Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Saturnovy měsíce s límcem

Saturn je známý svým prstencem. I jeho měsíček Pan se tváří, že má prstenec. Ten ale sedí přímo na jeho povrchu. Pan není jediný s touto ozdobou.

V minulých dnech NASA zveřejnila snímky Saturnova pastýřského měsíčku Pan, který pořídila sonda Cassini ze vzdálenosti necelých pětadvaceti tisíc kilometrů (pro srovnání, 16x blíže, než je náš Měsíc od Země). Na první pohled je zřejmé, že tu není něco v pořádku. Astronomická tělesa mají buď tvar koule (jsou-li dostatečně hmotná, aby je dokázala gravitace zformovat), nebo jsou to nepravidelné skály či slepence skal. Měsíček Pan s průměrem necelých třicet kilometrů bychom řadili někam mezi tyto dvě skupiny.

Skutečnost je však komplikovanější. Již na starších snímcích se ukazovala jakási protáhlá až diskovitá struktura, nejnovější fotografie ukazují velice záhadný útvar. Záhadnější už je pouze skutečnost, že bulvár dosud není zahlcený spikleneckými teoriemi o zkamenělém létajícím talíři zapomenutém na oběžné dráze Saturna. Využijme této skutečnosti a nastiňme si mechanismy, které mohly dát vzniknout takovému zvláštnímu útvaru.

Měsíček Pan ze vzdálenosti 25 000 km připomíná létající talíř. Stabilitu rovníkového pohoří dosahující výšky srovnatelné s průměrem planety umožňuje tamní nízká gravitace. Složení a struktura materiálu je zatím neznámá, není jasné, zda jde o plný či porézní materiál. (Wikipedie)

Měsíček Pan ze vzdálenosti 25 000 km připomíná létající
talíř. Stabilitu rovníkového pohoří dosahující výšky
srovnatelné s průměrem planety umožňuje tamní nízká
gravitace. Složení a struktura materiálu je zatím neznámá,
není jasné, zda jde o plný či porézní materiál.
(Wikipedie)

Předně upozorněme na skutečnost, že tento útvar je sice výjimečný, nicméně ve sluneční soustavě není jediný a v soustavě měsíců Saturnu ani ojedinělý. Horský límec obepínající rovník měsíce se nazývá ekvatoriální hřeben. Kromě měsíčku Pan ho má i Japetus a s největší pravděpodobností také Atlas, kolem kterého sonda Cassini proletí asi za měsíc. Není vůbec jisté, zda mechanismy mající na svědomí rovníková pohoří byly na všech měsících tytéž. Proč takové měsíce nebyly objeveny u jiných planet, a u Saturnu hned tři, je předmětem vášnivých dohadů. Dokud nebude objasněn vznik, můžeme se pouze dohadovat, zda jde o principiální záležitost, nebo pouze o náhodnou koincidenci.

Vezměme to popořadě. Rovníkové pohoří na Japetu je nejmohutnější. S délkou 1300 km a výškou až 20 km mění vzhled Japeta na obrovský vlašský ořech. Lem sice nekopíruje celý rovník, ale zabírá jeho podstatnou část. Sám měsíc má průměr téměř jeden a půl tisíce kilometrů. I při hustotě jen o málo vyšší, než má voda, je to dost na to, aby ho gravitace dokázala zformovat do přibližně kulového tvaru.

Rovníkový hřeben na měsíci Japetus obepíná podstatnou část jeho obvodu. (Wikipedie)

Rovníkový hřeben na měsíci Japetus obepíná
podstatnou část jeho obvodu. (Wikipedie)

Dnes je tvar měsíce opravdu hodně podobný kouli. Před dávnými časy to tak možná nebylo. Předpokládá se, že Japetus kdysi rotoval podstatně rychleji a byl díky odstředivé síle také patřičně zploštělý. Slapové síly Saturnu Japeta časem zbrzdily až na tzv. vázanou rotaci. Možná se uplatnil i jiný, katastrofický, mechanismus. Jisté je, že nyní se Japetus otočí kolem osy jednou za téměř osmdesát dní a o nějakém zploštění nemá vůbec cenu mluvit. Dříve byl Japetus díky rotaci zploštělý, dnes, kdy odstředivé síly přestaly prakticky působit, se vrátil do své původní podoby koule.

Matematika možná již trkne, že tu něco nesedí. Zpomalením rotace se objem tělesa rozhodně nemění. To, co se však u ideálního geometrického tělesa změní, je velikost jeho povrchu. Víme, že koule je těleso s nejmenším povrchem při daném objemu. Zploštělá koule již tak výhodný poměr nemá. Povrch je větší, než u přesné koule.

Tajemství měsíčku Atlas je zatím zahaleno rouškou neostrosti. Přesný tvar budeme znát možná již zanedlouho. (Wikipedie)

Tajemství měsíčku Atlas je zatím zahaleno rouškou
neostrosti. Přesný tvar budeme znát možná již zanedlouho.
(Wikipedie)

Když se rotace zpomalila a měsíc se stal opět koulí, zjistil, že původní kabát je mu poněkud velký. Tvrdá kůra Japeta nedokázala pružně zareagovat na změnu tvaru. Příměr ke kabátu možná není správný. Kabát není uzavřený, když je velký, prostě sahá na paty. Tady šlo spíše o dupačky. Jsou-li dupačky velké, vyřeší problém tím, že se na nich udělají faldy. V případě rotujícího Japeta se udělal fald jediný, na rovníku. Při podrobnějším studiu se dá na jeho rovníkovém hřbetu rozeznat pásmová struktura údolí rovnoběžných s rovníkem, která tento předpoklad podporuje.

Fotografie pastýřského měsíčku Pan v Enckeho dělení Saturnova prstence dokládá přiléhavost jeho jména. Pan byl řecký bůh pastýřů. Tak, jako on hlídal svá stáda, tak i měsíček Pan svou gravitací drží Saturnův prstenec v patřičných mezích. (Wikipedie)

Fotografie pastýřského měsíčku Pan v Enckeho dělení
Saturnova prstence dokládá přiléhavost jeho jména.
Pan byl řecký bůh pastýřů. Tak, jako on hlídal svá stáda,
tak i měsíček Pan svou gravitací drží Saturnův
prstenec v patřičných mezích. (Wikipedie)

Myšlenka obřích faldů v plášti Japeta není jedinou teorií aspirující na vysvětlení fenoménu. Jsou tu ještě další, ale ty si popíšeme na malém měsíčku Pan a ještě menším Atlasu.

Připadá u takto malých a poměrně rychle rotujících měsíců (13 a 14 hod) výše zmíněný mechanismus v úvahu? Vyloučit se to nedá, ale častěji se uvažuje o něčem jiném. Měsíčky obíhají v rovině Saturnova prstence a svou dráhu si za dobu své existence jaksepatří vymetly.

Část hmoty z prstenců se mohla na měsíčcích usadit, a protože jsou prstence velice tenké, dopadaly jeho částečky především v oblasti rovníku. Jiní vědci přemýšlí o jakýchsi malých zárodečných prstencích kolem Pana a Atlanta, které se časem usadily na jejich površích. Variant je bezpočet, zatím není jak rozhodnout, která nebo které jsou pravděpodobnější.

Japetus, Pan a Atlas jsou zatím jediné měsíce, u kterých je popsán ekvatoriální hřeben. Jsou-li ve sluneční soustavě další, ukáže budoucnost. Zda tyto útvary vznikly změnou tvaru měsíce, impakty v rovině rovníku nebo jiným mechanismem, je nadále předmětem diskusí.

 


Zpět Obsah Dále

18.04.2017 10:36