Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Doktor Badaš

Na pomníku obětem nacismu je ve vodňanském parku sto čtrnáct jmen. Mezi prvními jsou manželé Bernard a Pisea Badašovi, oba lékaři. Ji jsem neznal, ale na něho mám živé vzpomínky. Stal se naším „rodinným lékařem“ někdy počátkem třicátých let, krátce po příchodu do města. Nebyla tu tehdy poliklinika, specializovaní lékaři, ani rentgen a další zdravotnické pomůcky, dnes běžné. Zubní technik Kálal měl šlapací vrtačku a nechat si zaplombovat zub byl zážitek. Nicméně „rodinný“ vztah mezi lékařem a pacienty měl své přednosti. Lékař znal celkový zdravotní stav člověka, jeho povahu, poměry v rodině a my jsme zase pohlíželi na něho s důvěrou, prověřenou a ověřenou časem.

Jezdil k nám dříve na samotu starší doktor, už léty nerudný. Byly mi asi tři roky, možná, že ještě méně, a dostal jsem nějakou obvyklou dětskou nemoc, spalničky, zarděnky nebo něco podobného. Když mne pan doktor prohlížel, řval jsem jako tur. Ztratil nervy a ulevil si historickou větou, kterou mu pak rodiče, zvlášť maminka, nemohli odpustit: „Být to moje dítě, tak ho přerazím v kříži!“ Jistě to tak zle nemyslel a nikoho by v životě v kříži nepřerážel. U nás byl však naposledy.

Napříště se naši obraceli na nového lékaře, doktora Badaše. Příjemný pán s hezkým pohledem kávově hnědých očí, které měly vždy blízko od serióznosti k úsměvu. Jednou - to jsem již chodil do školy - mě prohlédl a konstatoval: záškrt. Zabořil jsem hlavu do polštářů a dal se do breku. „Pročpak tak pláčeš?“ „Že musím umřít.“ „Ale jdi, na záškrt se už neumírá. Sjedu do Vodňan, za chvilku jsem zpátky, dám ti injekci a za pár dní budeš zdráv jako rybička.“

Stalo se. A když jsem si přikryl ona kulatá místa, kam jsem spásonosnou injekci dostal, pan doktor připojil rutinní pokyn: „Teď lež a já se na tebe přijedu podívat.“ Už jsem měl náladu a dovolil jsem si žert. Přijde lékař k vousatému stařečkovi, který leží v posteli. „Co vám schází dědo?“ „Nic pane doktore, ale před léty jste řekl, abych ležel, až zase přijdete.“ Tak nějak jsem to pověděl, jak jsem to vyčetl v Kvítku. Pan doktor se zasmál a za pár dní mi vtip připomněl. Napadly hory sněhu a dostal se k nám, až když dole pod lesem projeli silnici. Nechal tam auto a hlubokými závějemi se probrodil do myslivny.

Moje neduhy nestály za řeč. S mojí o čtrnáct let starší sestrou to bylo horší. Kypěla zdravím - do dívčího věku, ale pak se projevily příznaky nemoci, tehdy nevyléčitelné. Doktor Badaš jí dával léky, ale hlavně naději a psychickou sílu k životu. Nebyla to jen „těšínská jablíčka“. Nemoc, vzhledem ke své povaze, závisela na duševní vyrovnanosti a odolnosti člověka. Když si doktor musel našít na kabát žlutou hvězdu a ustupovat z chodníku do jízdní dráhy před každým „árijcem“, když nastoupil onu strašnou cestu, jejíž resumé je vyjádřeno na pomníku v parku, Liduška ztratila morální oporu, v níž věřila. Zastřelila se.

Je to historie na šedesát let stará, ale doktor Badaš si vzpomínku zaslouží. Jeho chování k pacientu nebylo profesionální divadélko, ale vpravdě lidský poměr k člověku. Bohužel, společnost, znásilněná fašismem, se mu krutě odvděčila.

Na pomníku je sto čtrnáct jmen. Každé znamená člověka, provázaného desítkami vztahů s dalšími občany města, s dalšími lidmi. Rodiče byli pevně přesvědčeni, že kdyby nacisté doktora Badaše neodvlekli, Liduška žila.

Vodňanské noviny roč. XII. [č. 21] 2001 5. prosince [str. 5]

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: