Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Zkáza

Zelený plamínek a slabé zvonění Vidia upozornily Draga, že s ním chce mluvit někdo cizí, kdo nepatří ke vzbouřencům. Drago se tedy nejprve pojistil, aby ho neznámý nemohl udeřit xi-ítem a teprve potom odblokoval Vidio. V témž okamžiku se díval do tváře Kurta z Mnichova.

„Á, to jsi ty, Kurte? Co si přeješ?“ pousmál se Drago na něho tak vlídně, jak to dokázal.

Kurt se hned zpočátku šťastně dostal z Pekla a opevnil se ve svém čarodějném hradu. Od té chvíle se neprojevoval, Petar s Kaasem ho proto nechali na pokoji, zvlášť poté, když odepřel rozhovor Ibrahimovi.

Kurtovi se tedy doposud všechny šarvátky vyhýbaly. Ani Dragova ani Ibrahimova skupina nechtěly ztrácet sílu na jeho dobývání. Bylo zřejmé, že se Kurt rozhodl vydržet co nejdéle bez ohledu na to, jak boj v Podsvětí dopadne.

Drago se tedy podivil, když Kurta spatřil, ale nebylo důvodu k obavám. Kurt byl sice známý intrikán, ale jinak v podstatě zbabělec, dbalý především vlastního bezpečí. Ten by se přidal k některé straně teprve tehdy, až kdyby si byl jist jejím vítězstvím. Také proto o jeho pomoc Drago nestál; dosud bylo všechno ještě na vážkách.

„Chci s vámi vyjednávat!“ nafoukaně mu oznámil Kurt.

„Ale ale, co až teď?“ naoko se podivil Drago. Že by už Kurt věděl, že Johny zničil Synkr, zdroj síly celé Magie? To bylo možné, ale ani teď není jisté, zda Peklo má ještě dost zásob na potření vzpoury, takže se Kurt asi nechce připojit. Co tedy chce? pomyslel si Drago.

„Právě teď je nejvhodnější čas,“ ujistil zpupně Kurt. „Přimluvím se za vás u Ibrahima, když se vzdáte. Přestaňte s nesmyslným odporem, což si myslíte, že odoláte Ibrahimovi a Peklu?“

„Díky za radu, Kurte,“ přikývl Drago. „Pokud nám dojde zásoba síly dříve než Ibrahimovi, vzdáme se.“

„Blázni!“ ušklíbl se Kurt škodolibě. „Ibrahima přece nemůžete přemoci! Zvlášť teď, když Angwert rozmačkává vaši nejsilnější partnerku Ingrid, to s vámi půjde brzy s kopce.“

„Budeme o tvém návrhu uvažovat,“ usmál se Drago pořád ještě zdvořile a chystal se sfouknout obraz.

„Tak si to rozmyslete, ale brzy!“ zasyčel Kurt. „Budu čekat půl hodiny. Pak se buďto vzdáte, nebo...“

„Nebo?“ usmál se Drago útrpně.

„Nebo zabiju Petra ze Šumavy,“ zachechtal se Kurt. „Jste jeho přátelé, vím to! Mám Petra ve svém hradu a jeho život je v mých rukou. A nepokoušejte se mě napadnout, jinak to Petr odnese na prvním místě! Můj hrad je teď nejsilnějším hradem v Evropě, také to si uvědomte! Když se hned nevzdáte, zabiju Petra a začnu vás ničit silou!“

Než mohl Drago cokoliv říci, Kurt zhasil obraz.

Dragovi úsměv zamrzl na rtech. Na Petra vážně zapomněli a jak se ukázalo, byla to chyba. Petra nemohla jeho medvědí podoba zachránit ani před lidmi, natož před intrikánem jako Kurt. Bylo vskutku směšně jednoduché Petra v medvědí podobě unést, zvláště když Ita, která se jindy o něho starala, byla sama obležená ďábly.

„Kaasi, je zle, poraď mi!“ obrátil se Drago na staršího čaroděje. Několika slovy mu vysvětlil situaci s Kurtem.

„To je opravdu zlé,“ zamyslel se Kaas. „Je si nějak moc jistý, jinak si jeho drzost nevysvětlíme. Tvrdil ti, že jeho hrad je nejsilnější v celé Evropě? Určitě neví o ingridech, jinak by se držel v pozadí a dal by nám pokoj. Asi pořádně překročil povolený limit síly - což ovšem dost vadí pro ten případ, že bychom se do něho chtěli pustit.“

„Myslíš si, že si je jistý pouze svým hradem a silou, nebo ví o něčem co chystá Ibrahim?“ začal nejistě Drago.

„Spíš si spočítal, že budeme všichni vyčerpáni,“ soudil Kaas. „Cítí se silný, klade si tedy podmínky. Jistě se chce zavděčit Ibrahimovi.“

„Co s ním máme dělat?“ vyhrkl Drago zaraženě.

„Myslíš, že se teď vzdáme?“ opáčil Kaas.

„To se rozumí, že ne!“ vybuchl Drago. „Ale nechce se mi nechat Petra v drápech té krysy!“

„Mně se to také nechce nechat jen tak,“ souhlasil Kaas. „Jenže - co máme dělat? Zaútočit na Kurta? To jistě vydrží alespoň na tak dlouho, aby mohl splnit svou hrozbu a zahubit Petra. Myslím, že můžeme Kurtovi nanejvýš ukázat, že Ibrahim nezvítězí a spolehnout se na to, že mu bude milejší vlastní kůže než vlastní slovo.“

„Ty myslíš, že Kurt nezabije Petra jenom proto, aby měl rukojmí pro případ, že bychom zvítězili?“ dovtípil se Drago.

„Ano,“ přisvědčil Kaas. „Musíme začít útočit se všemi silami co máme a co nejrychleji porazit buďto Angwerta, nebo Ibrahima. Ačkoliv by tu snad byla ještě jedna možnost. Kdyby se nám podařilo Kurta aspoň na chvíli ochromit, mohli bychom se prolomit do jeho hradu a Petra vysvobodit,“ uvažoval Mág.

„Myslíš na obyčejný xi-ít?“ nedůvěřoval Drago.

„Právě xi-ít,“ potvrdil Kaas. „Nic jiného mě momentálně nenapadá. Ovšem vůči nám bude Kurt jistě podezřívavý a nedá nám příležitost. Musel by to provést někdo, od koho to Kurt zaručeně nebude očekávat.“

„A od koho to, prosím tě, Kurt nečeká? Ten se bude mít na pozoru před všemi,“ vybuchl Drago bezmocně.

„A co takhle Ita - nebo Anita?“ nadhodil Kaas.

„Ty bys Kurtovi předhodil naše batolata?“ vytřeštil oči Drago. „Copak si myslíš, že ty malé žáby překouzlí Kurta?“

„Jsou jediné, od koho Kurt nebude čekat útok,“ trval na svém Kaas. „Ostatně se jim nemůže nic stát. Buďto na Kurta úspěšně pošlou xi-ít a my ihned udeříme silou, nebo se bude mít Kurt na pozoru i před nimi a budeme na tom jako teď.“

„Ledaže by na ně zaútočil,“ odfrkl si Drago.

„No a co by se stalo?“ nadhodil Kaas. „Může jim jedině poslat xi-ít. Když bude mít dost síly, i batole se dovede reverzovat.“

„Dostal jsi už někdy xi-ít do obličeje?“ vybuchl Drago. „Dovedeš si představit, co to udělá s těmi žábami?“

„Představit si to dovedu,“ odtušil Kaas. „Ale na druhé straně je to přece jen jakási naděje pro Petra, považ sám, zda to stojí za riziko. Myslím si, že Ita, kdyby věděla o co jde, by se nabídla sama.“

„Dobře, zkusíme to,“ kapituloval Drago.

„Doufám, že už to půjde, její oblehatele jsme s Petarem smetli a dodali jí síly dostatek,“ kývl Kaas a odmlčel se.

Drago se pokusil zavolat Itu, ale její hrad mu hodnou chvíli neodpovídal. Nakonec Drago opět zavolal Kaase.

„Ita neodpovídá,“ ohlásil stručně. „Zaútočím tedy přímo na Ibrahima. Pošlu na něho všechny svoje ďábly, ať se děje cokoliv.“

„Dobrá, budu ti držet palce,“ souhlasil Kaas. „Nic ti nemusím nalhávat, Ibrahimův hrad je silný. Ale jednou se do něho pustit musíme - tak aby to bylo raději za námi.“


Dragova trpělivost byla korunována úspěchem. V červeně orámovaném oválu Vidia se však neobjevila Ita. Na zaraženého Draga se díval kdosi, koho Drago nikdy předtím neviděl.

Čaroděj si však ihned uvědomil, kdo jedině to může být. Ita měla přece u sebe člověka, smrtelníka, kvůli kterému to všechno vlastně vypuklo. To musel být on, nikdo jiný.

„Kde je Ita?“ naléhal Drago chvatně. „Potřebuji si s ní mluvit, jsem Drago z Bosny, Ita mě zná.“

„Chcete-li jí něco vyřídit, řekněte mi to,“ odpověděl chlapec s nedůvěrou.

„V tom mi může pomoci jen Ita,“ ujistil Drago. „Kde je? Jenom s ní musím mluvit, ale co nejdříve!“

„Ita je s jedním ďáblem u Ibrahima,“ oznamoval chlapec. „Napřed ho popálila zářením a pak za ním odešla rovnou skrze podlahu.“

„Hrome!“ zaklel Drago a sáhl do vzduchu oživit druhé Vidio. Zkusil zavolat Ibrahimův hrad, pak svoje ďábly, které proti Ibrahimovi poslal, ale Vidio vytvořilo ohnivou plošku a pokaždé zhaslo. Na Itu v Ibrahimově hradu se hnala zkáza.

„Prosím tě,“ obrátil se Drago naléhavě na chlapce. „Pak tedy vyřiď Itě, aby okamžitě zmizela z Ibrahimova hradu jak může nejrychleji! Právě jsem poslal všechny své démony, aby Ibrahimův hrad zničili a nemohu se jich dovolat, nemohu je vrátit zpátky, Zavolej ji rychle, dokud není pozdě!“

„Jak se tam volá? Neumím to!“ vykřikl chlapec zděšeně. Drago znovu zkusil zavolat Ibrahimův hrad, ale Vidio mu opět odmítlo poslušnost. Kolik je to minut - není už pozdě?

„Ode mě to nejde,“ řekl spěšně. „Musíš to zkusit, jinak Ita zemře. Možná tě Vidio Ity poslechne, když tě poslechlo teď. Až zmizí můj obraz, pohlaď okraj takového kotouče ohně, co bude před tebou viset ve vzduchu a řekni nahlas, že chceš Ibrahima. Když se Ita neobjeví, udělej totéž, ale řekni moje jméno. Jsem Drago z Bosny. Zkus to!“

„Rozumím,“ přikývl chlapec. Drago rychle zrušil obraz Vidia. Tak - a teď život mladé čarodějky závisí jen na tomto člověku, pomyslel si Drago sklesle. A ten ke všemu neumí ani ta nejjednodušší kouzla.

Slabé zazvonění způsobilo, že sebou trhl. Ale nebylo to Vidio, byla to Ingrid.

„Drago, Angwertovi ďáblové prchají!“ volala radostně. „Johnny zničil Synkr, viď?“

„Zničil,“ přisvědčil Drago. „Obávám se, že to opravdu bylo nutné.“

„Bylo to na nejvyšší chvíli!“ přiznala Ingrid. „Úplně jsem vyčerpala své zásoby a mí ďáblové padli do posledního. Byla jsem bez síly proti Angwertovi a několika jeho Pekelným plukům, už-už jsem myslela, že mě přemohou. Bylo jich na mě moc, ale aspoň jsem vyzkoušela účinnost tvých štítů.“

„Potřebuješ sílu?“ vyskočil Drago.

„Dodal mi Kaas, rozdělil se se mnou,“ odmítala Ingrid. „K těm štítům ti musím gratulovat, skutečně fungovaly skoro bez síly. Ale teď pro změnu Angwertovi ďáblové ustupují ve strašném zmatku a ničím je úplně snadno. Brzy budu až u jeho hradu. Jako kdyby spal, nebo co s ním je, v jeho obraně teď chybí jeho pověstný systém.“

„Asi je také bez síly,“ odhadoval Drago. „Využij toho, Ingrid! Musíme spěchat, síly se začne brzy nedostávat i nám, a to ještě na nás čeká Peklo!“

„Vím,“ řekla smutně Ingrid. „Udělám, co budu moci.“

„Synkr postavíme nový,“ pokrčil Drago rameny. „Magie se bude muset trochu uskrovnit. Jsou tu ale horší zvěsti.“

„Copak?“ optala se rychle Ingrid.

„Kurt z Mnichova zajal Petra a vyhlásil nám ultimatum. Buďto se všichni vzdáme, nebo Petra zabije. Aby nebylo všem špatným zprávám konec, Ita uvízla v Ibrahimově hradu.“

„Ibrahim ji přemohl?“ zděsila se Ingrid.

„Spíš ona jeho,“ ušklíbl se Drago. „Jistě od ní nečekal nic zlého. Omráčila ho xi-ítem, prolomila se do jeho hradu a zdá se, že se jí to podařilo dokončit. Jenže já jsem zatím poslal své ďábly na Ibrahimův hrad a nemohu se jich dovolat. Ita je tam patrně obležena.“

„No nazdar!“ vzdychla si Ingrid. „Jestli tvoji ďáblové Ibrahimův hrad rozdrtí, je s Itou konec. Teď jen abychom si přáli, aby Satanův hrad vydržel - to jsou věci! Já jí také pomoci nemohu, jedině kdyby se mi podařilo přemoci Angwerta, což nebude jednoduché.“

„Zkus ji varovat, možná to ještě bude platné!“ prosil Drago. „Pokud ji ještě neobklíčili.“

„Dobře, zkusím to,“ řekla rychle Ingrid a umlkla.


Křišťálová koule zazvonila.

Ita si připravila plameny xi-ítu a odblokovala kouli. Hned ale ucukla a zarazila se. Byl to její Jirka, ačkoliv mu zakázala cokoliv podnikat.

„Jirko, co děláš? Vždyť jsem tě nevolala!“ napomínala chlapce. „Vždyť ani nevíš, co všechno by se ti mohlo stát! Nemysli si, že bych tě dovedla vyléčit tak rychle jako sebe, na reverz ti schází Forma. Nehraj si s kouzly!“

„Ito, prosím tě, nech všeho!“ prosil chlapec naléhavě. „Ženou se na tebe ďáblové, vrať se ke mně!“

„Jak to můžeš tvrdit, prosím tě?“ usmála se. „Jestli se ti stýská, nebo jestli se bojíš, řekni to raději rovnou, já to pochopím. Ale raději mi nelži!“

„Drago říkal, že poslal své ďábly na Ibrahima,“ rychle jí vysvětloval chlapec. „Nevěděl, že jsi tam!“

„Cože? Ty jsi mluvil s Dragem?“ vyskočila dívka a rázem zvážněla.

„Ano, s ním. Myslel jsem, že mi voláš ty.“

„To je ovšem něco jiného! Odblokuj mi kruh!“ neztrácela dívka čas.

Plamenný kruh vzplál, ale v téže chvíli pocítila prudký náraz a podlaha Ibrahimova hradu se naklonila. Čarodějka to zkusila vyrovnat, ale kouzla ji neposlouchala a podlaha se nakláněla víc a víc.

Už jsou tady! uvědomila si. A já jsem Ibrahimův hrad poškodila, vzpomněla si jasně na plameny, kterými její ďábel ničil Ibrahimova kouzla ve stěnách a v krbu.

Čarodějný hrad se pomalu převracel. Dívka sklouzla ke stěně, z níž se pomalu stávala nová podlaha, právě tak jako se z podlahy stávala stěna. A tam, úplně nahoře, plápolal ohnivý kruh, jediná možnost úniku.

„Vezmi mě do náruče a proleť se mnou Kruhem!“ poručila spěšně dívka svému ďáblu, který sklouzl vedle ní a právě se vztyčoval. Ďábel dívku opatrně uchopil a postavil se, jakoby držel malé dítě, ale nevzlétal.

„Nejde to,“ zahučel temně. „Jakási síla mě drží dole. Nemohu použít svoji sílu, zahynula bys.“

„Jak to? Já nic necítím!“ zděsila se dívka.

„Tohle kouzlo neznám. Ochromuje mě víc a víc. Cítím, že bych se mohl vytrhnout jedině velkou silou, ale kolem mě by se všechno začalo vařit - i ty. Jsi příliš křehká.“

V místnosti se začalo kouřit ze stěn, jasné znamení, že kouzla Ibrahimova hradu dlouho nevydrží. Ohnivý kruh, jediná možnost úniku, plápolal až kdesi u stropu. Ita navíc cítila jakousi zvláštní slabost, to bylo jistě to kouzlo, o kterém mluvil ďábel. Za chvíli zhasne i Kruh - a hrad hoří! To bude konec, pomyslela si dívka.

Ba ne, ještě je poslední šance, blesklo jí hlavou. To by snad ještě šlo...

„Prohoď mě Kruhem!“ nařídila ďáblovi malátně.

„Ublížil bych ti,“ uvažoval ďábel nerozhodně.

„Na tom nezáleží, hoď mě tam třebas mrtvou!“ rozkřikla se dívka z posledních sil. „Poroučím ti to!“

Podvědomě se přichystala na náraz a zavřela oči. Černý démon se s ní rozpřáhl a strašlivá síla ji vymrštila vzhůru. Vyrazilo jí to dech, ale vzápětí narazila mnohem tvrději břichem o jakousi žhavou hranu, až jí vyletěly před očima hvězdičky a přestala vidět. Zlomila se v pase a udeřila se navíc do čela, ale rychle otevřela oči a rozhlédla se.

Poznala, že leží na podlaze svého hradu, přelomená přes okraj ohnivého Kruhu. Vyhráno však ještě neměla. Podlahou se valil houstnoucí černý dým a jakási mocná síla ji táhla za nohy zpátky do Ibrahimova hradu. Snažila se vytrhnout se jí, vyšplhat se z té pasti, ale síla, která ji držela, pozvolna sílila a nabývala vrchu. Neměla čeho se zachytit a pocítila, jak pomalu klouže zpátky, do zkázy. Nohy jí začalo spalovat nesnesitelné horko a za jejími zády začaly vyšlehávat modré plameny. Vykřikla hrůzou, ale to nepomohlo, naopak, klouzala dolů stále rychleji. Bylo jasné, že se neudrží - když si ale představila žár, do kterého spadne, zaúpěla hrůzou a rychlým pohybem zrušila ohnivý Kruh a tím i spojení s hořícím hradem Ibrahima Satana.

Ostré, bolestivé škubnutí prolétlo celou její bytostí. Vykřikla, ale pak už se nemohla nadechnout. Před očima se jí rozlétly rudé kruhy, které rychle zčernaly. Přestala cítit bolest a poslední co si ještě uvědomila bylo nepochopitelné uvolnění. Ano, tohle je tedy smrt...

 


Zpět Obsah Dále


12.09.2015 23:20

Komentáře: