Bez COOKIEs je omezený přístup!

Začneme klasikou.

Jistě jste poznali ukázkový obrázek z dnes již klasického filmu „Planeta opic“.

Nehoda hned na začátku - kosmonautka za letu zemřela

Na tomto filmu najdeme několik bodů, které svědčí buď o chronické natvrdlosti tvůrců, nebo o tom, že se tvůrci filmu trestuhodně spoléhají na stejnou, ne-li ještě horší natvrdlost diváků. Je pak přímo kardinální otázkou, zda jsou pitomci jedni nebo druzí, případně obojí.

Nebo si také myslíte, že se všude ve vesmíru mluví výhradně anglicky?  

Přistát tak blbě, že hvězdnou loď utopí, není to smůla?

Připomenu ve zkratce děj, jistě ten film znáte:

Pozemská hvězdná loď ztroskotá na jakési neznámé planetě. Pominu, že bych na místě konstruktérů rozhodně nesvěřil přistávání automatům. Podle mě by bylo jistější vzkřísit posádku z hibernace již před přistáním a to bych svěřil jim, ale budiž, stalo se, loď se potápí a kosmonauté ji opouštějí na gumovém člunu. Moc toho tedy nemají.

Hlavně zabrat planetu pro Spojené státy!

Na místě zanechají podle starého zvyku dobyvatelů jen vlaječku Spojených států – znamení, že planeta od nynějška patří...

...ale komu, když Spojené státy dávno neexistují???

Kosmonauté se změnili na nemyslící pitomce! Stačilo by pár krokodýlů - a film mohl skončit!

Kosmonauté se ovšem chovají tak, že si následující problémy sami plně zasluhují. U první tůně se vrhnou do osvěžující vody – být tam nějaký „belodon“, nebo i jiný, menší krokodýl, film by tu mohl skončit. Nakonec – stačilo by i pár stovek mnohem menších piraň...

Po ztrátě vybavení (vlastní vinou) vypadají jako divoši...

Takže když se dostanou mezi nesmírně primitivní obyvatele, moc se od nich neodlišují...

Od vládců planety nemohou čekat výjimky.

Tak se setkají se skutečnými vládci planety – opicemi. Ty ovšem – podle filmařů – mluví perfektní americkou angličtinou a pozemské kosmonauty podle amerického zvyku tak trošku postřílejí...

Pokus ukázat opicím znalost angličtiny...

Přežije to jediný, jenže zranění do krku mu znemožňuje mluvit. Snaží se tedy aspoň psát do písku. Jak? Samozřejmě – anglicky!

A opice - jak jinak - chápou. Angličtina je ve vesmíru všude!

A nakonec se mu to povede! Opice si s nebetyčným údivem přečtou, že se jmenuje Krejčí. Pardon – Taylor. *KNIKDO*/K se ani náznakem nediví. Kosmonaut – že zdejší obyvatelé mluví i píší anglicky, takže jim perfektně rozumí. Opice mu pak právem nevěří, že přišel z velké dálky. Vždyť mluví jejich řečí! Takže se nakonec diví jen pitomec kosmonaut, když zjistí, že s ním hvězdná loď opsala kruh a vŕátila se s ním - na Zem.

Největší překvápko planety opic na závěr!

Dobře mu tak!

Podivné létající stroje mimozemšťanů. Létají zřejmě díky antigravitaci, i když značně pomalu a nemotorně.

Podobně se ovšem nijak nediví hrdina ruského filmu Kin-Dza-Dza, který se dostane do vesmíru. Ten se zase nediví ruštině, kterou se – až na pár odlišných slůvek – mluví na jiném světě.

Ku!

První setkání s obyvateli planety

Návštěvník se pak diví jen maličkostem. Třeba tomu, že na něho namíří přístrojíček a podle barvy blikající diody si ho zařadí mezi elitu, normální nebo podřadné. Svítí ti žlutá – máš nárok na žluté kalhoty a přednost ve všem. Oranžová znamená slušné lidi, ale když ti bliká zelená – koukej si zavěsit do nosu zvoneček a nepleť se mezi slušné lidi!

Ku!

Zelené světélko - pária!

Ku!

Moskva - Kassiopea - jednání s mimozemšťany

V tomto směru byl mnohem lepší starý sovětský film „Moskva-Kassiopeia“.

Je mi dodnes sympatický, protože Rusové poslali do vesmíru dětskou posádku, aby cestou do cíle vyrostla, jenže se jí podařilo cestu urychlit, takže do cíle dorazily ještě děti. A měly tam jednat.

Mimozemšťané měli ale úžasnou trpělivost

Všimněte si, prosím, staré sovětské vlaječky (nejen Američané mají slabost pro fangličky!).

Sympatické mi bylo, jak se -náctiletí vyrovnali s nástrahami vzdáleného světa...

Bude to asi problém - kosmonauté nestačili vyrůst!

...kde sebevědomě jednali s místními dospělými.

Pomáhaly jim i inteligentní létající obrazovky nahrazující televizory i počítače

Ti měli krásné vznášející se obrazovky, na kterých předváděli své představy.

Bomba pozemšťanů - ruský slovník! (Mimozemšťanům kupodivu stačil)

Ovšem – nejdůležitější pomůckou byl slovník ruského jazyka, který místním zapůjčili, aby se s nimi domluvili.

Ti totiž měli fenomenální paměť a celý slovník si ve chvilce zapamatovali, takže pak jednali – jak jinak, rusky.

Vzbouření roboti byli velice nebezpeční. Čím víc očí, tím větší bestie!

Ale také je tam čekali velice nebezpeční protivnísi – čtyřocí, šestiocí i osmiocí...

Mezi námi – krásně synchronně mrkali...

Osoby vycházející ze sloupu - pardon, z teleportu

Velice se mi tam líbily i místní teleporty... (Přejeďte obrázek myší!)

Jména volů u všech kolů!

Co si ovšem Rusové neodpustili...

(No – já jsem zase na vrcholku Lomonosovovy univerzity v Moskvě našel nápis: Servít je vůl...)

Ve filmu „Kosmičtí křižáci“ najdete krásné mimozemšťany, se kterými se pozemšťané chtějí (nebo spíš musí) domluvit.

Pozemšťané se zde zmocnili zbraní mimozemšťanů – ale co je lepší?

Dáte si k večeří spíše králíka střeleného šípem – nebo mimozemskou zbraní?

Občas ovšem dochází k nedorozumění, například když mimozemšťané odmítají uznat duši a geocentrickou soustavu. Mimozemšťané se jí smějí, učenec to ale nevzdává.

Naštěstí všechno vyřeší chlast...

Při pohárku se domluví i křesťan s ďáblem...

...tím bohužel končí filmově-obrázková část...