Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Odplata

Medvěd Petr sebou trhl a zaposlouchal se.

Z hlubin země se nahoru k povrchu prodíralo zatím slabé dunění. A teď, ne, nemýlil se, teď se trochu zahoupala půda.

Evropa je v těchto místech tvořena masívní pevninskou krou, která se jen tak neroztřese. Právě v těchto místech se dříve nacházel Petrův čarodějný hrad a Petr dobře věděl, že zde byla oblast tekuté lávy zvlášť hluboko.

Dunění zesílilo. Země se zhoupla znovu a teď se dokonce začalo se zlověstným chřestěním sesouvat kamení z nedaleké skály, pouhých dvacet kroků od Petra.

Jestliže je to opravdu zemětřesení, pak raději pryč od skal, které by se mohly sesypat! Dříve si jakožto čaroděj ve svém hradu zemětřesení nikdy nevšímal a mohl si z podobných jevů tropit posměšky, neboť čarodějné hrady jsou od okolní žhavé lávy chráněny silou kouzel. Tady to však bylo vážné.

Medvěd Petr vyskočil na nohy a trochu hbitěji odkvačil z blízkosti skály.

V téže chvíli se z lesa vyřítilo několik vlků. Ita mu je nedávno věnovala k službám, ale moc ho neposlouchali a on neměl chuť se s nimi neustále dohadovat. Ani teď se na jeho znamení nezastavili a hnali se kolem něho ke skále.

Jdou volat Itu, napadlo Petra. Ita jistě zasáhne a její kouzla zemětřesení uklidní.

Dunění v hlubinách země však nesláblo a navíc se v něm tu a tam ozvalo slabé písknutí. Petr se zaposlouchal. Takhle vysoký tón je přece ultrazvuk! Vzniká skoro v každém ohnisku zemětřesení, lidé jej ani nevnímají, ale zvířata zneklidňuje a plaší, často i hodiny před vypuknutím pohromy.

Ale to znamená - proboha, to by to ohnisko muselo být někde blízko - a tady přece žádné není! Leda že by to nebylo přírodní zemětřesení!

Petrovi zasvitlo v hlavě strašlivé tušení. Přestal dbát na otřesy půdy, otočil se a rozběhl se za vlky do skal.

Už z dálky viděl, jak bezradně krouží kolem signálního kamene. Sotva doběhl, odstrčil volajícího vlka a sám stiskl kámen přerušovaně, jak volal Itu sám.

Uplynula skoro minuta a signál zůstával bez odpovědi. Dunění nesláblo a ostré pískání naopak zesílilo.

„Pryč!“ zavrčel Petr na své vlky a sám se rozběhl jako první. Právě včas. Balvan, kutálející se dolů ze svahu, hned poté rozdrtil signální kámen k Itě. Vyskočil zelenavý plamen a oba kameny se rozpadly na prach.

Kdyby mohl medvěd zblednout, Petrovi by se to stalo.

Signální kámen je přece vždycky chráněn přímo kouzelnou mocí hradu, v tomto případě mocí hradu Ity z Prahy.

Signální kámen byl zničen.

To znamená, že přestala působit moc kouzel Itina hradu. Zemětřesení, byť jakkoliv blízko, přece nemůže kouzelnou moc čarodějného hradu porušit. Pokud jde o zemětřesení přírodní.

To ale znamená, že...

Ale to snad ne!

Medvěd Petr následován smečkou vlků utíkal hlouběji do lesa. Stále ještě nechtěl uvěřit tomu, co se mu rýsovalo před očima stále jasněji a zřetelněji.


„Strejdo Migueli!“

„Zalez, ty opice mrňavá... ááá...“

Anita se spokojeně ušklíbla, ale pro jistotu sfoukla obraz dalšího čaroděje, zasaženého nečekanou dávkou záření. Miguel zůstal ležet v mrákotách, zatímco jeho hrad se pomalu převracel - jako torpédovaná bitevní loď.

Anita pro jistotu nevolala žádného z popálených dvakrát po sobě. Právem mohla očekávat stejnou nebo i horší odplatu od těch, kteří by se snad stačili probrat k vědomí. I tak se těšila, že její zásahy mohou pomoci. Každé uzdravení z úderu xi-ítu znamená reverz a tedy sílu - a ne málo síly! Čím víc síly Dragovi protivníci vyplýtvají, tím méně jim zbyde proti Dragovi. Tak holčička uvažovala, když s neviňoučkým výrazem v obličeji volala čarodějům o kterých věděla, že sympatizují s Ibrahimem proti Dragovi. Ačkoliv se jí většina Mágů vůbec neozvala, několik dávek xi-ítu už našlo svůj cíl a holčička byla sama se sebou velice spokojena.

Spěchala však, neboť věděla, že může tu nebezpečnou hru provádět jen do chvíle, než ji samotnou někdo přepadne. Ven z obleženého hradu se volat nedá, jen dovnitř.

Zatím ještě její zábavy nebyl konec. Nejvíce si cenila svého úspěchu u Achmeta z Istanbulu, kterého popálila právě ve chvíli, kdy se tento Mág zřejmě bránil útoku. I chvilková nepozornost může v takové chvíli znamenat konec odporu a pád hradu do rukou nepřítele. Anitě se z několika slov zdálo, že Achmetovým protivníkem byl sám Drago - tudíž to s Achmetem bylo bledé i bez Anitčina záblesku. Tím hůř pro něho!

Najednou se ozvalo zazvonění a její křišťálová koule se rozsvítila mihotavými plamínky.

Dívenka se nejprve sehnula, aby na ni nebylo z koule vidět a aby nemohla dostat podobný ohnivý pozdrav, jaké sama tak štědře posílala. Pak teprve odjistila obraz.

„Anito, to jsem já, strejda Ženč,“ ozval se slabý hlas. „Anito, nevolal ti náhodou strejda Aigios z Bermud?“

Ženč z Nankinu, zalekla se trochu holčička, to je mocný čaroděj! Ale co, pohodila hlavou.

„Volal, dokonce chtěl ke mně, ale pak nepřišel. Strejdo Ženč, nevíš, co se děje? Nikomu se nemohu dovolat, dokonce ani do Pekla ne.“

„Pustíš mě k sobě, Anitko?“ oddechl si čaroděj.

„Jen pojď dál, strejdo Ženč, pojď mi něco říct. Nebudeš se zlobit, že nejsem oblečená? Já jsem doteďka spala.“

„Už jsem u tebe... co to je, Anitko, co máš s Kruhem?“

„Já ti nevím, strejdo Žen... ale tak nějak se divil už strejda Aigios,“ odpověděla nevinně holčička a mávla rukou.

To se budete divit, až obejdete ostrov kolem dokola a sejdete se, pomyslela si škodolibě. Jestli se mi podaří poslat k vám ještě třetího, přidám vám karty, abyste se tak nenudili.

Páni, až tohle budu vyprávět, kdo mi uvěří, že jsem já, batole Magie, takhle převezla dva mocné Mágy! A to nepočítám ty pěkné porce xi-ítu! Usmívala se spokojeně.


Podlaha Ibrahimova hradu se pomalu, měkce zhoupla.

„Peklo, co je u vás nového?“ optal se Ibrahim.

„Tady Barbiel,“ ohlásil se ďábel. „Použil jsem pětinu Nejvyšších rezerv. Kolem Pekla to smetlo všechno. Část síly vytvořila nahoře na povrchu zemském věnec sopek, ale to jsme tak nějak čekali. Jinak je to dobré.“

„Pošli ihned někoho na pomoc Miguelovi z Gibraltaru,“ žádal Ibrahim.

„Rozumím. Pošlu dva Pekelné pluky a větší zásobu síly.“

„Výborně!“ pochválil ďábla Ibrahim. „Zkus ještě dodávat sílu Dissurielovu pluku pod Kilimandžarem.“

„Neozývají se,“ odtušil po chvilce démon. „Neodebírají ani žádnou sílu.“

„Dissurieli!“ vykřikl Ibrahim.

Ale ani jemu se nikdo neozval. Znamenalo to nejspíš, že s africkými pluky i s Dissurielem je konec. Ibrahim zaklel.

„Barbieli!“ obrátil se opět na Peklo.

„Kdo volá?“ otázal se ďábel.

„Cožpam mě nepoznáváš? To jsem já, Ibrahim! Ihned pošli aspoň tři čerstvé Pekelné pluky do Afriky, aby zjistili, kdo nás odtud napadá!“ křičel Ibrahim.

Žádnou odpověď však nedostal. Místo toho se zahoupala podlaha jeho vlastního hradu a ozvalo se hluboké hučení, jak se neznámá síla opřela do magické ochrany.

Ibrahim nejprve strnul, ale pak se jízlivě zachechtal.

„Už jste tady, holoubkové?“ promluvil klidným hlasem na neznámého nepřítele. „Jen pojďte, na mně si rychle zlámete vaz, když už o to stojíte!“

Prudkým pohybem vyrovnal zatím nepatrné naklonění hradu a dalším příkazem soustředil svou magickou moc k útoku.

Dunění bylo přerváno ještě dunivějším výbuchem a potom zmlklo. V nastalém tichu uslyšel Ibrahim z křišťálové koule slabý hlas, ačkoliv ji vůbec neuvolnil. Ibrahima to zaujalo, sklonil se a chvíli poslouchal.

„Drago, Drago, zatlačuje mě, ustupuji! Mám síly nejvýše na dvě hodiny,“ šeptala Koule.

„Vydrž, Ingrid,“ zašeptalo to v odpověď. „Musíš vydržet aspoň než pomohu Vaskovi, on nemá ingrid a je na dně.“

„Rozumím ti Drago, ale jestli mě Angwert přemůže, potom prohrajeme,“ odpovídala tiše Ingrid. „Blokuji od něho celou severní polokouli i s Amerikou!“

„Požádám Johnnyho, aby...“

Hlas Draga z Bosny zmlkl, ale Ibrahim poskočil radostí.

„Angwerte!“ vykřikl s nadšením.

„Klid, Ibrahime, zdá se, že jsem opět získal převahu, tentokrát dostatečně drtivou,“ ozval se pevný hlas a v Kouli se objevil zatím nezřetelný obličej Angwerta.

„Angwerte, vítězství je na dosah! Dochází jim síla!“ ujišťoval Ibrahim přítele. „Ingrid, Ingrid je v koncích!“

„Už jsem její ďábly zatlačil k jejímu hradu! Ale musím přiznat, nebylo to růžové. Ani teď neustupuje zbrkle, brání se urputně, jak se nikdy nikdo nebránil,“ pokyvoval uznale hlavou Angwert. „Zdá se, že umí silou šetřit, ale nebude jí to nic platné.“

„Angwerte, do ní! Napadnu ji z druhé strany,“ zvolal Ibrahim triumfálně a sám rychle sfoukl Kouli.

Pošlu proti ní všechno, ta holka musí padnout za každou cenu. A pak se spolu s Angwertem vrhneme na Draga, uvažoval.

„Barbieli, jak je to u Pekla?“ otázal se pro jistotu.

„Nikdo další se tady neobjevil,“ ujišťoval ho Barbiel. „Ibrahime, tys mi prve něco chtěl?“

„Kolik Pekelných pluků máš ještě k použití?“

„Už jen patnáct,“ opáčil Barbiel.

„Tak jich ihned sedm pošli proti Ingrid z Göteborgu!“ nařídil Ibrahim. „Jakmile Ingrid padne, vrátím ti je.“

„Rozumím, posílám,“ kývl Pekelný kníže.

„Další tři pošli do Afriky, ať zjistí, kdo se tam proti nám staví na odpor,“ pokračoval Ibrahim.

„Stane se ihned,“ ujistil ho ďábel.

Ibrahim opět sfoukl obraz v Kouli a obrátil se na další důležité místo boje:

„Synkr, jak je to u vás?“

„Nikdo cizí tu není, posíláme sílu nerušeně,“ ozvala se Marika z Alp. „Ale je mi divné, kolik jí neustále vyžaduje Angwert. Já vím, že ji potřebuje, ale Synkr víc síly nevydá - a on sám bere dvě třetiny našeho výkonu.“

„Jen mu pošli, cokoli bude chtít!“ nařídil jí Ibrahim radostně. „Jestli to někdo může vyhrát, je to Angwert! Držte se, už to brzy skončí! Magie zvítězí!“

Ozvalo se zazvonění a též křišťál druhé koule zablikal. Ibrahim sfoukl Mariky a uvolnil i druhou kouli. Triumfální výraz jeho obličeje však rázem přešel ve výraz neskonalého překvapení, jakmile pohlédl do tváře v Kouli. Jakkoliv byl nejstarším Mágem, toho čaroděje ještě v životě neviděl.

„Chci mluvit s Ibrahimem Satanem,“ oznámil mu neznámý nenuceně. „Jste to snad Vy?“

„A... ano, já jsem Ibrahim,“ vykoktal čaroděj, vyvedený dokonale z míry. On mě nezná! To snad není možné, aby někdo z Mágů neznal jeho, prvního čaroděje Magie! To by bylo možné jedině tehdy, kdyby to nebyl Mág! Ach ano, pak to nemůže být nikdo jiný, než - člověk od Ity z Prahy! Člověk chce mluvit s Ibrahimem Satanem - to už přestává všechno!

„Ty zmetku, žížalo člověčí, ty ještě žiješ? Ty, kvůli kterému už zemřelo tolik ďáblů, máš ještě drzost, že chceš mluvit se mnou, se samotným Satanem?“ rozchechtal se Ibrahim ďábelským smíchem.

„Ďábly je přece možné oživit, snad se ještě tolik zlého nestalo,“ opáčil člověk z koule klidně. „Ita mi řekla, že řadoví ďáblové beztak nejsou žádné osobnosti a že jim tedy smrt příliš neublíží.“

„Ty spratku pozemský, o ďábly vůbec nejde! Kvůli tobě a tvé ochránkyni už zahynula i knížata Pekelných pluků Ariel a Muriel! Pro tebe a tu poběhlici Itu není žádný trest dost velký! Však počkejte, až padne Ingrid a Drago, pak uvidíte jak s vámi zatočím! Ach...“

Z křišťálové koule, ke které se Ibrahim nakláněl, náhle vyrazil plamenný sloup a praskavým šlehem se vpil do jeho obličeje.

Ibrahim ztratil vědomí a bezvládně klesl na kamennou podlahu svého hradu.


„Ingrid, co je s tebou? Ingrid, ozvi se!“ volal Drago čím dál znepokojeněji.

Ingrid však mlčela.

„Kaasi, co je s Ingrid?“ tázal se Drago přítele.

„Je obklíčená, ale pořád se brání,“ ujišťoval se rychle Kaas. „Angwert má dlouho převahu. Jak jsem se od svých ďáblů dozvěděl, pomáhá mu nejméně deset Pekelných pluků. Ingridini ďáblové už jistě padli a ona se brání už jen ve svém hradu. Zkusím jí pomoci, mám ještě síly dost.“

„Zkus to, Kaasi,“ prosil ho Drago.

Nezbývá nám nic jiného, pomyslel si těžce. Příliš jsme se spolehli na zásoby, ale ty se ukázaly přece jen omezené. Čím déle to trvá, tím větší výhodu budou mít Ibrahim a jeho společníci - zejména Angwert. Zbývá ještě jeden prostředek. Enterátor Johnnyho z Kalifornie. Ale jeho použití - Johnny se toho sám obává! Jenomže teď je možná ta poslední chvíle, kdy Johny může vyřešit všechno - nebo všechno prohrát!

„Johny!“ zvolal Drago.

„Slyším tě, Drago. Co potřebuješ?“ ozval se slabý, ale pořád jasně zřetelný hlas z malého náhrdelníku.

„Johny, nechce se mi, ale musím tě požádat o ten jediný zásah enterátorem,“ přimlouval se Drago.

„Vím asi, kam chceš udeřit,“ domýšlel se Johny. „Ale poslyš, Drago, nejprve varuj Ngora a Kumára - a sám se také připrav. Ujišťuji tě, bude to pořádná katastrofa zejména pro ty nic netušící lidi na povrchu Země.“

„Jsme připraveni, čekáme jen na tebe,“ odpověděl rychle Drago. „Něco snad zachráníme, ne?“

„Tak se tedy držte - teď!“ tlumeně vzkřikl Johny.

Lehounké zhoupnutí podlahy Draga trochu vyvedlo z míry. No nazdar. pomyslel si, a to jsem dost daleko. Nechtěl bych se nacházet tam, kde tahle síla právě udeřila.

„Drago, Drago,“ zašeptal náhrdelník.

„Co je?“ otázal se rychle čaroděj.

„To jsem já, Kumár z Rangúnu. Obsadil jsem právě hrad Ženče z Nankinu. Ženč v něm nebyl, proto to šlo lehce. Navíc jsem mluvil s Takajimou z Kjúšú a ten mi slíbil, že se k nám připojí. Říkal, že je proti Ibrahimovi a jeho Zákonům, jenom že si sám nikdy netroufal.“

„Jeho pomoc bude vítaná,“ souhlasil Drago. „Přiznej si, Kumáre, že jsi také nevěřil v úspěch?“

„Nevěřil,“ přiznal Kumár. „Ale jak to vypadá teď?“

„Sám nevím. Angwert právě zle tísní Ingrid, mě svírají houfy Pekelných pluků, ale Kaas z Haagu je od začátku bitvy volný a pomáhá kde může. Měl dobrý nápad, že hned na začátku použil velkou porci síly k úplnému zničení svých obléhatelů. Podařilo se mu to tak dokonale, že žádný z ďáblů nestačil ani zavolat o pomoc. Teď vyčistil část Evropy, zachránil Itu z Prahy a zkusil jen tak na zkoušku oblehnout samo Peklo,“ informoval Drago Kumára.

„Oblehnout Peklo?“ nechtěl věřit Kumár.

„Peklo jeho ďábly pochopitelně smetlo, ale nejspíš na to použilo část Nejvyšších rezerv.“

„A co budete dělat dál?“ chtěl vědět Kumár.

„Uvidíš, jen co se zde trochu uvolní,“ naznačil Drago. „Uvidíme, s jakou přijde Ngoro z Ruwendzori. Jeho úloha bude asi nejvýznamnější, má z nás nejblíž k Peklu i k Ibrahimovi. Zkusíme oblehnout Satana a odříznout ho od Pekla.“

„To bude ale horké, nemyslíš?“

„To nemyslím, to vím,“ přikývl Drago. „Ale budeme muset spěchat, síly ubývá i nám.“

„Takže - buď - anebo?“

„Tak nějak,“ zasmál se trochu hysterickým smíchem Drago na kamaráda. „Jestliže pošleme svoje ďábly proti Ibrahimovi, můžeme o ně přijít a zůstat jen pod ochranou mých štítů. Ale zkusíme to. I kdybychom hned neuspěli, bude to Ibrahima stát příliš mnoho síly. Za chvilku to začne. Va bank!“

„Z Asie vás nikdo ohrožovat nebude, můžeš se spolehnout stoprocentně,“ ujistil Draga Kumár. „Přál bych si, abyste byli úspěšní.“

„To si přejeme také,“ povzdechl si Drago.


„Ibrahime! Synkr hoří! Ibrahime! Ibrahime...“

Ibrahim se trochu nadzvedl, ale pak zase klesl k zemi. Obličejem se mu přelévaly vlny bodavého ohně, nemohl otevřít oči a v uších mu znělo šumění, přehlušující všechno ostatní.

„Ibrahime, Synkr se rozpadá! Nemůžeme ven, Ibrahime!“ volala ho slabým hlasem Marika z Alp.

„Ibrahime, ona zase zaútočila s plnou silou - a k nám nejde síla! Co se stalo, Ibrahime?“

Křišťálová koule ho prosila marně. Ibrahim se nadzdvihl a chtěl promluvit, ale spálené rty se nedaly ovládat.

„Peklo!“ zasípěl Ibrahim, ale odpověď nedostal. Pomalu si uvědomoval, co se vlastně stalo. Vzpomněl si, jak se před chvilkou naklonil ke kouli, když pouštěl hrůzu na smrtelníka u Ity. Samozřejmě se naklonil příliš blízko a úplně zapomněl na tu mladou čarodějku. Ita je sice malé štěně, ale odpálit xi-ít je to nejjednodušší. Kousla ho - a citelně!

Místností se začalo ozývat sílící pískání. Ibrahim byl však plně zaujat svou bolestí a nemohl se rozpomenout, co má dělat dřív, takže toto varovné znamení přeslechl.

V rohu místnosti prošlehly podlahou plamínky. Zprvu jen slabé, potom silnější a silnější, až se spojily do podoby plamenného kruhu.

Ibrahim měl oči spálené zářením takže je neviděl. Kdyby udělal jeden jediný pohyb rukou, ještě mohl pronikající Kruh uhasit. Stačilo by zašeptání zaklínací formulky.

Pozdě!

Ohnivým Kruhem prolétly plameny, ožehly strop a klesly. Zůstal otevřený Kruh, kterým se do hradu prodralo vzdálené hučení, podobné hukotu bouřících mořských vln.

Ibrahim se konečně ztěžka převrátil na břicho a vzepřel se na všechny čtyři. Ztěžka oddechoval a pomalu vzpomínal na zaklínadlo reverzu. Konečně si vzpomněl a začal odříkávat ta magická slova.

Ohnivým Kruhem se cosi mihlo. Do místnosti vlétl vysoký černý netvor, ďábel. Hned za démonem prolétla kruhem mnohem menší postavička plavovlasé dívky. Byla to Ita z Prahy, ale nebyla popálená a zraněná, teď byla opět zdravá a rozhlížela se rychle po místnosti. Ibrahima spatřila právě ve chvíli, když to místností zasyklo, Mág se narovnal a rozhlížel se kolem sebe.

Čarodějku ještě spatřil, ale bylo už pozdě. Ita stačila proti Mágovi natáhnout své ruce, ze kterých vylétly plameny. Oslepený Ibrahim také natáhl ruce proti čarodějné dívce, ale mezi oba v té chvíli skočil černý ďábel a Ibrahimovy plameny neškodně sjely po lesklém černém kožichu netvora.

„Tady jsi, stvůro!“ vykřikla Ita.

„Děvko!“ zasípěl už podruhé spálený Mág.

„Zabij ho!“ poručila Ita svému démonu.

Ibrahim její příkaz uslyšel. Vztekle vyslal poslepu po hlasu dívky své plameny, ale ty se opět vpily pouze do černé kožešiny ďábla. Vzápětí nato vylétly z tlamy démona plameny mnohem palčivější a Mág se zhroutil. Za chvíli už z mocného čaroděje zůstala jen hromádka řeřavějícího popela.

„Tohle měl někdo udělat už dávno!“ vykřikla dívka. Pak si chvilku prohlížela popel čaroděje, dokonce jej prohrábla špičkou střevíčku.

„Tohle jsi udělal z Petrovy Jitky,“ přidala zamračeně. „Jenže té byla škoda - tebe škoda není.“

Dlouho však takto nezůstala.

„Nič všechno kolem!“ přikázala svému ďáblu a ten ihned poslušně vychrlil své plameny proti stěnám a krbu. Vyšlehly modrozelené plameny a z krbu se vyvalil černý, mastný dým. Ozvalo se praskání a hučení plamenů.

„Ibrahime, proč nám Synkr nedává sílu?“ ozvalo se náhle z křišťálové koule na stolku. „Ingrid na mě opět útočí, síla rychle ubývá!“

Ita přestala sledovat ďáblovo počínání a opatrně aby na ni nebylo vidět se přiblížila ke stolečku. Poznala druhého nejmocnějšího Mága z Ibrahimova tábora, Angwerta.

„Ibrahime, co je se Synkrem? Prosím tě, zasáhni tam co nejdřív, nebo jsme za chvíli na dně!“ vyčítal Angwert.

„Ibrahim je mrtev a ty také dlouho nevydržíš!“ zvolala Ita, přiskočila ke Kouli a odpálila zářivou energii xi-ítu. Angwert nic takového nečekal a klesl v plamenech.

„Drago z Bosny!“ pohladila čarodějka Kouli. Ta zazářila všemi barvami a zhasla.

„Synkr!“ poručila si Ita, ale ani tentokrát nedostala žádnou odpověď.

„Peklo!“ zkusila to ještě jinde.

„Tady Barbiel!“ ozval se Pekelný kníže. „Ibrahime, něco se muselo stát se Synkrem! Přestala nám jít síla, nejen nám, ale všem! Poslal jsem tam ďábly, ale Synkr není k nalezení! Ani stopy po ďáblech, kteří měli Synkr chránit, jen strašná změť ohně! Narušilo to i povrch Země a nahoře vzniklo jezero plné rozežhavené lávy, tvoří se hurikány, pro obrovský oblak dýmu není vidět!“

„To je zlé!“ řekla Ita hlubokým hlasem.

„Ibrahime, co máme dělat? Snad se Synkr jenom poškodil nebo posunul stranou, ale co když je opravdu zničený?“ volal bezradný ďábel.

„Pošli tam všechny Pekelné pluky!“ napodobila Ita hlas Ibrahima, „Ať Synkr najdou, je to nutné!“

„Poslal jsem tam dva, to by mělo stačit,“ opáčil na to Barbiel nedůvěřivě.

„Říkám všechny!“ odsekla Ita hlubokým hlasem a sfoukla Kouli. Jen tak dál, každý ďábel, kterého pošlu jinam než na jeho místo, může znamenat obrat, pomyslela si. Nebylo by tak špatné zůstat na minutku tady a způsobit v Ibrahimově armádě ještě větší zmatek?

„Nech na chvíli toho ničení a pojď ke mně!“ nařídila čarodějná dívka černému ďáblu a sama se pohodlně posadila do Ibrahimova křesla.

 


Zpět Obsah Dále


12.09.2015 23:20

Komentáře: