Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek Změna taktiky

Zpět Obsah Dále

Cestou na dálniční odpočívadlo, kde jsme měli počkat na ostatní, mě napadlo další vylepšení našich akcí. Jitka se dnes opět vyznamenala. Do vyhlédnutého odpočívadla nás přivezl Standa, hned poté odjel do Čech, ale na druhé auto jsme nečekali dlouho. Jarda sem přivezl Ráďu se Zdenkou a Jitka je bez meškání jednu po druhé odnesla do Saxamuru. Jarda pak odjel za Standou a já s Jitkou jsme čekali, až si nás přivolají naši »letákonosiči«. Ani to netrvalo dlouho, do čtyř hodin odpoledne jsme byli všichni v Saxamuru.

Museli jsme však počkat, až dorazí Standa a Jarda, abychom se mohli radit všichni. Konečně přijel Standa, hodinu po něm Jarda a já jsem se mohl vytasit se svým nápadem.

„Mám lepší nápad na další akci,“ začal jsem. „My přece vůbec nemusíme jezdit na »místo činu«! Bakterie se dají ovládat na dálku, nerozhoduje zda na třicet nebo na sto kilometrů! Nemusíme být tedy na místě. Úplně postačí vyslat tam jednoho, kdo donese na dosah bakterie a pak je rozdělí na roje. Ty už si mohou převzít ostatní.“

„Ba ne, až z Vraního Hnízda je neuřídíme,“ namítla Jitka. „Musíme být blíž. I když asi ne tak blízko jako dosud. Odhaduji to na tisíc kilometrů, možná na dva, to by chtělo vyzkoušet. Jenže do Ameriky je to přes Atlantik čtrnáct tisíc kilometrů, to už je mimo dosah telepatie.“

„Dva tisíce to bylo od Skal Québecu do Washingtonu a to jsi mě perfektně chránila,“ připomněl jsem jí. „A z Cheyenne Mountain jsi dosáhla až do Patagonie. To bude taky dost daleko. Ano, chtělo by to vyzkoušet. Může se ukázat, že celou Evropu ovládneme z Čech, ani nemusíme opustit Vraní Hnízdo.“

„Amerika je dál,“ trvala na svém. „Z Cheyenne Mountain jsem Vraní Hnízdo vůbec necítila. Jen tu Patagonii. Z Patagonie to šlo jen do Afriky a k Maorům a od Maorů jen na Kamčatku.“

„Nebylo to také tím, že všechny Brány byly uzamčené?“

„A vidíš, to by taky mohlo být,“ připustila.

„I kdyby to šlo jen na dva tisíce kilometrů, stačilo by to,“ řekl jsem. „Jde o to, abychom byli od »místa činu« co nejdál. Do těch třiceti kilometrů se musí dostat jen ten, kdo na místo donese bakterie. Až je rozdělí na menší roje a předá ostatním, zmizí po anglicku a nebude se vystavovat nebezpečí represí.“

„Vyzkoušíme to,“ přikývl Standa. „Samozřejmě jen když to bude nutné. Když naše poslední akce donutí Američany vyjednat příměří, bude konec. Teď musíme dát chvilku času nepříteli.“

line

Než si to Američané rozmyslí, my jsme vyzkoušeli, na jaké vzdálenosti jsme schopní zasahovat.

Docela se mi to cestování po světě líbilo. U jedné cestovní agentury jsme si zaplatili zčásti letecký, zčásti vlakový poznávací zájezd do Ruska pro tři lidi – jeli jsme tam já, Éda a Zdenka. Jitka zůstala v Saxamuru, ale občas se k nám vypravila skokem a vždy k nám někoho přitáhla. Na mně měřila maximální vzdálenosti, na Zdence střední a Éda sloužil jako nejnižší etalon – co zvládl on, to pak zvládl každý. Vždy když jsme poodjeli pár set kilometrů, dali jsme si test na řízení bakterií a test na Jitčino přenášení, pak jsme zase měli volno ke sledování krajiny. V několika městech jsme se zdrželi déle, průvodci agentury se nám snažili ukázat co nejvíc pamětihodností a docela se jim to dařilo.

Nebylo to však jednoznačné. Všichni z naší skupiny zvládli řídit bakterie na pět tisíc kilometrů, ale jen tři jsme to dokázali na deset tisíc a jen Jitka překonala vzdálenost čtrnáct tisíc kilometrů.

Na mě se Jitka zaměřila také na čtrnáct tisíc kilometrů, ale u poloviny naší posádky jí to přes pět tisíc kilometrů už nešlo.

Shodli jsme se nakonec na tom, že při plánování případných dalších akcí, pokud k nim dojde, omezíme náš akční rádius na pět tisíc kilometrů, což nám stačí na všechny pevniny. Většinu pevnin mimo Severní Ameriky obsáhneme od nejbližších Fraktálových skal, ale skoro všechna místa na pevninách budou dosažitelná z moří. Problémy by byly na severní části Sibiře, naštěstí tam není nic zajímavého. Obsáhneme celý svět a nemusíme být na místě.

Nezávidíme Spojeným státům jejich letadlové lodě.

Ty by spíš měly závidět nám.

line

Rusko vydalo oficiální protest proti pobytu americké flotily v Černém moři. Podle mezinárodních úmluv tam mohou cizí vojenská plavidla, která tam nemají domovský přístav, pobývat nanejvýš omezenou dobu. Pak mají oblast Černého moře opustit.

Američané protest zamítli s odkazem na to, že tam jsou na pozvání Bulharské vlády – i když celý svět věděl, že to tak není. Všichni měli naopak na paměti nedávné nepodložené obvinění Bulharské vlády ze »Sofijského masakru« a hrozbě vojenského zásahu Američanů proti donedávna spojenecké zemi, od kterého Spojené státy sice na poslední chvíli odstoupily, i když Americká námořní flotila zůstávala od té doby v pobřežních vodách Bulharů a z dálky to vypadalo jako přetrvávající hrozba vojenskou silou.

Bulharská vláda Američany podpořila, neboť jí nic jiného nezbývalo. Těžko se vydávají nezávislá stanoviska, když před pobřežím trvale hlídkuje taková palebná síla, jakou představují dvě letadlové lodi s plnou podporou svých podpůrných lodí.

Rusové však trvali na dodržování mezinárodních úmluv ohledně statutu Černého moře a když se americké torpédoborce naopak pohnuly směrem k břehům Krymu, Rusové na ně nalétli dvěma neozbrojenými bitevními letadly, nesoucími na palubě pověstné ruské »chibiny«, a na pár desítek minut změnili moderní válečné lodě v bezmocné kocábky, na kterých přestalo fungovat veškeré elektronické vybavení včetně ovládání motorů.

Když Američané po odletu ruských letadel uvedli všechny své elektronické systémy opět do chodu, změnili kurs a obrátili torpédoborce zpět mezi ostatní válečné lodě flotily. A současně velitelství protestovalo proti »bezprecedentní provokaci« ruských letadel proti námořním silám Spojených států.

Rusové však tentokrát couvli ještě víc a ministr zahraničí Ruské federace odletěl do sídla OSN v New Yorku, kde na Radě bezpečnosti váhavě oznámil, že Ruské námořní a letecké síly dostaly od »poká něznakómoj ármii Stounvólu22« příkaz, aby přerušily veškeré varovné akce proti silám Spojených států, jinak hrozí zatažení Ruska do probíhající »vojny Sojediňonych štatov prótiv Stounvólu23«, přičemž by mohlo dojít k nechtěným škodám na ruských ozbrojených silách.

»Spěciáľno tvjordo zapreščali približaťsja k amerikanskim avianěsuščim sudnam, patamušto tam budět veďon samoj bolšoj udar24 řekl doslova ministr zahraničí Ruské federace.

„Co má Ruská federace co společného s Stonewallem?“ vyskočil americký zástupce v Radě bezpečnosti.

„Nic,“ ujistil ho Ruský ministr zahraničí. „Před třemi dny se v Moskvě objevilo pár tisíc letáků, obsahujících toto varování. Ale vzhledem k tomu, že je na nich uvedený odkaz na nedávný nukleární výbuch v Kanadě, který Spojené státy vysvětlují jako úder proti teroristům, domníváme se, že jde buďto o nemístnou provokaci, nebo o skutečné vážné varování. Ruská federace proto žádá Spojené státy o bližší vysvětlení tvrzení, obsažených v tomto letáku, jehož dva exempláře připojuje k dokumentům.

Za prvé: byla proti zmíněným teroristům skutečně použitá na území Kanady nukleární hlavice? (To by svědčilo o obrovském respektu Spojených států k těmto teroristům.)

Za druhé: Proti jakému cíli byl tento úder veden?

V letáku »Stonewallu« je tvrzení, že nukleární úder vedly Spojené státy proti vyklizenému táboru vojenských pozorovatelů »Stonewallu«, kde se v době úderu nikdo nenacházel a veškeré oběti na životech byly výhradně mezi civilisty v Kanadě. Kdyby to byla pravda, byl by to nejzbytečnější výbuch v historii a svědčilo by to o spěchu, s jakým Spojené státy jednaly, aniž by se přesvědčily o pravém stavu věcí.

Za třetí: Armáda »Stonewallu« vypočítává své předchozí zásahy proti armádě Spojených států: vyřazení Americké letecké základny Rammstein na území Německa a sídla CIA v Langley. Přinejmenším o letecké základně Rammstein se proslýchá, že tam nedávno došlo k nějaké velké katastrofě – armáda »Stonewallu« prohlašuje, že nedošlo k poškození budov ani techniky, ale výhradně k »eliminaci živé síly«, což rozšířeným fámám zhruba odpovídá. Můžete o těchto akcích poskytnout bližší vysvětlení?

Za čtvrté: Armáda »Stonewallu« prohlašuje, že chtěla o příměří vyjednávat přímo s velitelstvím NORAD a vyslala proto do pevnosti Cheyenne Mountain své vyjednavače, které armáda Spojených států na místě zadržela a chystala se je popravit. Tomu se podařilo zabránit a zadržované vyjednavače osvobodit, takže k popravě nedošlo, nicméně velení armády »Stonewallu« tento incident považuje za do očí bijící válečný zločin, po němž další vyjednávání se Spojenými státy není možné. Žádá proto Ruskou federaci o zprostředkování vyjednávání a mezinárodní dohled na důvěryhodné neutrální půdě, nejlépe ve Švýcarsku.

Mezi námi, to je nejostudnější obvinění armády Spojených států. Podle mezinárodních dohod z Ženevy je to válečný zločin a ... mají Spojené státy zapotřebí obvinění z nedůvěryhodnosti? A neoficiálně mě zajímá, jak je možné osvobodit vyjednavače přímo z pevnosti, proslulé nedobytností?“

Během čtení dokumentu ruským ministrem zahraničí bylo zajímavé pozorovat obličej amerického delegáta. Střídavě bledl a rudl, chvílemi jako kdyby lapal po dechu a na konci zůstal sedět bez pohnutí, jako kdyby přemýšlel.

„Co má vlastně společného Ruská federace s tím prokletým »Stonewallem«?“ opakoval otázku zdánlivě úplně klidně.

„Nic,“ opakoval stejnou odpověď ruský ministr. „My ani nevíme, co je zač ten »Stounvól«. Pokud se nemýlím, to jméno pochází z angličtiny. Ale vy přece musíte vědět, s kým jste vlastně ve válce, ne?“

„Jméno »Stonewall« sice pochází z angličtiny, ale to nic neříká o původu těch teroristů!“ namítl delegát USA. „Pravdou je, že je považujeme za extrémně vážné nebezpečí pro celý svět. Tak vážné, že opravňuje k použití nukleární síly. Nevíme, zda údajné tábořiště vojenských pozorovatelů »Stonewallu« bylo skutečně vyklizené. Po našem nukleárním úderu se všechno se vším všudy vypařilo, takže se již nedá nic potvrdit ani vyvrátit. Uvědomte si, že konflikt nezačal ničím z toho, co jste právě uvedl. První akce teroristů totiž nese jméno »Sofijský masakr« a nebyla namířená proti armádě Spojených států, ale výhradně proti mezinárodní civilní organizaci. Druhou akcí bylo vyvraždění našeho Kongresu, kterému uniklo jen několik kongresmanů, kteří v uvedené době byli nemocní a byli doma. Třetí akcí teroristů bylo zabití našeho prezidenta a čtvrtou zabití viceprezidenta. To byly vražedné útoky proti našim nejvyšším činitelům. Chcete pochybovat o nutnosti nejtvrdšího postupu proti těmto teroristům?“

„Pokud vám opravdu způsobili tak vážné ztráty, odpovídalo by to i těm prostředkům,“ přikývl Rus. „Tedy – za předpokladu, že víte, proti komu je použijete. Tábořiště pouhých pozorovatelů se ale nezdá nebezpečné. Co vlastně víte o »Stounvólu«?“

„Asi to samé co vy!“ odsekl Američan.

„Jenže my o tom nebezpečí nevíme vůbec nic,“ přiznal bez zaváhání Rus. „Naše tajné služby na nic takového nenarazily. Nevíme odkud jsou ani kolik jich je. Samozřejmě dostaly rozkaz pátrat po tom, ale zatím bez nejmenšího výsledku. Očekával jsem, že to musíte vědět vy, když jste s nimi ve válce. Ale jestli o nich nic nevíte ani vy, pak by to bylo obzvlášť těžké.“

„Jestli o nich nic nevíte, pak nám s nimi nepomůžete!“ řekl Američan naštvaně.

„No... to nemusí být tak jisté,“ řekl opatrně Rus. „Můžeme vám například zprostředkovat to vyjednávání ve Švýcarsku. Když chtějí jednat, musí se tam nějak dopravit a pak zase odjet. A to už by se dalo něco dělat. Je snad takový problém sledovat několik podezřelých osob? Víte aspoň, ke které rase náležejí? Nedalo by se už tím omezit hledání jen na některé oblasti?“

„Všichni vypadají na Evropany,“ řekl Američan. „To však může být zavádějící. Všichni – to znamená dva, kteří se prohlásili za jejich vyjednavače. Víc jich zatím nikdo neviděl.“

„To je příliš málo stop...“ vzdychl si Rus. „Mohli bychom vám pomoci například tím, že bychom nepozorovaně nalepili na jejich věci čip, který by umožnil jejich satelitní sledování...“

„To už jsme udělali,“ řekl Američan. „Vyjednavači jsme na oděv přilepili náš signální naváděč. Vysledovali jsme ho pomocí satelitů, určili jsme jeho polohu a poslali jsme na to místo letadlo se samonaváděcí střelou s nukleární hlavicí. Jenže on v té době už byl prokazatelně v naší pevnosti Cheyenne Mountain. Domnívali jsme se, že se mu naváděcí čip uvolnil v jejich sídle, jenže oni to pak prohlásili za vyklizený tábor pozorovatelů. Nejsou tak hloupí, aby přiznali nějaké ztráty. Pak už se nám ale nikdy nic takového nepodařilo.“

„Nevíte tedy odkud přišli ani kam odcházeli?“

„Nevíme,“ přiznal Američan. „Až na to, že nepřicházeli ani neodcházeli normálně. Přicházeli neviditelní, máme důvěryhodné svědky i s kamerovými záznamy, že se zviditelňovali až na místě. A jejich odchod byl ještě záhadnější. Prostě znenadání zmizeli. Blik a byli pryč, i když byli zavření za pancéřovými dveřmi, kde by jim pouhá neviditelnost nijak nepomohla.“

„To bude ještě horší,“ mračil se Rus. „Víte, pane kolego, teď budu mluvit neoficiálně, vypněte prosím nahrávání. My jsme na to nedávno nasadili experty. A naši experti tvrdí, že Ruská federace nezůstane neutrální. Obávají se, že Spojené státy jsou jen první v řadě. Kdo ale bude druhý? My, Čína, nebo Evropa? Jenže pořadí je asi to poslední, oč jde. Až vyřídí vás, budeme na řadě my a můžeme být brzy na jedné lodi s vámi.“

„Pokud Stonewall není nějaká vaše speciální jednotka,“ řekl nasupeně Američan. „Vám Rusům se nedá věřit!“

„Nevěřte!“ opáčil Rus. „Určitě neprozradím žádné zásadní tajemství, když řeknu, že ani my vám nevěříme. Džentlmenskou dohodu uzavřel s vámi naposledy naivka Gorbačov, když vydal ke sjednocení Východní Německo za čestné slovo, že neprodloužíte vliv NATO na východ, načež jste ho parádně podrazili.“

„To přece nebylo nikde zapsáno!“ namítl Američan.

„Vždyť říkám, že to byla jen »džentlmenská dohoda«,“ řekl Rus. „Jen na čestné slovo. Trochu bych pozměnil známý výrok Winstona Churchilla. Obětovali jste čest, abyste se roztáhli o kus dál. O čest jste přišli a máte válku. »Stouni« požadují, abyste se stáhli na vaše území. Zatím jste na to nepřistoupili, takže jste ve válce, ale nevypadá to pro vás dobře. Jejich poslední výzva našim vojenským silám zní – nepřibližujte se k americkým letadlovým lodím, bude proti nim vedený nejtěžší úder. Nechci vás strašit, ale vypadá to na přípravu zničení vaší námořní pýchy.“

„A vy se samozřejmě stáhnete, aby vám to neuškodilo, co?“ vypěnil Američan. „Úmyslně co nejdál, aby vás s tím oficiálně nemohl nikdo spojovat! A vaše speciální jednotky tam budou mít volné pole působnosti!“

„To je právě to!“ řekl Rus. „Vy teď podezíráte nás a možná se připravujete na naše »speciální jednotky«. Ty tam ale nebudou. Místo nich tam budou »Stouni«. Řeknu to jinak: chystáte se na bitvu s něčím známým a narazíte na »Neznámo«. A protože s ním bojovat neumíte, prohrajete. Kdyby šlo o dílo našich »speciálních jednotek«, mohli bychom mít z toho radost, ale my se obáváme, že budeme druzí nebo třetí v pořadí a pak nebudeme vědět o nic víc. Proti vám máme jen jednu výhodu. »Stouni« s námi budou chtít vyjednávat, protože jsme je doposud nepodrazili. Vy jste se o tu výhodu už připravili.“

„S teroristy se nevyjednává!“ namítl Američan.

„Ano, to už víme,“ přikývl Rus. „S teroristy se bojuje až do jejich úplného zničení. Přejeme vám úspěch, ale nevěříme v něj. Nevšimli jste si, že proti vám nestojí klasičtí teroristé s náložemi ve vestách a s automatickými puškami? Vaše chyba! Nabízíme vám jen zprostředkovat to vyjednávání. Kdybychom se při něm dozvěděli, odkud vyjednavači »Stounů« jsou, považovali bychom to za úspěch. Vy vyjednávat nechcete, takže prohrajete.“

„Jste si tím nějak jistý!“ zavrčel Američan.

„Nejsem si jistý, vy také ne,“ řekl Rus. „Jen si dáváme fakta k sobě podle významu. Opravdu mě zajímá, jestli si »Stouni« troufnou na vaše letadlové lodě. A pokud si troufnou, co s nimi udělají. Kdyby to dopadlo jako v Rammsteinu, proměnili by vaši pýchu moří v lodě duchů. Pro nás to bude tak jako tak varování, co všechno dovedou. Nejnovější zprávu jsme o nich právě dostali od vás – »Stouni« umí být neviditelní. Fajn, dodáme ji expertům, aby ji zahrnuli mezi existující, byť neznámé prostředky, s nimiž se mohou setkat. Nebo to, že dovedou své lidi dostat i zpoza pancéřových dveří. To všechno jsou jistě důležité údaje, i když si je neumíme vysvětlit. Uvidíme, s čím přijdou na nás. Kdyby jen žádali stažení všech vojsk z vojenských základen na cizím území, splníme to. Nebude to těžké, tolik jich nemáme. Nepoškodí nás zrušení letadlových lodí, nejsou naší chloubou. Zrušení ponorek by nám vadilo víc. Ale když je zrušíte i vy, síly by se vyrovnaly.“

„Oni požadují úplné odzbrojení!“ řekl Američan.

„Kdyby bylo oboustranné...“ pokrčil rameny Rus.

„Byli byste proti Číně bezbranní!“ varoval ho Američan.

„Kdyby Čína dostala stejné podmínky a splnila je, neměl by ve světě převahu nikdo...“

„Až na Stonewall!“ namítl Američan.

„Až na Stounvól!“ souhlasil Rus. „Jenže je tu nepatrná zvláštnost. Stounvól tvrdí, že nemá dostatek vojáků, aby mohl kteroukoliv zemi okupovat. A že to ani nemá v úmyslu. Pak by nám všem zůstala suverenita nad vlastním územím. A to pro nás není nepřijatelné. Stounvól tvrdí, že chce být pouze zárukou míru ve světě. Něco podobného sice tvrdíte i vy, jenomže Stounvól by to nejspíš dokázal. Bez okupačních vojsk a bez vojenských základen. Kdyby se to podařilo, bylo by to opravdu na Nobelovu cenu míru!“

„Vy snad těm teroristům fandíte!“ vzkypěl Američan.

„Zásada politiky je: Nikdy nikomu nevěřit,“ opravil ho Rus. „Co na tom, že to vypadá krásně, vždycky v tom může být nějaké čertovo kopýtko. Vy Američané jste kdysi fandili Hitlerovi, náš vůdce Stalin také. A víme, jak to dopadlo.“

„Takže kdybyste nám chtěli radit, radili byste ustoupit jejich teroru a vyjednávat? Je to proti zásadám boje s terorismem!“

„Ty zásady jsou ošidné,“ řekl Rus. „Terorismus je obecně definován jako vyvolávání strachu mezi obyvatelstvem. Teroristé bojují často proti nezúčastněným lidem. »Stouni« vysvětlují ve svém pamfletu, proč zaútočili proti civilistům. Podle nich není Mezinárodní Měnový Fond nezúčastněný, jsou v něm finančníci, zodpovědní za vyzbrojování – jedno kde na světě. Váš Kongres považují »Stouni« za válečné zločince jako ostatně každého, kdo rozpoutá válku – a Kongres jich měl na krku opravdu požehnaně. Prezidenta nezabili »Stouni«, jeho vraha jste chytili a ukázalo se, že to byl Američan. Viceprezidenta zabili spolu s osazenstvem CIA v Langley, kde ho údajně přehlédli, nicméně tvrdili, že se provinil zrušením odvolání útoku na Bulharsko, dohodnuté s předchozím prezidentem. Rozmotejte si to klubko sami, nám do toho nic není – jenže všechny dosavadní »civilní« oběti »Stounů« měly prsty v mnoha válkách, což těžko popřete. Podle »Stounů« to byl dostatečný důvod k jejich popravě. Nazývají to »poprava« – tak nazývají vraždy všichni teroristé, včetně vašich generálů.“

„Naši generálové nejsou teroristé!“ vybuchl Američan.

„Vaše válečné operace mají obvykle desetkrát víc civilních obětí než vojáků... Jestli vás to uklidní, »Stouni« tak nazývají i naše generály, nemáme si co vyčítat. Kdybyste je neoznačovali za teroristy, mohli jste s nimi jednat.“

„Má to jeden háček,“ řekl Američan. „Nemůžeme je uznat za regulérní kombatanty, protože za sebou nemají žádný skutečný stát, žádnou skutečnou, i kdyby jen stínovou vládu. Jsou to tedy zločinci bez domova, takže – teroristé.“

„To ale není správná definice terorismu,“ namítl Rus. „Co já vím, uznávanější definice terorismu zní »šíření strachu a násilí mezi nezúčastněnými lidmi«. Pokud uznáte Mezinárodní Měnový Fond i váš Kongres za spolutvůrce válek a zbavíte je tím aureoly nezúčastněných lidí, pak »Stouni« nejsou teroristé.“

„A co by tedy byli?“ vybuchl opět Američan.

„Třeba »bojovníci za svobodu světa«,“ pokrčil rameny Rus. „Můžete namítnout, že nechtějí prozradit svůj národ, ale to je od nich logické. Nechtějí svůj národ vystavit nebezpečí, že je budete tímto národem vydírat.“

„Spojené státy nemají zapotřebí nikoho vydírat!“ mračil se jejich delegát.

„Neříkejte!“ rozjasnil Rus obličej. „My naopak nevidíme za posledních sto let jinou vaši činnost než vydírání! Poslední případ je, pokud se nemýlím, Bulharsko, které by vám pod pohrůžkou »vybombardování do doby kamenné« slíbilo cokoliv.“

„Vidím, že se neshodneme,“ uklidnil se najednou Američan. „Tvrdíte tedy, že Stonewall – nebo ti vaši »Stouni« nepatří do vašich ozbrojených sil a jsou to tedy zločinci bez domova?“

„Nepatří do našich ozbrojených ani speciálních sil,“ přikývl ruský ministr. „Těmi »zločinci bez domova« neoperujte, nemáte na to tvrzení důkazy. Nabídku na zprostředkování vyjednávání ale akceptujete nebo ji odmítáte?“

„Odmítáme!“ řekl Američan. „S teroristy se nejedná!“

„Pak tedy – Bůh ochraňuj Ameriku!“ řekl vážně Rus.

 


------------------------ Poznámky:

  22 Dosud neznámé armády Stonewallu

  23 Válka Spojených států proti Stonewallu

  24 Zvlášť tvrdě nám zakázali přibližovat se k americkým letadlovým lodím, proti kterým bude veden nejsilnější úder...

Zpět Obsah Dále

16.11.2020 17:08