Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Dítě vám nedáme!

Když se Hanka večer vrátila domů, aktivovala své školní hodinky, nad kterými zatančil malý drak. O řádu rytířů zde však byla jen stručná zmínka. Dráček zarecitoval: „V čele společenství stojí velmistr, který osobně určuje, kolik rytířů bude do řádu přijato. Sedmý smysl není podmínkou přijetí, hlavní předností rytíře je síla a schopnost ovládat zbraně. Vznikají stále nová výcviková střediska, ale hlavní základnu má rytířský řád v Puraze.“

„Došlo k nějakým konfliktům či významným událostem v době, kdy jsem byla u jednorožců?“ zeptala se ještě.

„Byla zaznamenána potyčka mezi draky různých barev. Skupiny odmítly vměšování ochránců, ani neudaly důvod konfliktu.“

Další zprávy už se Hance nezdály důležité, proto hodinky vypnula. Možná by je měla vrátit do školy a na čas odcestovat někam hodně daleko. Dlouho do noci seděla před srubem, pozorovala hvězdy a trápila se. Bála se jít spát, aby ji noční můra nezatáhla do nepříjemných zážitků a bolavých vzpomínek. Najednou se jí do ničeho nechtělo. Neměla chuť se ještě někdy vracet ke školním úkolům, netěšila se na kamarády, bála se otázek nejbližších přátel, zvažovala, zda se neschovat před celým světem. Nakonec přece jen vyhledala lůžko. Sáhla do police pro Terezčinu zapomenutou panenku, aby se cítila lépe.

Když ráno vracela panenku zpět, shodila na podlahu zastrčenou obálku. Byla určena do jejích rukou. Matně si vzpomínala, že ji na polici odložila před cestou k jednorožcům a úplně na ni zapomněla. S pachutí špatného svědomí ji otevřela.

„A do háje!“ zamumlala po přečtení a začala shánět seriózní oblečení.

Zhluboka se nadechla a vyrazila na periferii Ostenravy, aby se pokusila dát věci do pořádku. Ač se snažila ze všech svých sil, nesetkala se s pochopením.

„...ještě své rozhodnutí zvažte. Vítek má nadání a vzdělání mu uhradí škola. Nic vás to nebude stát.“ Hanka se snažila mluvit přesvědčivě, ale žena proti ní nevypadala vlídně ani co by se za nehet vešlo. Nezdálo se, že rozumí tomu, co se jí dívka tak naléhavě snaží sdělit. Nebo rozumět nechtěla.

„Proč jste tady zase? Jste jako neodbytné vosy. Kdy už nám konečně dáte pokoj?! Moje odpověď byla, je a bude pořád stejná - ne! Ne! A ještě jednou ne! A za tím si stojím. Koukejte to vzít na vědomí a vypadněte!“

„Copak nemáte svého syna ráda? Je věčná škoda zahodit jeho talent. Vyrůstala jsem v dětském domově jako sirotek. Magické vzdělání mi otevřelo dveře do světa plného možností. Uvažujte prakticky. S pomocí syna se vymaníte z chudoby, neohrozí vás hlad ani nemoci. Máte poslední příležitost zapsat Vítka do školy. Jinak ochránci jeho schopnosti zablokují a bude pozdě něco měnit.“

„Hele! Strčte si ty svý propagační kecy... vy víte kam! Vítek s vámi nepůjde a basta!“

„Nemusí jít přímo se mnou. Vezměte ho na Ostrov volby sami.“

„Vypadněte!“

„Zavolejte ho a dejte mu možnost, ať se vyjádří on sám.“

„Žádná zparchantělá magie mi nesmí přes práh. Naše rodina byla vždycky svobodná a úplně normální. Takže se seberte a zmizte dřív, než na vás poštvu svýho muže. A von si nebude brát servítky jako já, to mi věřte!“

Hanka zaváhala. Žena využila momentu, kdy dívka o krok ustoupila, a zabouchla jí dveře polorozpadlé chatrče přímo před nosem.

„Přemýšlejte,“ zvýšila Hanka hlas, aby ji bylo slyšet i přes dveře. „Co může chudinská čtvrť nabídnout malému klukovi? Do školy nechodí, žádné řemeslo se neučí, co z něj bude? Zloděj? Povaleč? A přitom dostal do vínku úžasné nadání!“

Žádné odezvy se však nedočkala. „Opravdu mu necháte zablokovat sedmý smysl? Jste vůbec jeho rodiče?“ zahalekala, ale pak jen bezmocně trhla rameny a s pocitem mizerně odvedené práce se vrátila bránou domů.

Na stole dosud ležel otevřený dopis ochránců.

 

Vážená slečno Vronová,

obracíme se na vás jako na zástupce svého vychovatele, který je momentálně nedostupný. Jedná se o dosud nedořešený případ mimořádně magicky nadaného dítěte. Je nutné vyrozumět rodiče, aby očekávali návštěvou ochránce, který Vítkovi Nedomovi z obce Ostenrava přijde zablokovat magii, pokud jmenovaný letos nenastoupí do magické školy...

 

S trpkou vráskou kolem úst pokrčila rameny: „Víc jsem udělat nemohla.“

Nezdar ji velice mrzel. Nechápala logiku Vítkových rodičů. Magie přece není nic děsivého. Dary by se neměly bez rozmyslu házet do kanálu. Jenže ani Vron u těchto lidí před rokem neuspěl. Ve své zaslepenosti nejsou ochotni dopřát jednomu ze svých synů lepší osud. Sice Vítek má rodičovské zázemí, ale co může rodina krtků nabídnout sokolíkovi? S povzdechem zastrčila dopis do poličky. Nenavštíví-li Vítek Ostrov zasvěcení, přijde o svůj sedmý smysl. Možná už ho částečně používá a bude mu chybět. Nejspíš měla uplatnit víc diplomacie, nebo rodiče lépe motivovat... Osud malého chlapce jí nešel z hlavy. Vyroste z něj žebrák nebo zlodějíček? Hanka cítila vinu za své selhání. Další věc, kterou pokazila! Každopádně by bylo potřeba zjistit, co té nabídce říká sám Vítek.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31