Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Žebrák nebo Knulp?

Bylo parné odpoledne. Vypravili jsme se k Blanici Pod Šverpán. Tehdy tam ještě nestálo bohaté rekreační stavení, které už mezitím prodělalo několik proměn. Šťavnatě zelený palouk byl od cesty zastíněn jívovými keři a mělká řeka obtékala ostrůvek z písku a oblázků. Božský klid, ani živáčka.

A přece - až teď jsme si všimli, že v houšti větví je jakási podivná vlajkosláva. Jako když velká voda rozvěsí potrhané oblečení. Mezi tím se cosi pohnulo. Na tatínkovu výzvu se neochotně objevila nahatá postava starce. Nebyla vlastně ani tak docela nahá, bezmála do pasu jí sahal špinavě bílý plnovous.

Za léta po kraji známý tulák. Měl dnes velké prádlo. Protože mu chyběla rezervní souprava, čekal, až mu sluníčko garderobu vysuší.

Zastavoval se u nás v myslivně skoro pravidelně. Od jara do podzimu se držel latinské zásady „Omnia mea mecum porto - vše, co mám, nosím s sebou“. Nebylo toho moc, ale přece jen působilo nezvykle, když se uprostřed léta pohyboval jako chodící sklad obnošeného textilu, zavřený tlustým zimníkem. K jeho výbavě patřil hubený ruksak, u kterého občas cinkl o přezky hliníkový hrnek. Opíral se o strach vzbuzující sukovici.

Nebyl zlý. Mnoho toho nenamluvil. Vzal zavděk zbytky jídla nebo hrncem bílé kávy s krajícem chleba, sedl si na schod u domu a pomalu a důkladně žvýkal. Mnoho zubů mu při tom asi nepřekáželo. Při každém stisknutí dásní se mu brada s mocným plnovousem zdvihla do vodorovné polohy.

Lákal vždycky mou zvědavost, ale neměl rád, když si ho někdo moc prohlížel. Nevrle zabručel a já jsem se raději klidil. Přece jen jsem se ho trochu bál. Zvlášť když jsem ho potkal o samotě cestou ze školy.

Jednou jsme se s ním střetli před Pražákem u Jírů chalupy. Šla nás celá banda. Někteří kluci na něho začali pokřikovat rýmovačky a peprné tituly. Nevšímal si toho, za léta mu narostla proti lidským urážkám tlustá kůže. Pak ale ho některý osmělený uličník uhodil kamenem do zad. Tenkrát jsem ho poprvé a naposled viděl rozzlobeného, snad možno říci zuřivého. Tlupa kluků se rozběhla do polí a on za nimi. Bylo s podivem, jaký výkon ten stařec ještě podal. Honička pokračovala až kamsi k hornímu Pražáku. Já jsem zatím jako hodný chlapeček došel s klubkem děvčat do vsi. Teď mi ale nastaly hořké chvíle. Zbývající kilometr k myslivně jsem šel už sám. Nepřestal jsem se ohlížet a rozhlížet, zda se neobjeví postava se sukovicí. Jak budu dokazovat, že k těm uličníkům nepatřím? Dobře to dopadlo.

Kolovaly o tom člověku pomluvy. Prý když dostane suchý chleba, hodí ho selce na hlavu. Peníze utratí za kořalku. O té kořalce to nebyla tak docela nepravda. Sám jsem viděl, jak stál v krámu u Muchlů v koutě a ucucával ze skleničky zelenou kontušovku. Bylo na tom něco divného, že si chtěl na chvilku osladit rmutný život?

V zimě zmizel. Ve stohu už přespávat nemohl, to by zmrzl. Tak se asi uchýlil do své „domovské obce“. Tam mu dali do chatrné pastoušky trochu dříví a po chalupách ho krmili, aby neumřel hlady a obec mu nemusela platit pohřeb. Ke kousku žvance mu bohatě přidávali výčitky, jak je přijde, darmožrout, draho. Nebylo divu, že s prvními jarními paprsky opouštěl své dobrodince a vydával se na novou potulku.

Německý autor Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, napsal příběh o tuláku Knulpovi. Miloval volnost a přírodu. Nechtěl do špitálu a do konce života bloudil krajem, který měl rád.

V tom našem starci jsme viděli jen žebráka. Někteří s odsudkem, druzí se soucitem. Nebyl však také tak trochu Knulp? Nemá náš kraj vody a lesů v sobě kouzlo, jež působí i na člověka, který to neumí vyjádřit?

Vodňanské noviny roč. XIII. [č. 3] 2002 12. února [str. 9]

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: