Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah

Nobelova cena

Schůzi Norského parlamentu přerušil drzý výrostek, který se nečekaně objevil přímo před mikrofony. Nečekané to bylo, nikdo ho neviděl vstoupit dveřmi ani přijít k předsednickému pultu. Prostě se tam znenadání objevil.

„Sorry, ale norštinu neovládám a musím mluvit anglicky,“ řekl do mikrofonů, když si je přihnul podle své výšky.

„Co tu pohledáváte?“ snažili se ho okřiknout nejbližší.

„Speak, but English!“ požadoval výrostek.

„Jak jste se opovážit mohl přijít sem?“ pokusil se poslanec o lámanou angličtinu.

„Přišel jsem vás požádat, abyste zrušili Norskou Nobelovu komisi!“ řekl mladíček. „Abyste zrušili nejen tuto komisi, ale Nobelovu cenu míru jako takovou.“

„Jak se opovažujete?“

„Pryč s ním! Parlamentní stráž! Vyveďte ho!“ ozývaly se hlasy ze sálu.

„Tak moment!“ opáčil mladíček. „Dost už bylo vaší ignorance! Budete mě poslouchat, ať se vám to líbí, nebo ne!“

S těmi slovy oddělil jeden z mikrofonů od stojánku a s mikrofonem v ruce se pozvolna vznesl dva metry nad předsednický pult, kde se otočil do polohy plavce s nohama ve výši hlavy, takže na něho nemohl zdola nikdo dosáhnout.

Sál strnul a ztichl.

„Jste ostudou našeho světa, dámy a pánové!“ pokračoval dál anglicky. „Vaše drzost, ne moje, už přesáhla únosnou míru! A ujišťuji vás, že to musí skončit!“

„Kdo jste?“ zeptal se ho opatrně jeden člen předsednictva.

„František Tisirín!“ odvětil mladíček.

„Nikoho takového neznám!“ odvětil mu s klidem člen předsednictva. „Tady je Norský Parlament, rozumíš? Nemáš oprávnění tady mluvit!“

„Vezmu si to oprávnění sám!“ odsekl drze mladíček. „A jestli mi vypnete mikrofon, pane předsedo, uvalím na Norsko hospodářské sankce!“

„Ty?“ rozesmál se člen předsednictva. „Jaké sankce?“

„Zruším na celém území Norska taesi!“ odvětil mladíček. „Ručím vám za to, že tu již prvního dne vypukne hlad a po týdnu hladomor.“

„To myslíš vážně?“ rozesmál se předseda Parlamentu a s ním několik nejbližších. „Jak by sis to představoval?“

„Kdybyste mě znal, pane předsedo, nesmál byste se tomu,“ odvětil mladíček. „Věděl byste, že jsem zaváděl taesi v celém světě, Norsko nevyjímaje. Všechny norské speciality máte ode mne. Ale protože se taesi dají zneužít, mám i prostředky k jejich rychlé likvidaci. Když je použiji, změní se potraviny v celém Norsku v nepoživatelnou surovou biomasu.“

„O této možnosti nevím!“ zarazil se předseda Parlamentu.

„Tuto možnost jsem použil zatím jednou. Ve francouzském Orléansu nám unikly taesi do kanalizace a zamořily ji. Dalo mi velkou práci nahradit rozložené taesi výpomocí ze sousedních výroben. Ta katastrofa se dostala až do světových médií, ačkoliv si nejsem jistý, zda zpráva o ní pronikla do Norska. Na tom ale nezáleží, hlavně že ta možnost existuje.“

„Víte ale, že to je vydírání?“ napomenul mladíčka předseda Parlamentu.

„Vydírání je můj nejúčinnější prostředek,“ přikývl chlapec. „Docela rád vydírám!“

„Vy se tím snad ještě chlubíte?“

„Používám to jako všechny velmoci,“ odvětil drze chlapec. „Vydírání hospodářskými sankcemi je první stupeň nátlaku, po němž mohou následovat i těžší kroky.“

„Těžší kroky? Jaké například?“

„Například potápění válečných lodí,“ odvětil mladíček vážně. „Jako potopení letadlové lodě George H.W.Bush nedávno v Karibiku. O tom jistě víte, ta zpráva oblétla celý svět, všude se o ní diskutovalo a výsledek? Stažení amerických vojáků z celého světa, zrušení vojenských základen a následně odpovídající odsun vojenských lodí a vojsk Číny a Ruska.“

„Za to stažení vojsk se přece naše komise chystá udělit tři letošní Nobelovy ceny míru!“ řekl trochu udiveně předseda Parlamentu za naprostého ticha v sále.

„No právě!“ odvětil mladíček. „Ale komu? Prezidentům zemí, které tím jen ustoupily mému vydírání! To znamená, že má tuto cenu, jako už mnohokrát, dostat někdo, kdo si ji ani v nejmenším nezasloužil! Vy opravdu nevíte, proč ustoupili? Nebyla to jejich touha po míru, jak přičinlivě kvákala jejich propaganda! Prostě zalezli jako psi do boudy, když na ně pán dupne! Ano, ustoupily mému vydírání! Jestli letos ve světě něco zachránilo mír a především tisíce nevinných životů, bylo to vydírání! Proto jsem na ně pyšný! Ano, vydírám. Účastnil jsem se i potopení letadlové lodi George H.W.Bush. Dvojnásob jsem pyšný na to, že jsme tam nezabili ani jednoho námořníka. Jak asi víte, bylo to úplně bez obětí.“

„Pak byste spíš měl tu cenu dostat vy...“ pochopil předseda Parlamentu.

„Možná!“ odvětil mladíček. „Ale já ji odmítám! Netoužím po hanbě dostat se mezi sebranku, která ji do této chvíle získala! Dokázali jste ji udělit i prezidentovi země, která v době udělení vedla dvě vylhané války a na další se chystala, udělili jste ji teroristům jako Arafat s Perésem, Chamberlainovi, který pomáhal Hitlerovi rozbít Evropu, nebo válečníku Obamovi, který se dostal k moci sliby míru, na které okamžitě po svém zvolení zapomněl! Mé sympatie má jedině Vietnamec Le Duc Tho, který vám cenu plným právem hodil na hlavu! Zrušte už tu zkorumpovanou cenu, tu ostudu naší planety! U mimozemšťanů vzbuzuje jen útrpné pokyvování hlavami!“

„U jakých mimozemšťanů?“ zachytil se toho kdosi.

„U všech, které jsem poznal!“ odvětil mladíček. „Jednal jsem s Lyzerty, kteří nás považují za živočišný druh určený vlastní hloupostí k vyhynutí, i s Opalychy, kteří ještě doufají, že bychom se mohli vzpamatovat. Bytostí je ve vesmíru víc, ale lidi Země považují za pitomce a když pozoruji vaši Nobelovu komisi, musím jim dát za pravdu!“

„Není to trochu ukvapené hodnocení?“ ohradil se předseda Parlamentu.

„Ukvapené?“ ušklíbl se Franta. „Pozorují nás už pár tisíc let, ale zatím jsme jim nic chytrého neukázali! Udělovat cenu míru válečníkům a teroristům považujete za vzor chytrosti? Já té ceně říkám nejzkorumpovanější na světě! Zrušte ji! I s vaší pitomou komisí! Opakuji, je to ostuda planety! Míru na Zemi přispějete nejvíc jejím zrušením!“

„Prospět míru zrušením Nobelovy ceny míru? Není to protimluv?“

„Není, vážení! Nobelova cena míru přispěla jen k propagaci války! Už protože jste ji dokázali udělit kreaturám jako Kissinger, Obama, Peréz, Arafat, Mandela a Chamberlain!“

„A nepřisvojujete si příliš velké pravomoci, mladíku? Za koho tady vlastně mluvíte?“

„Musím mluvit za někoho?“ opáčil Franta. „Což nemohu mluvit sám za sebe? Ale když už chcete, abych za někoho mluvil, pak budu mluvit za ty, kterým až dosud vaše cena míru nejvíc ublížila. Za mrtvé ve všech konfliktech, které posvětila. Zrušte ji jménem všech mrtvých, jejichž vrahy jste tou cenou ověnčili!“

„Vy té ceně nepřiznáváte ani trochu zásluh o mír?“

„Jakých zásluh? Vždyť jste se nerozpakovali udělit ji i představitelům zemí, které v té době vedly útočné války! To má být zásluha o mír? Vždyť to byla otevřená propaganda války! Je nejvyšší čas tu pokryteckou cenu zrušit!“

„Víte, my vaše rozhořčení tak trochu chápeme. Chápeme, ale nesdílíme je.“

„Nesdílíte?“ obrátil oči v sloup. „To musíte mít buď hroší kůži, nebo dlouhé vedení!“

„Nesdílíme je a cenu nezrušíme. Nanejvýš ji můžeme pro letošek neudělit a peníze na ni převést na příští roky.“

„Zrušte ji úplně!“ řekl mladík. „Už pro ty příšerné omyly, volající po spravedlnosti! Pochopte to už konečně! Její prestiž už nezachráníte!“

„Ale pochopte zase vy, my z principu nemůžeme ustupovat takovému vydírání!“

„Budete muset!“ řekl suše mladík a vrátil mikrofon do držáku. „Jinak se připravte na hospodářské sankce pro Norsko. Chcete pokračovat v nespravedlnostech? Dobrá, budete je mít! Hospodářské sankce nejsou nikdy spravedlivé. Vím, ale ani tím se nebudu odlišovat od sankcí, které vyhlašují velmoci a které vám, pokud vím, nikdy nevadily. Radím vám dobře. Couvněte, dokud je čas!“

A v tom okamžiku zmizel.


Podívala se na něho přísně jako učitelka na žáčka, který něco vyvedl.

„To jsi tedy přehnal!“ řekla přísně.

„Přehnal!“ přikývl. „Ale bylo to potřeba!“

„Co když oni neustoupí?“ zeptala se ho.

„Ustoupí,“ ujišťoval ji. „A kdyby ne... tak budou mít v Norsku týden nebo i čtrnáct dní hlad! To by je naučilo couvat! A možná by to pomohlo přesvědčit i jiné!“

„Nejsem si jistá, že by vůbec měli couvat,“ opáčila. „Proč se do nich montuješ?“

„Pochop, Jituško, když chceme předělat myšlení lidí, musíme sáhnout i do věcí, které se nám zpočátku zdají zbytečné. Jako ty ses montovala do chrtů!“

„To bylo nutné!“ odsekla. „Kdo chce chovat zvířata, musí se o ně starat. To samé přece platí o lidech. Nemůžeme strpět, aby je někdo bezohledně využíval a když je vysaje, aby je odhodil. A totéž platí o zvířatech. Proto jsem se zasadila i o ty chrty. Ty jsi přece taky dělal speciální taesi pro psy!“

„Ty máš chrty, já zruším Nobelovku!“ řekl. „Já ti ale chrty nevyčítám. Proč mě nemůžeš nechat občas udělat taky nějakou vylomeninu?“

„No dobře, ale mohl bys mi o takových vylomeninách říkat předem!“

Objala ho a položila mu hlavu na rameno. Seděli spolu na lavičce před chatkou a dívali se na západ slunce. V tropech jsou západy slunce úchvatné a tady byli široko daleko sami, slunce tu zapadalo jen pro ně.

„Nestihl jsem to,“ vysvětloval jí a probíral jí rukama vlasy. „Vletěl jsem na ně ve chvíli, kdy mě Olson upozornil, co chystají. A pak už to šlo ráz naráz!“

„Dobře, ale na tu letadlovou loď jste měli dost času!“ řekla.

„To se ti jen zdá,“ zavrtěl hlavou. „To byla Albertova práce. Taky ve mně hrklo, když mi sděloval, že do té lodi nadělal osm děr. No, stihli jsme to, ale řeknu ti, byl to děsnej fofr. Ke konci už se převracela a bylo v ní ještě plno lidí. Technici na poslední chvíli zastavovali reaktory, málem tam zůstali. Když zhasla světla, bloudilo tam ještě pár chlapů, poslepu se tam nevyznali a nemohli se dostat ven.“

„Jak jste je dostávali ven? Dovedu si to představit, když už jste někoho našli, ale jak jste je tam hledali?“

„Důležitá byla rychlost,“ odvětil Franta. „Ale s urychlením to šlo. Když jsme na někoho narazili, položili jsme si tam dočasnou kotvu, chlápka jsme odnesli, vrátili se podle kotvy a pokračovali. Tak jsme profrčeli celou loď, nikdo nám nemohl uniknout. Na konci jsme potřebovali lampy, ale měli tam nějaké připravené.“

„Potopit atomovou loď bych si teda netroufla!“ vzdychla si.

„Mě by to taky nenapadlo!“ přikývl. „Ale to víš, Alberto je trošku horkokrevný. Já jsem jim začal opatrně sundávat letadla – vdudegy mohou být nebezpečné, ale začal jsem jim poškozovat křídla aby se posádky musely ještě nad mořem katapultovat, proti tomu by neprotestovaly ani rusalky, natož Opalychové. Jenže Alberto! Osm děr velikosti člověka na čáře ponoru by neustála žádná loď na světě. Ale když už to provedl, nezbylo nám nic jiného než rychle zachraňovat námořníky, palubní mechaniky, zbrojíře... Bohužel i piloty, kteří předtím vyvraždili naše výrobny taesi včetně tvých budoucích žáků, kteří už se nikdy tvými žáky nestanou.“

„Ani mi je nepřipomínej!“ zamračila se Jitka. „Ty ani vidět nechci!“

„Tak se vyhýbej věznici Covacha del Diable, abys je tam ani omylem nepotkala!“

„Jenže tím divadýlkem v Norsku ses před celým světem pěkně prozradil!“

„Jako František Tisirín?“ usmál se. „Pod tím jménem nás znají jen bývalí spolužáci.“

„Jenže i mezi nimi najdeš nepřející, kteří to s potěšením rozkecají!“

„Ať!“ usmál se. „Kdo jim bude věřit? Pro nás je teď důležité, že jsme vyhráli!“

„Vyhráli...“ vzdychla si. „Jak se to vezme. Zarazili jsme všechny ozbrojené konflikty, budiž, jako první krok to ujde. Ale říká se, že všichni, když už nemohou ty zbraně používat, aspoň o sto šest zbrojí. Rusové vyvíjejí nové rakety, Američané ohlásili neviditelná letadla, jako kdybychom vůbec nebyli na světě.“

„Rusové dostali nedávno pořádnou ťafku,“ usmál se Franta. „Sergej jim při poslední protiválečné demonstraci pocuchal sestavu těžkooděnců, průvod dorazil bez odporu až ke Kremlu, chtěl bych vidět, jak se jejich papaláši tvářili! To by byl pohled pro bohy! Když přebírali petice, to už se tvářili jen kysele. Aspoň sesadili velitele policejního zásahu, ale to byl jen obětní beránek. Co mohl dělat, když mu těžkooděná falanga znenadání zmizela a obyčejní policajtíci se neodvážili postavit davu do cesty, zejména když viděli, jak bleskově zmizeli těžkooděnci! A to je Sergej přemístil jen na okraj Moskvy, jenže pěšky se ve svém brnění nestihli vrátit. Škoda, že Rusové nemají vhodné jeskyně!“

„Nevím, jestli to máme nechávat na místních tisirínech!“ pochybovala.

„Ale klidně!“ pokrčil rameny. „Vždyť jsou většinou starší než my, proč by už nemohli být i rozumnější?“

„Nevím,“ vzdychla si. „Zatím je to dobrý, jak se říká o tom chlápkovi, co padal z mrakodrapu. Dobrý je, že naši rodiče už rezignovali na naši výchovu, aspoň máma se o moralizování už ani nesnaží... Ale co to bylo nedávno za skandál v Americe?“

„Tam to ale udělali obchodníci!“ ušklíbl se Franta. „Někdo z chytřejších lékařů si všiml, že jim košer zákazníci začali nějak vymírat. Na taesi to svádět nemohli, všichni konzumovali pouze košer potraviny a taesi se vyhýbali jako čerti kříži. Sami by na to nepřišli, na to ještě pozemská věda nedorostla. Problém byl u jejich obchodníků. Výrobci jim dodávali bedny řádně označené jako nekošer, jenže nemohli v trsech onálepkovat každý banán, označili jen bedny a po jedné nálepce na každém trsu. Obchodníci je strhli, banány rozdělili do půlkilových balíčků a už je správně neoznačili, tím se dostaly nekošer banány ke košer spotřebitelům a to se rozumí, antikoncepční vlastnosti se projevily přesně tak, jak mají. Jenže gupran je pečlivě označený jako nekošer, takže ho ti pravověrní nemohli použít, jako všichni ostatní.“

„Byl jsi na ně ale příliš příkrý!“ vyčetla mu. „Odkázat je na gupran by dokázal každý!“

„A co jiného?“ pokrčil rameny. „Od toho přece gupran je! Jejich smůla, že si ho sami odpírají. Pak už jsem jim mohl poradit jen vyhýbat se nekošer banánům, což znamená všem, přírodní banánovníky najdeš už jen v pralesích. A trpělivě počkat, až se účinky taesi antikoncepce vytratí. Kdo si počká, ten se dočká!“

„Jenže budou nejmíň pět let bez potomků!“ vzdychla si. „To je poměrně dost!“

„To ale není můj problém!“ opáčil.

„Pak se ovšem nediv, že tě žalují u všech světových soudů z genocidy!“ připomněla mu.

„Žalovat mohou, však to také dělají. Ze mě si nevysoudí ani cent. Taesi banány byly podle dohod vždy řádně označené, co s nimi udělal obchod, je jiná věc. Obchodníky mohou žalovat taky, těm zase nikdo nedokáže, že by to dělali s úmyslem páchat genocidu na svých nejlepších zákaznících. Kdyby se tenkrát ve Francii ten pitomec rabín nepostavil na zadní a přistoupil na schválení taesi jako košer, žádný problém by nevznikl.“

„Kdyby – chyby!“ řekla. „Jak je to s vymíráním v Izraeli?“

„To vážně nevím!“ usmál se. „Tam mě nepozvali a ani by mě tam nepustili, jsme pro ně všichni osoby nežádoucí. Ať si sami vysledují, kudy jim tam nekošer taesi pronikly! Nabídl bych jim samozřejmě gupran, ale výsledek si jistě umíš představit!“

„Poslyš, nevyhrožovali ti nedávno na půdě OSN krutou pomstou?“

„Jo, vyhrožovali,“ připustil. „Taky opakovali silácké řeči, že mají atomových bomb dost pro celou Evropu2. Samozřejmě vydírat uměli vždycky – ale já taky. Pohrozil jsem jim neúrodou, jaká postihla okolí francouzského Orléansu, když jsem sanoval sabotáž Ester Defayové proti taesi farmě Marcela Derritage. Víš, jak jim tam naráz shnilo veškeré košer zboží počínaje obilím na polích... Asi si uvědomili, že umím vydírat ještě lépe a zmlkli!“

„Mohli by si nashromáždit konzervy...“ napadlo ji.

„Ty mají jistě dávno připravené, oni jsou vždycky perfektně připravení na jakoukoliv válku! Jenže v té Francii po otevření bleskurychle hnily i konzervy. A oni to jistě dobře vědí.“

„Tím spíš by na tebe mohli připravovat nějaký atentát!“

„To by si nepomohli!“ ušklíbl se. „Já jsem přece na OSN jasně prohlásil, že prostředky pro asanaci katastrof s taesi mají i Arabové ve všech sousedních zemích. Že je sice bez příčiny nepoužijí, ale mají je. To je skoro jako kdyby měli odstrašující nukleární potenciál. Norové určitě ustoupí taky!“

„Chováš se jako diktátor!“ vytáhla poslední trumf.

„Chovám!“ připustil. „Jistěže dávám i své odpůrce vraždit v koncentračních táborech, opačné názory pronásleduji i s jejich nositeli, jezdím v pancéřovaném automobilu, mám dva nebo tři dvojníky, aby za mě nastavovali kůži...“

„Vydíráš a vyhrožuješ!“ usadila ho.

„Ano, vydírám a vyhrožuji,“ připustil vážně. „Ale současně všichni moc dobře vědí, že ani potopení atomové lodi nezaplatil nikdo životem. Pravda, na dně moře leží další jaderné reaktory, ale stihli je zastavit a nejsou první ani jediné a proti těm na suchu jsou aspoň lépe chlazené. Havarovaných jaderných ponorek leží na dně víc. Pár desítek lidí, zodpovědných za vraždění farmářů v Kolumbii, je ve vězení Covacha del Diable, to už jsme přiznali. Ale klidně k nim pustím i komisi z Mezinárodního Červeného kříže, aby dohlédla na podmínky, v jakých jsou. Kdyby každý diktátor věznil jen skutečné vrahy, byl bych i pro diktaturu.“

„Rošťáku!“ řekla, aby měla poslední slovo.

Které jí nechal, ale místo odpovědi se ji pokusil políbit.

Úspěšně, protože neuhnula.

 © 2011 Václav Semerád, Nová Ves

  

Konec

------------------------ Poznámky:

  2 Oficiálně tvrdí, že žádné nemají, ale odhady hovoří až o stovkách hlavic.

Zpět Obsah

© 2011 Václav Semerád, Nová Ves

Slovník

biver = telepatický dorozumívací orgán (v mozku pod hypofýzou)

chitsalva = = úprava organizmu spojená se zaváděním nových možností

fadkiz = identifikace kotvy »gech«, umožňující zvolit si správnou kotvu podle jména

filipika = velice přesvědčivá rozprava (z řečtiny)

gechmo = dálkový mimoprostorový přenos s cílem na kotvě »gech«

gufuchl = výsuvné operační chapadlo Opalychů, vmontované souběžně s jícnem

gupran = rušička antikoncepce

lavititja = identifikace dálkové telepatie

lyzerte = hmyzoidní obyvatelé sousedního vesmíru

Medifjú = obyvatelé vzdáleného světa vyhynuli na jadernou válku

Opalych = bytosti podobné lidem (i když spíš staroindickým démonům)

rákšas = démon ze staroindických bájí (Rámajanam)

Rámajanam = staroindická báje o válce lidí, opic a démonů

slýkut = mezivesmírná brána

Šúrpanakhá = démonka, která chtěla Rámovi spolknout Sítu

taesi = houbám podobné organizmy, produkující biologický materiál podle vzoru DNA

tisirín = člen skupiny přátel

vdudeg = telekinetický orgán, umožňující skoky nadprostorem

walkie-talkie = miniaturní vysílačky pro spojení do 500m

zagtu = časový úsek používaný mimozemšťany (cca 6 hodin)

Anotace


Když někoho utancují rusalky... třeba je pochopí. A možná i rusalky jeho. A třeba to má úplně jiný význam, než tomu lidská tradice připisuje. Stejně jako setkání s Rákšasy, démony starých Indů, kteří mají pro lidi víc pochopení, než byste čekali...

Hlavní hrdina se spolu s partou vesnických dětí seznámí poblíž místního rybníčku s rusalkami - které se ovšem maličko liší od starodávných představ, jak už to u pověstí bývá. Také tancování s nimi má jiný význam, než jak se traduje. Rusalky do našeho světa vůbec nepatří. Ale když už se dětská parta dostane až do rusalčího světa, i na tancování dojde... Rusalky je seznámí i s jinými mimozemskými bytostmi a dětská parta se do našeho světa vrátí bohatší, než když se tam vydala... ačkoliv to bohatství je spíš v nich samotných...

Což není nic proti tomu, když si hlavního hrdinu znenadání pozvou opalychové do svého vesmíru a ten mezi nimi stráví několik pozemských dnů... dlouhých několik opalychovských let...

Identifikace:


Titul: Rusalky

Autor: Václav Semerád


© 2011 Václav Semerád, Nová Ves

Veškeré připomínky jsou vítané:

vsemerad@volny.cz

Skupina: Světy za závěsem 2

Nakladatel: Autobus

Žánr: Dětská science fiction (od 12 let)

Další knihy ve skupině Světy za závěsem:


01) Kniha (nebo kočka?)

03) Skřítci - z mimosvěta

04) Jukagyri (hrad poslední naděje)

05) Orizemě (svět poslední naděje)

06) Zuznelai (světy za kráterem)

07) Poustevník

08) Veverky (Sciurus sapiens)

09) Brochikea

10) Boxduroy - svět pod skálou

11) Beridaz

Poznámky pod čarou


1 „...zastřel si svýho bílýho farmáře...“

2 Oficiálně tvrdí, že žádné nemají, ale odhady hovoří až o stovkách hlavic.

;

Errata:

05.06.2019 17:40


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jaxx: 20/8 v 21:44 na téma: §Imp2 : Sem tam přibude opravená verze Imperia 2, čtu to občas znovu a furt nacházím chyby a nejasnosti. Pokud by mi s těmi korekturami pomohl, byl bych rád...

Domů
Statistiky

"Rusalky" (komentáře)

Téma= Hlasovalo 10, celkem 47 hvězd, průměr=4.70.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  
   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

 

   

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: stovosumavosumdesát = (nejsi robot?)    (18671 příspěvků).  

 (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

21.08.2019  id: 1317721

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 313 e-mailu 21.08.2019 00:04 :

Změna v "Pážata" 20.08.2019 1805

Dokončen "Pážata" 20.08.2019 2113

Změna v "Imperium 2" 20.08.2019 2132   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: jaxx

 

Info: pro změnu správce sítě

Téma: §Imp2

?Přidat přílepek!?

20.08.2019 v 21:44 id: 1317710

Sem tam přibude opravená verze Imperia 2, čtu to občas znovu a furt nacházím chyby a nejasnosti. Pokud by mi s těmi korekturami pomohl, byl bych rád...


4. Jméno: jirkacbx

 

Info: cestář z°vesnice

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

20.08.2019 v 00:04 id: 1317614

Za mně pro SW vřelé poděkování za trochu rozsáhlejší konec románu a ne obligátní rychlé ukončení.

Rád se budu těšit na jiný další čtení.

Romány od SW mají prostě "něco do sebe" a i proto jsou tak povedený a čtivý.

Děkuji za Pážata.


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

19.08.2019 v 23:36 id: 1317607

Přidal jsem tam ještě dva výstřely (neb pušky už někde vpředu visely na stěně) Jednak rozhovor s dočasným vlastníkem Knihy ve vězení (aby se vysvětlilo, proč nebyl úspěšný, předtím to bylo jen letmo nakousnuté) a doplnění rozhovoru se Saúdským princem (Jistě, pane Rotschilde, pane Bushi, nekopejte pana Clintona...)


6. Jméno: Norbert

 

Info: dědek

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

19.08.2019 v 22:47 id: 1317606

Ta novější díla jsou snad ještě čtivější, než ta starší. Usilovně doufám, že otec zakladatel napíše ješě další a další, neb se ze mne stáva závislák na Semerádovďe díle.


7. Jméno: honbri

 

Info: Hltač Semeráda

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

19.08.2019 v 20:44 id: 1317595

Je to sice "dětská sci-fi", ale zřejmě už se vracím do dětských let (mám 73), protože se mi právě takové příběhy líbí i víc, než některé "dospělé sci-fi". Od pana Semeráda mám ale rád skoro všechno (výjimek se najde opravdu velmi málo) ...


8. Jméno: knihomol

 

 

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

19.08.2019 v 19:39 id: 1317589

No, pane Semeráde, zase pecka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


9. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

19.08.2019 v 07:37 id: 1317533

Přestat věřit na rozkaz? Jde to? Mohu na rozkaz začít věřit? Myslím, že mohu přestat-začít VZÝVAT cosi... ale víra? Víra je něco vnitřního... mohu věřit, že například druhá odmocnina ze dvou je přesně 1,41, nebude-li mi podán důkaz, že tomu tak není. Anebo mohu prohlašovat to, co je mi nařízeno, avšak věřit sám svému tvrzení nemusím... Nevím. Víra má tuhý kořen.

Konec konců ještě i teď se někteří zaklínají Starými bohy. Například je běžné, že něčím překvapený člověk zakleje: " Do Pěruna jasného, cos to zrobil ty gizde"... Anebo třeba k dětem: "Vy pěruni jedni, kaj ste to do cholery dali?"

No a co jméno toho senzačního piva? RADEGAST! žádný Jehova, nebo Juháva... A konec konců , ve Vašich končinách děláte velmi dobré pivo KRAKO-NOŠ, taky myslím nezapomenutý Starý... Ten co přinesl Kraka (Kroka?) do Krakova... A obyčeje lidí se na naše bohy odkazují... co třeba Morana? Vesna? Konfesi může člověk změnit ajncvaj... ale na víru se zapomíná tisíc let... Však i můj oblíbený spisovatel V.Semerád ty naše Staré bohy připomenul..., nebo ne???


SW: Potíž je v tom, že dnes všichni "na rozkaz" věří (). Znám pár muslimů, kteří u víry "setrvávají" čistě z obavy o život, ostatní by je popravili, kdyby zapochybovali. S těmi se dá dokonce mluvit. Takovým stačí odebrat onen Damoklův meč a klidně se přikloní ke křesťanům (Ježíš je proti Mohamedovi přímo vzor laskavosti), nebo k ateistům, případně i k nám, českým heretikům. Chápu, je to těžké, žít celý život pod hrozbou uřezání hlavy a najednou nic ...a Mohamed je darebák... Pro mě byl takový šok, když mi táta v pěti letech vysvětloval, že komunisti nejsou takoví laskaví a "spravedliví" dobráci, jak je nadšeně opěvovali v "našem" rádiu (televize tenkrát nebyla!), ale vraždící bestie, které se rvou o kosti i mezi sebou... krátce poté začaly "procesy" se Slánským a spol., to bylo, panečku, potvrzení tátových slov! A co se týče Radegasta? Dobré pití, ale aby mu někdo přinášel krvavé oběti? (Nanejvýš finanční!) (19.08.2019 08:58)


10. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: §Paza

?Přidat přílepek!?

18.08.2019 v 11:59 id: 1317446

A poslední kapitola Pážat se odehrává na Karlštejně... (viz ID=1315567)


SW: ...a polehoučku nastoupí otázka: co bude dál? ... (19.08.2019 18:38)


jaxx: Co dál? Některé knihy končí podivně, jsou jakoby useknuté. Třeba Mloci končí tak nějak neurčitě... Určitě nebudu sám, kdo by se přimlouval za pořádný konec.

Popřípadě nějaká kniha z vesmíru, něco jako Giweruz... (19.08.2019 21:41)



Komentáře

Začátek