Čtvrtá říše

Václav Semerád

Knihy plodného českého spisovatele Václava Semeráda nebudí velkou důvěru. Vydává mu je jeho vlastní syn v nakladatelství Autobus. Otázkou je, jsou-li opravdu tak špatné, že by je nikdo jiný nevydal, a nebo prostě jen příliš odvážné, nezvyklé a provokující.

Pan Semerád mě zaujal už svými články (zveřejňovanými zde na SFW) a proto jsem zkusil přečíst jednu z jeho knih: Čtvrtou říši.

Děj začíná pádem Berlína v dubnu čtyřicátého pátého a už první kapitola dokáže upoutat. Hitler a jeho věrní prchají do jiného světa. Pak jsme přeneseni do současnosti, kde do českých lesů padá tryskové letadlo Göringovské luftwaffe. Český inženýr Ota Vávra pilotovi pomáhá a záhy je vtažen do dimenzionálního průchodu, za kterým se rozkládá mocná čtvrtá říše, kde Hitler stále žije a vládne. Její svět je obydlen mimozemskými formami života a hlavní hrdina pomalu poznává život za propustí.

Výrazným kladem knihy jsou podle mého autorovy odvážné názory na společnost nejen fašistickou, ale i naši. Líčí čtvrtou říši jako zvláštní druh zločinné utopie. Společnost, kde bylo odstraněno veškeré drobné zlo a nahrazeno zlem obludným. Na druhou stranu USA jsou v knize líčeny jako země, kde je svoboda draze zaplacena nespočtem „menších“ špinavostí. To vše bez servítek a zaujatosti.

Naopak většinu důležitých dialogů v knize bych označil za slabé. Pan Vávra zřejmě oplývá nějakým magickým charisma, kterým bez problémů kohokoli přesvědčí a ukecá, ovšem bez toho, aby se ona přesvědčivost odrazila i v textu. Dialogy neposunující děj dopředu působí o dost věrohodněji.

Děj zpočátku plyne velmi pěkně a je škoda, že se autorovi nepodařilo tempo knihy ukočírovat, takže později se vloudí i nudné pasáže. Zvláště konec je dosti nezáživný. Poslední kapitola, která mě opravdu zaujala, byla „Pardubice“, kde se Vávra setkává se svou bývalou manželkou Evou. Přestože má čtenář dojem, že dosavadní příběhy Oty Vávry nemohou být delší než jeden rok, s manželkou se kupodivu setkává až po pěti letech. Evička už je v té době provdaná za jiného muže a Vávru vyloženě otráví. Autorovi se podle mě podařilo věrně zachytit největší zklamání, jakého se může chlap dočkat. Totiž když zjistí, jak moc pitomá je ve skutečnosti ta slepice, která jej kdysi úplně zblbla. To je těžká rána pro sebedůvěru.

Je mi tak trochu záhadou, proč se vylepšený Me-163 s torzní náloží nazývá V-5 a ne V-3, jak bych předpokládal. V-2 všichni známe (a máme ji v redakci moc rádi, že?), ale malé vysvětlení, kam se poděly vynechané zbraně odplaty, to mi chybí.

Můj závěr zní: Není to tak špatné, vinu za neúspěch u nakladatelů bych opravdu hledal spíše v určité odvážnosti textu. Nebo možná kvůli osobitosti autora, který svá díla dává ke stažení na internet.

© Jaroslav Houdek, 27.8.2002, ScifiWorld

Václav Semerád

Pan Václav Semerád je poněkud méně známým spisovatelem v našich vodách, alespoň co se týče mladých čtenářů. Vydal už několik knih v malém nákladu v nakladatelství Autobus. Znát ho můžeme spíše z různých conů jako vitálního padesátníka s kšiltovkou na hlavě, který neúnavně přednáší na různá témata. Jeho přednášky a povídky patří bezesporu k tomu lepšímu, co můžeme slyšet a číst. Bezesporu za to může jejich originalita, promyšlenost a hloubka myšlenek v nich obsažených. Proto se nikdo nemůže divit, když jsem se rozhodl, že si přečtu i nějaký ten jeho román. Sáhl jsem asi po nejznámnějším Kerré, bohyně z hvězd.

V této "vesmírné kovbojce" jsme rychle vtaženi do napínavého děje. Skupinka průzkumníků z Galaktického společenství pátrá po nových civilizacích a planetách. U jedné jsou však nemile překvapeni a o vlásek unikají smrti. Samozřejmě se dostanou do neprobádaných končin vesmíru a začíná se jejich dobrodružství. To by mohla být ve zkratce zápletka celého románu, který svým podáním připomíná Harrisonovy Planety smrti a filozoficko-sociálním podtextem Jefremovovu Hodinu býka.

Román je zajisté zajímavý, ale člověk sečtělý se může cítit trochu zklamán jistou naivitou příběhu, kde ho skoro nic nemůže překvapit. Objevilo se tu sice několik zajímavých věcí a minimálně planeta-organismus byla ve sci-fi počinem dosud nedotaženým (Solaris - inteligentní oceán, Asimov, Kneifel - inteligentní biomasa, ale ne celá planeta). Ovšem sečtělého člověka příliš "nepřekvapí a nezaujme" (i přes všechny dobré nápady, filozofické odbočky). Holt, mírně nadprůměrný román o boji lidstva (a nejen jeho) proti hrozbě z vesmíru a změna vývoje a politického uspořádání na zaostalé planetě.

Jediné, co mě opravdu dokázalo intelektuálne uspokojit, byla promyšlenost a logická návaznost všech dějů a objevů. Vždy když mě napadlo, že autor na něco pozapomněl, tak se na další stránce o této maličkosti zmínil a nezkazil mi pocit jakési vnitřní reality a skutečnosti příběhu.

Tento román, který s chutí přečtete ve vlaku, nepřínáší příliš nového, ale rozhodně nepatří k těm, které odvrhnete po prvních několika stranách. Pan Semerád není světovým autorem, ale naštěstí je spisovatelem natolik znalým, že čtenáře příliš nenudí a občas dokáže i překvapit. V mnoha případech se pozastavíme nad naivitou některých scén, ale při hlubším zkoumání pocítíme, že postavy ani jinak jednat nemohly. Navíc v románu vznikl svět, se kterým se ještě setkáme v dalších knihách tohoto autora.

Pokud máte čas a chcete se pobavit, uvolnit se a odpočinout si, pak vám Kerré mohu vřele doporučit.

© Jan Pechanec, 18.7.2002, ScifiWorld

Perfektní čtení

Agaboril, planeta mágů

Je to dobře napsáno, i když autor se nezapře - konec je mírně řečeno svatolesní (holly wood - svatý les :-)). Ale to jsou všechny autorovy knihy. Myslím, že by se hodilo konec trochu rozvést a mírně zkomplikovat, jinak to ti dobří mají příliš snadné. Ale to jsou jen marginální poznámky. Jak už jsem řekl, autor se nezapře. Kniha je čtivá, a dokonce tam ani jednou není oblíbené A to jsem ještě netušil..., což oceňuji, u předchozích děl mě to občas iritovalo. Doporučuji všem, a na závěr malý citát (bohužel si už nepamatuji od koho): "Jakákoliv pokročilá technologie je k nerozeznání od černé magie."

Václav Semerád: Agaboril, planeta mágů

(recenzi napsal Martin Bodlák dne 16.08.2001, martin.bodlak@palmknihy.cz)

Semerád si dovolil pustit fantasii ze řetězu, ale co je moc, to je moc. Má-li být science fiction posazena do současné doby, nemůže si dovolovat něco, co neodpustíme ani vzdálené budoucnosti. Nikdo nemůže sbaštit i s navijákem, že by hrstka neduživých mloků, se kterou by si nejspíš poradil i větší pes, dokázala srazit na kolena velmoc jakou jsou Spojené Státy. To už je trochu moc - hořící Pentagon, hroutící se mrakodrapy - po hurá akci pár vyžlat? Semerád zřejmě nemá představivost, co by to muselo být za obrovskou, pečlivě připravovanou diverzní akci, aby dosáhla srovnatelných výsledků! S tak ubohou fantazií chce dnes někdo psát sci-fi?

(recenzi napsal gson@posta.cz 6.8.2001)

Malá poznámka: co se skutečně stalo 9.11 v N.Y. bylo zřejmě trochu moc na fantasii páně recenzenta - bohužel se to nestalo ve sci-fi, ale v reálu! Trochu mi to připomnělo dávnější recenzi na knihu Gorby-fikšn, kde se recenzent podivoval nad "nestravitelnou tupostí sovětských generálů". Bohužel (pro něho) později vyšlo najevo, že se tito generálové opravdu chovali přesně tak neuvěřitelně tupě, jak stálo v knize. Zajímavé je, že jsem se se značkou gson@posta.cz od té doby nesetkal. Ale po událostech 911 se ani nedivím. Recenzent svou značku zřejmě urychleně odvrhl, aby se nemusel plížit kanalizací... :-) Recenzovat se zřejmě musí opatrněji! (I když mám podezření, že i po tomto super-trapasu - pod jiným anonymem - recenzuje dál.)

Beta verze

Kniha má opravdu dynamický děj, akce střídá akci, snad jen málo detailní popis krvavých akcí mi brání srovnávat ho s Kulhánkem (viz zabití dcerušky). Bohužel Autor se dopustil několika věcných a logických chyb v ději, věcnych si možná nevšimnete pokud o těchto reáliích nevíte, je to taková betaverze, stačilo by ji doladit. Trochu se mi zdá, že postava Hitlera je úplně zbytečná a děj nikam neposunuje, také likvidace záporných hlavních hrdinů je příliš jednoduchá, přičemž zajímavý je postup od nejsilnějšího k nejslabšímu. Nicméně ději se daří udržet stabilní úroveň. Kniha nese lidské poselství typu lidé nejsou černí a bílí, ale dobří a špatní, působí to místy poněkud divně. Jinak myslím, že je to kniha pro Čecha, Němec by se pravděpodobne urazil, je v ní příliš odkazů na to, že Češi jsou méněcenný národ, ale že jsou stejně nejlepší. Samozřejmě je mnoho možností jak pokračovat dalším dílem a věřím, že to bude zajimavé počtení. Doufám, že autor nejdřív knihu zkonzultuje než ji vypustí.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše (recenzi pro PalmKnihy napsal Michal Planicka dne 10.07.2001, plan@centrum.cz)

Bezva

Knížka opravdu skvělá, poutavý příběh, výborné nápady. Stejně jako předchozímu recenzentovi mi také hrozně vadilo odhalování následujícího děje - tj. věty jako "... A to jsem netušil, že se s ním vidím naposledy..." apod. jsou tam na můj vkus velmi často. Ale jinak bezva - hodnotím za jedna.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše (recenzi napsal Lubor Kolář dne 25.06.2001)

Hitlerova Čtvrtá říše

Hitlerova Čtvrtá říše by měla být povinnou četbou každého humanisty. Je to velice zdařilá mixtura Orwellowa 1984 a Hvězdné brány. Příběh je naprosto bezchybný, oba díly jsem dokázal přečíst za necelé dva dny. Některé momenty jsou sice lehce naivní, ale vzhledem k celkovému humanistickému duchu díla to ani trochu nevadí.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše 1.díl (recenzi napsal Rostislav Hučka dne 19.03.2001, hucka@worldmail.cz)

Kvalitní čtivo

E-knížka patří k těm, které začnete číst večer a skončíte až ráno (naštěstí v Palmu občas dojdou baterie:-). Její autor je velice dobrý vypravěč a dává příběhu jednoznačně pozitivní náboj. Určitě je co zlepšovat, ale myslím si, že by stála za vydání v papírové formě.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše 1.díl (recenzi napsal Lubomír Čevela dne 13.05.2002, lcevela@volny.cz)

14.6. RECENZE:

Magie kompletně zčernala - Ibrahim Seitan, první z Mágů, nálezce kouzelného Kamene, se mstí lidem za křivdy, které mu způsobili, a možná také se jim mstí za to, že je jiný než oni. A všichni Mágové, kteří ho následují, jsou jím zaučováni v tomtéž duchu. Jejich Hrady jsou pevnostmi kdesi hluboko v kůře zemské, cestují mezi nimi i na svět pomocí magických ohnivých kruhů. Mají svá vymezená území, na nichž jsou pány nad osudy a životy bídných pozemšťanů.

Ibrahim ale cítí, že ztrácí autoritu. Je nejstarší, je nejsilnější, je původcem všech ostatních - ale někteří z nich již nechtějí zabíjet lidi pro radost ze zabíjení. S tím se musí něco udělat, že? A tak Ibrahim s několika staršími - pamětníky mučíren inkvizice (sami v nich poroučeli...) a jiných radovánek temného středověku - chystá čistku mezi vlastními lidmi.

Ibrahim unese nejradikálnějšího mága Petra, jeho lidskou partnerku rozmetá na prach - a snaží se ostatním pokrokovým mágům nahnat strach. Ti rychle pochopí, že nemají moc na vybranou - Ibrahim sice stanovil zákony Magie, ale sám se jimi řídí, jen když to považuje za výhodné. Mladí začnou sbírat síly, dávat dohromady nová kouzla - a na pomoc jim přijdou i čarodějnická batolata (pravda, ve věku našich školáků). Zemská kůra se převrací naruby, pekelné pluky bojují o zdroje energie, mágové se ničí navzájem.

Tahle knížka je zajímavá tím, že je deklarována jako fantasy - a přitom to je něco úplně jiného. Fantasy je vystavěna na popírání techniky, na odmítání její role ve světě. Ale technika, to nejsou jen automobily, počítače, letadla či mikroskopy, ani žádné jiné artefakty (či spíše bych měl říci technifakty). Technika - to jsou také znalosti a způsob zacházení s nimi čili způsob myšlení, přístup k řešení problémů a tak podobně. Václav Semerád v sobě nezapře své technické vzdělání (absolvoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou Českého vysokého učení technického) a tak tahle knížka je takový pozoruhodný mičurinský produkt, který do kulis fantasy prostředí vnáší technickou logiku, logiku příběhů hard SF.

Jenže s mikroskopem se mají pozorovat mikroby, pokud jím přitloukáte hřebíky, sice slouží, ale není to ono. A podobně i vysvětlující pasáže, které snášejí čtenáři hard SF, do pravověrné fantasy nepatří. A zase samozřejmost, se kterou čtenáři fantasy přijímají jevy okolo svých hrdinů, v podobných situacích schází zatvrzelým čtenářům hard SF.

hodnocení: autorské: 4/10, redakce "="
Václav Semerád: Odstup Satane (Apage Satanas)
ilustrace: Jiří Stárek
Autobus, 2001
232 stran, 139 Kč, brožovaná
ISBN 80-238-6964-7

Predtým než som sa dostal ku čítaniu tejto zaujímavej knihy stiahol som si do môjho pocket PC ešte dve knihy. Našiel som ich v palm knihy na internete.

Prvá bola démon.

Kniha ma veľmi zaujala a bol som prekvapený dejom, dá sa povedať, že som ju prečítal jedným dychom. Aj keď to nešlo až tak rýchlo. Čas na čítanie mám len po večeroch a nie vždy. Myslím si že profesor démon je v tejto knihe veľmi nezvyčajný a zaujal ma. Keď sa zamyslím nad tým ako profesor vytváral domény v ľuďoch uvedomil som si, že aj vy ako spisovateľ ste vlastne démon. V čitateľoch každou knihou vytvárate doménu. Vaši čitatelia sú do určitej miery ovplyvnený tým čo napíšete a ako to napíšete. Vlastne im vkladáte do mysle takú doménu, ktorá ich riadi. Podľa toho aká je kvalitná a ako sa čitateľ s ňou stotožní tak na čitateľa pôsobí. Zaujal ma aj nápad prerobenia počítača škoda že nemáme také schopnosti ako démoni. Neviem si, ale predstaviť ako by si ľudstvo v dnešnej dobe s niečím takým poradilo. Profesor si úplne správne uvedomuje že v dnešnom svete by tieto schopnosti ľudia viacej zneužívali ako správne používali.

Prečítal som 4.ríšu a potom 4.Zem. Myslím že tieto dve knihy na seba priamo naväzujú a zhodou okolnosti som ich čítal postupne. Zo 4.Zemou som mal problém dostať ju do môjho pocket pc. Keď budú tieto knihy vytlačené tak si ich určite kúpim, aj keď v pockete sa lepšie a jednoduchšie čítajú. Ak som písal že démonov som čítal po večeroch, tak tieto dve knihy som čítal stále keď bol čas aj v práci a na školeniach. Myslím že to nemá chybu.

Pri prečítaní 4.ríše som bol v stave uveriť že niečo také existuje a že pisateľ má s tým osobnú skúsenosť. Po prečítaní 4.Zeme som presvedčený že tak to u nás funguje. Až príliš veľa vecí na tejto planéte sa nedá rozumne vysvetliť a vo vašej knihe je to vysvetlenie zrejmé. Myslím si že časti o američanoch sú presné a výstižné. Dosť ľuďom by to otvorilo oči. Prejsť z ruskej nadvlády pod americkú je ako z blata do kaluže a možno horšie.

Som plne presvedčený o tom že tu funguje nejaká tajná organizácia ktorá ovláda svet pomocou peňazí. Myslím si že terajšie pokusy o zjednotenie európy sú o tom ako ju ovládať. A ako si uvedená skupina ľudí vytvára systém v ktorom si bude môcť robiť čo bude chcieť bez toho aby ju obmedzovali hranice. Budem sa tešiť na ďalšie pokračovanie.

S pozdravom Ján Jedlička

Tak jako již několikrát v případě sci-fi cyklů jsem se i já opět nechal zlákat příslibem zajímavého seriálu z předem daného světa s vlastními reáliemi, zejména slovníkem, a zatoužil jsem poznat nové dílo „Hvězdná bohyně Kerré" mně dosud neznámého spisovatele V. Semeráda. Ale ouha! Především se ukázalo, že Semerád je známý „grafoman" a své věci nabízí, kudy chodí. Dílo však zdaleka neodpovídá tomu, co bych od něj čekal. Především: jde o dosti neorganickou směsku dvou příběhů: zprvu dosti zajímavě zpracovaný úvod popisující všežravou vesmírnou příšeru v podobě celé planety se záhy zvrhne v nám již známou (snad už tisíckrát) šablonu přistání kosmonautů na neznámé planetě, kde žije lid zotročený vykořisťovatelskými bídáky (zde kněžími - ani to není nic nového) a stačí mávnutí kouzelného technického proutku, aby se vše v dobré obrátilo a i ti nejzavilejší padouši musejí kapitulovat. Takových vývozů revoluce tu snad dříve ve sci-fi bylo víc než dost, ani tak zajímavá věc jako Larionovové Čakra Kentaura se mu nevyhnula.

Druhá rovina příběhu - souboj dvou telepatických kolektivních vědomí v podobě planety mikrobů a supercivilizace Gurroa - má sice některé ne nezajímavé momenty, přesto mi to všechno ale připadalo (díky příšerným dialogům) spíše jako zdvořilé fotbalové utkání. Navíc se díky povedenému edičnímu počinu, kterým měli čtenáři možnost poznat teprve třetí díl, můžeme jen uvažovat, jak se z mně dosud neznámého „Pavlíka" stal všemocný kolektivní Gurroa, postrach všech příšer. A pak se už opět vracíme na zotročenou planetu, kde samozřejmě všechno dobře dopadlo... Zkrátka kdybych nevěděl o zaručeně českém původu pana Semeráda, začal bych se pídit, který (dříve) sovětský pisálek se za tímto pseudonymem skrývá.

Komicky na mě zapůsobila (aspoň jsem se zasmál) počítačová grafika; konečně máme možnost poznat, jak opravdu vypadá ostrov, rytíř, supernova, knihovna nebo (čtyřhlavý) dav. A o moc lépe nedopadl ani slovník, i když některé výrazy si pohrávají s hyperprostory jako s míčem, vypadají definice starých praktik vedle nich (válka, barbaři) jako slon v porcelánu. A některá slova - ta jsou snad ušitá jehlou rozžhavenou na teplotu Slunce. (Pro výraz fotomet je snad příhodnější výraz vymyšlený mým švagrem - dělo metající foťáky...).

Nezbývá než doufat, že snad některé další díly budou snesitelnější. Osobně o tom však pochybuji - podle zasvěcených má pan S. na svědomí už snad patnáct podobných nesmyslů. Takže ctitelé Najády, ruských SF a polopatických návodů se mají opravdu na co těšit.

Trekkie Ninja Chrononaut

Jednoho všedního večera v blíže neurčené současnosti pan Otakar Vávra při projížďce na kole zachrání nacistického letce, který se se svým letadlem zřítí nedaleko od něj. A jelikož každý dobrý skutek musí být náležitě potrestán, nacista ho zajme a pomocí „propustě" unese do - Čtvrté říše. Čtvrtá říše alias Nové Německo je místo, kam se uchýlil Hitler spolu s několika tisíci věrných v době, kdy jeho popularita v Evropě hrubě klesala. Toto útočiště se nachází v paralelním vesmíru Země a poskytli mu ho důvěřiví mimozemšťané (tvorové připomínající chobotnice - hlavonožci), Němci nazývaní Kopffüsslerové. Prvních pár let šlo všechno jak v pohádce - mimozemšťané zajistili Němce potravinami a jinými surovinami, které pro ně biologicky vyšlechtili. To znamená, že chleba či nafta se složitě nevyráběly, ale pěstovaly a sklízely. Pak se ovšem ukázala pravá tvář nacistů - prohlásili se za nadlidi a vším ostatním opovrhovali. A neskončilo to jen u opovrhování. Začal tedy boj o přežití, v němž Němci posledních padesát let vyhrávali. Otakar Vávra se dostává do fašistické říše, která má milión obyvatel. Přirozeně se mu zde nelíbí a chce pryč. Je ale nucen zde zůstat - dostane tedy průvodce, který ho má provést po krásách Nového Německa. A tak máme možnost se seznámit s kulturou fašistů. Moc se od toho, jak ji známe, nezměnila - Němci byli stále ve válečném stavu s hlavonožci a díky tvrdé diktatuře Hitlera (se kterým se zde samozřejmě také setkáme - všichni zde totiž trpí dlouhověkostí) se společnost ani věda moc nezměnila od toho, jak ji známe my. Poté, co si prohlédneme Čtvrtou říši, seznámíme se s mimozemšťany. Zjistíme, že jsou desetkrát vyspělejší než lidská civilizace a že rozhodně nejsou bezbranní. Náš hrdina přišel právě včas, aby zjistil, že jinak mírumilovní hlavonožci chystají genocidu svých nepřátel - Němců. A protože je pan Vávra slušný člověk, dohodne se s Kopffüsslery, aby svůj boj trošičku pozastavili a ujme se záchrany nacistů. Musí je dostat zpátky na Zem, protože v Q-zemi (tak nazve tento paralelní vesmír) už nejsou vítáni. Dostane od mimozemšťanů možnost pohybu mezi oběma zeměmi, zaskočí k americkému prezidentovi a boj o záchranu Němců začíná. Nebojuje se však s nikým jiným než s nacisty - ti se nehodlají jen tak přesvědčit o přicházejícím nebezpečí. Záchranné akce jsou v plném proudu, když tu se objeví první komplikace - a problémy nikdy nechodí samy...

Víte, když mi bylo deset let, četl jsem všechny tři díly Neználka a moc se mi líbily. Když mi bylo patnáct, četl jsem všechny tři díly pana Broučka a moc se mi líbily. Když mi bylo osmnáct, četl jsem všechny díly Troskovy série o kapitánu Nemovi a moc jsem se u toho smál. A když mi bylo jednadvacet let, četl jsem Čtvrtou říši a usnul jsem...

Uznávám, zní to hloupě, ale opravdu trvalo dlouho, než jsem knihu dočetl, protože mě vždy spolehlivě uspala (tím nechci říci, že by to byla výborná pohádka před spaním). To, že jsem zmínil předešlé tituly, má svůj účel - nevím, možná to je jen můj názor, ale vyprávění mi neustále připomínalo přesně tyto knihy. Akorát že byly lepší. Václav Semerád vytvořil příběh, ve kterém díky různým civilizacím může rozebrat smysl naší civilizace. Ale dělá to podobným stylem jako Neználek či právě pan Brouček. Hlavní hrdina poznává jak nacistickou říši tak mimozemskou civilizaci, a vždy najde něco, o čem si může s někým pofilozofovat (většinou se to však týká toho, kdo patří mezi národy slušné a kdo mezi národy barbarské). Kniha se tedy skládá hlavně z dialogů, které ovšem nejsou nijak výjimečné a několikrát se i opakují. Ale na rozdíl od Neználka a pana Broučka je pan Vávra skutečně chytrý a inteligentní člověk, který má ve svých názorech definitivně jasno.

Právě svět, ve kterém se kniha odehrává, mi připomněl Troskovy knihy. Ovšem na rozdíl od Trosky, který se snažil vše fyzikálně vysvětlit (neříkám že věci, které popisuje, byly uskutečnitelné, ale on se vážně snažil - jeho fantazie byla opravdu udivující), Semerád používá hlavně svou fantazii a co nemůže vysvětlit, to svede na mimozemskou technologii či biologii. Hlavní rozdíl je však v tom, že pan Troska si toto na přelomu třicátých a čtyřicátých let mohl dovolit, protože taková byla doba. Dnes už jsou na sci-fi literaturu nároky daleko vyšší a nestačí jen bohatá fantazie. To platí mimo jiné i o literatuře filozofické.

Děj knihy je snad to jediné, co náročnější čtenáře udrží vzhůru. Ne, že by byl nějak zajímavý, spíš jen rychlý, zábavný a pořádně zamotaný. Ale je přehledný, i když podle mě trochu nelogický. Proto knihu můžu doporučit jen těm lidem, kteří si rádi přečtou něco, co mělo vyjít tak před padesáti lety. A ani tehdy by to podle mě nebyla bomba. To však už musíte posoudit sami.

28.10.2004 Wojta Běhounek Ikarie

Mivel - o Semerádovi

Pokud si nevzpomínáte vy propagátore nadlidí a ******, tak svého času jste mi požádal abych využil svých kontaktů k prosazení vašich knich.

Nejsem věřící, ale dnes děkuji bohu, že se mi to nepovedlo. Dnes už bych mohl pouze sám sobě plivnout do tváře. Ester tu byla včera na návštěvě. Smála se mi, že se zabývám někým takovým. Ani jsem nevěděl, že vám v literárních kruzích říkají brouk Pytlík české sci-fi. Nu, člověk se stále dozvídá něco nového. Bojím se však, že jste ztratil poslední zbytek soudnosti a svědomí. Mám vám vyřídit, že vaše velké vzory, němečtí nadlidé nepoužívali jedovatou zelenou , ale žlutou ve tvaru hvězdy.

Mivel 9.12.2005 18:40

Jen maličko dodám k tomu požádání. Nabízel mi kdysi na jednom Pragoconu, že by mohl využít svých známostí... atd. Řekl jsem, že klidně může, já si od toho nic neslibuji a ani by se mi nelíbilo, aby se něco prosazovalo přes známosti. Jak se zdá, UŽ TENKRÁT byl v dobrém poměru s jistými koryfeji české literatury. No dobře, smál se mi po straně a dlouho, budiž mu to přáno. Očekávám, že brzy vyhraje ODS a nakladatelství Autobus se přece jen obnoví. Koryfejové ať se smějí dál!

Semerád 11.12.2005 18:15

Saurus - Semerádovci

Pane SW, já jsem ten, který o vaší Zoidée napsal, že je to nechutná slátanina. Už to bude pět let. Nebo tak nejak. Škoda, že už si nevzpomenu, kde to na internetu je. Skoro jsem litoval, že jsem nepronikl do vaší sbírky recenzí. Velice slušná spolecnost. Budu to muset ríct Magde. Tenkrát jste jako reakci na mou kritiku napsal, že je to sprostá urážka. Já jsem ten, který se tak smál jednotným oblečkům Bardžanů a prohlásil, že jen blázen by mimozemštany oblékl do uniforem. A také jsem kladl otázku, zda mají stejně jako maoisté rudou knížku. Ale v jednom máte pravdu. Mivel je muj príbuzný. Asi máme hodně společného. Pokud si vzpomenu, kam jsem to tenkrát napsal, že Zoidée je příklad jak se nemá psát, dám vám vědět. Tenkrát jsem o vás napsal, že jste psavec, který píše jen proto aby psal, jinak to nemá smysl. Za ty roky jste se moc nezměnil. A pokud ano, tak k horšímu.

Saurus 12.1.2006 20:33

Aha, odkud vítr věje! Klan dinosaurů! No, jestli se znáte s Magdou Dědkovou, vyřiďte jí, že by se neměla pouštět do věcí, kterým za mák nerozumí. Protože ona v té recenzi psala takové bludy, že by neprošla ani maturitou z fyziky. Mimochodem jsem se díval na její recenze, abych se dozvěděl, co se jí líbí. Řeknu Vám, té se líbí škváry k pohledání! Smutné je, že patří do klanu.

Názor, že uniformita oděvů Bardžanů odpovídá Maoistické Číně svědčí jedině o tom, že se nedokážete (nebo úmyslně nechcete) oprostit od omezeného pozemského barbarského pohledu na věc. Pohled na uniformně oblečené davy může v barbarech vyvolávat armádní dojem, ale to opět jen svědčí o tom, s čím si tento pohled spojujeme. Pravda, u nás na Zemi diktátorské režimy (Maova Čína, dětské uniformy Hitlerjugend) občas nutí do uniformity, ale to přece neplatí i naopak. Uniformní vzhled (včetně cylindru) si Angličané spontánně zachovávají už několik století a žádný pitomec jim do maoistů nenadává, neboť by se okamžitě a navěky ztrapnil.

Pokud by nějaký trouba předhazoval Maovu Čínu i knihám Harryho Pottera, vzbudil by stejně útrpný úsměv, ačkoliv tam rovněž všichni nosí školní uniformy. Uniformy jsou totiž oblíbené nejen v Mao-ce-tungově Číně, ale nosí je i studenti nejen v Rusku, ale i ve Francii, Anglii a dokonce i v USA. Tvrzení, že uniformita Bardžanů má blízko k Maově Číně je tedy víceméně zlovolné a nesvědčí to o velké inteligenci.

Zamysleme se nad psychikou Bardžanů! Vyjde nám, že uniformita jejich oblékání vyplývá z jejich psychiky a je tedy nejen vysvětlitelná, ale velice pravděpodobná.

Bardžané jsou podle popisu starodávná kultura. A co víc, kultura vyznávající NENÁSILÍ. Připomínám, že to není tak nemožné, jak barbaři (podle sebe, jak jinak) posuzují. Gándhí přemohl bez násilí Anglii a kdyby se křesťanství uchovalo v podobě z prvopočátků, kdyby se Kristova učení nezmocnila instituce, která je šířila ohněm a mečem, měla by i Evropa a možná i svět naději být podobnější Bardžanům.

Velice rozšířený blud je, že války pomáhají technickému rozvoji. Dá se vystopovat, že opak je pravdou. Je sice pravda, že kosmické rakety s Gagarinem i Apollo jsou jen vedlejším produktem vývoje útočných balistických střel, ale většina válek znamenala uvržení světa o celá staletí zpět a největší vynálezy (Edison, parní stroj, lokomotiva, benzínový motor, letadla) byly učiněny v míru. Války pomohly vždycky jen oborům, které se dají rychle zneužít pro armádu. Svět bez násilí zřejmě nebude mít obrovské technologické skoky, dané honbou za stále vražednějšími zbraněmi, ale nebude mít ani pády, které války vyvolávají, takže si dovolím tvrdit, že celkově půjde nahoru rychleji.

Bardžanská společnost bude mít něco společného se stabilními, konzervativními společnostmi. Zkusme se podívat na psychiku jednotlivce. Bezohledná barbarská společnost to rozhodně není. Rvavá drzost, pokrytectví a snobské vychloubání u nich asi nebude mít místo. Oblekem tam nikdo nikoho neoslní, lidé se budou spíš pídit po vnitřních vlastnostech. Snaha vyniknout bude nejspíš zaměřená na to, něco opravdu dokázat, než na vnější fintivost. Pak by ale hon za prázdnou parádou nebyl vlastní ani ženám, natož mužům. Oblékání by bylo spíš účelové než vyzývavě extravagantní. Výrobně jednoduché oblečení jednoduchého střihu by pak znamenalo úspory a PROTO - ne kvůli nějakým rudým knížkám předsedy Maa (!), budou nejspíš Bardžané jednotně oblečení, tedy i včetně žen. Vyzývavé oblečení totiž svědčí spíš o vnitřní povrchnosti člověka, páni barbaři! Má ještě tato úvaha blízko k idiotům? Spíš považuji za nedovtipného toho, kdo se nedokáže zamyslet. No a kdo tohle není schopen pochopit, má opravdu slabou fantasii a tomu není pomoci.

Chytrému stačí napovědět.

Semerád 13.1.2006 19:01

Dostala se mi do rukou, vcelku nečekaně, knížka pohádek. Bral jsem ji do nich ochotně, i když se směsicí trochu protichůdných pocitů. Pohádky mám moc rád, od mala patřily a svým způsobem dodnes patří k ústředním tématům mého přemýšlení. Na Růženku se Sněhurkou jsem sice nikdy moc nedal, zato takový Vlk se železnou hlavou a později Tolkienův Hobit a jeho chlupatá parta tvořili příběhové pilíře mého dětství. Měl jsem samozřejmě rád i jiné pohádky, jenže plno z nich už dneska nedokážu číst s takovým zanícením jako tenkrát. A to je také důvod výše zmiňovaných pocitových protichodismů. Budu se umět vrátit zpátky, respektive, bude mě schopen vrátit autor?
Po řečnicku si odpovím - bude. Nebo je? Nebo byl? Vlastně nevím. Něco, možná vlkodlak Arai, mě vlhce a opatrně uchopilo za límec a odneslo do nevímkdy a nevímkam, do světa moudrých a laskavých stromů, zvířat, kouzelných lesních bytostí a také lidí, milých a vyrovnaných. Samozřejmě, k potkání byli tu a tam i lidé zlí a bytosti nemilé, bez nich by pohádkový svět nejspíš pukl přebujelou harmoničností, nicméně nakonec, stejně tak jako v našem světě, pravda a láska vždycky zvítězily nad lží a  nenávistí...

Když jsem Čarodějovy pohádky dočetl, chvíli jsem jen tak seděl, koukal před sebe a  přemýšlel. O tom, jak by mohlo být krásné žít v překvapivě bohatém a  barevném světě autorovy fantazie, i o tom, jak dobře rozehrané věty občas klopýtnou přes gramatickou chybu nebo všelijaká nadbytečná však a ale, o  tom, jak se přesvědčivě a s akurátním nadhledem podávaný příběh čas od času drobet "zplacatí" a zase rychle srovná. Přemýšlel jsem o hravých ilustracích z pera především Martina Vytáčka, a hlavně o tom, že se mi v  celkovém úhrnu knížka moc líbila a že ty čtyři pohádky na necelých sto stránkách rozhodně stály za trochu oslintaný límec.

Honza Sakař

Jelikož knížka vyšla v omezeném nákladu, v knihkupectvích ji nejspíš neseženete. Pokud byste o ni měli zájem, můžete kontaktovat Martina Vytáčka čili Marvina na adrese virtuální (marvin75@post.cz).

Stručně...

Knihu jsem sice nečetl, myslím si ale, že tím spíš napíši kvalitní recenzi. V knize totiž nebude zřejmě mnoho na nějaké rozmýšlení. Navíc se celkem vyznám v té svobodné zemi (i když jsem tam nebyl - nebo právě proto) a především jejím črtálkům vidím přinejm. přes rameno.

Tedy:

1.) Levicový provokatér zřejmě nemá ani v zemi neomezených svobod a světlých zitřků šanci prosadit jen tak vydání knihy proti nelibosti nakladatele. Zřejmě to tedy není jen takový provokatér (ovšem nepřeceňovat!), nebo pan nakladatel nebyl zase úplně bez znalosti trhu (to ať si rozhodne čtenář).

2.) Byl-li by autor prezidentem, byl by Bush (překvapivě) nesmiřitelný odpůrce a křesťansky/konz. provokatér (!!!)

3.) Opět se řeší problémy "současné ameriky" -- opět američanem (kdy to vůbec začalo?)

Místo vzdychání nad amerikou, doporučil bych milovníkům komentování tzv. "společenského dění" sledování kupř. církevních aktivit v Česko i Sloveské rep.

Přeji příjemný den.

Michael Moore: Hloupí bílí muži(ukázka)- část Zabíjejte bělochy (recenzi napsal M dne 03.11.2005, douc1@centrum.cz)

Tedy - tato recenze, to je tedy síla!

(Můj komentář taktéž na Palm-knihách)

Nebudu tady páchat recenzi knihy - nečetl jsem ji. Ale výše uvedenou recenzi ano. To ještě nikoho nenapadlo se nad ní pozastavit? "Knihu jsem sice nečetl, myslím si ale, že tím spíš napíši kvalitní recenzi.." To je tedy opravdu síla! Kde bere recenzent tu nebetyčnou drzost myslet si, že mu někdo takové bláboly uzná? On to sice nečetl, ale protože spolkl všechnu moudrost světa, chce recenzovat? "Navíc se celkem vyznám v té svobodné zemi (i když jsem tam nebyl - nebo právě proto)" - další perla hodná Kocourkovského primátora! Pak spatra vysolí pár dalších, stejně uhozených moudrostí - nezná sice vůbec nic z toho, o čem píše, ale vidí všem přes rameno!?! Tedy, GOD SAVE THE QUEEN před takovými pitomci!

Michael Moore: Hloupí bílí muži(ukázka)- část Zabíjejte bělochy (recenzi napsal Václav Semerád dne 08.11.2005, vsemerad@volny.cz)

Speciální recenze:

Démon
Válka s mloky doktora Jaroše
Zoidée, dívka z planety Bardžá