Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veselá kopa

Vážení čtenáři, nelekejte se. Nebudu vám vyprávět cestopis. Dovolte mi jen pár řádků pro srovnání.

V jednu hodinu v noci si můžete koupit v Torontu kožich ze stříbrné lišky. Cena? Pár tisíc je v kanadských dolarech a ty mají o nějaký cent nižší kurz, než dolary USA. Doufám, že vás to uklidnilo.

Pozor! Teď jste mohli vrazit do maminky v dělených plavkách, která proudem lidí na hlavní třídě tlačí sporťáček s okatým pacholetem.

Kdy ti lidi spí? Bůhví. Obchody jsou otevřené do blednoucího jitra. Reklama láká: „Try it you will like it - Zkus to, bude se ti to líbit.“ Popis a fotografie. Naháči lezou v polotmě po čtyřech a třou se jako masní červi se slečnami od firmy. Příšeří udělá ze všech Venuše.

O kus dál řve amplion. Živá reportáž. Ne z hokeje, z rugby, ani z boxu. Čtyřicet dam se jedna po druhé s hadími pohyby zbavuje textilu a reportér to dramaticky popisuje. Armáda spásy se pokouší zachránit ohrožené duše bližních. Kousek od oné hydry smilstva postavila schůdky. Zpěváci ve slušivých uniformách, vypůjčených asi od hotelových vrátných, za podpory břeskné plechové hudby, dělají, co je v jejich silách, aby zbožnými písněmi pohoršlivou reportáž překřičeli.

Čemu dávají půlnoční kolemjdoucí přednost? Co je lákavější? Striptýz, nebo starost o duši? Ani jedno, ani druhé. Jsou otužilí a na leccos zvyklí. Asi ty ampliony a žesti řvou příliš potichu.

Tuhle momentku jsem si připomněl, když mi vyprávěli o nemravném kousku jedné noční party. To už nebylo na americkém kontinentu, ale v jedné jinak spořádané a utěšené vesničce v našem kraji.

Parta bujné omladiny nepůsobila jako kapela bez dirigenta. Byť bez taktovky, určoval notu veselý Lojza. Kamarádi ho vysadili okénkem do komůrky děvečky a mládenec jim odtud líčil vývoj událostí. Neměl amplion,ale neměl ani zábrany, jež by mu překážely jít do lascivních podrobností. Děvčeti chyběla nejspolehlivější ochrana před zneužitím: nebyla dost ošklivá. Armáda spásy do téhle vesničky zatím nepronikla a děje a reportáže nerušila. Lojza se tak postupně seznamoval s ubytovacími podmínkami jedné děvečky po druhé.

Byl vůbec vyhlášená veselá kopa. Na práci byl opatrný a tak se jeho perlivý smích ozýval po vsi i přes den, kdy byli lidé na polích. Vesnice se vylidnila a náves patřila dětem, hejnu hus a Lojzíkovi. Býval dětmi obklopen. Visely mu na rtech a milovaly ho. Byl také dítě, i když nikoli podle stáří. S ničím si nedělal těžkou hlavu.

Večer - jak se říká „po krmení“ se sešla a usadila na kládách omladina a samorostlý bavič dokázal sršet vtipem celé hodiny.

Moudřejší sousedé nebyli Lojzkem nadšení. Říkali, že by ho snadno koupil, ale těžko prodal. Na návsi rozhazoval štědrou rukou žert a smích, ale doma dokázal být na matku vdovu hrubý a zlý. Nejen slovy, i skutky. Máma se mohla před jeho očima udřít, ale jeho to z dobrého rozmaru nevyvedlo a ruce mu to z kapes nevytáhlo.

Nebyl krasavec, ale oženil se s nejhezčím děvčetem ze vsi. Jedna moudrost říká, že ošklivý muž zvyšuje krásu hezké manželky. Svou roli sehrálo, že v odlehlém koutu Vodňanska nebylo mnoho příležitostí k seznámení. Něco snad zavinila i kleveta. Děvče mělo daleko k lehkomyslnosti, ale zamilovalo se do pražského floutka, který tu trávil prázdniny. Přijel na náves na polozávodním kole s pyšnou zprávou o svém milostném triumfu dřív, než se děvče vrátilo z lesa. Pyšnil se právem, nebo se jen vytahoval? To druhé bylo pravděpodobnější. Jak se však mohla dívka bránit pomluvě a podlost vyvracet?

Jedno k druhému a došlo k mesalianci. Mravní. Lojza se ani v manželství a jako táta neusadil. Dlouho se zdálo, že je „nedělňátko“, že se narodil pod šťastnou hvězdou a všechno mu v životě vychází. Ale boží mlýny...

Lehkomyslnost se mu jednoho dne krutě vymstila. Zavinil smrt člověka.

Když se po letech vrátil z vězení, už nebyl tím Lojzou, kterého vesnice znala. Jako když splaskne balon. Tichý, s nejistým úsměvem se vnucoval do rozhovoru. Nutil se do jalových rádoby žertů, jako by splácel dluh své někdejší bujarosti. Z jiskrného vtipu zbyly banality: „Když nemáš chleba, jez topinky.“

Ve vsi se necítil dobře. Jako výčitky svědomí potkával živá svědectví svého nenapravitelného provinění. Zmarněný život vrátit nemohl. Žena se s ním rozešla dříve, než si odseděl trest. Hezká a pracovitá vdova živého muže - nikdo se nedivil, že si založila nový domov. Po veselém Lojzíkovi zůstal a bloudil po vesnici jen stín. Už nebyl miláček nové generace dětí. Když ho potkaly, upjatě pozdravily a přidaly do kroku.

Našel si práci ve městě. Jednu z nejhorších, ale neměl na výběr. Ještě v důchodu jezdil kus cesty vlakem do továrny alespoň na oběd. Ani ne tak kvůli jídlu, něco by si dokázal uklohnit, spíš z potřeby být chvíli mezi lidmi.

S léty se mu tíživé vzpomínky a pocity propletly a zauzlovaly. Jisté pominutí smyslů bylo pro něho ulehčením. Mozek mu kreslil vidiny čehosi, co si snad přál, ale nikdy se nestalo. A nechával utonout v mlze, co mu léta týralo duši. Mluvil s cesty, ale mezi ním a sousedy jako by padla někdejší bariéra. Už se mu nevyhýbali.

Nechci to idealizovat. Jeho bláboly se lidé bavili, ale nebyli k němu zlí. Někdy ho šetrně dovedli k jeho stavení, když ho nemohl najít. Vlastní děti s rodinami se o něho staraly. Nepokoušely se dát ho do ústavu. Nebyl příliš na obtíž. Hluboký útlum a světlé chvilky se střídaly. A konec přišel brzy.

13.7.2002/1.12.2004

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: