Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Královna ze samoty

Je to hezký kout nedaleko města. Ne že by tu byla o půvabná místa nouze. Tady je ale zvlášť pěkně. Řada nízkých starších stavení sedí tiše, jako kvočny s kuřátky pod peřím. K večeru mžourají žlutě rozsvícenými okny. Z řeky čiší chlad a splav si pobrukuje. Topoly vztyčené k nebi střeží klid.

On a ona se drží za ruce. Jako ve snách prožívají pohádku zamilovaných. Novou, neopakovatelnou a věčnou.

Tu se s řinkotem rozletí okno poloopuštěného stavení a vyhlédne rozcuchaná stařena. Oči jí srší zlobou. Vřískavý hlas rozstřikuje spršku obscénních urážek. V ohavných obrazech maluje sviňárny, za kterými ten pár nestydů spěje. Žádný výraz jí není dost slizký. Z vrásčitých úst tečou kbelíky špíny.

Jako by do rozkvetlé zahrady vtrhl mráz. Milenci rudnou studem a prchají. Stydí se za ubožáka v okně, ne za sebe.

Kde se v té staré osobě vzalo tolik zloby? Odkud to zhnusení něčím tak přirozeným, jako je láska? Zapomenutá guvernantka prošlých století? Zakyslá stará panna? Závidí druhým, co se na ni nedostalo? Jak liška v bajce o kyselých hroznech? Ani jedna ze vzpomenutých možností nevysvětlí tu míru zloby a sprostoty.

Kde bere babka tak živou ohavnou fantazii? Jako by studovala erotické programy, uváděné v nočních hodinách televizí a tlumočila je do jazyka pubertálních nápisů na veřejných záchodcích.

Nešťastný člověk. Křičí vlastně sama na sebe. Zatracuje ošidné cesty, které jí zmarnily život.

Epizodka před šesti desítkami let. Frantík vede kolo do kopce pod Chelčicemi. Cinkne za ním zvonek. Seskočilo tam z kola děvče. Známá? Počká na ni. Když poznal, že je to cizí slečna, už se styděl nedočkat. Slečna je příjemná a citlivě mu pomůže z rozpaků. Jede pro třešně. Doprovodí ji tam a ještě zpátky. Končí si v náručí a rozcházejí se pozdě, za měsíčku. Příští večer na hrázi rybníka románek pokračuje. Ona pomalu ustupuje milostným útokům chlapce, kterému bude za pár dní šestnáct. Její ústup je spíš pomocná ruka nezkušenému. Frantík poznává poprvé ženu. Když odpočívají, cynicky mu vypočítává dlouhou řadu milenců. Kdyby to byla pravda jen z poloviny, bylo by to na jeden život rozmařilé ženy hodně. Tohle je jednadvacetileté děvče.

Že o ni mají muži zájem, lze pochopit. Že je hezká je slabé slovo. Má překrásnou postavu. Všechno jak má být, nic laciného a přehnaného. Žádná super-žena. Chlapi se rádi dívají na enormní ňadra na obrázcích i ve skutečnosti, ale inspirují je spíš ke košilatým vtipům, než k milostné touze. Tady je všechno žensky jemné a něžné. V soutěži jednoho časopisu získala titul královny krásy. Tehdy se ještě neříkalo „miss“. K jejímu kouzlu přispívají i vlastnosti, které fotografie nezachytí. Příjemná dráždivá tělesná vůně bez parfémů. Milý hlas, zvonivý smích. Při řeči jako by některé souhlásky změkčovala. Nepůsobí afektovaně, spíš dětsky a bezbranně.

Nepotřebovala zatím lovit známosti koketováním. Muži si sami o hořící plamen pálili křídla. Byla nemravná? Ve městě měla přízvisko, které jí nelichotilo. V jejím zevnějšku, v chování, v řeči nebylo však nic, z čeho by se o ní na první pohled dalo špatně soudit.

Matku měla i neměla. Nemoc ji přikovala trvale na lůžko a dcera dospívala spíš pod vlivem chasy. Její první láskou byl vyhlášený krasavec a sukničkář. Z bohatého statku. Už v pubertě ho tajně zbožňovala. Když si jí všiml, bylo to pro ni, jako by na zem sestoupilo nebe. City však nebyly na obou stranách stejné a úmysly rovněž. Don Juan měl za sebou řádku pestrých zkušeností od děveček z chléva až po budějovické prostitutky. Měl pověst pilného zaučovatele nevěst po okolních obcích.

Naše Květa - budeme jí tak říkat - byla záhy ze svých křišťálových vidin surově probuzena. Hledala v lásce přístav něhy a upřímnosti, který jí doma chyběl. Vysnila si milého, který jí bude rozumět, kterému se může s důvěrou svěřit, který ji pochopí. Místo toho našla vydráždění a ukojení. Nic víc. Po bezohlednosti lhostejnost a rozchod.

Jako se topící chytá stébla, vnutila sama sobě další iluzi. A pak další. Iluze byly čím dál mělčí, až z horoucích citů zbyl jen popel chvilkových zážitků.

Když přišli na konci války do města vojáci vítězné armády, snad se v ní uhlíky naděje ještě na chvíli rozhořely. O to drsnější bylo rozčarování. Po městě kolovala fotografie nahé dívky s pomerančem v rozkroku. To už nešlo o aspiraci na titul královny krásy.

Další historky byly řetězem cynismu. Alkoholické večírky u pana továrníka, starého mládence. Občasné výlety za dobrodružstvím do míst, kde ji neznali. Tam ještě působil její něžný, věčně nevinný výraz v roztomilé tváři.

Přišla řeč na to idylické město. Jeden z důstojníků trávících nudný večer na služební cestě se rozpovídal. V Doksech na jezeře potkal z toho městečka hezkou ženu. Slovo dalo slovo a ocitli se spolu v náručí mechu. V podrobnostech stejné, jako před lety s Frantíkem u rybníka pod Chelčicemi.

Letmými úspěchy a zoufale prázdnou cestou šel milostný život někdejší krásky až po stařenu, pokřikující oplzlosti na zamilované dvojice. Pomatení z přebujelého a potlačovaného libida - podle Zikmunda Freuda? Paralýza z nedoléčeného dárku od bohyně Venuše?

V televizních seriálech cizí provenience bývá příležitostný sex sotva o mnoho víc, než vykonání tělesné potřeby. V nejlepším případě si pak on a ona dodatečně a s překvapením uvědomí, že se vlastně mají rádi. Nejprve sex a pak popřípadě něco podobného jako láska.

Možná, že se to někomu může zdát jako přehnaný idealismus, ale do takové cesty bych velkou víru neskládal. Sex bez lásky končívá spíš - v lepším případě - znechucením a kocovinou. A v horším? Zeptejte se takových vyhořelých hvězd, jako byla Květa - pokud věříte, že vám rozumně odpoví.

2004 10.3.

 


Zpět Obsah Dále

05.06.2018 22:20