Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Helicopterview

Je obtížné přehlédnout široký kraj jedním pohledem. O to těžší postihnout tak lidský věk, či dokonce historii města. K úplnosti to bude mít daleko, ale o střípek něčeho takového se pokusím.

Dr. Václav Mostecký: Dějiny bývalého královského města Vodňany I. - III. díl. Zemědělský knihtisk. Praha 1940.

Rád se probírám Mosteckého dějinami. Prošel archivy a shromáždil o Vodňanech kupu zajímavých údajů. Patřily ve středověku mezi významná česká města. Česká - nejen v Čechách. Za husitství stanuly vedle Tábora a Písku na čele revolučního pokroku. Třicetiletá válka je krutě poznamenala. Několikrát se přes ně přehnala z jedné i z druhé strany plamenná smršť. Je těžké změřit, která z žoldnéřských band byla nemilosrdnější. Na několik generací se město stalo lupem pobělohorských dobrodruhů. Nebylo pro ně dojnou krávou. Tu musí hospodář krmit a ošetřovat. Tady šlo jen o rychlé vyplenění všeho, co se dalo. Když se Vodňany počátkem osmnáctého století vyplatily ze schwarzenberského poddanství, zbyla na někdejší bohatství a věhlas sotva víc než vzpomínka.

Historie je pohyb v čase a čas nekončí. „Figurky přijme a rozestaví hráč zdatný, na osud nenaříká“, píše římský básník. Lidé ve Vodňanech možná tuhle latinskou moudrost nečetli, ale jednali podle ní. Ve vzkříšení města se to projevilo. Na někdejší úroveň však dosáhnout nemohlo.

Když Evropa a s jistým zpožděním i naše země prodělávala průmyslový šok, železnice se stala krevním oběhem omlazeného organismu. Důležitá trať z Vídně a Lince na Plzeň, Prahu a dál na Liberec, Drážďany, Berlín a hanzovní přístavy nechala Vodňany s jeho mokřinami sice na dohled, ale přece jen stranou.

Na celé další generace to tep života ve městě poznamenalo. Kdo chtěl studovat a najít slušnou práci rozbíhal se na čtyři světové strany: do Prachatic, do Strakonic, do Písku, do Budějovic a dál.

Nečekaná a svým způsobem absurdní šance vznikla na prahu druhé světové války. Co pro celou zemi a polovinu světa přineslo smrtelnou hrozbu a zmar odsypalo Vodňanům almužnu z roztracených národních hodnot. Když Hitler spolkl Prachatice, co v nich bylo do té chvíle české, co Němci nestačili uzmout, nebo co jim za to nestálo, stěhovalo se většinou do Vodňan. Ocitly se zde okresní úřady a instituce, gymnázium, odborná škola pro ženská povolání, některé obchody a řemeslníci. České rodiny se z Prachatic, stejně jako ze stovek dalších pohraničních měst a vesnic, rozptýlily doširoka, kam kdo mohl. Mnozí lidé byli vázáni na pracovní místo a tak bylo ze dne na den ve Vodňanech těsno. Úřady potřebovaly kanceláře, školy učebny, úředníci a profesoři byty. Noví živnostníci narychlo zřizovali provozovny. Na náměstí se objevil obchod pana Chána s moderními elektrickými přístroji. O pár kroků dál pan Šimek otevřel první samostatnou prodejnu literatury. Rozumí se - české.

Nedovolím si napsat, že to probudilo maloměsto z dřímoty, ale rytmus života se zrychlil.

Gymnázium se zachytilo, kde se dalo. Profesoři se potkávali, když spěchali z hodiny na hodinu přes náměstí a z ulice do ulice. Starosta a obecní rada měli pochopení. Horní poschodí radnice zahlaholilo hlásky primánů, sekundánů, terciánů. Obecné školy a měšťanky se uskrovnily a zavedly střídavé vyučování - polovina děcek chodila dopoledne, polovina odpoledne a střídaly se.

Když Němci po několika měsících spolkli zmrzačené torzo republiky docela, stal se z provizorií výhled na neurčito. Aby nebylo tlačenic o místo málo, zařehtal nacisticko-protektorátní úřední šiml a zřizovaly se úřady a zařízení, o jakých do té doby nebylo ponětí. Úřady práce - „pracáky“ (v podstatě expedice české pracovní síly do zbrojní výroby), výdejny potravinových lístků, přihlašovny toho a ohlašovny onoho. Sběrny všemožného šmejdu, který byl pro vítězství ve válce navýsost důležitý. S postupem času a skřípěním mechanismů „tisícileté říše“ se rodily úřadovny a zřízení stále absurdnější. „Winterhilfe - zimní pomoc“ soustřeďovala a expedovala na východní frontu obnošené svetry, šály a ponožky, které měly zachránit hrdiny wehrmachtu před omrznutím na ruských pláních. Ve městě se roztahovala německá škola s pobočnými zařízeními, která si pro pár desítek dětí nárokovala bezmála víc, než co zbývalo na celou českou dětskou populaci.

Nejvíce se museli uskrovnit Židé a záhy pro ně nezbývalo místo vůbec. Po válce se ze stovky vodňanských Židů nevrátil z drápů nacismu ani jediný. Zachránili se jen ti, kterým se podařilo včas uniknout za hranice. Dva se vrátili jako důstojníci československé obrněné brigády z Anglie. V několika případech spasilo lidský život „smíšené manželství“.

Vyprávěl mi spolužák B: Ve městě byly dvě továrny. Jedna zaběhnutá, druhá ve výstavbě. Jedna židovská, druhá „árijská“. Nehrozilo, že si budou konkurovat. Krásná Židovka a nový pan továrník byli tak říkajíc ruka v rukávě. Nakolik rozhodovala láska o koordinaci výroby a nakolik fůze kapitálu o společném manželském loži je těžké odhadnout. Když nacisté v protektorátu přitvrdili rasistické zákony, „smíšené manželství“ slibovalo zachránit Židovce život. Manžela by však ohrozil stín nevole nacistických mocipánů. Známost skončila. Cestou do školy spolužák sledoval, jak na nové továrně den ode dne roste komín. Na komín krematoria v Oswietimi vidět nebylo.

Když na onu dobu po letech vzpomínám, zdá se mi, jako by si lidé - alespoň mnozí - na postupné zvyšování dávek teroru a dobytčího bezpráví zvykali. Jako si člověk zvyká vysoko v horách na nedostatek kyslíku. Jako přivyká na stupňované dávky kofeinu, alkoholu, či jiného jedu. Postižené rodiny sousedé politovali, něčím jim tajně přispěli.

Našlo se i dost ochotných, kteří s požehnáním okupační moci „arizovali“ zabavené židovské obchody a podniky. Co je na tom špatného? Když to nevezmeme my, kdoví, kdo by to dostal. Takhle to zůstane mezi „svými“. Až se Khonovi vrátí, budou mít všechno v pořádku. Nelze tvrdit, že se tahle logika všem příčila. Nevzpomínám si, že by lidé obchod některého z arizátorů bojkotovali.

Jak se válečné události převalily do druhé poloviny a lesk nacistických vítězství bledl, většina lidí si oddechla a uvěřila v záchranu. Sledovali, odkud přijde, kdo nám ji přinese. Jedna, či druhá strana? Věčně se budou lišit názory, kolik bylo těch, kteří riskovali a aktivně se boje za osvobození účastnili. Už po několik století naši zemi a její lid sužovaly války za válkami, jimiž nás vláčely národu cizí a nepřátelské panovnické trůny. Dobrodružná tažení valící se středem Evropy smýkala celými generacemi jako kamením v horské peřeji. Lze se divit, že se mnozí lidé připodobnili oblázkům, které se v prudké vodě obrátí a udrží?

Po osvobození ve všeobecném národním vzestupu a nadšení dostaly i Vodňany další šanci. Okresní instituce, přenesené sem za okupace, setrvaly. Město se stávalo skutečným centrem významné spádové oblasti. Nové tradice a zdravý patriotismus zapouštěly kořeny. Sousední Prachaticko, jehož součást Vodňany kdysi tvořily se teď jako pohraniční oblast vzpamatovávalo z válečných následků těžce a pomalu. Zdálo se, že nic pozice Vodňan neohrožuje. Při územní reorganizací v roce 1960 však o ně přece přišly.

A v následujících letech je potkalo něco podobného ještě jednou. Zase: naděje, vyhlídky, sliby a - zklamání. Když se plánovala výstavba atomového komplexu Temelína, uvažovalo se, že Vodňany budou představovat průvodní sídlištní, sociální, kulturní a administrativní centrum. Znamenalo by to bývalo, že tu vyroste, co ve skutečnosti v následujících letech získal Týn nad Vltavou.

Rozhodují o osudu našeho města vždycky jen méně příznivé objektivní důvody? Zkušenost nevylučuje, že se různé „důvody“ dokáží nalézt pro takové, ale i pro onaké řešení. Někdy asi chybí našim konšelům ostřejší lokty a občas také - ani tohle platidlo neztrácí kurz - vlivnější známosti.

Stojí však za zamyšlení, jak pohlížet na důsledky nepřízně osudu, který odstrčil někdy přední královské město mimo dobový proud. Je to všechno jen k zlému? Stále je problém najít tu lepší zaměstnání. Šikovní a ambiciózní lidé utíkají. Oč jsou ale na tom dnes v nových podmínkách donedávna ještě průmyslová města lépe? Ať už dobové novoty hodnotíme jakkoli, pravidla hry sotva změníme. A nejeví se - zvlášť za těchto podmínek - i klid a idyla vod a lesů na Vodňansku jako přednost, kterou má v této udýchané době málo míst? Není ji možno při troše čipernosti a nápadů moudře využít ku prospěchu města a jeho obyvatel?

Klid a pohoda nemusí být dobré jen k maloměstské siestě: sednout si do kavárničky na verandu Koruny a sledovat, zda hodné sudičky nebo dobrý vítr přinesou už konečně do Vodňan podnikavého, energického hrdinu naší doby, průbojného Mesiáše.


P.S.

J. Končabová a R. Vydláková z vodňanského gymnázia sdělují: Srážky, které v listopadu (04) spadly na Vodňany byly slabě kyselé nebo v normě. Hlavním důvodem je, že v okruhu deseti kilometrů není žádný zdroj znečištění. (Vodňanské noviny 18.1.05, s.7)

2005 7. 1.


  

Konec

Zpět Obsah

© 2005 Milan Matouš, Praha

Slovník


HSTD = Hlavní správa tiskového dozoru (Cenzura)

05.06.2018 22:20


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jirkacbx: 20/9 na téma: §Beri : Ještě že ta výroba "mrtvol" nejde provádět v reálným světě,to by měli politici,mafiáni a škodíci dost přínosný pole působnosti :-)

Domů
Statistiky

"Roky krajinou vod a lesů" (komentáře)

Téma=§Roky Hlasovali 3, celkem 15 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

21.09.2018 v 00:23 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

  Smazat!?

21.09.2018  id: 1294984

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 309 e-mailu 21.09.2018 00:00 :

Ukončen "Schizofrenik" (měsíc beze změn). 20.09.2018 1128

Změna v "Beridaz" 20.09.2018 1128   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

07.10.2014 v 17:53 id: 210076

2 PePaXY: Datumy na konci kapitol jsou datumy poslední úpravy dané kapitoly. Generují se samočinně při změnách, stejně jako volitelné barevné odlišení odstavců. Až román dopíšu, vygeneruji všechny kapitoly znovu načisto a všechny budou mít stejný datum. Jiný význam to nemá.


4. Jméno: PePaXY

 

 

 

07.10.2014 v 11:51 id: 210040

Tak nějak mi přijdou divné ty datumy v jednotlivých kapitolách – napřeskáčku! Proč?!?

Myslím tím ty, které jsou občas na konci textu, ať už jako v "novinách" nebeo jen na konci textu.



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: §Beri