Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Honorace

Lépe být první v provincii, než prostřední v Římě - řekl si bohatý a úspěšný advokát (ta dvě adjektiva jsou u tohoto povolání synonyma) a zakotvil v menším městě na jihu Čech. Spustil zde kotvu, ale s lidmi se sžít nespěchal. Něco podobného, jako když komodor James Cook přistál na Novém Zélandu.

Vyhlášený soudní případ, který ve své době plnil první stránky novin, naplnil jeho bankovní konto. Peníze dělají peníze a tak měl doktor Kohout vystaráno. Už se nemusel pachtit za lukrativními procesy. Bohatí sudiči mu nosili peníze sami a byli šťastní, když je neodmítl.

Ještě jedna menší aféra se vepsala do jeho života. Nešlo o kolosální podvod, o vraždu, ani o milionové dědictví. Jen o rozvod. Hájil ženu. Kromě palmáre získal její ruku. Tak bylo městečko bohatší o krasavici ve středních letech a malého Petříka.

Spuštění kotvy v maloměstském přístavu neohlásil dělový výstřel, ale bez ohlasu nebylo. Smělý pasát zvedal klobouky. Na tichém předměstí vyrostla vila s bohatou zahradou. Do suterénu se nastěhoval domovník a zahradník v jedné osobě. Jeho paní byla zdatná kuchařka, služka, pokojská, servírka a chůva. Oba manželé si na zaměstnání nestěžovali. Práce měli dost, ale pan doktor a paní doktorová se k sekýrování nesnížili. Bydlení slušné, plat také nebyl zlý. Stravovali se ze zbytků bohatého stolu a oblékali ze šatníku, kam panstvo odkládalo věci ne proto, že byly staré a onošené, ale že po sezóně vyšly z módy.

Doktorovi Kohoutovi se pohybovali městem jako bytosti z jiné planety. Vnímali jen pár postav z místní smetánky. Pana prokurátora, jeho paní a jejího domácího přítele, rovněž právníka. Pana drogistu a mladého šaramantního kaplana. Pro toho měla milostivá paní zvláštní slabost. Asi proto, že pocházela z rodiny, spjaté s vysokým klérem. Protože velebníček neslynul právě pověstí stoupence celibátu, po městě se leccos šuškalo. Místní drbny se marně pokoušely získat informace z první ruky od domovnice. Ta nebyla tak naivní, aby riskovala dobré bydlo.

Pan doktor párkrát v týdnu projel autem několik stovek metrů do kanceláře na náměstí, k soudu a trochu dál za město s rodinou do přírody. Zřídka se po kočičích hlavách ulic prošel pěšky. Před lety po úraze mu ortopedické celebrity nahradily kus kosti v holeni slonovinou. Tak dovedně, že mu to dovolilo lyžovat pravidelně v Alpách. V létě se celá rodina koupala a slunila u moře v Itálii. Tohle bylo pro maloměsto ve třicátých letech novum.

Časem si doktorovi vytvořili základnu také v myslivně. Své zorné pole rozšířili o rodinu lesního. Měli smysl pro kouzlo přírody. Rádi se potulovali lesy. Vyspravená holeň panu doktorovi nepřekážela. Lesní cesty jsou měkké a krásy přírody dají zapomenout na špetku nepohodlí.

Návštěvami v myslivně trpěl jen lesních Mirek. Musel si hrát s rozmazleným Petříkem. Když zpozoroval přijíždějící auto včas, nečekal na obligátní tabulku čokolády nebo kornout nugátu a rychle mizel zadními vraty v lese.

Doktorovi měli pro jeho dezerci pochopení. I když byl Petříček jejich láska, chlouba a střed světa, nebyli tak zaujatí, aby neviděli, že nadměrnou péči o něho kapičku přehnali. Lesních Mirek se jim líbil a rádi by viděli, kdyby Petříčka trochu „nakazil“. Nebyl sice vždycky pečlivě upravený a dost jemný, sem tam použil i výraz, který by od Petříka neradi slyšeli. Byl ale plný života a náramně zdravý, v přírodě jako doma a pro každé odřené koleno nebrečel.

Zvali Mirka do vily na obědy. Bylo to příjemnější, než trávit polední přestávku ve škole nebo po ulicích a živit se rohlíky. Nabízely se tu i věci lákavější, než znamenitá krmě. Paní doktorová snadno poznala chlapcovy záliby a citlivě je rozehrávala. Vzdělané dámě byla literatura a poezie blízká. Obědy se měnily v kulturní dýchánky. Doporučila Mirkovi, co by si měl vypůjčit a přečíst, ale nic mu nevnucovala. Nabídla dvě tři věci, aby měl pocit vlastní volby. Mirek měl do té doby vyhraněný, ale značně úzký okruh oblíbených autorů. Inteligentní paní mu dávala nahlédnout do větší šíře. Přicházel pomalu na chuť Fráňu Šrámkovi, Petru Bezručovi, i mnohem těžšímu Goethovi, Schillerovi a Heinemu.

Paní měla na vzdělávání Mirka určitý vlastní zájem. Přála si, aby zaujetí pro četbu a verše se přeneslo touhle cestou na Petříka. Každý z obou hochů byl však jinak založen, a v odlišném stadiu vývoje. Zatímco Mirek vstupoval do puberty, Petr byl ještě dítě. Kromě toho Mirek vyrůstal v prostředí, kde měla kniha vysokou autoritu. Co se také dalo za dlouhých večerů kromě četby v myslivně u petrolejky dělat. V bohaté rodině doktorových bylo víc příležitostí k rozptýlení.

K lidskému profilu paní doktorové patřil ještě jeden rys. (Tituluji ji paní doktorová, i když žádné akademické vzdělání neměla. Přenášet hodnosti manželů na manželky patřilo ke koloritu doby.) Byla prototypem moderní dámy velkého světa, i když žila na maloměstě. Nebo se o zdání tím horlivěji snažila. K takovému imidž patřila erotická Libertas. Přísná manželská věrnost byla šosáckým přežitkem. Domácí přítel byl v tzv. lepších kruzích přijatelnou a standardní formou polygamie. Manžel hrál s milencem ženy komedii kamarádství. Jako revanš měl nárok na své avantýry. Pan doktor už na ně nebyl žhavý.

S paní doktorovou to asi tak jednoduché nebylo. Působil přirozený temperament i jistý věkový rozdíl s manželem. Za domácího přítele by se snad mohl považovat pan lesní, ale ten nebyl pro takovou úlohu dost moderní. Připomínal spíš platonického kavalíra minulých věků. Jeho sympatie k půvabné dámě nalézaly výraz v loveckých trofejích, jimiž kuchyni ve vile zásoboval. K sexu měly tyto projevy daleko. Krasavice si s tím těžkou hlavu nedělala. Ostatně pečený bažant a srnčí kýta na smetaně také nebyly k zahození.

Jednou se praktikant, který expedoval do vily ušatý lovecký dar vrátil s roztěkaným pohledem. Co vyvedlo švarného mládence z míry? Avantýry s děvčaty nebyly pro něho terra inkognita - země neznámá. S vysoce postavenými dámami ovšem zkušenosti neměl a život ho zaskočil.

Nic zlého netuše došel k vile, zazvonil a zkusil stisknout kliku. Nebylo zamčeno. Vešel do domu a tu mu krásná paní doktorová spěchala v rozkošném růžovém župánku vstříc. Co čert nechtěl udělala chybný krok. Vysoký kramflíček se zvrtl a nešťastná žena sjela s posledních schodů. Župánek se rozlétl a pod ním nic od textilu nebylo. Mládenec zíral na všechen půvab, který pánbůh tak zdařile stvořil. Chvíli mu trvalo, než se z nevšední podívané vzpamatoval a chopil se napřažené ruky, aby nešťastné osobě pomohl na nohy.

Dlouho mu vrtalo hlavou, zda onen malebný pád byl dílem nešťastné náhody, či záludným útokem na jeho mužské já. Přeptat se bylo těžké. Čekat, že se taková příležitost naskytne ještě jednou, až bude lépe připravený? Romantický zážitek mu zůstal věčnou hádankou. V náruči méně složitých lásek si představoval, co snad tehdy mohlo být, leč nebylo. Myslím ale, že se přeceňoval. Cožpak by taková hezká paní, kdyby o to stála, nedokázala položit lávku přes mladíkovy rozpaky příjemnějším způsobem, než za cenu bolavých modřin na něžném pozadí?

24. 12. 2004

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: