Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek Parlament

Zpět Obsah Dále

Tím náš dnešní pobyt u Ebažgů skončil. Dovezli jsme ještě Urraha domů a než jsme se rozloučili, dal nám na cestu několik dobrých rad. A pak Jitka protáhla gežůr skalami a přistála s ním na dvorku našeho domku.

„Víš, Jindro, co teď máme dělat?“ obrátila se ke mně.

„Máme za úkol vysledovat, co se děje v nejvyšších kruzích České republiky,“ zopakoval jsem jí náš počáteční úkol, jak nám ho zadali Ebažgové. „Měli bychom zjistit, co se tam děje a jaké pohromy se tam chystají. Myslím, že jsme na to dobře vybavení, teď bude záležet jen na nás, jak ten úkol splníme.“

„A děláš si o tom nějaké iluze?“ zeptala se mě.

„Ani ne,“ pokrčil jsem rameny. „Zpěvák František Ringo Čech byl jednu dobu poslancem. A když se vrátil mezi normální lidi, jen si povzdychl: »Tam kradou úplně všichni!« Přitom mezi poslance odešel z umělecké branže, kde se to svatoušky také moc nehemží. Umělci jsou v Čechách také zvyklí trhnout co se kde dá, jenže poslanci jsou podle Františka Čecha extra třída zlodějů.“

„No právě,“ řekla Jitka. „Takže fakticky objevíme jen to, o čem si už dávno cvrlikají vrabci na střeše.“

„Pro Ebažgy to bude nejspíš nové,“ podotkl jsem.

„Ale bude nás dva bavit »objevovat Ameriku«?“ podotkla.

„Myslím, že si při tom i tak dost užijeme,“ mínil jsem.

„Užijeme,“ souhlasila. „O tom nepochybuji. Ale nebude to trochu málo?“

„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se jí.

„Myslím si, že pouhé »monitorování« lumpáren nestačí,“ řekla. „Měli bychom hned od počátku uvažovat o »druhé fázi«, jak o ní mluvili Ebažgové. Myslím – zkusit proti těm zlodějům rovnou něco dělat.“

„Neříkali nám zbytečně, abychom si to nejprve vyzkoušeli jen tak, bez zasahování.“

„Jenom sledovat lumpárny je málo,“ řekla.

Logiku to mělo. Dalo se čekat, že to napadne dvanáctiletou holku, dychtivou už konečně něco pořádného dělat. Co nám bude platné, když budeme vědět o všech zločinech, co se kde stanou? Budeme-li se na ně jenom dívat, bude to ještě horší. Bezmocné sledování lumpáren, neboli jak se dnes »odborně« říká: jejich »monitorování« nemá daleko ke spoluvině, i když zákony, psané samotnými zločinci, to spoluvinou nenazývají a zločince naopak všemožně chrání. A ta bezmoc je ještě horší, když se proti nim dá zasáhnout, ale nesmíte...

„Hele, nech to koňovi, má na to větší hlavu!“ napomenul jsem ji. „Máme za úkol shromáždit co nejvíc informací o tom, jak to na Zemi chodí. Pro začátek to snad stačí! Pak se uvidí!“

Zamračila se, ale mlčky přikývla...

line

Dali jsme se tedy do »monitorování« Českého Parlamentu. Ale pravdou je také to, že jsme si museli nejprve na nové dary od Ebažgů zvykat. Protože už pohled na svět se nám úplně změnil...

Lidé se zdravýma očima vnímají svět jako stereoskopický pohled ze dvou bodů. Každým okem vidíme svět dvourozměrně, lidově řečeno placatě, a teprve z odlišností obrazu světa viděného levým a pravým okem získáme třetí rozměr – pohled do hloubky. Teď jsme si museli zvykat na zcela odlišné – skutečně prostorové – vnímání. Řídili jsme totiž neviditelné obláčky bakterií, schopné zvolený objekt »vidět« současně ze všech stran – zpředu i zezadu, shora i zdola a někdy i zevnitř. I v tomto nezvyklém zobrazování jsme dokázali rozpoznat trváře, stačilo soustředit se na směr »en face«, ale když říkám, že je to nezvyklé, pak jen protože nemám slov, kterými bych to řekl lépe. Jako kdybyste chtěli slovy popsat monumentální plátna Muchovy Slovanské Epopeje člověku od narození slepému!

Ten pohled měl i vady. Bakterie vidí jen tvary, ale ne barvy. Všechno byly pro nás jen různě šedé plochy. Nemohli jsme číst písmenka, pokud nebyla plastická, každý text byl pro nás jen rovnoměrně šedou plochou. Stejně byly pro nás nečitelné zdroje světla, rozsvícené nebo zhasnuté. Všechny měly stejný tvar. Jenže tvar semaforu nic neříká o tom, co signalizuje a světlo bakterie téměř vůbec nevnímaly.

Řízení roje cíleně se vznášejících bakterií jsem si neuměl dřív ani představit. Je to však možné a dokonce poměrně snadné. Roj navíc nemá pevný tvar, v tom směru nejvíc připomíná amébu. A vy mu neustále vysíláte vektory pohybu, jakési šipky, kterými řídíte jeho pohyb i vysílání různých jazyků a panožek.

Obláček nebo »roj«, i když je neviditelný, má od osamocené bakterie značně odlišné vlastnosti.

Osamocená bakterie nemá sluch, ale roj nám může předat chvění, které jako zvuk vnímáme, podobně jako citlivý mikrofon.

Osamocená bakterie nemá cit pro tvary okolních předmětů, ale roj vnímá nejen tvar, ale i jiné charakteristiky. Nezaměnitelný byl alkoholový pach, linoucí se od některých známých poslanců. V alkoholovém opojení je zakázáno řídit automobil, ale chlast při řízení státu nikoho nevzrušuje.

Osamocená bakterie nemá na člověka téměř žádný vliv, dokud se nepomnoží a nenapadne ho. Nebezpečné je teprve velké množství bakterií, přesahující obranné schopnosti organismu. Roj našich řiditelných bakterií však mohl být opravdu hroznou zbraní – do dvou minut by člověka rozložil na páchnoucí hromádku. Ke štěstí českých politiků jsme si to sami zakázali, nebudeme přece prozrazovat naše možnosti na nesvéprávných členech provinčního Parlamentu, schováme si je na ty důležitější.

Osamocená bakterie nemá inteligenci, ale tu naštěstí nemá ani roj složený z milionů bakterií. Ebažgové nás ale varovali před vytvářením větších rojů, které by se již mohly projevovat jakousi »kolektivní inteligencí«. Již roj velikosti člověka má své tropismy – například se sám odtahuje od ohně. Podle Ebažgů by se mohl roj velikosti velryby lidem vymknout z řízení a kdyby je přestal uznávat za partnery... Ebažgové to nikdy nezkusili, ale báli se toho. A podle principu »fail safe7« bude rozhodně lépe brát jejich obavy vážně a nepouštět se do megalomanství.

Oba jsme si hned na prvních politicích ověřili nejdůležitější schopnost řiditelných bakterií, kterou nás Žláketnal naučil – číst lidské myšlenky. Snímat elektrické potenciály mozku sice dokáže i encefalograf, jenže zvládne jen pár ojedinělých citlivých bodů, ze kterých zapisuje působivé křivky, nic víc. Bakterie snímají celé holografické pole mozku, což znamená, že můžeme nejen lidem číst myšlenky, ale i vnímat, co člověk vidí, slyší a cítí. V jednom okamžiku zvládneme každý jen jednoho člověka, čtení myšlenek je opravdu náročné, ale jde to. Musím na tomto místě potvrdit, že rozdíl mezi řečmi, které poslanci vedou mezi sebou, a tím, co si skutečně myslí, je vskutku příšerný. Pokrytectví, faleš a lži jsou charakteristické pro všechny české – a nejen české – politiky!

Tohle tedy změnilo svět Ebažgů v mírumilovný svět zcela bez nenávisti a rozporů! Ano, je to zbraň, významem – i když ne projevy – srovnatelná s atomovými zbraněmi. Jenže tato zbraň by ve špatných rukou stvořila tu nejkrutější diktaturu, jakou si člověk umí představit. Záleží jen na tom, kdo tuto možnost má a použije. A až teď jsem naplno pochopil, proč se Ebažgové chránili před jejím zneužitím těmi nejstrašnějšími tresty.

A bylo mi jasné, že budeme uvažovat stejně jako oni.

Jinak to prostě nepůjde.

line

Nečekal jsem, že v našem Parlamentu budou sedět rytíři bez bázně a hany, spíš jsem se klonil k názoru Františka Ringo Čecha »Kradou tam úplně všichni«. Ale co se tam dělo, to bylo ještě za hranicí mého očekávání. Jak se například nasávalo v parlamentní kantýně, to by zasluhovalo vlastní kapitolu. Někteří poslanci pak zahanbeně přiznávali, že »si asi spletli« hlasovací tlačítka a vyžádali si opakování hlasování – nedivil jsem se tomu. Kdo má v krvi tolik alkoholu, že mu dělá potíže strefit se na židli, netrefí se ani prstem do tlačítka. Nejhorší nešvary jsme našli v poslaneckých kancelářích, kam přicházeli »lobbisté« s úplatky.

Povolání »lobbista« by mělo být strašně nebezpečné. Těmto lidem neustále hrozí zatčení »s kufříkem peněz« v ruce, případně s šustící krabicí od vína. Ano, byli tak zachyceni i politici, jenže i když u úplatků figurují vždy dvě strany – dávající a obdarovaná – Policie nikdy nestíhá obě, ale téměř vždy se spokojí s obětním beránkem – přesněji s tím, koho nechrání lidé s dost dlouhými prsty, na které si ani Policie netroufá. I policisté by mohli dostat přes vlastní prsty.

Už dřív jsem měl jakési tušení, že se v našem Parlamentu podplácí, ale nikdy jsem o tom neměl věrohodný obraz. Teď ale přede mnou vyvstávalo něco, co přesahovalo nejčernější vize.

To že jsou zástupci lidu? Hlavně když pokrytecky křičí na někoho jiného o střetech zájmů, ale vždyť sami mají úplně jiné zájmy než ti, kdo jim dali své hlasy! Nebyl nakonec František Ringo Čech jediný, kdo v Parlamentu nekradl a »nepřivydělával si« úplatky? Připadalo mi trapné, že to zaznamenáváme pomocí »pamětníčků«, často jsem se za poslance styděl, ale pamětníčky nemůžeme odpojit jen protože se nám z té nahrávky dělá špatně.

Litoval jsem Ebažgy, až budou tuhle žumpu vyhodnocovat.

Winston Churchill kdysi řekl: „Nejtěžším argumentem proti demokracii je pětiminutový hovor s průměrným voličem. Bohužel však nic lepšího zatím nemáme...“

Opravím ho. Pětiminutový rozhovor s průměrným voličem je selanka proti myšlenkám poslanců, když si myslí, že je nikdo nevidí. Podraz na podraz, korupce na korupci a často i zvrhlost.

Podívali jsme se i do Senátu, ale tam to nebylo lepší. Senát má naštěstí v Čechách vedlejší úlohu – pravomoci má tak malé, že vlastně sám o ničem nerozhoduje. Senátoři se sice sami vzletně titulují »pojistkou demokracie«, ale lidé mu trefněji říkají »domov politických důchodců« a nejvýstižněji se na ně hodí české úsloví: »Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmradí!«.

Pokochejte se tím, Ebažgové!

line

Jitka bez odmluvy přistoupila na můj požadavek, aby se v Čechách zdržela jakýchkoliv projevů našich řiditelných bakterií. Přiznala jen, že měla několikrát cukání proměnit nejednoho z těch slizkých hadů v hromádku smradlavého hnoje. Ti grázlové měli obrovské štěstí, že jsme si to předběžně prohovořili a Jitka sama uznala, že nesmíme předčasně prozradit, jakou hrůzu máme proti lidem v rukou. Dohodli jsme se, že udeříme až na ty nejhorší. Do té doby nesmíme světu ani naznačit, že takovou zbraň máme.

Tím drtivější úder to bude...

 


------------------------ Poznámky:

  7 Princip, aby se každý stroj choval tak, aby v případě jakékoliv chyby sklouzl do "bezpečného směru". Porucha brzd má vést k nechtěnému zabrzdění raději než k odbrzdění (platí zejména na železnici a u atomových reaktorů) O lidském jednání to platí obdobně.

Zpět Obsah Dále

14.11.2020 16:24