Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Román obyčejného člověka

Potkáte na návsi bábu. Stářím obtloustlá, šourá oteklé nohy v oťapaných pantoflích. Vybledlé šaty pozakryté zástěrou. Šátek na babku, stažený do očí.

Platí i tady, že život každého člověka je román? To snad ne. Nu, zkusme to. Vezmeme křišťálovou kouli a podíváme se.

Ještě na počátku války byly rodina pohodová. Menší sedlák, bohatý na potomstvo. Nejen co do počtu, ale i co do pracovitosti a pořádku. Při práci v hospodářství se všichni ještě vyučili řemeslu. I děvčata. Bláža byly švadlena.

Říkává se, že není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka. V téhle vsi pěnila lidem krev jedna selka. Anonymní dopisy, pomluvy, poštívání jedněch proti druhým. Ani vlastního bratra nešanovala.

Nacistická okupace jí přišla jako na zavolanou. Konečně se mohla dostat sousedům na kobylku. Našla papír, namočila péro a pustila se do vypočítávání. Ten a ten vozí tajně obilí do toho a toho mlýna. Místo aby všechno, co je nad normu pro rodinu, odevzdali, melou na černo. Tak. Tentokrát to nebyl anonym, ale udání na četnickou stanici.

Bylo z toho vyšetřování, ale vodňanští četníci to nebrali příliš vážně. Právě tak okresní soud. Za nějaký čas se ale do věci vložila německá hospodářská kontrola, gestapo a nacističtí soudci. Měli nemilosrdná měřítka. Rozsudky znamenaly léta vězení. Mlynář a několik hospodářů kriminál nepřežili. Mezi nešťastníky byl i Blážin otec.

Protože jedno neštěstí nechodívá samo, roznemohla se matka a choroba ji pro zbytek života připoutala na lůžko. Do třetice všeho zlého starosta poslal devatenáctiletou Blážu „do rajchu“. Totální nasazení. Splnil tím obecní kontingent. Vybral si právě ji protože se nemusel dohadovat s rodiči. Z protestu sourozenců si mnoho nedělal.

Děvče ze vsi, nezkušené, bezbranné bylo ze dne na den vrženo do kadlubu válečné Evropy. Muniční továrna v Kasselu byla trvale předmětem zájmu spojeneckých bombardérů. Občas ve dne, ale častěj v noci utíkalo pestré společenství nejrůznějších národností do krytů, a později po zkušenostech raději do polí. Nevyspalí, hladoví mladí lidé se potáceli slabostí nad stroji. Těžké úrazy byly na bíle dni. Když nešťastníka odnášeli, někdy mu zdraví záviděli.

Jedinou světlou chvilkou pro Blážu bylo, když přišel balík z domova. Než stačila přečíst dopis, na který se nejvíc těšila, z bucht a pečeně byla polovina pryč.

Hlad trápil všechny, ale nejvíc zkusili váleční zajatci, zvlášť sovětští. Pracovali v oddělené čísti závodu. Kdo byl přistižen, že se jim pokoušel podstrčit drobet jídla, byl krutě trestán. Ani ostatní zajatci, Francouzi, Belgičané na tom nebyli růžově. Bláža jim četla s očí hlad po kusu žvance a vlastní sousto jí hořklo v krku.

Kus bábovky, na které byla čitelná ruka starší sestry, se stala chodníčkem k první lásce. Bláža z útrpnosti nabídla kousek vychrtlému, zuboženému Valonovi. Mladík byl hladový, ale styděl se popadnout jídlo a otočit se k děvčeti zády. Snažil se promluvit pár slov v mezích bídné němčiny, kterou tu pochytil. Bláža trochu rozuměla, něco si domyslela.

V nevlídné atmosféře dílen a ubytovny trpělo děvče zoufalou prázdnotou. Belgický chlapec na tom nebyl lépe. Oba si brzy uvědomili, že jeden druhého hledá pohledem v hale, ve sklepě a v polích při leteckém poplachu. Čím dál milejší jim byly chvilky, kdy mohli být vzájemně nablízku. Bylo jim spolu dobře i beze slov. Láska si dovedla najít svůj chodníček, od nepaměti vyšlapaný bezpočtem generací. Ani zlé podmínky otrocké práce tomu nedokázaly zabránit. Spíš násobily touhu po špetce lidského tepla. Surovosti nacistických pohunků stupňovaly potřebu něžného pohlazení.

Pierrova láska byla opravdová a nezištná. Díky vlivu rodiny získal možnost vrátit se domů. Snažil se, aby byla propuštěna z robotárny i Bláža. Válka už překročila svůj zenit a z kasselských továren trčely trosky. Blážina matka byla těžce nemocná a hospodářství doma trpělo nedostatkem pracovních sil. Tak nějak vypadaly okolnosti a argumenty, které Bláže umožnily návrat domů. S Pierrem se rozloučili a už se nikdy nepotkali.

Doma. Bylo to jako probuzení z ošklivého snu. Rodina, i když bez otce a s chorobnou matkou, byla ráj proti otrockému živobytí v Německu. I vzpomínka na první lásku byla jako sen, i když krásný.

Srdíčko jednadvacetiletého děvčete se dlouho s pouhou vzpomínkou nespokojilo. Objevil se nápadník. Selský synek o hodně starší, věcný a praktický. Rozšafně uvažoval a rozkládal o sňatku. Pro Blážu, která právě okusila radosti volného života, byl svou seriózností nudný.

Padl jí do oka mládenec, usedlého nápadníka pravý opak. Nebyl starší, ale naopak o několik let mladší. Student, mnoho četl, byl zábavný, skládal jí verše. Sportovec, měl pěknou postavu. Soka tituloval hanlivou přezdívkou „chroustačka“.

Bláža se dlouho nerozmýšlela. Nechala se vést citem. Měla jen strach, aby se jí Kamil - tak budeme studenta jmenovat - brzy nenabažil. Umínila si, že mu nedá rychle a lacino, po čem hoši u děvčete prahnou. Tančili spolu, jezdili na výlety, chodili do kina. Bylo po válce, všechny zábavy měly kouzlo novoty a sbližovaly je navzájem.

Jednou na procházce v lesíku se Kamil posadil na pasece, kde se otevíral hezký pohled do kraje. Vyzval Blážu, aby si sedla vedle něj. Měla asi s podobnou výzvou své zkušenosti a dala mu facku. Udiveně na ni zíral a chvíli mu trvalo, než pochopil, čím si hrubost vysloužil.

Týdny a měsíce ubíhaly a Bláža usoudila, že už zdrženlivosti bylo dost. Teď zase Kamil projevoval víc cudnosti, než se jí zamlouvalo. Měla už určité zážitky, ale ne takové, aby dovedla dovést mládence, kam bylo potřebí. S obavou sledovala, jak kolem něho krouží pár místních milovnic.

Pevně se rozhodla. Na schůzku na břehu rybníka v polích přišla v hezkých letních šatech s rozepnutými knoflíčky tam, kde se nabízel kouzelný pohled na hluboký záliv mezi ňadry. Hlupák Kamil nepochopil, co se mu nabízí. Ani mu nedošlo, proč Bláža nechce jít na tancovačku, jak měli domluveno a vodí ho odlehlými lesními kouty.

Padla do mechu a dala se do pláče. Co si má s tím nekňubou počít? Měla ho ráda. Nechtěla si přiznat, že si jeho nemístnou zdrženlivost zavinila sama. Zvykl si vnímat její něhu spíš jako projev mateřství. Věkový rozdíl tomu napomáhal.

Ještě nějaký čas se mezi nimi střídaly rozmíšky, rozchody a smiřování. Starší sestra Bláže radila, aby to s tím protivou skončila. Známost s mladším chlapcem jí nedělala dobrou reputaci. Když odešel na studie, jalový románek doklopýtal.

Bláža zůstávala dlouho svobodná. Ne že by o ni nebyl zájem, spíš naopak. Známosti se střídaly příliš rychle. Vyrostla už z let, kdy láska poroučí rozumu. Její požadavky na trvalého životního druha představovaly příliš řídké síto, kterým mnozí propadali.

Když se konečně rozhodla provdat, bylo to už po třicítce. Našel se konečně muž oněch vzácných kvalit o jakých snila? Nebo se spíš polekala hrozby staropanenství? Mezi lidmi se o takových případech říkává: Vybírala, až přebrala.

Zaslechl jsem náhodou úryvek rozhovoru dvou venkovských tetek: „...a kupoval třicet čtvrtek másla. Ptám se: ,A na co to potřebuješ?’ A von: ,No, naše bába Blažena umřela. Na pohřební trachtaci.’ ,A co se jí jako stalo?’ ,Ucpala se jí ňáká žíla u srce!’ ,A byla akorát stejně stará se mnou.’ ,Devětasedmdesát jí bylo.“

Tenhle závěr už nevyprávěla křišťálová koule.

Dáte mi snad zapravdu, že i taková stařenka, kterou potkáte na vsi a ani se za ní neohlédnete, má svůj životní román. Křišťálová koule nám z něj vyprávěla jen něco a stručně. Kdyby byla řečnější, bylo by to na pokračování.

2004 11.4.

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: