Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek Caput Serpentis

Zpět Obsah Dále

Zatímco k Bulharsku se stahovaly válečné lodě Amerického námořnictva včetně letadlových, rozhodli jsme se pro naši druhou akci. Na počty obětí bude jistě menší, ale významově srovnatelná s vyvražděním Měnového Fondu. Učitel Stanislav ji nazval vznešeně »Caput Serpentis« neboli »Hlava Hada«. Tak se jmenuje i jedno souhvězdí, ale přeneseně je to státní orgán, zodpovědný za války.

Válku ve Spojených státech smí vyhlašovat pouze Kongres.

Ať ji vyhlásí nebo ne – a od Druhé světové války napadaly Spojené státy své vyhlédnuté oběti zásadně bez vyhlášení války – oficiálně by měl nést zodpovědnost jejich Kongres. Přinejmenším je dodatečně schvaloval, čímž se k odpovědnosti sám přihlašoval.

Aby měla naše akce smysl, měli bychom ji provést dříve než nastane kobercové bombardování Bulharska. Nevadí, když ji nebudeme moci označit jako odvetu za Bulharsko. Připravili jsme si i dokumentační materiál – letáky objasňující naše stanovisko k chystanému napadení Bulharska a od toho odvozené stanovisko ke všem válkám Spojených států v tomto tisíciletí.

Rozhodli jsme se jako nástupní bod využít Fraktálové skály v provincii Québec v Kanadě. V těchto krajích nejsou zvláštností obytné karavany, těch našich si nejspíš nikdo nevšimne. Karavany nám poslouží jako základna. Postačí nám dostat se na dolet našich bakterií – to je zhruba dvacet kilometrů od cíle. V nouzi můžeme využít jejich přeměny v letadla a uletět.

A museli jsme spěchat, protože Američané už dali Turecku požadavek na proplutí jejich válečných lodí Dardanelami. Turci samozřejmě pochopili, že se v této chvíli zpěčovat nesmí, jinak by se akce Spojených států mohla rozšířit i na ně, takže uvolnili průlivy od všech civilních lodí. Invazi do Bulharska už nic nestálo v cestě a válečná mašinérie začala nabírat obrátky.

My jsme museli první desítky kilometrů v karavanech letět nad terénem, protože v okolí »Fraktálových skal Québec« nebyly použitelné cesty. Nejbližší silnice vede od východu na západ, my jsme potřebovali severojižní směr. Naštěstí je tamní kraj velice řídce osídlený a nebezpečí, že vzduchem letící karavan někomu způsobí psychickou újmu, bylo velice nízké.

Akci jsme začali v době, kdy v Kanadě byla ještě hluboká noc. Přesun na hranici Spojených států musel být opatrný, takže jsme je přelétli za svítání. Naštěstí kraj pod námi pořád spal, lidé budou spát ještě pár hodin a ti, kdo teď byli vzhůru, snad nebudou vyhlížet k nebi. Krátce po přeletu hranice jsme opatrně přistáli na prázdné vedlejší silnici a z té už jsme na dálnici najeli jakoby se nechumelilo.

Tentokrát jsme jeli se všemi karavany pohromadě. Obytné karavany tu nejsou žádnou zvláštností, jako v Bulharsku. Tři jako jeden, to už tady nehrálo roli.

Ještě cestou po dálnici se Jitka vyptávala učitele.

„Čekala jsem, že budou všichni křičet, ale pokud jsem to viděla správně, křičeli jenom hrůzou z neznáma, ale ne že by je to opravdu bolelo.“

„Může to tak být,“ souhlasil s ní Standa. „Operace mozku se někdy dělají při vědomí a jen s místním umrtvením. Mozek žádná rána nebolí. Takzvaná bolest hlavy má úplně jiný obraz než bolest z naražené ruky. Jediné, co mohlo trochu bolet, bylo rozpouštění dírky do ušního bubínku, ale to pokaždé proběhlo tak rychle, že si oběť krátkého štípnutí nemusela ani všimnout. Rozežírání tkání thalamu nebo hypofýzy nejspíš nebolelo, až po nějaké době oběť zjistila, že ji neposlouchají ruce ani nohy. Bylo to jako u hmyzu. Když vosa kutilka loví jiný hmyz jako potravu pro své larvy, oběť přesným bodnutím do nervových uzlin naráz ochromí. Oběť pak žije dál, snad je dokonce i při vědomí, jen přestane naráz ovládat své tělo. Ten hmyz si nejspíš uvědomuje i to, jak ho vosí larvička postupně vyžírá, ale nemůže proti tomu nic dělat. Matka Příroda je někdy krutější, než bys čekala.“

„Takže ti v Sofii věděli, co se s nimi děje?“ mračila se Jitka.

„Nejsme hmyz,“ odvětil Standa. „Možná si uvědomovali, že něco není v pořádku. Nejprve asi přišlo ochromení, kdy přestali ovládat své svaly, nemohli pohnout ani rukou, ani nohou, ale ani křičet. Jenže brzy nastoupilo otupění a ztráta vědomí. Podobalo se to situaci, kdy člověk zemře ve spánku.“

„Na to, že ti chlapi mohli za většinu válek, to byla docela milosrdná smrt!“ řekla Jitka.

„Přála bys jim krutější?“ podíval se na ni Standa pobaveně.

„Spravedlivější,“ opravila ho vážně a trochu pedantsky.

„Víš, holka, pomsta je jedna věc a zneškodnění darebáků druhá věc,“ řekl Standa. „Pomstou se snažíš dosáhnout rovnováhy s minulostí, což se ti tak jako tak nepodaří. Zneškodnění darebáků je věcí budoucnosti, tím jim přece zabráníš dál konat zlo. A to je mnohem důležitější než pomsta.“

„Nestačilo by oslepit je?“ zeptala se.

„Nestačilo,“ řekl Standa. „Jindrovi se to proti uličním grázlům osvědčilo, oslepený násilník není nebezpečný. Jenže pro bankéře ani pro politiky to neplatí, ti budou páchat zlo i slepí. Proto jsme se rozhodli vyhubit je. Nemáme jiný způsob, jak jim v konání zla zabránit. Pokroucené zákony i s justicí mají na své straně, soudy nám nepomohou, takže nám nezbývá než je zabít, jiná cesta není. A pak už je jedno, jestli zemřou v bolestech nebo v pohodě jako ve spaní. Důležité je, aby přestali škodit. Kdyby ti šlo hlavně o to, aby při umírání řvali bolestí, měla bys radši navštívit psychiatra. Sadismus je hodně ošklivá porucha.“

Jitka samozřejmě ihned couvla a už to dál nerozváděla.

Spokojila se se Standovým vysvětlením? Vypadalo to tak.

line

Na snídani jsme se zastavili v motorestu. To už bylo vzhůru lidí víc a v jídelně se sešlo i několik desítek kamioňáků.

Poslouchali jsme napjatě, o čem se tito lidé baví. Spojené státy se chystaly vojensky napadnout svého spojence Bulharsko, čekali jsme, že se o tom bude vášnivě diskutovat, ale o Bulharsku nepadlo ani slovo. Šoféři vedli tuhé spory o jakémsi chystaném baseballovém zápase, část fandila jednomu mužstvu, část jeho soupeři, nám to ale nic neříkalo. Co je to vlastně – ten baseball? V Saxamuru hráli chlapi rekreačně jedině fotbal, ale nepronikl tam ještě ani hokej, pro který v tamním podnebí chyběly mrazy...

Očekávali jsme, že aspoň někdo bude sledovat světové dění – nemohli být na amerických invazních lodích příbuzní někoho ze zdejších? Nezájem diskutujících to však vylučoval. Američanům je, jak se zdá, úplně jedno, zda jsou ve válce nebo ne. Jich se to přece netýká. Každou vyhrajeme, jaképak strachy! Ale i kdyby to Amerika prohrála, je to daleko a hamburgry proto nezdraží!

Zajímalo by mě, jestli by byli takhle neteční k válce, kdyby se přenesla k nim. A to jsme se právě chystali udělat. Jestli je ani hromady mrtvol nedonutí zamyslet se nad smyslem válek. Takhle jim nevadily, byly daleko. Ale až to začne přímo tady...

Pokračovali jsme raději v cestě, až jsme se konečně dostali na dosah našich bakterií od budovy Kapitolu.

Standa v našem prvním karavanu vybral místo k odpočinku. Nebylo tu volno, jako v Bulharsku, tady měly všechny pozemky soukromé vlastníky, museli jsme vzít zavděk placeným kempem.

Na lůžko jsem se tentokrát uložil sám, ostatní se šli pobavit do nedalekého motorestu. Při této příležitosti se chtěli dát do řeči s místními a nenápadně zavést řeč na události v Sofii a Bulharsku jako takovém, ale nedělali si už velké naděje, že se dozvíme něco nového. Většina Američanů pravděpodobně neví, kde Bulharsko je, budou si je plést s Botswanou, s Burundi nebo s Barmou, kdo ví, kolik by jich napadla aspoň Evropa!

Ale zatímco se ostatní pokoušeli navázat aspoň nějakou řeč s »domorodci«, já už jsem se díval na svět z pohledu velkého roje bakterií, neslyšně směřujícího k obrovské kupoli Kapitolu.

Tam je náš cíl!

line

Oddělení rojů pro jednotlivé uživatele tentokrát proběhlo na dohled od Kapitolu. Vtrhli jsme dovnitř neslyšní a neviditelní, na místě jsme si prohlédli »bitevní pole« a rozdělili si úlohy. Na mně tentokrát připadlo hlídání východů ze sálu, kde právě probíhalo zasedání kongresmanů. Tím jsem si prohodil úlohu s Jitkou, která měla tentokrát působiště uvnitř sálu. Doktor Michal ji ještě před akcí připomněl, aby se držela jeho osvědčené metody. Je nejspíš nejrychlejší a je přitom dost účinná.

Počkali jsme, až i ostatní party byly na místě. Sněmovna má přes čtyři sta členů, Senát sto. Zasedaly obě komory, protože bylo krátce před zahájením války. Ani Sněmovna, ani Senát nebyly kompletní, ale chybělo jen pár nemocných a pak ti, kdo zahynuli v Sofii na zasedání Měnového Fondu. Polovina kongresmanů má majetek nad milion dolarů, někteří byli tedy současně členy MMF a zůstali v márnicích v Sofii. Ti už to tedy mají za sebou, ale ještě nám jich tu zbylo víc než dost.

Telepatický povel k zahájení masakru dala tentokrát Zdenka.

Hlídal jsem východy, ale bylo vidět, jak ostatní postupují odzadu po řadách zasedacím sálem. A šlo jim to jako po másle, takže panika vůbec nevznikla, já jsem u východu zasahovat ani nemusel a všichni zůstali nehnutě sedět ve svých křeslech.

Rozpustili jsme své roje a nechali jsme je změnit v hnilobné bakterie. Potravy tu mají dost. Od teď si jede každá bakterie »za své«, bez nás už se nikdy samy nespojí, ale než sem přijde někdo z personálu, uvítá ho – jako v Sofii – silný hnilobný puch...

Opravdu jsme si nepředstavovali, že největší velmoc světa vyřídíme tak snadno. Teď ještě uplatnit letáky a jedeme domů!

Letáky jsme měli ovšem pěkné. Na větším formátu měly starým ozdobným gotickým písmem vyvedený nápis »Declaration of war!12« doplněný seznamem zločinů Spojených států, za které je třeba viníky potrestat. Ale protože za viníky nepovažujeme obyčejné vojáčky, kteří střílí víceméně na rozkaz, trestáme ty, kdo v posledních sto letech rozhodovali o všech dosavadních válkách vedených Spojenými státy všude po celém světě.

Letáky jsme vylepili na předsednický stůl, aby byly vidět na televizních záběrech, až se sem slétnou mediální supi. Možná se s viníky svezli i ti, kdo hlasovali proti válce, ale jedny od druhých nedokážeme rozlišit. Avšak domníváme se, že nevinných obětí je opravdu minimálně a naopak, trest postihl výhradně pravé viníky, bez civilních ztrát, americky vznešeně nazývaných »collateral damages13«. A pokud ani to nedokáže zastavit války Spojených států, budeme muset ještě přitvrdit.

Připraveni na to jsme.

Teď se připravte vy!

 


------------------------ Poznámky:

  12 Vyhlášení války

  13 Vedlejší škody

Zpět Obsah Dále

Errata:

28.11.2020 11:24