Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Mikrosvět 3 - Fotony a vlnová povaha částic

Fotony

Od dob Newtona vedli fyzici spory o podstatě světla a barvy. Problém byl natolik těžce uchopitelný, že se téměř každý cítil povolán k vyjádření názoru. Tam kde fyzici tápali, jiní měli jasno. K barvě se vyjádřil i J.W.von Goethe. Nakonec však přece jen vykrystalizovaly dva hlavní proudy s fyzikální podstatou. Jedni propagovali tzv. korpuskulární teorii, tedy teorii, že světlo je proud částic. Druzí měli za to, že se jedná o vlnění.

Na tehdejší úrovni poznání se nedalo rozlišit, který přístup je správný. Byla to opravdu zvláštní situace, protože indicie byly v obou táborech stejně závažné. Nakonec zvítězil Huygensův vlnový přístup. Světlo se stalo oficiálně vlněním, ačkoli nebylo jasné, jaké médium se vlastně vlní. Mělo mít neuvěřitelné vlastnosti. Muselo být velice tuhé, zároveň však dostatečně řídké, aby nebrzdilo pohyb vesmírných těles. Dostalo pracovní název éter.

Celý elektromagnetismus se vejde do těchto čtyřech elegantních rovnic.

Celý elektromagnetismus se vejde do těchto čtyřech elegantních rovnic.

V polovině devatenáctého století podal James C. Maxwell vysvětlení, že se jedná o elektromagnetické vlnění. Od těch dob nebyl s pochopením světla nejmenší problém. Až do chvíle, kdy se ukázalo, že se světelná energie předává po kvantech. Je možné si představit energetické kvantum jako vlnu? Kvantum mnohem lépe odpovídá představě částice. Jakési kuličky, která letí od zdroje k cíli. Tato částice dostala jméno foton.

Tak se fyzika oklikou vrátila k částicové teorii světla. Kvanta energie najednou dokázala vysvětlit vše, kde vlnový přístup selhával. Elektron, díky kvantování energie, může zaujímat pouze některé energetické hladiny. Pokud na něj dopadne foton s energií rovnou rozdílu energií mezi dvěma drahami, pak tuto energii absorbuje a přeskočí na vyšší hladinu. Při přeskoku na nižší hladinu naopak tuto energii vyzáří. Protože má každý prvek charakteristické vzdálenosti mezi hladinami, jsou i vyzářené (emitované) nebo pohlcené (absorbované) fotony pro tento prvek charakteristické. Spektrum světla procházejícího prvkem je právě v těchto barvách posílené (emisní spektrum) nebo obsahuje černé pruhy (absorpční spektrum). Tohoto jevu se využívá ve spektroskopii, ke snadnému rozpoznání přítomnosti toho kterého prvku. Protože charakteristické přeskoky mohou být i na molekulární úrovni, dokáže spektroskopie odhalit i přítomnost některých molekul.

Pomocí spektroskopie dokážeme bezkontaktně určit zastoupení jednotlivých prvků ve zkoumaném materiálu. Díky spektroskopii víme, z čeho jsou složeny hvězdy. Při spektrografickém zkoumání Slunce byl objeven do té doby neznámý prvek - hélium.

Fyzici měli také v živé paměti úspěchy vlnové teorie vysvětlující úkazy, které korpuskulární teorie vysvětlit nemohla. A tak vznikaly pokusy o vlnový přístup. Průkopníkem se stal známý rakouský fyzik E.Schroedinger. Přes veškeré úspěchy kvantového přístupu dělaly fyzikům přeskoky elektronů z hladiny na hladinu vrásky. Nic nevypovídalo o tom, jak se takový přeskok děje, jak dlouho trvá a jak je možné, že se mohou z hladiny na hladinu dostat, když je pás mezi nimi pro elektrony zapovězen kvantovou podmínkou.

Podle Schroedingera se musí na elektronovou orbitu vejít celistvý počet vlnových délek. (AstroNuklFyzika)

Podle Schroedingera se musí na elektronovou orbitu vejít celistvý počet vlnových délek. (AstroNuklFyzika)

Změny o celistvý násobek nějaké hodnoty nejsou fyzice úplně neznámé. Vezměme například strunu, na které můžeme zahrát pouze tóny o takových vlnových délkách, které se na ni celistvě vejdou. Pokud struna přejde z jednoho tónu na druhý, tak také skokem. E.Schroedinger ukázal, že kvantové podmínky na vzdálenosti orbitalů odpovídají situaci, kdy bychom na oběžnou dráhu namodulovali celistvé násobky vlnových délek.

Erwina Schroedingera si v Rakousku velice cenili. (Wikipedie)

Erwina Schroedingera si v Rakousku velice cenili. (Wikipedie)

Časem se ukázalo, že je tento přístup stejně zoufalý jako každý jiný a že se (slovy samotného Schroedingera) »těch zatracených přeskoků stejně nezbavíme.« (Poté pomyslně praštil dveřmi a začal se věnovat studiu cizích jazyků.) Nicméně po důkladné analýze použitého matematického aparátu bylo konstatováno, že získáme stejné výsledky, jako přináší částicový přístup. Nepřehlédnutelným bonusem zůstalo, že práce s vlněním byla fyziky už dávno formálně zvládnuta a lépe se jim pracovalo.

Na foton tedy můžeme pohlížet jako na částici i jako na vlnu. Ten či onen pohled použijeme podle toho, jaký jev hodláme studovat. Protože oba přístupy dávají stejné výsledky, nelze rozhodnout, který je správnější.

Nemohli bychom si foton představit jako malou částečku, která se z dálky jeví jako kulička, ale uvnitř je to vlnění? Je to představa jednoduchá, názorná a v populárních knihách často používaná. Ale i takový přístup má svá úskalí. Snad nám nebude nedělat problém, když půjde o viditelné světlo s charakteristickým rozměrem vlny v řádu zlomků mikrometru. Ale jak si představit foton odpovídající dvacetimetrové rádiové vlně? Z této úvahy je patrné, že mikrosvět si můžeme přibližovat v mnoha podobenstvích, ale každé přirovnání k našemu světu někde narazí.

Vlnově-částicový dualismus

Opět jsme se dotkli unikátní vlastnosti mikrosvěta, pro kterou v našem světě těžko hledáme příměr. Ve světě velkých měřítek dobře známe pojmy vlna a těleso, jejich chování dokážeme přesně matematicky popsat, ale ostře mezi nimi rozlišujeme. Co platí pro vlny, neplatí pro hmotná tělesa a naopak. V mikrosvětě tyto pojmy splývají a vlnový i částicový popis dávají stejné měřitelné výsledky. Tato vlastnost mikrosvěta se nazývá vlnově-částicový dualismus.

Světlo máme podvědomě pevně spjaté s vlněním a nyní je tu důkaz, že se nejen chová jako částice, ale že dokonce nedokážeme rozlišit, zda se jedná o částici, nebo vlnu. Je možné, že by se naopak mohly částice svázané s hmotou chovat jako vlny?

Tak uvažoval ve dvacátých letech princ Luis de Broglie. Jím navrhované experimenty se týkaly elektronu, ale později se tento přístup rozšířil na všechny částice. Energie částice je dána Einsteinovým vztahem:

E = m c2

energie vlny:

E = h f

(Veličina h se nazývá Planckova konstanta a má hodnotu v řádu 10-34 Js) Jestliže má být částice vlnou i částicí zároveň, tyto energie se musí rovnat a dostáváme jednoduchý vztah pro frekvenci:

f = m c2 / h

To je cosi, co jsme očekávali. Frekvence je nepřímo úměrná hmotnosti. Čím těžší částice, tím vyšší frekvence. Jinými slovy, těžká částice bude mít kratší vlnovou délku než lehká.

Prokázat vlnu je principiálně jednoduché. Stačí nechat ji dopadat na mřížku a zjistit, zda dojde k ohybu vlny a interferenčním jevům. Bohužel v případě elektronů, které byly tou dobou nejlehčí známé částice, vycházela jejich vlnová délka velice krátká. Ani dnes by nebylo jednoduché vyrobit tak jemnou mřížku. Naštěstí příroda takovou mřížku sama nabízí - je tvořena pravidelně rozestoupenými atomy v krystalech.

Pak již nebylo obtížné uspořádat experiment. Proud elektronů vyslaný proti tenké kovové fólii začal opravdu vykazovat vlnovou povahu. Na stínítku za fólií se začal vykreslovat interferenční obrazec.

Interference vzniká tam, kde dochází ke sčítání dvou vln. V místech, kde se setkají vlny se stejným znaménkem, dochází k posílení. Při setkání výchylek opačného znaménka se vlny navzájem ničí. Názorně můžeme pozorovat například vlny na vodě, do které jsme hodili kámen. Vlny se šíří v pravidelných kružnicích. Vytvoříme-li dvě takové vlny, tak tam, kde se překrývají, vzniká interferenční obrazec. Tam kde se setkávají vrcholy vln, vytvoří se vrchol dvojnásobný, v místě styku vrcholu a údolí je klidná hladina.

Od tohoto experimentu byla přijata myšlenka kvantového dualismu jako obecné zákonitosti mikrosvěta. Nejpodivnější je právě nerozlišitelnost vlny a částice. Zároveň nedokážeme připravit experiment, ve kterém bychom naměřili vlnu i částici zároveň. Pokud budeme měřit vlnovou podstatu, nedozvíme se nic o poloze částice. Pokud se zaměříme na sledování polohy, ovlivníme měření natolik, že se ztratí vlnová povaha. Tento jev se nazývá kolaps vlnové funkce.

Pokud nejsme schopni změřit vlnu i částici naráz, má pojem vlnově-částicový dualismus vůbec smysl? Když je výsledek experimentu ovlivněn měřením, neměříme vlastně jen samo měření? Nezbývá než přijmout, že je to opravdu tak. V mikrosvětě se experimentátor stává součástí měřeného systému. Pojem dualismus je však v pořádku, bez něj bychom nevysvětlili výsledky různých experimentů.

 


Zpět Obsah Dále

Videa nejdou vkládat do textu, ale až na konec...

Interference na vodní hladině je plně mechanickou záležitostí. Stejný princip však platí pro libovolné vlnění, ať už se jedná třeba o zvuk nebo světlo. Interferovat může díky své vlnové povaze dokonce i hmota.

28.12.2017 20:40