Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Don Juan v zeleném

Není vždycky lehké poznat, kdo je lovec a kdo úlovek. Ne na mysliveckém výřadu, ale při lovech s lukem Amorovým. Pánové, zvlášť ti mladí triumfují, když prolomí zábrany v náručí něžného pohlaví. Když seznají, že uvázli v tenatech, už „těžké je čeho měniti“ - jak zpívá Kecal v Prodané nevěstě. Láska je někdy hra šalebná. Zvlášť, když se za ni vydávají věci, které mají s city málo společného.

Znal jsem mládence, který si udělal z lovu ženských srdcí a nejen srdcí, zábavný sport. Jeho životní dráhu lemovala zklamaná a nešťastná děvčata jak na kříže přibití Spartakovci římskou silnici Via Apia. Možná, že některá starší čtenářka si po přečtení tohohle medailónku povzdechne.

Stal se lesním praktikantem, když mu bylo okolo šestnácti. Teklo mu ještě mléko po bradě a už se pyšnil uměním svůdce. Dělal, co bylo v jeho silách, aby pochybný věhlas zas a znovu potvrdil.

Připomínal v téhle ctižádosti věhlasného španělského Dona Juana, ale v mnohém se lišil. Soubojům se opatrně vyhýbal, i když nešlo o kordy, ale jen o pár facek. Nikoho nezabil, kromě domácí drůbeže a vánočního kapra. Komturovi manželku nesvedl a na hrobce se mu nepoškleboval. Proto také neskončil rozdrcen kamennou pěstí, ale docela jinak. Nebyl ze Sevilly, ale z hezké vesnice na Vodňansku. Jeho pravé jméno raději neprozradím. Říkejme mu třeba Lukáš.

Nebyl jediný šampión tohoto druhu, kterého jsem v životě potkal. Zpravidla to bývají muži, přiskřípnutí nějakým komplexem. Úspěchem pod ženskou sukní si léčí mindráky z nevalné postavy, nudné povahy, ubohého IQ. Lukáš do této sorty nepatřil.

Byl velice hezký. Štíhlý, urostlý, příjemné tváře. Věčně veselý a srdečný. Smích odhaloval zuby vzácné bělosti, jež připomíná slonovinu a čerstvě napadlý sníh. Nebyl z kategorie krasavců, kteří okouzlují jen pokud mlčí. Byl bystrý a vtipný. Jeho chůze a každý pohyb prozrazovaly živý temperament. Když se všechny tyhle dary od pánaboha oblékly do slušivé lesnické uniformy, nebylo divu, že se děvčata, ale i leckterá paní v letech ohlédly a alespoň myšlenkou zhřešily.

Lukáš nebyl žádný - jak se říkalo - libový frajer. Byl pracovitý a ochotně pomohl i babce s trakařem chrastí a nůší trávy. Neměla ho ráda jen děvčata. Byl oblíbený i mezi dřevaři, mezi povozníky, kterým vydával dříví. Lidé ho rádi potkali a vyměnili s ním pár slov, zažertovali. Nikoho neurazil.

Nebyl bez kazů. Snad i proto, že brzy ztratil otce a maminka byla veliká dobračka. Lukášek, i když ji už o hlavu přerostl, byl stále její miláček a chlouba.

K jeho nectnostem patřily karty. Lákaly ho hazardní hry. Byl přeborníkem v „oku“. Pochlubil se mi, že uhodne poslepu každou kartu ze zamíchaného paklíku. Dokázal to. Jak? Karty měly drobounké vpichy jehlou, každou na jiném místě. Znamení byla tak jemná, že je protihráč nepostřehl, i když měl karty v ruce. To už nebyla nevinná klukovina. Hrál v hospodě a o peníze.

Ani střídání děvčat nebylo nic ušlechtilého. Lidé se tím sice bavili, ale postižené osůbky prožívaly po pár dnech sladkého snu trpké rozčarování a hořké zklamání. Když užíval s holkami, které měly přelétavou povahu jako on, vem‘ to nešť. Když ale vyprávěl do podrobností, jak dobýval panenskou pevnost okouzlené husičky, z níž si udělal dobrý den, bylo to surové a zlé. Předváděl sbírku intimního dámského prádla - za války, kdy každý kousek textilu byl jen na „šatenky“.

Byl jsem právě ve stáří, kdy pro mne byly všechny tyhle záležitosti třináctá komnata plná tajemství a lákavá. Lukáš ve mně našel vděčného posluchače a ochotně mne poučoval. Nejen slovy, ale i názorně. Ukryl mne v lese, kde měl schůzku s pražáckou krasavicí a demonstroval to, co současné špelunky nabízejí jako „živý sex“.

Musím se přiznat, že to mé očekávání zklamalo. Bylo to asi tak okouzlující, jako pohled na hrátky kohouta se slepicí. Námluvy býka na pastvě ve Vodňanských Horách, nebo polodivokého hřebce v mongolské stepi vyjadřují více živelné krásy a horoucí vášně. Trvalo ještě nějaký čas, než jsem pochopil, že takovéhle věci nejsou na podívanou. Že to jsou nejkrásnější chvíle jen tenkrát, když se lidé mají opravdu rádi. A pak je milování krásné pro ně a ne pro špehující.

Historie sexuálního přeborníka měla kupodivu šťastný konec. Ne, že bych chtěl vyprávění zaonačit tak, abych si získal sympatie čtenářů a zvláště čtenářek. Život sám si našel řešení. Nebo spustily Boží mlýny?

Lukáš, v lovu na milenky „rozjetý“, se pochlubil novou trofejí. Vylíčil první schůzku, ještě nevinnou. Jak měl ve zvyku, do všech podrobností popsal postupně i další události. Cynicky se ušklíbl jak se do něho naivka zamilovala. Ještě si s ní trochu užije.

Věru, že užil. Až do zlaté svatby. Naivka rozpáleného kohouta uklidnila a bujné peří mu srovnala. Náramně se divil, co se s ním děje, když se on, odborník v ženském prádle, poprvé a nečekaně zamiloval. Kdo byl lovec a kdo ulovený? V tomhle případě to dopadlo dobře pro oba.

2004 17. října

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: