První "recenze" se objevila na Vltavě (vltava.cz). Byla velice krátká, ale hutná:

Napsali jste o této knize:
31.8. 2000 23:38:16 Marvin - marvins@volny.cz

Strasliva nechutnost. O nicem bez deje, patla se to v nesmyslech. Mluvnicke a pravopisne chyby.

Poznámka: díky chybě ve scriptu Vltavy se po tomto blábolu do rubriky Napsali jste o této knize: už nic jiného zapsat nedalo. Tím děkuji těm, kteří mě na to upozornili a stěžovali si, že to nemohli napravit.

Můj komentář (coby autora): Marvinovi děkuji za velice stručné hodnocení. Někdy je dobré vědět, co si o kom můžeme myslet. Takový názor poví dost - hlavně o tom, kdo to napsal... V.Semerád

Seznámit se na opuštěné planetě s krásnou inteligentní a charakterní ženou (mužem), být hostem u jiné civilizace, podílet se na plánování vesmírné mise, umět léčit zatím nevyléčitelné nemoci, zastavit války na Zemi nebo pomocí záhadného přístroje odbourat kriminalitu. Proč zůstat u snů - vždyť možná právě teď se něco takového chystá - každý z nás si může představit jak. Jedna taková, až podivuhodně propracovaná představa se nachází v knize Zoideé Václava Semeráda. Kromě podrobných, takřka důvěryhodných popisů fantastických vynálezů mě ale zaujala jedna myšlenka - jak totiž na světě (nejen na našem) přibývá bezpečí a pohodlí, přibývá i zbabělosti. Musíme opravdu čekat na záchranu od cizí civilizace? Nebo naopak na barbara, který nám připomene, že se ke svým problémům máme stavět čelem? Tato kniha je především příjemným oddechovým čtením, přesto skýtá dostatek námětů k přemýšlení.

(uveřejněná 11.7. v Neviditelném Psu)

AUTOR: Magda Dědková

Po románu Kerré, bohyně z hvězd se objevuje další Semerádova kniha Zoidée, dívka z planety Bardžá. Ve skutečnosti je to příběh, kterým celý cyklus o Galaktickém společenství myslících bytostí (GSMB) měl začít a autor ho také označil jedničkou.

Kosmonaut Vojta tu ještě není ve výslužbě, naopak, čile se prohání vesmírem na výzkumné mezihvězdné výpravě. S touhle výpravou jsou ale od začátku potíže, na lodi nic neklape, hádky a dokonce rvačky mezi posádkou jsou na denním pořádku.

Výjimkou je parta výsadkových pilotů, kteří prozkoumávají jednotlivé planety. Není tedy divu, že když Vojta s kamarády při jednom z průzkumných letů varuje zbylé kosmonauty na palubě vesmírné lodi před blížícím se rojem meteoritů, nikdo se jeho výstrahou nezabývá. Do lodi práskne pořádný meteorit a členové neukázněné posádky jsou mrtví (věřte nevěřte, většinou se rozplácnou o strop). Inu na zlé hochy došlo. Ale ani hodní hoši na tom nejsou o moc líp, kromě klikaře Mirka Dušína, pardon, Vojty Karase. Tomu se podaří se vrátit na zle potlučenou loď, trochu ji vyšolíchá a popoletí na další planetu.

Tam najde veleještěry a také dívku Zoidée - kupodivu dokonale humanoidní. I ona je kosmonautka, její loď byla poškozena a ostatní zahynuli. Pochází z planety Bardžá, která je obydlena civilizací mnohem starší, než je pozemská. A pak už to jde ráz na ráz. Přiletí další bardžanská loď a Vojta se dostane na Bardžá. Bardžané jsou velmi mírumilovní, a když se dozvědí o pozemských válkách, dostanou z násilnické pozemské civilizace strach, který s nimi svorně sdílí celé Galaktické společenství mnoha dalších obydlených světů. Vojta má plné ruce práce, aby dal věci do pořádku a mohlo dojít k vytouženému kontaktu se Zemí.

Knížka má výrazně didaktický tón, místy připomíná foglarovku (především jistou naivitou a až neskutečnou "správností" hrdiny). Na závěr je připojen i slovníček jazyka Bar. Zkrátka, jde o příběh pro mladé čtenáře, jenom nevím, jestli budou mít dost trpělivosti, aby přelouskali devítidílnou ságu? Protože přesně tolik volně na sebe navazujících dílů cyklu GSMB autor napsal - kromě Kerré a Zoidée je to ještě sedm dalších, čekajících na vydání. A to není všechno, autor má v šuplíku ještě celou řadu rukopisů. No, páni plantážníci! podivil by se Rychlonožka. Nebo Červenáček? Tak to vám už teda nepovím.

(Ing. Václav Semerád: Zoidée, dívka z planety Bardžá. Obálka Kazi a Semi. Havlíčkův Brod, Autobus 1999. 288 s. 125 Kč)

hodnocení: **

Magda Dědková

Z internetové diskuse:

Jméno: Mivel Téma: Zoidée 21.02 - 02/06

Lady Dědek a její recenze?? Ta dáma patří do blázince. Dva zničené hvězdolety. Planeta po jaderné válce. Na Zemi náboženský fanatismus. Sestřelený hvězdolet letící navazovat kontakt a z toho plynoucí galaktická ostuda apod. Prosím Vás,co by ještě chtěla? Ta děvenka zjevně hodnotí knihy ždímáním. U Vás asi nekapalo dost krve. Jenom doufám,že skutečný kontakt s vesmírnou civilizací proběhne klidněji. Jestli už na nás není dávno vyhlášená "karanténa". Kdyby k "něčemu" došlo, nevím-nevím zda by nám "odpovědní" něco řekli. Nějak o tom pochybuji.

Vyjádření autora (moje):

Řekl bych, že recenze také účinně před knihou varuje ty, kterým beztak určena není... Podobné varování je přece napsáno i na obálce knihy a uvnitř se navíc nachází kapitola (doslov) s nadpisem "Varování!", také podobného obsahu (shrnuto v tvrzení: "Kniha není určena pro barbary").

Zajímavé je, jak pozvolna klesá úroveň znalostí českých lidí. Nejen pitomečků z ulice, nad jejichž stupiditou se v televizním pořadu Nikdo není dokonalý bavíme, aniž si uvědomujeme, že je to také - a především - o nás... (promiňte mi ty výrazy, ale prohlásit například o Zeměkouli, že má čtyři magnetické póly - sever, jih, západ a východ, je pitomost do nebes sahající, ať už tomu tak říkáme nebo ne)! Obávám se, že recenzentka Magda (nejen zde, ale i v jiných recenzích) dosahuje technické naivity hodné tohoto pořadu TV AV@N. Věřte nebo nevěřte, ona se snad opravdu diví, že se posádka Persea při srážce s meteorem rozplácne o strop! Zřejmě očekávala něco jako ve Star Treku, kde jakýkoliv úder do Enterprise (z libovolného úhlu a libovolné síly) způsobí, že se ve velíně všichni dramaticky sesypou na podlahu a z některých ovládacích panelů přitom vylétnou jiskry jako ze svářečky. (Kam jinam by padali, že? Ve filmovém ateliéru přece jinam ani padat nemohou!) Ostatně, je tu i jiné vysvětlení. Enterprise má umělou gravitaci... a ta holt občas něco nedotáhne. A ty jiskry? Autoři efektů si snad opravdu myslí, že v ovládacích panelech krouží desetitisíce voltů, abych citoval z jedné (ovšem velice zdařilé!!!) povídky Ludvíka Součka. Star Trek naštěstí není sci-fi, ale kosmická pohádka, stejně jako Star Wars (nekamenujte mě, je to tak). Rád se na ně dívám, ačkoliv jsou americké nejen kulturně, ale i jinak - a všude, kde to jde, mají k realitě setsakra daleko. Což mi v tomto případě nevadí. V žánru fantasy jsem ochoten strávit i daleko větší iracionality. Nebaví mě už ale vysvětlovat je důvěřivějším lidem, schopným brát je jako reál (!?!), (ač i to občas dělám). Psát recenzi na tato díla, možná bych se o tom okrajově zmínil, ale neopomněl bych zdůraznit, že mi to nevadí. Takhle okatě se ale podivovat něčemu, co je fyzikálně správné? Na vysvětlenou zdůrazňuji, že na lodi Perseus není umělá gravitace, jen její náhražka vytvářená tahem raketových motorů a všechno se řídí elementárními zákony mechaniky. Nemyslím si ale, že bych teď měl paní (slečně?) recenzentce vysvětlovat základy fyziky. Doporučil bych jí přečíst si: nejprve Lemovy Příběhy pilota Pirxe a potom fyziku pro 7. ročník ZŠ. Nebo raději naopak? Aby nám proboha Pirxe nesjela jako technickou naivitu! Ostatně - technická stránka nakonec není podstatná. Pamatuji se, jak jsem nebyl schopen přesvědčit naivky, že je naprosto reálné sáhnout si holou rukou na železo rozžhavené do žluta a nespálit se, že k chození po žhavém uhlí nepotřebují nadpřirozenou pomoc, ani dlouhou přípravu od zasvěcených a už vůbec ne meditaci. (Já to žhavé železo kdykoliv - bez meditační přípravy - klidně olíznu jazykem!) Nejnatvrdlejší mi to nechtěli věřit ani po takto vizuálně drastickém předvedení!

Kontrolní otázka: kam jinam by při nárazu měli všichni odletět, když mají před srážkou nožičky pěkně na podlaze, tedy směrem k motorům na zádi lodi, když jejich tah vytváří náhražku gravitace, pokud do lodi trochu zešikma, leč převážně čelně (z opačného směru) narazí větší meteor? Očekávat něco jiného než strop je totéž jako divit se, že nepřipoutaný řidič při čelním nárazu auta neupadne okamžitě na podlahu auta, ale rozbije se nejprve o volant, případně vylétne - věřte nebo nevěřte - čelním oknem ven!

Nenamítejte, prosím, že seriál Star Trek je již starý, že věda i sci-fi jsou dnes dál - dnes by to natočili stejně nesmyslně, jen s monumentálnějšími efekty. I v nejnovějších filmech pořád ještě kosmické lodi prolétávají kolem pozorovatele s hlubokým hlomozem, nebo dokonce se svištěním turbín - stíhačky rebelů ve Star Wars je mají hodně velké, aby bylo na první pohled vidět jejich sílu... Je to velice efektní nesmysl, kterého se ale žádný filmař dobrovolně nevzdá a americký dvojnásob (a my mu to baštíme - on má přece vždycky pravdu!). Kosmické plachetnice v kosmické pirátské scifi recenzentce kupodivu vůbec nevadily - přitom jde o vyloženě křečovité roubování středověkých plachetnic do vesmíru. Je snad vysvětlení, že ta lana jsou světelná? Proč nemají mnohem stylovější (a přitom modernější) konopná (cannabis)? Nemám ale proti nim nic, v pohádce je možné všechno, je-li jinak dobře napsaná. Jen se bojím, že skutečně trochu realistické pojetí nemá v tomto mraku klišé šanci. Bylo by - takříkajíc nekomerčně nudné. Můžeme se o trochu reality snažit aspoň v knihách? Jistě - i když i zde občas narazíme na technického analfabeta, schopného pochopit jedině to, co je americké. A i to jen proto. Což je bohužel věc víry, se kterou nehneme.

Že recenzentce hlavní hrdina připadá naivní jako Mirek Dušín? Zřejmě Foglara nikdy nečetla, jen o něm od jakéhosi Bohouše něco slyšela, koneckonců proč ne? I Bohouš má právo na vlastní názor. Nevzpomínám si ale ňák, že by Mirek Dušín někoho odsoudil k smrti a trest osobně vykonal, zatímco kosmonaut Karas má na tričku něco kolem stovky fanatiků. Ne, nestřílel je osobně, dokonce (věřte nebo nevěřte!) vykonal tento až neskutečně spravedlivý ortel se souhlasem všech - včetně odsouzených. (Proboha, co to je - "neskutečná spravedlnost"? Čím se liší od té "skutečné"? Je snad nepochopitelné odsoudit skupinku sebevražedných fanatiků k smrti právě tím, že nehnete prstem - a necháte je hnát se do zkázy, kterou si sami zavinili?) Hádejte spíš, proč si toho recenzentka nevšimla! Obávám se, že to svědčí jen o jednom, že tu poměrně dlouhou kapitolu - a nejspíš ani knihu - nečetla vůbec.

Důvodně se domnívám, že její recenze se nesla v duchu rychločtení, to jest zběžného prolistování knihy (při kterém narazila na slovníček na konci - aha, odtud ono odsouditelné didaktické zaměření) - rychlého naklofání dojmu z prvních deseti stránek - a hurá, v televizi začíná Esmeralda! Že mají slovníčky význam až při srovnání s jinými podobnými slovníčky na konci dalších knížek z GSMB? Že na nich není zábavné, jak se (většinou) shodují, ale že se občas liší? Polopatě to tam samozřejmě napsané není, bylo to totiž míněno jako lahůdka pro fajnšmekry, ke kterým Magda nepatří - ti si toho už všimli. Nejen ti, kteří četli všechno, dokonce už i ti, kteří měli tak jako ona v ruce jen Zoidée a Kerré! Nemohlo ji to napadnout taky? Mohlo - nenapadlo. Trkat ji nebudu - podle jistého úsloví. Myslím si ale, že by od ní bylo čestnější napsat : nelíbilo se mi to, nebyla jsem schopná dočíst to dál než na desátou stránku - nula bodov. Takhle to opravdu zdálky vypadá, že to četla... Můžeme tomu ale věřit? Ať se na mě zlobí kdo chce jak chce, já tomu nevěřím. Tak naivní snad nejsem.

Při trochu pořádném čtení by mimo jiné musela narazit na poslední kapitolu nazvanou Varování a po jejím přečtení by poznala, že kniha není určena pro lidi jejího ražení, nebude splňovat její očekávání a že by ji raději neměla číst vůbec. Natož o ní ještě psát. Nechci jí její vkus vymlouvat, ale tohle pochopit měla (pokud nemá IQ houpacího koně). Paní (slečně) Magdě se totiž skutečně mnohem více líbí knihy určené pro barbary. Knihy, jejichž základem je boj, knihy, kde kosmičtí námořníci na palubách kosmických plachetnic sprostě láteří všemi galaktickými jazyky a kde především hodně teče krev, nejlépe celých vyvražděných civilizací, které vyvražďuje ta nejmírovější, která má mír (PAX) už v názvu - xakru, psali to snad Rusáci? Že ne? Ale ta podobnost! (Mimochodem - ve slovníku v knize Zoidée je u hesla MÍR uvedeno: toto slovo se používá pouze na barbarských planetách k odlišení od VÁLKY. Civilizované světy OBA tyto pojmy - prostě nepoužívají). Taky si myslím, že mír na Zemi bude jedině až se o něm nebude neustále kafrat. Nepamatujete se snad na ruský vtip: Vojna ně budět, no budět takaja borba za mir, što ně ostanět kameň na kamni...? A pro ty, kdo Zoidée nečetli a číst nebudou (pokud správně pochopí Varování a mají dost sebekritiky), v této kapitole se přímo a jasně píše: Tato kniha je určena pro obyvatele civilizovaných světů. Není určena barbarům. Musím na tom trvat i nadále. (Ačkoliv to nejspíš opět vypadá jako naivní... není!)

O bídě současné české (a nejen české) sci-fi svědčí víc věcí. Ostatně, není to jen o sci-fi. Zdá se mi smutné, že většina českých autorů dnes píše tak, že je to k nerozeznání od amerických thrillerů. Je ovšem pravda, že Američané tak psát dovedou. Někdy se nad tím chce člověku až zvracet. Nad našimi českými, bohužel, také.

Nedomnívám se ale, že vývoj našeho světa půjde právě tím směrem, kam vede přímá extrapolace současné americké společnosti. Věřte nebo nevěřte, mám takový názor, že svět, reprezentovaný současnou americkou sci-fi, si opravdu nezaslouží nic jiného než Armageddon, ovšem bez zázračného (naivního) happy-endu.

Nedomnívám se, že čest hlavního hrdiny, často po většinu filmu jednajícího k nerozeznání od hlavního padoucha, spočívá právě (a jedině) v tom, že na konci vyzve svého protivníka, padoucha jen nepatrně většího než je sám, na čestný souboj na pistole, popřípadě rovnou pěstmi, když jim (oběma současně !!!) dojde munice. (Čemuž naopak říkám naivita já). Pokud si Američané myslí, že právě tohle (a pouze tohle) je čest, potěšpámbu. Nejhorší na tom je, že oni si to, alespoň podle velké části filmů, zřejmě opravdu myslí ! A my jim jen trapně přikyvujeme. Dokonce i v obyčejném životě. Tvrzení, že malé zemičky musí počítat se stálým odstrkováním, byť by to mělo být jen ve fotbalu, není sice naivní, ale nezlobte se, trapné. Spravedlnost buď je, nebo není. Faul buď je, nebo není. A pokud rozhodčí jeden jediný faul odpíská, zatímco čtyři stejné fauly druhé strany blahosklonně nechá být, je darebák. To není naivita, jak mnozí jistě právě teď radostně vyskočili, to je zásadovost. Nevím ale, jak bych vám ji vysvětlil... to je na delší povídání a kdo si tyto dva pojmy v dospělém věku plete, nebo je považuje za totožné, je to hodně těžký případ... Ani naučný slovník mu nebude nic platný. Moje babička o takových lidech říkala: Do správné výchovy mu chybí příliš mnoho facek, než aby se to dalo dohnat! Pravda, byla trochu přímá, ale děti vychovala dobře. 90% amerických rodin by jí je mohlo jen tiše závidět...

Hlavní americký hrdina je (samozřejmě jen ve filmu, kde se to hemží krásnými, štíhlými hrdiny - na rozdíl od převážně tlustých Američanů, kterým se ani moc neprotiví, co já na nich považuji za hodné lidojedů *viz dále) ochoten snášet i očividnou nepřízeň až fauly od rozhodčích (čímž je samozřejmě podporuje v dalších nespravedlnostech a koleduje si o další a další podrazy). Je ochoten férově boxovat i s obludou dvakrát větší než on - jako ve filmu Predátor, kde mi právě onen závěrečný americký pěstní souboj dokonale znechutil dojem z jinak celkem logicky započatého filmu.

Tady mi dovolte malé odbočení - nedá mi to, abych si na tomto filmu nezgustnul, naštěstí tohle nikdo nezveřejní... Predátor byl totiž do tohoto box-mače celkem přijatelným filmem a moje recenze by byla asi takováto:

Americké komando hrdlořezů při jakési vyhlazovací operaci (prezentované jako boj proti terorismu, čemuž upřímně nevěřím), narazí v džungli na ještě větší bestii než jsou sami. Pochází z vesmíru a ony statečné chlapce postupně mění ve své lovecké trofeje (slovy recenzentky Magdy - Inu na zlé hochy došlo.). Pikantní a od začátku mírně nelogické je, že obluda při svých vražedných akcích až nepochopitelně šetří krásnou polohrdinku, kterou míjí jako by byla vzduch. (Jako kdyby dodržovala hájení samic - nebo že by se ostatních samců zbavovala ze žárlivosti? Ne, to bych vyloučil, ta kráska prostě nemůže odpovídat vkusu obludy, ledaže by obluda byla deviantní. Ačkoliv kdoví...) Film pokračuje, stříká krev i mozek, jedna krutá smrt střídá druhou, až na konci si obluda - sundá masku a jde si jako připitomělý blbeček podle amerických pravidel (!) zaboxovat s posledním žijícím Američanem, který ji při tom vláká do pasti a metodou, kdysi halasně vyčítanou Viet-kongům, zlikviduje. Inu, z lovce se stala kořist, hrdinům je přece dovolena i ňáká ta rána pod pás, zejména když výš té obludě nedosáhnou (obrazně i doslova). Samozřejmě mě to ale naštvalo. Celý film fandím Predátorovi - komu jinému? Fandit těm grázlíkům na druhé straně pomyslné barikády? To považuji za zvrhlost, ač to snad (!) měli být lidé... Predátor si na nic nehraje. Je to lovec, který se vypravil zastřílet si jako kdysi Ernest Hemingway do trochu exotického revíru. Kdoví, třeba se potom chystal psát knihu o Zelených pahorcích... No - a filmaři z ostříleného kosmického lovce udělají na závěr přiblbého vola - to snad nééé!!! Ale vlastně, co se divím? Nebyl to Američan!

Nedomnívám se ale, že všude ve vesmíru bude nutně peklo, o jakém se v těchto dobách zpravidla s gustem píše. Dokonce ani ne na Zemi - ač se o to spousty Bohoušů a Dlouhých Bidel přičinlivě snaží. (To opravdu není narážka na konkrétní osoby a kdo v tom někoho poznal - případně sebe - je vedle jak ta jedle). Pevně věřím, že spravedlnost není to, co hlásá TV AV@N. Abych nebyl nespravedlivý, pokusím se vysvětlit, kde považuji americké zákony za rovné zvykovému právu lidojedů (*viz výše).

Slyšeli jste už termín partial birth? (česky : částečný porod). To se zdravé, normálně donošené dítě během porodu v matce zabije - nastřihne se mu hlavička a vycucne se mozeček... Zdá se vám to eklhaft? Američané (zejména ti, co to provádějí) to berou jako naprostou normálku. Udělat to ten vrahoun (pardon, podle amerických zákonů vážený lékař) minutu poté, šel by asi na elektrické křeslo, ale takhle je všechno v pořádku - podle amerických zákonů nenarozené dítě ještě není člověk.

Ostatně i trest smrti je podle mě rovněž nebezpečně podobný zvykovému právu lidojedů. Tady se ani my Češi nemůžeme naparovat, když po něm opět voláme - (či aspoň primitivové mezi námi). Přinejmenším se tu opovážlivě spoléhá na milost boží, neomylnost policajtů a porot a konečně na spravedlnost a neúplatnost soudců (podtrhávám to, o čem se dá úspěšně pochybovat kdekoliv na světě). Od znovuobnovení trestu smrti potvrzují samotné statistiky USA již dvacet justičně zavražděných nevinných, což podle mě není žádná náhoda, ale totální selhání jejich justičního systému! Jistě - je naivní se tomu divit... Ale abych byl spravedlivý, nevím o takové zemi, kde by policie a justice byla výrazně lepší.. :-(( Nevinně odsouzený je jev, který se může stát všude, ale tam, kde aspoň zrušili trest smrti, jsou na tom nevinní přece jen lépe - mohou se těšit aspoň nadějí...

Ale obávám se, že i nám v Čechách pomalu ale neúnosně přibývá lidí, pro které je čest pouhá naivita, stejně jako lidí, kteří si dané slovo ochotně pletou s pojmem válečná lest. Možná už takoví převládají. (Bohužel i mezi recenzenty.) Máme tu čím dál víc lidí, kteří si čest zužují jenom na mistrovství světa v rychlotasbě (pozor, tento typicky americký sport opravdu existuje). Naopak nám už citelně chybí lidé, schopní padouchy odsoudit - nebo je tak aspoň nazvat. Chybí nám lidé, schopní uvěřit v obyčejné, normální kamarádství a dokonce si je představit bez 4%-sexu (jako by už ani nemohlo existovat nic jiného než partnerství osob stejného pohlaví).

Když už jsme u Foglara (kterého si velice vážím, na rozdíl od recenzentky, která ho zřejmě nesnáší, což je ovšem věc jejího nevkusu, ne moje), zůstaňme u něho. Postoj recenzentky mi totiž velice nápadně připomíná postoj jiného Foglarova hrdiny, totiž Bohouše. "Hrdina není krysa - tudíž mi není sympatický."

Bohužel si neuvědomuje jedno. Každá kniha nebo film jsou didaktické a všude se dá vyčíst nějaká poučná myšlenka. Nebudu pitvat známou povídku o zmrzlém skřivánkovi, vezmu si něco jiného. Třeba film Rambo. Tam je těch pouček jako nastláno, tak jen ty, co si pamatuji (moc jich není, ale o mnoho víc jich tam ani nebude).

1) Šerifové bývají nespravedliví (občas - někdy až moc často - je to skutečnost a naši hoši zákona se ještě mají čemu učit - ale pozor, mohli by vyfasovat od Amnesty International mnohem horší sankce než nedávné Tytyty!, pro USA za mučení a kruté nakládání se zadrženými.)

2) Nespravedlivé šerify je správné střílet (nevěřili byste, kolik lidí si z toho vzalo příklad)

3) Případně je dobré odprásknout každého, kdo po mně jde (rovněž příkladů jako máku)

4) Já hrdina mám vždy pravdu (podívejme se, kolik máme kolem nás takových rambů - naštěstí poslední poučka zní:)

5) Kdo neumí zabíjet tak perfektně jako vietnamský veterán, má zalézt do kouta a držet hubu.

Ano, zřejmě jen tohle není naivní, jen tohle je správně americké - a tak musí vypadat celý vesmír, jen co jej obsadíme a vyvraždíme naivky, kteří to nejsou schopní pochopit.... Přesně tohle se přece tak líbilo paní (slečně) Magdě! Ona prostě nechápe, že může existovat člověk opravdu čestný a zásadový, a už vůbec ne ve sci-fi. Z jejího hlediska je to neskutečná správnost? Jistě. O jejím barbarském založení vypovídá víc věcí, ale už tohle by mohlo stačit. Chudinka! No, neříkám, že čestných lidí je dnes většina. Naopak si myslím, že většina lidí čest jenom předstírá podle hesla: Nemůžete mi nic dokázat, takže jsem čestný! Kdysi mi pili krev uvědomělí sovětští hrdinové, dnes čestní američtí - (ačkoliv ti si na čest hrají jen v tom závěrečném box-mači...). Ale xakru, to přece neznamená, že čestní lidé neexistují vůbec! Na rozdíl od recenzentky znám pár takových osobně a doufám, že ani v budoucnosti nevyhynou (asi se ale pohybuji v jiných kruzích než ona, že?). Samozřejmě je nesmíte hledat v Parlamentech, v OSN, v Radě Evropy ani na sjezdech velkých finančníků (a mezi kritiky). Tam opravdu nejsou. Ani naši první kosmonauté nelétali výlučně pro čest, ačkoliv nám to tak prezentovali z Východu i ze Západu. Možná až dnes, paradoxně především na ruské straně, kde to nenese prachy, obdiv ani slávu (v ruských průzkumech je kosmonaut na žebříčku prestiže velice hluboko pod kílerem - (zabijákem na objednávku)). Hledejte je raději mezi obyčejnějšími lidmi a najdete je - i v Americe a v Rusku, proč by ti u nás měli být výjimkou? Paní (slečna) recenzentka měla zřejmě dosud mimořádné štěstí na hulváty. Na to se hodí věta, kterou v jedné fantasy pohádce říká beznohý žebrák čarodějnici, která se mu chystá s gustem ublížit: Ty musíš být ale nešťastná, že jsi tak zlá - ubohá ženo!

Paní (slečno) Magdo, himbajz, jděte už do háje! Nebo do pralesa k Rambovi, kam patříte!

No, snad už jsem byl jedovatý dost. Jen mě opravdu vážně mrzí, že se k recenzi nenašel nikdo, než členové Bratrstva kočičí pracky! Ne že by mi tolik vadili oni sami - mají přece poměrně ostrý, vyhraněný názor a takových je čím dál víc - ale že to recenzovali především oni. Znám přece spoustu lidí, kteří takové názory nesdílí.

Bohužel, oni tak trochu plní to známé české ať už tomu sousedovi chcípne prase. Problém je v tom, že většinový čtenář po takové recenzi o knihu nezavadí ani prstem a koupí si takovou, nad kterou se kdekdo rozplývá. V dnešní době je knih tolik, že to ani jinak nestihne. Pak se ale mezi lidi dostávají příšernosti, které se líbí recenzentům, zatímco jiné knihy, pohrdavým recenzentem odstrčené do pozadí, nemají šanci. Je to jednak chyba lidí, že si nechají vnutit cizí názor (bohužel jsme takoví), jednak - mnohem větší - vina kritiků. Znáte písničku D.Landy, kde zpívá o jednom takovém?

...už ne andílek, teď jen debílek...

...velmi morálně škodí po straně,

pomluva docela hodně udělá...

Ta píseň je určitě ze života a vznikla poté, co se textař s podobnými kritiky setkal.

Co ale s takovými recenzemi i recenzenty?

Narvat je do popelnic, jak se zpívá v jiné písni? Těžko.

Pokud si nevzpomínáte vy propagátore nadlidí a ******, tak svého času jste mi požádal abych využil svých kontaktů k prosazení vašich knich.

Nejsem věřící, ale dnes děkuji bohu, že se mi to nepovedlo. Dnes už bych mohl pouze sám sobě plivnout do tváře. Ester tu byla včera na návštěvě. Smála se mi, že se zabývám někým takovým. Ani jsem nevěděl, že vám v literárních kruzích říkají brouk Pytlík české sci-fi. Nu, člověk se stále dozvídá něco nového. Bojím se však, že jste ztratil poslední zbytek soudnosti a svědomí. Mám vám vyřídit, že vaše velké vzory, němečtí nadlidé nepoužívali jedovatou zelenou, ale žlutou ve tvaru hvězdy.

Mivel 9.12.2005 18:40

Jen maličko dodám k tomu požádání. Nabízel mi kdysi na jednom Pragoconu, že by mohl využít svých známostí... atd. Řekl jsem, že klidně může, já si od toho nic neslibuji a ani by se mi nelíbilo, aby se něco prosazovalo přes známosti. Jak se zdá, UŽ TENKRÁT byl v dobrém poměru s jistými koryfeji české literatury. No dobře, smál se mi po straně a dlouho, budiž mu to přáno. Očekávám, že brzy vyhraje ODS a nakladatelství Autobus se přece jen obnoví. Koryfejové ať se smějí dál!

Semerád 11.12.2005 18:15

Saurus - Semerádovci

Pane SW, já jsem ten, který o vaší Zoidée napsal, že je to nechutná slátanina. Už to bude pět let. Nebo tak nejak. Škoda, že už si nevzpomenu, kde to na internetu je. Skoro jsem litoval, že jsem nepronikl do vaší sbírky recenzí. Velice slušná spolecnost. Budu to muset ríct Magde. Tenkrát jste jako reakci na mou kritiku napsal, že je to sprostá urážka. Já jsem ten, který se tak smál jednotným oblečkům Bardžanů a prohlásil, že jen blázen by mimozemštany oblékl do uniforem. A také jsem kladl otázku, zda mají stejně jako maoisté rudou knížku. Ale v jednom máte pravdu. Mivel je muj príbuzný. Asi máme hodně společného. Pokud si vzpomenu, kam jsem to tenkrát napsal, že Zoidée je příklad jak se nemá psát, dám vám vědět. Tenkrát jsem o vás napsal, že jste psavec, který píše jen proto aby psal, jinak to nemá smysl. Za ty roky jste se moc nezměnil. A pokud ano, tak k horšímu.

Saurus 12.1.2006 20:33

Aha, odkud vítr věje! Klan dinosaurů! No, jestli se znáte s Magdou Dědkovou, vyřiďte jí, že by se neměla pouštět do věcí, kterým za mák nerozumí. Protože ona v té recenzi psala takové bludy, že by neprošla ani maturitou z fyziky. Mimochodem jsem se díval na její recenze, abych se dozvěděl, co se jí líbí. Řeknu Vám, té se líbí škváry k pohledání! Smutné je, že patří do klanu.

Názor, že uniformita oděvů Bardžanů odpovídá Maoistické Číně svědčí jedině o tom, že se nedokážete (nebo úmyslně nechcete) oprostit od omezeného pozemského barbarského pohledu na věc. Pohled na uniformně oblečené davy může v barbarech vyvolávat armádní dojem, ale to opět jen svědčí o tom, s čím si tento pohled spojujeme. Pravda, u nás na Zemi diktátorské režimy (Maova Čína, dětské uniformy Hitlerjugend) občas nutí do uniformity, ale to přece neplatí i naopak. Uniformní vzhled (včetně cylindru) si Angličané spontánně zachovávají už několik století a žádný pitomec jim do maoistů nenadává, neboť by se okamžitě a navěky ztrapnil.

Pokud by nějaký trouba předhazoval Maovu Čínu i knihám Harryho Pottera, vzbudil by stejně útrpný úsměv, ačkoliv tam rovněž všichni nosí školní uniformy. Uniformy jsou totiž oblíbené nejen v Mao-ce-tungově Číně, ale nosí je i studenti nejen v Rusku, ale i ve Francii, Anglii a dokonce i v USA. Tvrzení, že uniformita Bardžanů má blízko k Maově Číně je tedy víceméně zlovolné a nesvědčí to o velké inteligenci.

Zamysleme se nad psychikou Bardžanů! Vyjde nám, že uniformita jejich oblékání vyplývá z jejich psychiky a je tedy nejen vysvětlitelná, ale velice pravděpodobná.

Bardžané jsou podle popisu starodávná kultura. A co víc, kultura vyznávající NENÁSILÍ. Připomínám, že to není tak nemožné, jak barbaři (podle sebe, jak jinak) posuzují. Gándhí přemohl bez násilí Anglii a kdyby se křesťanství uchovalo v podobě z prvopočátků, kdyby se Kristova učení nezmocnila instituce, která je šířila ohněm a mečem, měla by i Evropa a možná i svět naději být podobnější Bardžanům.

Velice rozšířený blud je, že války pomáhají technickému rozvoji. Dá se vystopovat, že opak je pravdou. Je sice pravda, že kosmické rakety s Gagarinem i Apollo jsou jen vedlejším produktem vývoje útočných balistických střel, ale většina válek znamenala uvržení světa o celá staletí zpět a největší vynálezy (Edison, parní stroj, lokomotiva, benzínový motor, letadla) byly učiněny v míru. Války pomohly vždycky jen oborům, které se dají rychle zneužít pro armádu. Svět bez násilí zřejmě nebude mít obrovské technologické skoky, dané honbou za stále vražednějšími zbraněmi, ale nebude mít ani pády, které války vyvolávají, takže si dovolím tvrdit, že celkově půjde nahoru rychleji.

Bardžanská společnost bude mít něco společného se stabilními, konzervativními společnostmi. Zkusme se podívat na psychiku jednotlivce. Bezohledná barbarská společnost to rozhodně není. Rvavá drzost, pokrytectví a snobské vychloubání u nich asi nebude mít místo. Oblekem tam nikdo nikoho neoslní, lidé se budou spíš pídit po vnitřních vlastnostech. Snaha vyniknout bude nejspíš zaměřená na to, něco opravdu dokázat, než na vnější fintivost. Pak by ale hon za prázdnou parádou nebyl vlastní ani ženám, natož mužům. Oblékání by bylo spíš účelové než vyzývavě extravagantní. Výrobně jednoduché oblečení jednoduchého střihu by pak znamenalo úspory a PROTO - ne kvůli nějakým rudým knížkám předsedy Maa (!), budou nejspíš Bardžané jednotně oblečení, tedy i včetně žen. Vyzývavé oblečení totiž svědčí spíš o vnitřní povrchnosti člověka, páni barbaři! Má ještě tato úvaha blízko k idiotům? Spíš považuji za nedovtipného toho, kdo se nedokáže zamyslet. No a kdo tohle není schopen pochopit, má opravdu slabou fantasii a tomu není pomoci.

Chytrému stačí napovědět.

Semerád 13.1.2006 19:01

A největší chuťovka nakonec!

(uveřejněná 3.3.2006 na Fóru nakladatelství Autobus)

AUTOR:

Jméno: Saurus Téma: Semerádi 3/3 v 23:18

id 20068

Uff, uff, koukám, že mám zpoždění jako hrom. Ale už je to konečně tady. Předem říkám jednu věc. Nikdo ať nečeká klasickou kritiku, není to ani recenze. Nemělo by smysl stručně vyprávět obsah Zoidée, když ji tu všichni četli. Nebo bývá zvykem recenzí hledat něco, zač autora pochválit. Udělat něco takového já, nikdo mi to stejně neuvěří. Všichni tu vědí, že si o panu SW myslím něco hodně ošklivého. Tak se s něčím takovým rozhodně nebudu zdržovat. Protože reakce pana SW na různé recenze ukazují na jeho absolutní neznalosti literární diskuze, tak se zastavím i u toho proč bývají jeho knihy nazývané slátaniny, proč uspávají, co to znamená, když kritik začne hovořit o jisté naivitě (to řeknu hned: kritik si myslí: "Autor je kretén!"-- takhle nějak se to řekne naplno). Bude to jenom takové malé povídání o jedné knize ze které se vyklubala příšerná nechutnost. Někde jsem to říkal už tenkrát, když tohle vyšlo. Napsat to někdo jiný, mohla Zoidée patřit do zlatého fondu naší sci-fi. Slušných nápadů je tam opravdu hodně. Pro dnešek jsem vybral prvá tři zvěrstva, kterých se autor dopustil.

ZOIDÉE KARASOVNA SEMERÁDOVÁ

Aneb, jak se nemá psát.

Je to už moc dávno, kdy jsem seděl v pracovně jednoho redaktora, který vyhledával nové talenty pro náš knižní trh. Byl jsem osobně svědkem, jak dokázal poznat špatnou knihu, snad i po čuchu. Skutečně poznal škvár pouhým prolistováním. Bez čtení. Pak jsme spolu vedli dlouhé debaty o vydávání knih, jak poznat spisovatele, když vám vstoupí do dveří a ještě ho nikdo nezná a samozřejmě i jak poznat celou tu nechutnou smečku psavců, která nic neumí a jenom stále otravuje. Víte co? Já si na takového redaktora teď zahraji.

Představte si tuto situaci. Jsem redaktor knižního nakladatelství. Mám v popisu práce vyhledávat nové knihy a autory, které bysme mohli vydávat. Vidím to asi takhle. Sedím za masivním psacím stolem, samozřejmě tmavý mahagon a jsem to já pověstný a zlý Saurus - dinosaurus. Do dveří mi vstupuje známý savec - psavec Semerád aby nabízel svou další pytlíkovskou příšernost. Uznejte, už jenom to je důvod pro špatnou náladu. Zase jenom savec! Ach jo, kdy už konečně přijde nějaký pořádný drak? Já na sobě samozřejmě nedávám nic znát a naopak hlasitě hlaholím "Dobrý den mistře, tak copak jste nám dnes přinesl? Určitě to stojí za to!". A v duchu už si připravuji výmluvu, jak je ediční plán plný a finanční situace napjatá. Zrovna teď to prostě nejde. Ale co dělat? I savce psavce je nutné odmítat jako kdyby to byl nositel nobelovy ceny za literaturu. Bohužel! Dnes mi savec přinesl knihu "Zoidée, dívka z planety Bardžá.".

Prvé co vidím je název knihy. A ouha, také je to hned prvá hrubá chyba. Obálka a tedy i název knihy jsou bránou do příběhu samého. Z názvu vyplývá, že je to příběh dívky Zoidée. Čekal bych tedy příběh nějaké mimozemšťanky, odněkud z vesmíru. A on je to příběh nějakého kosmonauta ze Země. Ta dívka je vlastně vedlejší postavou, bez většího vlivu. Je to jen takové křoví, aby se tam něco hýbalo. Takový fóglarovský rádce družiny.

Tuhle chybu pomalu dělá každý psavec. Skutečně mi není jasné proč si vymýšlejí názvy, které nenavozují děj. Proč by to nemohlo být třeba "Trosečník Vojta", "Průzkumník z planety Země", nebo "Jak jsme je potkali". Teď samozřejmě říkám, co mi slina na jazyk přinesla, ale už jenom tahle chyba stačí aby slavný savec vyletěl. Protože autor, který nedokáže pojmenovat správně svůj příběh za nic nestojí. Představte si situaci, kdy potenciální čtenář, třeba v Tescu (tam se Zoidée skutečně prodávala, nevím jak) vezme knihu do ruky. Čeká uvnitř ženskou a on je tam chlap. To je konečná, nekoupí to!

Druhé, na co se podívám je počet stran a počet temat, které kniha má. Můžeme to také nazvat řešené otázky, nebo třeba problémy. My už máme knihu, takže budeme počítat. Zoidée má 275 stran příběhu. Kolik má temat? Počítejte se mnou.

1. Mezihvězdný let Persea a jeho havárie.

2. Pobyt na planetě dinosaurů (kladně hodnotím, že né savců)

3. Kontakt s mimozemskou ženou.

4. Pobyt na planetě Bardžá.

5. Záchrana obyvatelstva planety po jaderné válce.

6. Návrat domů.

7. Zásah do stavu na naší planetě.

Nezdá se vám těch témat trochu moc na jednu knihu? Je jich hrozně moc. Už pouhé průměrování ukazuje, že ani jedno tema nemůže být napsáno jinak než povrchně. Každé z vyjmenovaných temat by samostatně vydalo na celou knihu. Přímo řečeno, je to přeplácané. To mělo být komerčně rozloženo na celou řadu knih. To je další vlastnost savčích psavců. Spisovatel vypráví příběh, psavec to hňácá všechno do sebe. Už nezapomenutelný Ludvík Souček tohle tepal. Ona literatura nestojí na místě. Tohle si autoři mohli dovolit v dobách, kdy čtenář byl poněkud nevzdělanější. To je tak polovina minulého století. Tenkrát byly znalosti čtenářů tak na úrovni dnešního desetiletého dítěte. Dnes? V dobách internetu, kabelové televize a všech možných informačních toků? O každém tematu v Zoidée toho i malé dítě ví více jak autor. Dnešní čtenář je daleko vzdělanější.

Tohle se projevovalo už v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Bohužel, Semerád si toho nějak nevšiml. Ani jedno z temat není napsáno tak, aby stálo za rozbor. Třeba právě zmíněný Ludva Souček na to tenkrát reagoval snížením počtu psaných temat a vlastně to stáhl až na jedno jediné tema v knize. Pak mohl jít do opravdové hloubky tematu. Mohl ho rozebrat až do detailů, kdy občas i odborníci žasli. Mezi náma, on se jim potichu smál. Dokonce začal kombinovat sci-fi a to co bysme dnes nazývali asi záhadologická literatura. Pak se čtenář opravdu nenudí. Menší množství temat dává spisovatelům větší prostor. Já jsem trochu nakoukl na to co píše dnes (Jupiterský duch) a musím konstatovat, že si to dodnes neuvědomil.

K dovršení všeho je do knihy přidána Rhyinkáa. To už je opravdu šílený úlet. Asi to z vás nikdo neví, ale Rhyinkáa do Zoidée vůbec nepatří. Tohle napsal Semerád jako samostatné dílko. Naprosto nechápu, proč byla tahle "blbost" do knihy přidána. Podívejte, aby kniha oslovila čtenáře musí reagovat na aktuální temata. Planeta zničená atomovou válkou byla tematem v dobách studené války. Tenkrát to čtenáře opravdu zajímalo. Dneska? Zoidée vyšla v roce 1999. Tzn. řadu let po studené válce. Vyšla v dobách, kdy už bylo jasné, že nic takového aktuálně nehrozí. Tedy to nikoho zrovna moc nezajímá. Pro dnešního čtenáře je to nudné uspávací tema, připomínající branou výchovu ve škole. Je to skoro padesát stránek uspávací nudy. Z knihy, která má cca 275 stránek děje? Skoro 20 procent knihy je nuda. Tohle tema tam vůbec nemělo být. Kdyby se autor více věnoval hloubce některého z temat, dosáhl by více. Takhle jenom uspává a nudí.

Jako třetí zvěrstvo jsem vybral jméno hlavního hrdiny. To se jako dračí redaktor budu také zajímat. U psavců se stává velice často, že použijí jméno, které už bylo v literatuře použito. Asi by vás zarazilo, kdyby se hlavní hrdina jmenoval třeba Vinetů, Conan nebo Kája Mařík, případně Barunka. Bohužel savec psavec Semerád si hrozně rád půjčuje jména od úspěšnějších kolegů. Jeho použití např. názvu "Válka s mloky..", nebo v jiné knize beze studu použil "přezdívku" Šeherezáda. Nebudu tohle laciné vykrádání raděj hodnotit. V Zoidée si ale naběhl neskutečným způsobem. Tady se mu to opravdu vymstilo. Příjmení Karas už použil jiný autor. Je to legendární a velice oblíbené dílo. Slavný "Cirkus Humberto". Tam se Karasové vyskytují dokonce ve třech generacích. Tak co tu máme cirkusáka, nebo kosmonauta? Vždy je třeba hledět na to, aby si čtenář nemohl hrdinu poplést s hrdinou jiného autora. Dodám slavnějšího autora. Použití příjmení KARAS je hloupost na entou. To už by byl snad únosnější ten Vinetů.

Jako pověstný redaktor Saurus - dinosaurus dál nepátrám. Savec psavec Semerád letí ze dveří. Jenom jsem knihu prolistoval a už je jasné, že je to zase špatně. Dnes jsem se zaměřil na taková tři zvěrstva, která jsou patrná i bez přečtení knihy. Pokud bude zájem, mohu se podívat na knihu i trochu podrobněji. Mnozí z vás možná píší, tak by vám možná pár rad neuškodilo. Myslím to byl pan Huan, kdo se ptal, zda bych nějakou knihu pana SW vydal. Vy byste měl chuť do něčeho takového cpát peníze?

A sakra, tohle je ale recenze! Ostrá jako břitva a jak výstižná!

Jenže když se nad ní někdo zamyslí, objeví hned několik čertových kopýtek.

Hned první (a dodám, nejpodstatnější) je skryto v úvodu. Ano, už v odstavci začínajícím "Představte si..." Kardinálním problémem je, že si vůbec nic představovat nemusíte. Jak vyplývá z jiných hlášek, pan anonym Saurus je skutečně zaměstnancem (pokud ne rovnou vlastníkem) konkurenčního nakladatelství. Tím by moje odpověď mohla končit, neboť recenze, napsaná v neprospěch konkurence, je a-priori zkorumpovaná až na půdu, patří mezi špinavé metody konkurenčního boje, o které by se měl zajímat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a kdyby pan redaktor Saurus nebyl zbabělý anonym, měl by podnět k tomuto úřadu velkou naději na úspěch. Přinejmenším by to pana korupčního redaktora Sauruse mrzelo finančně, ten úřad si libuje v hodně mastných pokutách.

O tom, zda se dá poznat škvár pouhým pohledem na psavce, psal už tuším Karel Čapek v krásné povídce o redakci, kam dlouho docházely typické obálky s literárními pokusy neznámého psavce, které redaktoři beze slova (a bez otevření) házeli do koše. Až pak jednoho napadlo obálku přece jen otevřít a obsah si přečíst. No a zděsil se, protože to bylo něco, nač by se žádný z těch redaktorů nezmohl. A ti pitomci to pořád házeli do koše! Totéž si proto myslím o redaktoru, který hodí do koše (cokoliv) aniž by to vůbec četl. No a protože jsem Zoidée nabízel pouze panu redaktorovi jménem Pistorius, vím aspoň, co si mám o něm myslet. Škoda, že je po smrti. Ale jak vidět, žáky má - prostě skvělé!

První, co panu Saurovi padne do oka, je tedy název knihy. Zoidée, dívka z planety Bardžá. A pak je to celé psané v ich-formě očima kosmonauta Vojty. Tady je vidět, že to pan redaktor četl leda v Pendolínu. Ono to je skutečně o Bardžanech a Zoidée je jejich reprezentantkou. Je to ale také o našem chápání jejich světa, o které se Vojta snaží, ale jde mu to jen pomalu.

Majerová kdysi napsala Havířskou baladu. Jejím hrdinou je havíř, který v celé třetí části nejen neřekne ani slovo, ale ani se takříkajíc neobjeví na scéně (celou třetí část totiž tvoří košatý monolog jeho ženy, pohled čistě z jejího hlediska, k redaktorce novin, která taky mlčí). (Ponechám rovněž stranou, že se mi Čapkova První parta zdála sympatičtější, ale o tom to není).

Naprosto stupidní (česky: hloupé jako vozembouch) názvy, které Saurus místo toho nabízí, je třeba opět brát z jeho hlediska: co nejvíc uškodit konkurenci. Nebo ne?

Na počet témat mám také jiný názor. Zoidée je součástí ságy. Sága na jedno jediné téma je vaření z vody. Ne že by to nešlo, ale není to ono. Podívejme se raději na zmíněného Součka, jak se s tím vypořádal on sám. Témata jeho románu Sluneční jezero jsou:

1. Meziplanetární let k Marsu a příhody na cestě.

2. Pobyt na Marsu (včetně setkání s jeho dravou faunou)

3. Kontakt s mimozemskými lidmi.

4. Pobyt mezi nimi v jejich prostředí (vesnici).

5. Záchrana obyvatelstva Marsu, kterým hrozí zkáza.

6. Návrat domů.

7. Příkoří, kterých se kosmonautům dostalo po návratu.

Teď cituji Sauruse: "Nezdá se vám těch témat trochu moc na jednu knihu? Je jich hrozně moc. Už pouhé průměrování ukazuje, že ani jedno tema nemůže být napsáno jinak než povrchně. Každé z vyjmenovaných temat by samostatně vydalo na celou knihu. Přímo řečeno, je to přeplácané. To mělo být komerčně rozloženo na celou řadu knih."

Nezdá se Vám, pane Saurusi, že se do Součka navážíte HODNĚ SPROSTĚ?

No, on to jistě na Součka nemyslel, že? Jenomže takové "hodnocení" se dá použít na cokoliv, i na Součka, snad s výjimkou opravdu jednoduchých příběhů typu Barbar Conan nebo Mark Stone. Jsou ale tyto jednoduché příběhy pokladnicí literatury? Nevím, nezdá se mi. Spíš mi vyvstává na mysli známé české úsloví: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Odsuzovat Zoidé za kapitolu Rhyinkáa je další příklad klacku na psa. Jak možná všichni vědí, Zoidée vyšla v roce 1999. Jenže napsaná byla kolem roku 1971 (nemohu za to, že jsem tenkrát díky zájmu StB psal do šuplíku). V diskuzi na conech jsem se zmínil, že Rhyinkáa jsem kdysi předtím napsal jako samostatný příběh. Jistě, ale to bylo v roce 1961. To jsem chodil na SVVŠ (gymnázium), je to už pětačtyřicet let! Ten příběh zapadl a zmizel. Nebyl ani moc dobrý, něco na úrovni Marka Stona a jeho "dohledu nad rozvojovými světy" a jeho hrdinou byl něco jako superman. Do Zoidée jsem to použil znovu (jako své vlastní téma) až o nějakých deset let později. Rhyinkáa není totiž tak nosný příběh, aby si zasluhoval vlastního Marka Stonea. Proti původnímu je překopaný, hrdina již není žádný Rambo ani Superman, zato je tam mnohem zajímavější reakce Bardžanů. Čtenář v Pendolínu si to nejspíš neuvědomí, ale je tam několik zlomových momentů: předně tam Bardžané souhlasí s trestem smrti pro skoro 200 rozumných bytostí (což je vzhledem k jejich povaze přímo úděsný zlom), za druhé začnou Vojtu konečně uznávat (do té doby byl pro ně možná zajímavým, nicméně jen barbarem). Za třetí tato proslulost přinese Vojtovi kontakt s obyvateli Uxu, ke kterým by se jinak asi nedostal. Je sice možné se u toho nudit, ale podmínkou je vypnout napájení šedé kůry mozkové, což Saurus (resp. i madame Dědková) rádi předvádějí a ještě se tím chlubí. Podotýkám, není čím.

Považovat Vojtu Karase za Mirka Dušína, jak napsala Dědková, je strašlivé plácnutí do vody, pokud to nechápeme jako úmyslnou sprosťárnu. Odsoudil snad Mirek Dušín někoho k smrti a sám to zpečetil (jako Vojta: odletem z klimaticky se hroutícího světa)?

Třetím "zvěrstvem" pro pana Sauruse je jméno hlavního hrdiny. Už pro to jméno by u něho psavec Semerád letěl! Vyčetl by tedy Saurus Čapkově Bílé nemoci jméno hlavního hrdiny doktora Galéna, což je jméno použité hodně dávno před Čapkem, navíc autory světově jistě proslulejšími a známějšími, totiž starými Řeky? Pokud by to udělal, projevil by se jako hňup. Na Semeráda si ale troufne, čímž nepřestane být menším. No, je to další klacek na psa, jak pan Saurus dokazuje každým druhým slovem. Semerád je vinen tím, že ho chci vyhodit! (viz bajka o vlku a beránkovi).

K tomu jen podotýkám, že Vojtěch Karas je skutečné jméno mého příbuzného. Jako kluk jel s kamarádem na prskoletu značky Pionýr, když je srazila služební Tatra 603 tajemníka jisté strany. Byla ve smyku a jela v protisměru, přesto se viníkům nic nestalo. Vojta Karas je tedy tichá připomínka neřádstva, na kterou žádný cenzor nemohl přijít! Pokud to nic neřekne čtenářům, nevadí, je to moje soukromá věc. Používat jména skutečných lidí ale není zakázané a čerta mi záleží na vyumělkovaných konstrukcích kdejakého pitomce, který pro své zdůvodnění, podobně jako klacku na psa, vyštrachá, že Karas (ovšem Václav, nepletu-li se) bylo jméno již někdy někým v úplně jiné situaci použité. Tak tedy, aby bylo těch zločinů víc, Pepek Horák z Jupiterského Ducha je jméno mého dnes již zemřelého spolužáka (čerta sejde na tom, že to používal i Julek Fučík ve své nesmrtelné Reportáži), učitel Randák snad dosud žije (a zaručeně nemá nic společného s toulavým hrdinou knihy "Pozdrav pánbůh, pane Randák"), Pavel Míča (viz Válka s mloky doktora Jaroše) zemřel v 5.třídě na tetanus a já jsem seděl po něm v lavici, kde zůstal jen nápis "Zde trpěl Pavel Míča". Viktorín Přibík z Kreša se sice nejmenoval Viktorín, ale jinak to byl skutečný člověk, doktor, ale také potomek pravého šlechtického rodu Přibíků a Rusín (dnes: Ukrajinec) doktor Alexijev z Andělského světa mi jako klukovi píchal injekce, Vávra se mnou chodil do školy - atd. Co je na těch jménech, u všech čertů, závadného? Naprosto nic! Saurusi, Saurusi, jste prostě kardinální blb!

Pověstný redaktor Saurus - dinosaurus ale dál nepátrá. Jenom knihu prolistoval a už je mu jasné, že je to zase špatně. Savec psavec Semerád letí ze dveří. No není Saurus Servít? Bohužel - není.

Pod dojmem sprosté špinavosti konkurenčního boje to dostává úplně jiný pohled. Saurus patří ke konkurenci. Může mi samozřejmě vyčíst, že i já jsem napsal několik recenzí na konkurenční autory. Bylo by to částečně pravdivé, napsal jsem jich víc. Ale pozor! Vždycky byly kladné. Co se mi nelíbilo, o tom prostě mlčím, nanejvýš si myslím své. Veřejně rozeberu jen to, co se mi líbí. Když konkurenci rytířsky (!) přiznám úspěch, není možné napadnout to jako křivárnu a korupci, jakou působí (a plným právem!) Saurusovy výblitky!

Co ještě? Kdo ví konečně o pohnutkách, které pana Sauruse vedly k této recenzi, může si jedině uplivnout. Pařez zůstane pařezem a darebák darebákem!

         Na závěr: případný souhlas nebo nesouhlas se dá napsat na diskusní fórum. Slušní diskutující jsou tam vítáni.

Seznam dalších recenzí:
Démon
Válka s mloky doktora Jaroše
Všechny ostatní