadí? Stejně jako nám nijak nevadí ostatní "odlišné rasy", pokud se chovají slušně - Vietnamci, Číňané, černoši... (Pominu duté lebky, které zde sice existují, ale podporu většiny rozhodně nemají - podobné patologické jevy ostatně existují všude na světě).

c) A konečně britská praxe na Ruzyni prokázala, že nejsme ani větší ani menší rasisté než Britové, a vlastně než kterýkoli jiný národ na světě. Zbavme se komplexu provinilosti a vezměme si právě z Britů příklad, jak bezohledně dokáží hájit zájmy většinové společnosti, aniž by se na kohokoli ohlíželi, když dojde na lámání chleba u nich doma.

Proč nám ale pořád zůstává slovo Cikán jako symbol

nepřizpůsobivého jedince, který místo poctivé práce vyhledává nepřístojnosti?

Snažíme se to aspoň (marně) obejít důsledným nazýváním tohoto etnika Romové. Já tomu říkám - vyhánět čerta ďáblem. Bohužel, právě toto (většinou neuvědomělé) farizejství je u nás všeobecně velice rozšířené, nejvíce v oficiálních kruzích. Slušný člověk se už jaksi bojí vypustit slovo Cikán z úst a přenechává je hulvátům Sládkova typu, kteří toho označení používají bez zábran a s úmyslným despektem, jako kdyby šlo o nejhrubší nadávku - někdy až ve smyslu povědomého německého termínu podčlověk - untermensch.

Bohužel, jako urážka se dá použít skoro všechno. Vzpomínám si na knížku, kde se rozvášnění sousedé častovali nevybíravými nadávkami, mezi nimiž byla nejtěžším kalibrem nadávka "Mizerný džentlmen!" Cože? Džentlmen jako nadávka? Ale ano, záleží jen na nás, zda takové slovo akcepujeme jako poctu nebo jako urážku. Podobně je tomu i s Cikány. Nezastírejme si, že krajně nepříznivý pohled si na sebe vypěstovali příslušníci cikánského etnika většinou sami a nemají čím to omluvit. Ve slovenštině slovo cigánit znamená prostě lhát - a těžko s tím něco uděláme. V tom ovšem Cikáni nejsou ani zdaleka sami. V češtině existují podobné narážky i na jiné národnosti. Například zmínka to je nějaké německé rozhodně není vizitkou spolehlivosti, (vzniklo to prý za 2. světové války, kdy se pořádné materiály nahražovaly nevalným bakelitem a poctivá ocel jakýmsi rychle se rozpadajícím "hitlermetalem"); ani zmizet po anglicku nemá příchuť čestného jednání. Ale to přece neznamená, že slovo Němec nebo Angličan je samo nadávka. Ostatně, ani tohle není naše specifikum. Například nemoci, které u nás říkáme neutrálně syfilis, se v Anglii říká Francouzská nemoc a ve Francii naopak Anglická nemoc. Angličané se s Francouzy neměli příliš v lásce a tady je to hezky vidět, ovšem vyvozovat z jazykových konstrukcí nějaké soudy by bylo stejně pitomé, jako házet Cikány do jednoho pytle jen podle barvy pleti.

Je tedy slovo Cikán nadávkou? Nebo jinak: Proč raději nepoužívám moderního označení tohoto etnika: Romové?

Inu, protože je to podle mého mínění označení rasistické a tudíž nebezpečné. Proč? To by asi chtělo vysvětlení. Všichni přece víme, že slovo "rom" znamená v cikánštině prostě člověk. Ve mně to ale vyvolává nepříjemné asociace na jiný národ, který také používal označení člověk (mensch) pouze a jedině pro své příslušníky, zatímco ostatní národy byly "jenom" untermensch (podčlověk, cikánsky gádža). Proboha, cožpak jenom Cikáni jsou lidé? Nesmím o sobě tvrdit, že jsem také rom (s malým "r"), když jsem etnický Čech? Chce mi zase někdo upírat lidství?

Kdysi dávno rozhodli sovětští představitelé, že slovo Žid je pro příslušníky tohoto etnika urážlivé a proto je všichni musí povinně nazývat Jevrej (Hebrej). Rusové na to pohotově reagovali vtipem: čekat na tramvaj se nesmí říkat "ožidaju tramvaj", nýbrž "ojevrejivaju tramvaj". A pak že Rusové nemají smysl pro švejkoviny - tahle tedy seděla!

Trvám prostě na tom, že slovo Cikán je normální, neutrální české označení určitého etnika, bez jakéhokoliv pejorativního významu, stejně jako Čech, Němec, Angličan a Francouz. Nevidím rozumný důvod vyhýbat se mu a dovolit Sládkovým pohrobkům, aby z toho nakonec tu nadávku opravdu udělali. Přál bych (sobě i jim), aby se slovo Cikán stalo co nejdříve synonymem pracovitých a čestných lidí - to bude hodně záležet na Cikánech samotných a bude možná trvat delší dobu, než se tak stane, ale už aby to bylo! Současně jsem pro to, aby slovo rom zůstalo tím, čím původně bylo, to znamená cikánským slovem s významem člověk. Nic víc, nic míň. Pro češtinu je to cizí slovo jako mnoho jiných. Používejme je, ale ne rasisticky, tedy ne pouze k označení jednoho jediného etnika.

Setkal jsem se už s Cikány, kterým je označení Cikán nepříjemné. Proč? Vždyť je to stejné, jako když se Čech stydí za to, že je Čech! To už jsme tu také měli - i Češi se styděli a horempádem se hlásili k Němectví! Z té doby pochází i říkadlo:

Kdo se za svůj jazyk stydí,
hoden potupy všech lidí!

Pamatujte si to, Vy příslušníci Cikánského etnika! Jednou budete za označení Cikán hrdí. Neutíkejte od toho!

Nezapomínejme, že rasismus, tedy rozdělování lidí podle etnik, nespočívá v označení Cikán. Rasismus je nepříliš inteligentní zjednodušení podstaty problémů na barvu kůže. Rasismus ale rozhodně není typicky českou záležitostí - ačkoliv se i mezi námi tyto projevy vyskytují - nač to zastírat? Stejný rasismus ale kvete všude po celém světě - a není to nic nádherného. Obávám se, že právě mezi našimi Cikány je procento rasistů mnohem vyšší než mezi Čechy, možná i řádově. To nemá být omluva českých rasistů, pouze konstatování jednoho velice smutného faktu.

No a pokud použijete slovní spojení "nepřizpůsobiví Cikáni", označujete tím pouze tu podmnožinu, která skutečně dělá problémy, krade, páchá násilí - označujte je tak bez obav. To už není házení všech Cikánů do jednoho pytle - stejně přece můžete použít spojení slov "nepřizpůsobiví Češi" a taky to není označení nás všech.

Na závěr jsem si nechal téma zvýhodňování Cikánů. Nejde o nepřípustný zásah do jejich identity? Je vůbec správné pomáhat jim, aby se zařadili mezi nás?

Každý civilizovaný a poctivý Cikán má cenu zlata. Nebojte se, o svébytnost tím nepřijdou, ani jejich kultura neutrpí. Zlodějna, násilí a nepoctivost, kterých by se měli zbavit, nemůže být přece považována za součást jejich etnické kultury, ani za lidské právo. (To platí i pro nás, Čechy.) Pomoc cikánským dětem nepatří ani náhodou do oboru tolerance, ale do spravedlnosti. To je ono důležité hledisko! Cikánské děti mají přece na stejné počáteční podmínky jako ostatní děti spravedlivý nárok! Proto jsem pro nulté třídy, kde by se naučily česky, aby pak nebyly znevýhodňovány ve školách (když už je jejich vlastní rodiče tak trestuhodně zanedbali). Nejsem si ale jistý, zda budou pro ně přínosem navrhované třídy s kompletním vyučováním v cikánském jazyce. Nepůjde o další segregaci, která problém ještě zhorší? Nedávno to vyřešili - podle mě správně - Slováci. Ačkoliv v Praze žijí tisíce slovenských rodin, nesešel se tu dostatečný počet dětí nutný pro otevření školy s vyučováním ve slovenském jazyce. Slováci raději posílají své děti do českých škol - a já s nimi souhlasím. Kdybych žil v Anglii, staral bych se, aby se mé děti naučily perfektně anglicky a posílal bych je do anglických škol. Česky bych mluvil doma a mít možnost, posílal bych je i na vyučování češtiny.

Rozhodně jsem ale proti jakékoliv nespravedlivé pozitivní diskriminaci. Tváří-li se jako tolerance ve smyslu odpouštění předepsaného vzdělání, nikomu tím nepomůže, naopak! Sami Cikáni musí včas pochopit, že nepoctivost tolerována nebude a jedině poctivý člověk to může dotáhnout dál. Stěžují-li si dnes (právem) na nedostatek vlastní kvalifikace, měli by posílat do škol alespoň své děti, aby jim do budoucna neubližovali - negramotností. Ovšem odpouštět jim znalosti? Právě toto jednání se nepříliš dávno dělo na amerických univerzitách. Černochům se odpouštěly znalosti, aby se probůh necítili rasově ukřivděni. Výsledek? Diplom černocha má dnes menší cenu než diplom získaný poctivě. (U nás má zase menší hodnotu diplom, získaný na Právnické fakultě v Plzni.) Kdo tím ale trpí? Právě ti poctiví! V Americe černoši, u nás většina absolventů Práv v Plzni! Nedělejme tutéž chybu! Naším cílem není a nesmí být laskavá a vše odpouštějící tolerance, ani umělé pěstování odlišností (sem patří m.j. bohužel i Zákon o rasově motivovaných trestných činech!) nýbrž rovná spravedlnost, byť by byla leckdy tvrdší. A nejen v tomto problému.

Ing. Václav Semerád
vsemerad@volny.cz