Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

Nobelova cena

Schůzi Norského parlamentu přerušil drzý výrostek, který se nečekaně objevil přímo před mikrofony. Nečekané to bylo, protože ho nikdo neviděl procházet dveřmi ani přicházet k předsednickému pultu.

„Sorry, ale norštinu neovládám a musím mluvit anglicky,“ řekl do mikrofonů, když si je přihnul podle své výšky.

„Co tu pohledáváte?“ snažili se ho okřiknout nejbližší.

„Speak, but English!“ požadoval výrostek.

„Jak jste se opovážit mohl přijít sem?“ pokusil se poslanec o lámanou angličtinu.

„Přišel jsem vás požádat, abyste odvolali Norskou Nobelovu komisi!“ řekl mladíček. „Abyste zrušili nejen tuto komisi, ale Nobelovu cenu míru jako takovou.“

„Jak se opovažujete?“

„Pryč s ním! Parlamentní stráž! Vyveďte ho!“ ozývaly se hlasy ze sálu.

„Tak moment!“ opáčil mladíček. „Dost už bylo vaší ignorance! Budete mě poslouchat, ať se vám to líbí, nebo ne!“

S těmi slovy oddělil jeden z mikrofonů od stojánku a s mikrofonem v ruce se pozvolna vznesl dva metry nad předsednický pult, kde se otočil do polohy plavce - s nohama ve výši hlavy, takže na něho nemohl zdola nikdo dosáhnout.

Sál strnul a ztichl.

„Jste ostudou našeho světa, dámy a pánové!“ pokračoval mladíček dál anglicky. „Vaše drzost, ne moje, už přesáhla únosnou míru! A ujišťuji vás, že to musí skončit!“

„Kdo jste?“ zeptal se ho opatrně jeden člen předsednictva.

„František Tisirín!“ odvětil mladíček.

„Nikoho takového neznám!“ odvětil mu s klidem člen předsednictva. „Tady je Norský Parlament, rozumíš? Nemáš oprávnění tady mluvit!“

„Vezmu si to oprávnění sám!“ odsekl drze mladíček. „A jestli mi vypnete mikrofon, pane předsedo, uvalím na Norsko hospodářské sankce!“

„Ty?“ rozesmál se člen předsednictva. „Jaké sankce?“

„Zruším na celém území Norska všechny taesi!“ odvětil mladíček. „Ručím vám za to, že tu již prvního dne vypukne nouze a po týdnu hladomor.“

„To myslíš vážně?“ rozesmál se předseda Parlamentu a s ním několik nejbližších. „Jak by sis to představoval?“

„Kdybyste mě znal, pane předsedo, nesmál byste se tomu,“ odvětil mladíček. „Věděl byste, že jsem zaváděl taesi v celém světě, Norsko nevyjímaje. Všechny norské speciality máte ode mne. Ale protože se taesi dají zneužít, mám i prostředky k jejich rychlé likvidaci. Když je použiji, změní se potraviny v celém Norsku v nepoživatelnou surovou biomasu.“

„O takové možnosti nevím...“ zarazil se předseda Parlamentu.

„Tuto možnost jsem použil zatím jednou. Ve francouzském Orléansu nám unikly taesi do kanalizace a zamořily ji. Dalo mi pak velkou práci nahradit rozložené taesi výpomocí ze sousedních výroben. Ta katastrofa se dostala až do světových médií, ačkoliv si nejsem jistý, zda zpráva o ní pronikla do Norska. Na tom ale nezáleží, hlavně že ta možnost existuje.“

„Víte ale, že to je vydírání?“ napomenul mladíčka předseda Parlamentu.

„Vydírání je můj nejúčinnější prostředek,“ přikývl chlapec. „Docela rád vydírám!“

„Vy se tím snad ještě chlubíte?“

„Používám to jako všechny velmoci,“ odvětil drze chlapec. „Vydírání hospodářskými sankcemi je první stupeň nátlaku, po němž mohou následovat těžší kroky.“

„Těžší kroky? Jaké - například?“

„Například potápění válečných lodí,“ odvětil vážně mladíček. „Asi jako potopení lodě George H.W.Bush nedávno v Karibiku. O tom jistě víte, ta zpráva oblétla celý svět, všude se o ní diskutovalo a výsledek? Stažení amerických vojáků z celého světa, zrušení vojenských základen - a následně odpovídající odsun vojenských lodí a vojsk Číny a Ruska.“

„Za to stažení vojsk se přece naše komise chystá udělit hned tři letošní Nobelovy ceny míru!“ řekl trochu udiveně předseda Parlamentu za naprostého ticha v sále.

„No právě!“ odvětil mladíček. „Ale komu? Prezidentům zemí, které tím jen ustoupily mému vydírání! To znamená, že má tuto cenu, jako už mnohokrát, dostat někdo, kdo si ji ani v nejmenším nezasloužil! Vy opravdu nevíte, proč ustoupili? Nebyla to jejich touha po míru, jak přičinlivě kvákala jejich propaganda! Prostě zalezli jako psi do boudy, když na ně pán dupne! Ano, ustoupily mému vydírání! Jestli letos ve světě něco zachránilo mír a především tisíce nevinných životů, bylo to vydírání! Proto jsem na ně pyšný! Ano, vydírám. Účastnil jsem se i potopení letadlové lodi George H.W.Bush. Dvojnásob jsem pyšný na to, že jsme tam nezabili ani jednoho námořníka. Jak asi víte, bylo to úplně bez obětí.“

„Pak byste spíš měl tu cenu dostat vy...“ pochopil předseda Parlamentu.

„Možná měl!“ odvětil mladíček. „Ale já ji odmítám! Netoužím po pochybné cti dostat se mezi sebranku, která ji do této chvíle získala! Dokázali jste ji udělit naposledy prezidentu země, která v době jejího udělení vedla dvě vylhané války a na další se chystala, udělili jste ji teroristům jako byli Arafat s Perésem, Chamberlainovi, který pomáhal Hitlerovi rozdělit Evropu, nebo válečníku Obamovi, který se dostal k moci sliby míru, na které okamžitě po svém zvolení zapomněl! Moje sympatie má jedině Vietnamec Le Duc Tho, který vám tu cenu plným právem hodil na hlavu! Proto říkám - zrušte tu zkorumpovanou cenu, tu ostudu naší planety! U mimozemšťanů vzbuzuje jen útrpné pokyvování hlavami!“

„U jakých mimozemšťanů?“ zachytil se toho kdosi.

„U všech, které jsem dosud poznal!“ odvětil mladíček. „Jednal jsem s Lyzerty, kteří nás považují za živočišný druh určený vlastní hloupostí k vyhynutí, i s Opalychy, kteří ještě doufají, že bychom se mohli vzpamatovat. Bytostí je ve vesmíru víc, ale lidi Země považují za pitomce - a když pozoruji vaši Nobelovu komisi, musím jim dát za pravdu!“

„Není to trochu ukvapené hodnocení?“ ohradil se předseda Parlamentu.

„Ukvapené?“ ušklíbl se Franta. „Pozorují nás už pár tisíc let, ale zatím jsme jim nic tak chytrého neukázali! Udělovat cenu míru válečníkům a teroristům - to vy považujete za vzor chytrosti? Já té ceně říkám nejzkorumpovanější na světě! Zrušte ji! I s vaší pitomou komisí! Opakuji, je to ostuda planety! Míru na Zemi přispějete nejvíc jejím zrušením!“

„Prospět míru zrušením Nobelovy ceny míru? Není to protimluv?“

„Není, vážení! Nobelova cena míru přispěla k velké propagaci války! Už protože jste ji dokázali udělit kreaturám jako Kissinger, Obama, Peréz, Arafat, Mandela a Chamberlain!“

„A nepřisvojujete si příliš velké pravomoci, mladíku? Za koho tady vlastně mluvíte?“

„Musím mluvit za někoho?“ opáčil Franta. „Což nemohu mluvit taky sám za sebe? Ale když už chcete, abych za někoho mluvil, pak budu mluvit za ty, kterým až dosud vaše cena míru nejvíc ublížila - za mrtvé ve všech konfliktech, které posvětila. Zrušte ji jménem všech těch mrtvých, jejichž vrahy jste tou cenou ověnčili!“

„Vy té ceně nepřiznáváte ani trochu zásluh o mír?“

„Jakých zásluh? Vždyť jste se nerozpakovali udělit ji i představitelům zemí, které v té době vedly války? To měla být zásluha o mír? Vždyť to byla otevřená propaganda války! Je nejvyšší čas tu pokryteckou cenu zrušit!“

„Víte, my vaše rozhořčení tak trochu chápeme. Chápeme, ale nesdílíme je.“

„Nesdílíte?“ obrátil oči v sloup. „To musíte mít buď hroší kůži, nebo dlouhé vedení!“

„Nesdílíme je a cenu nezrušíme. Nanejvýš ji můžeme pro letošek neudělit a peníze na ni převést na příští roky.“

„Zrušte ji úplně!“ řekl mladík. „Už pro ty příšerné omyly, volající po spravedlnosti! Pochopte to už konečně! Její prestiž už nezachráníte!“

„Ale pochopte zase vy, my už z principu nemůžeme ustupovat takovému vydírání!“

„Budete muset!“ řekl suše mladík a vrátil mikrofon do držáku. „Jinak se připravte na hospodářské sankce pro Norsko. Chcete pokračovat v nespravedlnostech? Dobrá, budete je mít! Hospodářské sankce nejsou nikdy spravedlivé. Vím, ale ani tím se nebudu odlišovat od sankcí, které vyhlašují velmoci a které vám, pokud vím, naprosto nikdy nevadily. Radím vám proto dobře. Couvněte, dokud je čas!“

A v tom okamžiku zmizel.


Podívala se na něho přísně jako učitelka na žáčka, který něco vyvedl.

„To jsi tedy přehnal!“ řekla přísně.

„Přehnal!“ přikývl. „Ale bylo to potřeba!“

„Co když oni neustoupí?“ zeptala se ho.

„Ustoupí,“ ujišťoval ji. „A kdyby ne... tak budou mít v Norsku týden nebo i čtrnáct dní hlad! To by je naučilo couvat! A možná by to pomohlo přesvědčit i jiné!“

„Nejsem si jistá, že by vůbec měli couvat,“ opáčila. „Proč se do nich montuješ?“

„Pochop, Jituško, když chceme předělat myšlení lidí, musíme sáhnout i do věcí, které se nám zpočátku zdají zbytečné. Jako ty ses montovala do chrtů!“

„To bylo nutné!“ odsekla. „Kdo chce chovat zvířata, musí se o ně starat. To samé přece platí o lidech. Nemůžeme strpět, aby je někdo bezohledně využíval a když je vysaje, aby je odhodil. A totéž platí o zvířatech. Proto jsem se zasadila i o ty chrty. Ty jsi přece taky dělal speciální taesi pro psy!“

„Ty máš svý chrty, já zruším Nobelovku!“ řekl. „Já ti ale tvoje chrty nevyčítám. Proč bys mě nemohla nechat občas udělat taky nějakou vylomeninu?“

„No dobře - ale mohl bys mi o takových vylomeninách říkat předem!“

Objala ho a položila mu hlavu na rameno. Seděli spolu na lavičce před chatkou a dívali se na západ slunce. V tropech jsou západy slunce úchvatné a tady byli široko daleko sami, slunce tu zapadalo jen pro ně.

„Předem jsem to nestihl,“ vysvětloval jí a probíral jí rukama vlasy. „Vletěl jsem na ně ve chvíli, kdy mě Olson upozornil, co chystají. A pak už to šlo ráz naráz!“

„Dobře - ale na tu letadlovou loď jste měli dost času!“ řekla.

„To se ti jen zdá,“ zavrtěl hlavou. „To byla Albertova práce. Taky ve mně hrklo, když mi sděloval, že do té lodi nadělal osm děr. No, stihli jsme to, ale řeknu ti, byl to děsnej fofr. Ke konci už se převracela a bylo v ní ještě plno lidí. Technici na poslední chvíli zastavovali reaktory a málem tam zůstali. Když zhasla světla, bloudilo tam ještě pár chlapů, poslepu se tam nevyznali a nemohli se dostat ven.“

„Jak jste je dostávali ven? Dovedu si to představit, když už jste někoho našli, ale jak jste je tam hledali?“

„Důležitá byla rychlost,“ odvětil Franta. „Ale s urychlením to šlo. Když jsme na někoho narazili, položili jsme si tam dočasnou kotvu, chlápka jsme odnesli, vrátili se podle kotvy a pokračovali. Tak jsme profrčeli celou loď, nikdo nám nemohl uniknout. Na konci jsme už potřebovali lampy, ale měli tam nějaké připravené.“

„Potopit atomovou loď! To bych si teda netroufla!“ vzdychla si.

„Mě by to taky nenapadlo!“ přikývl. „Ale to víš, Alberto je trošku horkokrevný. Já jsem jim začal opatrně sundávat letadla - vdudegy mohou být nebezpečné, ale začal jsem jim poškozovat křídla, aby se posádky musely ještě nad mořem katapultovat - proti tomu by neprotestovaly ani rusalky, natož opalychové. Jenže Alberto! Osm děr velikosti člověka na čáře ponoru - to by neustála žádná loď na světě. Ale když už to provedl, nezbylo nám nic jiného než rychle zachraňovat námořníky. No - a taky palubní mechaniky, zbrojíře, i piloty, kteří předtím vyvraždili naše výrobny taesi - včetně tvých budoucích žáků, kteří už se nikdy tvými žáky nestanou.“

„Ani mi je nepřipomínej!“ zamračila se Jitka. „Ty ani vidět nechci!“

„Tak se vyhýbej naší věznici Covacha del Diable, abys je tam ani omylem nepotkala!“

„Jenže tím divadýlkem v Norsku ses před celým světem pěkně prozradil!“

„Jako František Tisirín?“ usmál se. „Pod tím jménem nás znají jen bývalí spolužáci.“

„Jenže i mezi nimi najdeš pár nepřejících, kteří to s potěšením rozkecají!“

„Ať!“ usmál se. „Kdo jim bude věřit? Pro nás je teď důležité, že jsme vyhráli!“

„Vyhráli...“ vzdychla si. „Jak se to vezme. Zarazili jsme všechny ozbrojené konflikty, budiž, jako první krok to ujde. Ale říká se, že všichni, když už nemohou ty zbraně používat, aspoň o sto šest zbrojí. Rusové vyvíjejí nové rakety, Američané ohlásili neviditelná letadla, jako kdybychom vůbec nebyli na světě.“

„Rusové dostali nedávno pořádnou ťafku,“ usmál se Franta. „Sergej jim při poslední protiválečné demonstraci pocuchal sestavu těžkooděnců, takže průvod dorazil bez odporu až ke Kremlu - chtěl bych vidět, jak se jejich papaláši tvářili! To by byl pohled pro bohy! Když přebírali petice, to už se tvářili jen kysele. Aspoň sesadili velitele policejního zásahu - ale to byl jen obětní beránek. Co mohl dělat, když mu jeho těžkooděná falanga znenadání zmizela a obyčejní policajtíci se neodvážili postavit davu do cesty, zejména když viděli, jak bleskově zmizeli těžkooděnci! A to je Sergej přemístil jen na okraj Moskvy - jenže se odtud pěšky ve svém brnění nestihli vrátit. Škoda, že Rusové nemají vhodné jeskyně!“

„Nevím, jestli to máme nechávat na místních tisirínech!“ pochybovala.

„Ale klidně!“ pokrčil rameny. „Vždyť jsou většinou starší než my, proč by už nemohli být i rozumnější?“

„No - nevím,“ vzdychla si. „Zatím je to dobrý - jak se říká o tom chlápkovi, co padal z mrakodrapu. Dobrý je, že naši rodiče už zřejmě rezignovali na naši výchovu, aspoň máma se o moralizování už ani nesnaží... Ale co to bylo nedávno za skandál v Americe?“

„Jo - tam to ale udělali obchodníci!“ ušklíbl se Franta. „Někdo z chytřejších lékařů si všiml, že jim košer obyvatelé začali podezřele vymírat. Na taesi to svádět nemohli, všichni konzumovali výhradně košer potraviny a taesi se vyhýbali jako čerti kříži. Sami by na to nepřišli, na to ještě pozemská věda nedorostla. Problém byl u jejich obchodníků. Výrobci jim dodávali bedny řádně označené jako nekošer, jenže nemohli v trsech onálepkovat každý banán, označili jen bedny a po jedné nálepce na každém trsu. Obchodníci je strhli, banány rozdělili do půlkilových balíčků a už je zapomněli správně označit, tím se dostaly nekošer banány ke košer spotřebitelům - a to se rozumí, antikoncepční vlastnosti se projevily přesně tak, jak mají. Jenže gupran je pečlivě označený jako nekošer, takže ho ti pravověrní nemohli použít, jako všichni ostatní.“

„Byl jsi na ně ale příliš příkrý!“ vyčetla mu. „Odkázat je na gupran by dokázal každý!“

„A co jiného?“ pokrčil rameny. „Od toho přece gupran je! Jejich smůla, že si ho sami odpírají. Pak už jsem jim mohl poradit jen vyhýbat se nekošer banánům, což dnes znamená všem, protože přírodní banánovníky najdeš už jen v pralesích, a počkat, až se účinky taesi antikoncepce vytratí. Kdo si počká, ten se dočká!“

„Jo - jenže budou nejmíň pět let bez potomků!“ vzdychla si. „To je poměrně dost!“

„To ale není můj problém!“ opáčil.

„Pak se ale nediv, že tě žalují u všech možných soudů z genocidy!“ připomněla mu.

„Žalovat mohou, však to také dělají. Ze mě si nevysoudí ani cent - taesi banány byly podle dohod vždy řádně označené, co s nimi udělal obchod, je jiná věc. Obchodníky mohou žalovat taky, těm zase nikdo nedokáže, že by to dělali s úmyslem páchat genocidu na svých nejlepších zákaznících. Kdyby se tenkrát ve Francii ten pitomec rabín nepostavil na zadní a přistoupil na schválení taesi jako košer, žádný problém by nevznikl.“

„Kdyby - chyby!“ řekla. „Jak je to s jejich vymíráním v Izraeli?“

„To vážně nevím!“ usmál se. „Tam mě nepozvali a ani by mě tam nepustili, jsme pro ně všichni osoby nežádoucí. Ať si sami vysledují, kudy jim tam co nekošer proniklo! Nabídl bych jim samozřejmě gupran, ale výsledek si jistě umíš představit!“

„Poslyš, nevyhrožovali ti nedávno na půdě OSN krutou pomstou?“

„Jo, vyhrožovali,“ připustil. „Taky opakovali silácké řeči, že mají atomových bomb dost pro celou Evropu. Vydírat samozřejmě uměli vždycky - ale já taky. Pohrozil jsem jim neúrodou, jaká postihla okolí francouzského Orléansu, když jsem tam sanoval sabotáž Ester Defayové proti taesi farmě Marcela Derritage. Víš - jak jim tam naráz shnilo veškeré košer zboží počínaje obilím na polích... Asi si uvědomili, že umím vydírat ještě lépe - a zmlkli!“

„Mohli by si nashromáždit konzervy...“ napadlo ji.

„Ty mají jistě dávno připravené, oni jsou vždycky perfektně připravení na jakoukoliv válku! Jenže v té Francii po otevření bleskurychle hnily i konzervy - a oni to dobře vědí.“

„Tím spíš by na tebe mohli začít připravovat nějaký atentát!“

„To by si nepomohli!“ ušklíbl se. „Já jsem přece na OSN jasně prohlásil, že prostředky pro asanaci katastrof s taesi mají dnes i Arabové ve všech sousedních zemích. Že je sice bez příčiny nepoužijí, ale mají je. To je skoro jako kdyby měli odstrašující nukleární potenciál. No - a Norové určitě ustoupí taky!“

„Chováš se jako diktátor!“ vytáhla poslední trumf.

„Chovám!“ připustil. „Jistěže - dávám své odpůrce vraždit v koncentračních táborech, opačné názory pronásleduji i s jejich nositeli, jezdím v pancéřovaném automobilu, mám dva nebo tři dvojníky, aby za mě nastavovali kůži...“

„Vydíráš a vyhrožuješ!“ usadila ho.

„Ano, vydírám a vyhrožuji,“ připustil vážně. „Ale současně všichni moc dobře vědí, že ani potopení atomové lodi nezaplatil nikdo životem. Pravda, na dně moře leží dva jaderné reaktory, ale stihli je zastavit a nejsou první ani jediné a proti těm na suchu jsou aspoň lépe chlazené. Havarovaných jaderných ponorek leží na dně víc. Pár desítek lidí, zodpovědných za vraždění farmářů v Kolumbii, sedí ve vězení Covacha del Diable, to už jsme přiznali. Ale klidně k nim pustím i komisi z Mezinárodního Červeného kříže, aby dohlédla na podmínky, v jakých tam jsou. Kdyby každý diktátor věznil jen skutečné vrahy, byl bych pro diktaturu.“

„Rošťáku!“ řekla, aby měla poslední slovo.

Které jí nechal, ale místo odpovědi se ji pokusil políbit.

Úspěšně, protože neuhnula.

 © 2011 Václav Semerád, Nová Ves

Konec

Zpět Obsah

© 2011 Václav Semerád, Nová Ves

27.10.2017 21:06


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Remca: 21/2 v 01:16 na téma: §Sedm : Děkuji za přání hezkých Vánoc a nového ruku 2016, jak mi naběhl obrázek s perníkovým andělíčkem dneska :-D))

Domů
Statistiky

"Rusalky" (komentáře)

Téma=§Rusa Hlasovali 4, celkem 19 hvězd, průměr=4.75.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: stodvádvacet = (nejsi robot?)    (189 příspěvků).  

! Včera 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky včera: Admin

2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

22.02.2018 v 23:03 id: 1292664

Generování pro čtečky: Spouštím zatím v poloprovozu, je to na konci "Download" i s návodem. Ještě budu muset ledacos vyřešit, takže je to bez záruky. U většiny románů to funguje, ale počítejte ještě se změnami. Případné chyby mi, prosím, pošlete na můj mail, ve Fóru by dlouhé popisy jen překážely, beztak se budu snažit opravit je co nejdřív.

Návod umožňuje změnit (ignorovat) globální nastavení jmen a případně přidat filtry k dětské pojistce (filtry zapnuté globálně se měnit nedají).

Zatím není vůbec vyřešené blokování současného stahování, ale protože se generuje do společného adresáře, může být současné zapnutí dvou generování na témž počítači zdrojem veliké zábavy! (obě knížky "prorostou do sebe"). Vyplatí se tedy počkat na dokončení. Holt "poloprovoz". Inu - zkuste si to!


3. Jméno: knihomol

 

 

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

22.02.2018 v 20:02 id: 1292663

Pro Bavros: konvertor formátů lze najít na stahuj jako: Hamster Free Ebook Converter.


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

21.02.2018 v 07:40 id: 1292662

Novinka pro čtečky: poslední dny jsem místo dopisováním "Manuscriptu" strávil programováním, ale výsledek stojí za to. Bude to zajímavé především pro čtenáře vybavené čtečkami. Zatím poloprovozně mi chodí konverze i rozepsaných knížek do formátu EPUB. Jednu dobu jsem tu zkoušel "rozepsané romány pro čtečky", pak jsem to vzdal pro přílišnou náročnost (zejména časovou, takový program Calibre konvertoval do EPUB skoro čtvrt hodiny a to jsem mu musel ještě soubor předpřipravovat... jen si to představte, dopisuji kus kapitoly ve 23.45 a mám to ještě zkonvertovat, čili přetáhl bych hodně přes půlnoc... to prostě nešlo, takže jsem to vzdal...). Jenže nová konverze běží na serveru, trvá pár vteřin, takže to bude pro každého. A to není všechno! Moje konverze navíc převádí jména i verze, tj. respektuje nastavení jmen hrdiny a hrdinky i verze podle "dětské pojistky" (ještě mi zbývá něco došolíchat, ale základ už "pochoduje"), takže si může každý "ušít" knížku podle své volby! Tím si i pro čtečky můžete zvolit jména hrdinů! (Čtečky to neumožňují, ale každý si teď může během pár vteřin vygenerovat vlastní verzi, to snad stojí za to, ne?). A bude to fungovat i pro rozepsané romány (na konci zkrátka bude "pokračování příště", což v definitivní verzi zmizí. Takže dvě mouchy jednou ranou: nastavení jmen a verzí i pro čtečky a převod rozepsaných verzí (stopnutý pro přílišnou náročnost).

Co na to Češi?


jaxx: Gratuluji! (21.02.2018 10:32)


ata: Hurá! Super! Perfektní vylepšení! (21.02.2018 12:22)


jiho: Díky za zajímavou možnost. K formátu EPUB mám ale jeden poznatek: Některé čtečky pod Androidem umí texty celkem slušně nahlas předčítat (Cool Reader, eReader Prestigio). Bohužel zrovna Cool Reader při předčítání občas vynechává části textu, kde je nějaká změna ve formátování (konkrétně vůbec nečte Italic, některé další jí "nechutnají" občas). Občas je dokáže umlčet některé místo v textu, i když se zdánlivě o změnu formátování nejedná (ale zjevně tam nějaké "řídící znaky" jsou). eReader je na tom o něco lépe, ale ne 100%. Takže pokud si chci nechat knihu předčítat, musím používat PDB, i když jsem chtěl postupně přejít na EPUB úplně. (21.02.2018 17:20)


Bavros: Super.

Je k mání webová adresa konverze formátů? Sám bych potřeboval starší knížky ve formátu *.prc (z éry windowsmobile před deseti lety)překonvertovat do novějších. Děkuji. (21.02.2018 20:36)


SW: Cool Reader jsem nedávno smazal. Nehodlám se zdržovat s křápem, který klidně náhodně zdvojí stránku a pak jinou stejně náhodně vynechá. Nejen při předčítání, ale neumí to ani pořádně zobrazit. Používám teď Bluefire Reader, ten má taky těžké mouchy, ale aspoň jaxˇtaxˇ věrně zobrazuje (Ten mě zase rozčiluje tím, že si neumí zapamatovat, kde jsem stál v knihovně, takže vždycky musím hledat od počátku). Je to zkrátka osel, ale aspoň nefalšuje text. Už by mohl někdo vynalézt pořádný zobrazovač EPUB!

Konvertovat mezi různými formáty umí Calibre (mám ho z Portable https://portableapps.com/apps , dosud jsem konvertoval jen na něm. Ovšem konverze mu trvá 5-15 minut. (21.02.2018 23:12)


jiho: Po pravdě Cool Reader se podle mne už nijak zvlášť nevyvíjí, ale pořád je to ideální čtečka na PDB formát. Problémy mu dělá, když se pomocí Calibre zkonvertuje nějaký exotický html (případně textový dokument), ve kterém je spousta různých řídících znaků. Pro bezproblémové "sežrání" PDB čtečkou by se asi musely všechny řídící kódy (tagy) odstranit ještě před konverzí. Pokud jsem si dělal konverze do PDB například z DOC, RTF, ODT a pod., tak jsem vždy konvertoval pouze čistý text pomocí DocReaderu. Potom byl výsledný PDB naprosto bez problémů. Vzhledem k tomu, že většinu knih mám právě v PDB, tak je CoolReader pro mne nejpoužívanější čtečka, už od mé symbianovské éry. (22.02.2018 16:27)


SW: Já jsem všechno kontroloval (a pořád kontroluji) ještě na PC pomocí prohlížeče-eBook ze sady Calibre. Proč? Protože dostat eBook do tabletu je tak trochu horror. Windowsy XP totiž ten tablet neznají a neuznávají, pro ně je to "Neznámé zařízení". Linux Ubuntu ho přitom (na stejné mašině!) dokázal pochopit jako diskovou jednotku s nepatrnými odstíny (např. souborový manažer nedokázal spočítat volné místo). Teď ale u dcery jedu na svém cestovním notebooku, kde linux není a XP jsou sice novější, ale tablet taky neznají. Nedávno jsem si naštěstí pořídil minipočítač osazený Windowsy 7, který ten tablet rozpoznají. Jenže ten minipočítač je mrška mnohem pomalejší než notebook, i zařekl jsem se, že ho budu používat jen jako souborový server, protože zvládá externí disk, který jsem dostal k Vánocům a který XP rovněž zcela ignorují (to zase kvůli velikosti - 4TB). Ale přetahat eBook do tabetu znamená přenést soubor nejprve na "předávací disk", pak se přepnout na minipočítač, přetáhnout si soubor na C:/Pom a teprve odtud to jde nahrát na tablet. Ale chtěl jsem vidět, jak se to dá číst, přetahal jsem co jsem měl v EPUB. No a přitom jsem zjistil, že CoolReader si vymejšlí a vynechává. Soubory EPUB byly v pořádku, prohlížeč z Calibre na PC zobrazuje správně (zřejmě je to poctivý PC-program), pro jistotu jsem se podíval i do odzipovaných zdrojových souborů z EPUB - vše v pořádku. Takže následovalo smazání CoolReaderu a shánění něčeho lepšího... zakotvil jsem u Bluefire. Čtečky pro tablety Android zkrátka pořád nejsou na výši a jestli někdo zastavil vývoj, protože si myslel, že už je to dokonalé, pak to vzdal hodně předčasně! (22.02.2018 20:01)


jaxx: CoolReader na Androidu 5 mi jede bez problémů, žádný stránky to nevynechává ani nezdvojuje. Akorát dvě věci: někdy ignoruje nastavenou barvu písma a tvrdošíjně zobrazuje ž jako t s ocáskem... (22.02.2018 21:14)


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

09.04.2011 v 10:42 id: 165505

Jsem proti trestu smrti!

Ale s jednou výjimkou - jsem pro popravu každého, kdo začne válku (ale i když ji vyhraje!). Saddám Hussein byl podle mě popraven právem (za agresi proti Kuvaitu - jenže to mělo být už v roce 1990). Chybí mi tu ale: poprava George W. Bushe (Afghánistán, Irák), Saakašviliho (Osetie), Sarkozyho, Camerona a Obamy (Libye) a prakticky každého dosud žijícího (Brežněv tomu bohužel unikl) a mnohdy ještě oslavovaného viníka válek za poslední dvě století.

Komentáře

Začátek


Přílepky včera: Admin