Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Zoubek za mašinky

Nejdůležitější je pomýšlení na budoucnost, ale připomínky minulosti tomu nepřekážejí. Naopak. Dávají uvažování hlubší rozměr. Nemusí to být jen zážitky velikých historických postav nebo populárních herců. Život každého člověka je svým způsobem román. Drobná příhoda jak sněhová vločka má svou neopakovatelnou kresbu.

Sváťa Kupec mi vyprávěl o doktorce Badašové, vodňanské zubní lékařce. Odnaučila ho svérázným způsobem bát se zubní vrtačky.

Zmíněný instrument patří bezesporu k všeobecně oblíbeným zařízením. Máme-li jít k zubnímu lékaři, nemůžeme se dočkat a ze samé netrpělivosti se nám třesou kolena. Prožíváte to také tak? Jistě. To je běžné.

Sváťa jako kluk byl výjimka. Zub se mu kazil a bolel jako ostatním klukům, ale dostat ho k lékaři byla svízel. Jeden pokus u dentisty pana Kálala skončil neslavně. Nikoli malý Sváťa, ale robustní a zkušený zubař i se svou šlapací vrtačkou kapituloval. Ne hned, ale po chvíli, když byly jeho stříbřitě lesklé a antisepticky vyvařené nástroje rozmetány po ordinaci.

Věci se ujal táta. Vysoký impozantní muž, vlídný s podmanivým pohledem, člověk, působící sebejistým klidem a přirozenou autoritou. Při cestě do Prahy, matky měst, vzal jedenáctiletého Sváťu s sebou. Že to byl pro kluka svátek a jaký, to dnešní generace v tomhle stáří těžko pochopí. Vzpomínám si, co to znamenalo pro mne, když jsem se tam poprvé za války v patnácti letech dostal. Sváťa měl tuhle šanci o čtyři roky mladší.

Výlet měl ale háček. Na Václavském náměstí ho, kromě jiných dojmů, čekala ordinace vynikajícího zubního odborníka, tatínkova známého. Historie prý se neopakuje, ale tentokrát to bylo v podstatě stejné, jako u pana Kálala. Rozdíl byl v tom, že létaly modernější a dražší instrumenty a i ordinace byla prostornější, takže se trajektorie prodloužila. Na kapitulaci přistoupil v tomto případě specialista se zvučnějšími tituly a úctyhodnějším odborným renomé.

Ani tatínek už si nevěděl rady. Maminka to ještě zkusila, ale jen maně, mnoho naděje s tím nespojovala. Když seděla na křesle u paní doktorky Badašové, zmínila se jí o problému se synkem.

„Neházejí flintu do žita, paní Kupcová. Řeknou mi, jaké má váš chlapec záliby?“

Maminka zvedla oči. V pohledu mixtum compositum rezignace a naděje.

„Je blázen do mašinek.“

„Přivedou ho, paní Kupcová.“

Domluvili se. Maminka vzala Sváťu „s sebou“ do čekárny, paní doktorka „náhodou“ vyšla.

„Není on Kupců?“

Sváťa nesměle muk.

„On prý má rád mašinky.“

Druhé muknutí.

„Mám zajímavé, elektrické. Nechtěl by se podívat?“ prohodila jen tak mimochodem a jako by v příští chvíli myslela na něco jiného.

Sváťa zbystřil a zavrtěl se na lavici. Překročil práh ordinace. Zápasil v něm zájem s obavou. Měl už zkušenost a pochopil, že nejde o mašinky na výrobu vanilkové zmrzliny. Paní doktorka vykládala o jednotlivých přístrojích zajímavě a na některé si mohl sáhnout. Za chvíli se - světe div se - posadil dobrovolně do křesla. Získal k té sympatické paní doktorce důvěru a souhlasil, že mašinku zkusí.

Mašinku přežil, zubních doktorů se napříště bál už jen „v normě“. Kdo nepřežil, byla paní doktorka. Nejprve jí nacisté znemožnili dotýkat se árijských zubů a pak ji s ostatními Židy, včetně manžela, odvezli do koncentračního tábora a umučili. Jen jméno na pomníku obětem nacismu a pomalu uvadající vzpomínka na šlechetného člověka po ní zůstaly.

Vodňanské noviny roč. XIII. [č. 8] 2002 23. dubna [str. 8]

 


Zpět Obsah Dále

05.06.2018 22:20