Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Hlas tura a dětské srdce

Až do myslivny zaléhal často z lesních dálek zpěv. Nebyly to dobové písničky, patřící k populárním filmům, ani operní árie. Spíše něco jako chorál. A slova? Poetické, romantické texty se rodily, měnily a neopakovaly. Jako když mongolský arat sedí na koni, obhlíží dálavy, kde se pasou jeho býci, koně, velbloudi a jaci a zpívá si na vlastní notu o tom, co vidí a cítí.

Evžen Sequardt nejezdil na koni a nepásl stáda. Mám ho v paměti jako pomenšího, trochu zavalitějšího, s kulatou jasnou tváří. Na hlavě černý širák á la Karel Hynek Mácha a pod krkem velikou mašli z červené stuhy. Z čeho byl živ nevím. Žil s bratry v domku pod vodňanskou farou. Měli obchod s klobouky. Nebyly to právě poslední výkřiky módy a tak si tam zákazníci dvéře nepodávali. Matně se mi zdá, že měli také něco jako trafiku. Tím už si nejsem jist. O kloboucích to vím jistě, protože jsem jeden v dětství utrpěl a stálo mne hodně námahy, abych se mu ubránil a nemusel v něm jít do školy.

Evžen si mnoho starostí s pozemskou hmotnou existencí nedělal. Alespoň to nebylo patrné. Žil ve světě snů. Příroda pro něho byla zabydlena praslovanskými bájnými postavami a jejich pohanskými božstvy. Bylo to pozoruhodné alespoň ze dvou důvodů. Jednak on sám měl francouzské předky. Nepamatuji si už, zda ve Vodňanech zakotvil emigrant, kterého sem zavál vichr revoluce, nebo restaurace monarchie, anebo raněný voják z Napoleonova tažení. A kromě toho okupační nacistická mytologie s walhallou a s koncentračními tábory a gestapem nebyla nakloněna básním o praslovanské minulosti našich končin - jak to Sequardt vyjádřil ve své básnické sbírce „Zpěvy od Blanice“.

Dostal jsem od něho tuhle knihu s dlouhým věnováním. Měl ve zvyku napsat na levém okraji papíru shora dolů velikými písmeny základní myšlenku nebo jméno, a od každého písmene pak začínal řádek volného verše.

Dělil nás rozdíl několika generací. Já jsem okolo svých patnácti let žil pubertální láskou k poesii, a jemu byla životním osudem.

Jednou mi vyprávěl, jak k tomu došlo. Byl to příběh velmi romantický, ale nemohu dát ruku do ohně, že se všechno právě tak seběhlo.

Jako mladík měl ve městě lásku. Naivní krásná dívenka. Chodili spolu jako ve snách a vodili se za ruce. Přijel na prázdniny místní Don Juan, okouzlující a zkušený. Děvčeti popletl hlavu a krátil si jejím opojením dlouhou chvíli. Evženovi se svět propadl. Opatřil si pistoli a čekal na nádraží, když se měl svůdce vracet do Prahy na studia. Vysokého, urostlého krasavce provázela až na stupátka vlaku láskou očarovaná dívenka. Její loučení vyjadřovalo tolik něhy a citu, že Evžen nebyl s to najít v sobě dost krutosti, aby soka zabil. Jako někteří lidé utápějí žal v alkoholu, on nalezl spasení v poesii. Stala se mu opiem i smyslem života.

Nevím, jaký byl jeho další osud po krátkém čase našeho seznámení. Neznám ani jeho základní životní údaje. Ale vzpomínka na tohoto zvláštního „barda“, jako by zapomenutého z dob herderovského romantismu, mi utkvěla a vážím si jí.

Vodňanské noviny roč. XII. [č. 19] 2001 7. listopadu [str. 5]

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: