Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Letní den v Horách

Je teplo, ale ne příliš. Tak příjemně. V noci asi trochu sprchlo a po ránu byla tady v kopcích hustá mlha. Neležela dlouho. Kolem desáté klesla do vodňanské doliny a na Blata.

Krávy stojí ve stínu pod stromy. Ráno se napásly a teď jen pokračují v permanentním boji s mouchami. Bijí se ocasy do boků, mlátí hlavou, občas se kopnou celou délkou nohy pod břicho. Telata leží; těm se ještě lehčeji vstává. Nejprve se vztyčí na zadní, pak na přední nohy. Pár mladých býčků podlezlo elektrický ohradník a chroupají spadlá jablka pod stromy před oknem. K nahnilým přičichnou a nechají je být.

Býk ani za téhle siesty nezanedbává svou úlohu. Vytrvale chodí za krávou nebo jalovicí, na níž přichází říje. Očichává jí zadek a s rozkoší strká čumák do proudu, když kráva močí. Pase se s ní, leží a žvýká vedle ní. Kráva neutíká. Není těžké poznat, že ji ta samčí pozornost těší. Jen když jde do tuhého a býk se vzpíná na její zadek, odskočí. Tyhle námluvy trvají nějaký den. Pro býka jedny skončí a druhé začínají. Svědomitě očichává zadky svých krasavic, aby něco nepropásl a nezanedbal.

Teď kráva vytrvala bučí. Krátkými, naléhavými zvuky. Volá tele, které ztratila z dohledu. Někde podlezlo ohradník a toulá se za lepším. Mládě obyčejně záhy volání uposlechne. Někdy je ale neposlušné a pak vytrvalé bučení starostlivé mámy nemá konce.

Pozorujeme epizodku. Zaujalo nás vytrvalé a úzkostlivé bučení. Kráva stojí na kraji stáda a dívá se na své tele. Nezmizelo, stojí na sto, sto padesát metrů od ní na protilehlé stráni. Je tam trochu osamělé a nechce se připojit ke společnému houfu. Máma jedná pod vlivem odvěkého pudu stádního zvířete. Ve stádu je bezpečí proti šelmám. Vlci, medvěd ani rys tu na svazích Svobodné hory nehrozí. Podmínky života jsou jiné než před tisíci a tisíci lety, ale pudy přetrvávají. Pud záštity pře ohrožením života je nejsilnější.

Rybníček před okny je plný kalné, kávově hnědé vody po dešti. Od rána se tu cachtá hejno husí a kachen. S rozkoší se v té špíně potápějí. Kachna se ponoří a vyplave opodál. Husa jen udělá stojku, potopí hlavu s přední části těla a zadek zaměří proti nebi. Celé husí hejno mává křídly a rozběhne se po hladině a po trávníku. Podléhají jednomu nápadu. Když vyplouvají na vodu, tak všechny. Když se s hlasitým kejháním a máváním křídly rozběhnou po hladině, jako by se všechny navzájem honily. Na trávníku se uklidní, legračně kroutí špičatými zadečky a rovnají si peří. Pak se zase všechny svorně pustí do pastvy. Uštipují trávu. Zdá se, že pozorně vybírají nejlepší sousta. Po každém zobnutí o zdání zvednou hlavu, změří si píď trávníku před sebou a seknou zobákem.

Když odpočívají, husy dřímají vestoje, krk do smyčky a hlavu mezi peřím na zádech. Kachny leží.

K večeru se celé hejno zvedne a jako na povel kráčí v zástupu domů, do boudy v drátěné ohradě.

Zvířata se nevyjadřují v pojmech. Nejednají po logické úvaze. Motivy jejich chování jsou pro nás často černá skříňka, ale ne bez zajímavosti.

2002 29.8.

 


Zpět Obsah Dále


18.09.2015 18:02

Komentáře: