Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Plavíkova volba

Třetí den se u Hanky ve srubu zastavil Rafan.

„Jak pokračuje vyšetřování?“ hořela zvědavostí.

„Sváťa tu není?“ rozhlédl se udiveně a podezíravě si Hanku změřil. „Co se mezi vámi dvěma stalo?“

„Nehodíme se k sobě. Ale zůstaneme kamarády.“

„Co ti brácha provedl?“

„Nic.“

„Hanko! Jak dlouho se známe?!“

„Požádal mě o ruku...“

Rafan protočil oči v sloup. „A ty?“

„Nikdy se vdávat nebudu! Ani zakládat rodinu!“

„Mně z vás asi klepne. Oba jste pěkní mamlasové,“ zavrtěl nechápavě hlavou a přátelsky objal Hanku, která se rozbrečela. „Utři si slzy a poslouchej. Dnes večer přiveď Sváťu k Zachariášovi na večeři. Potřebuji si s vámi promluvit.“

Ucítil, jak ztuhla, a jemně ji od sebe odstrčil. „Ne o vás dvou. O práci,“ ujistil ji, když k němu zvedla oči. Dotkl se Hančina trika a když sklonila hlavu, cvrnkl ji do nosu. Ohnala se po něm. Se smíchem uhnul a hbitě se protáhl otevřenými dveřmi.

Tentokrát jim Zachariáš naservíroval dlouhé jehlice, na nichž vonělo nádherně propečené maso, barevně proložené zeleninou. Špíz musel servírovat na prkénkách, protože žádný talíř nebyl dost velký. Tulík oždiboval různé druhy zeleniny. Pak si ale kousl pálivé papriky a lítal po celé verandě. Nakonec skončil s hlavou v korbelu piva.

„Ty ale vypadáš,“ se smíchem ho za ocásek vytáhl Sváťa. „Na. Zajez to,“ nabídl mu sušenku, ale Plavík kýchal a prskal ještě další dvě minuty. Poklidnou atmosféru večeře poněkud narušovalo stoupající napětí.

„Povíš už nám konečně, jak jste daleko s vyšetřováním,“ dloubla Hanka do Rafana, jakmile dožvýkal poslední sousto.

„Hotovo, konec zvonec, dál není co řešit. Cintarion případ uzavřel a zprávu zanesl do archivu,“ sáhl kamarád po džbánku.

„Páni! Výkonný chlapík,“ pokývala Hanka uznale hlavou a Rafan překvapeně zaostřil pohled, aby se přesvědčil, nakolik vážně míní svá slova.

„A k jakému závěru náš statečný ochránce dospěl?“ vyzvídala.

Rafan se ušklíbl. „Verze podle svědectví zúčastněných popisuje událost zhruba takto: Jednooký černý drak svévolně napadl výcvikové středisko rytířů a byl vážně zraněn. Drakova družka s mládětem mu přispěchala na pomoc a krátce nato se objevili další její příbuzní. Spálili všechno, co zahlédli. Navzdory tomu zahynuli pouze dva lidé, ostatní se stihli ukrýt. Nakonec kouzelník draky zahnal. Po boji se obě strany domluvily na vzájemném srovnání účtů a podmínkách neútočení.“

„Vážně všechno proběhlo, jak popisuješ?“ zapochyboval Sváťa.

„Co já vím... Vizualizace vázly. Celá záležitost je záměrně zamlžená. Lžou draci, lžou lidé. Nicméně všichni jsou s verdiktem srozuměni a ochránci dostali od draků svolení, aby bylo spálené území znovu osídleno lidmi.“

„Smířlivost a vstřícnost při jednání mi k černým drakům vůbec nepasuje,“ mnula si Hanka zamyšleně bradu, „copak je asi ve hře?“

„Něco určitě. Mezi ochránci jsem zaslechl drby o potyčce mezi černými, zelenými a růžovými draky. Poněvadž se ale lidí netýkala, ochránci se do podrobnějšího vyšetřování nehrnuli.“

„K místním potyčkám dochází často,“ pokrčila rameny Hanka.

„Jistě,“ ušklíbl se Rafan, „ale obvykle se vzájemných strkanic neúčastní padesát draků.“

„Tolik?“ vykulil oči Sváťa. „O co jim šlo?“

„Dva moji kolegové se pokoušeli něco zjistit, ale draci zahladili stopy a postarali se, aby na místě konfliktu žádná výzvědná magie nefungovala.“

„Zajímavé. Zajímavé a znepokojující,“ doplnila Hanka.

„Nejvyšší rada kouzelníků dospěla ke stejnému závěru. Na pokyn nadřízených proto vyrážím na utajenou misi. Dokud neskončí, vůbec mě nekontaktujte. A kdybychom se čirou náhodou setkali, předstírejte, že mě neznáte. Dva z našich lidí už byli odhaleni. Vůbec není snadné se vetřít do blízkosti rytířů a zjistit, co se mezi nimi a draky odehrává.“

„Na jak dlouho mizíš?“

„Zatím nevím. Pokusím se k rytířům dostat oklikou. Vrtá mi hlavou, jak přesvědčují draky, aby jim šli na ruku. A ještě něco. S Plavíkem bych byl příliš nápadný. Všichni by hned poznali, že ovládám sedmý smysl. Pohlídáš mi ho, Sváťo, prosím?“

„Proč ho nesvěříš Anděle?“

„Protože on si vybral tebe.“

„I ty jeden mlsoune,“ pohladil Sváťa tulíka, který hbitě přešplhal na jeho rameno.

Rafan svého malého průvodce podrbal pod bradou a zdvihl se k odchodu.

„A Plamovi vyřiď,“ otočil se k Hance, „ať se rytířskému řádu vyhýbá velkým obloukem.“

„Jasně. Ale jak ho znám, určitě se zbrkle do žádných bojů nepohrne.“

„V to doufám. Rytíři jsou teď mezi lidmi neuvěřitelně populární. Nejspíš nová móda. Kluci bez magie se hrnou do rychlokurzů pro turnajová klání místo toho, aby se učili něco užitečného. Chovatelé koní si mnou ruce a prodávají teď zvířata za dvojnásobek běžné ceny. Bez koně totiž žádného uchazeče do rytířského řádu nepřijmou.“

„Říkáš - kluci bez sedmého smyslu? A proč by se jim draci měli vyhýbat?“

„Aby nedopadli jako Zuřivý dráp.“

„Nesmysl! Člověk bez magie si s drakem neporadí.“

„Rytíř ano! Právě proto hodlám tenhle vzkvétající rytířský řád proklepnout.“

„Budu ti držet palce,“ usmála se Hanka a kývla příteli na rozloučenou.

Rafan se ještě na odchodu otočil a spiklenecky mrkl na Sváťu:

„A ty, brácho, pořádně hlídej nejen Plavíka, ale i Hanku, ať se v mé nepřítomnosti nepřimotá někomu pod nohy.“

Hanka zalitovala, že se k němu nemohou připojit. Utajené poslání vypadalo nadmíru zajímavě.

Po krátkém handrkování se Sváťou se uvolila na pár dní navštívit útulek pro nemocné magické tvory. Ubytovala se u kamarádky Pauly.

Už během prvního dne se Hanka nezastavila. Uhlídat Sváťovu sestru Aničku a zároveň být užitečná v útulku se ukázalo jako mimořádně náročná disciplína. Holčička chtěla u všeho být a ničeho se nebála. Práce kolem zvířat Hance vylepšila náladu. Večer byla utahaná jako kotě a těšila se na postel. Ačkoliv se podle svého názoru tvářila normálně, kamarádčinu pozornému zraku neunikla změna vztahu mezi ní a Sváťou. Ještě toho večera si na svou přítelkyni došlápla.

„Ježkovy voči! Chováš se jako vyplašená dryáda,“ spráskla ruce Paula, když Hanka dovyprávěla.

„Jednorožci moje rozhodnutí schvalují.“

„Copak jsi nějaký kopytnatec? Vezmi rozum do hrsti, holka. Lepšího kluka než je Sváťa těžko najdeš.“

„Jenomže já prostě nejsem rodinný typ.“

„Plácáš hlouposti. Za pár let změníš názor a budeš hořce litovat, že jsi zapudila nejlepší partii na světě.“

„Zaslouží si víc, než mu nabídnu já.“

„A víš že s tebou začínám souhlasit?“ rýpla si Paula.

„Cože?“ zbystřila Hanka a pohlédla podezřívavě na kamarádku.

„Máš pravdu. Sváťa si zaslouží holku, která bude umět ocenit jeho chápavost, jemnost a dobrou náladu.“

„Jsi ty vůbec moje kamarádka?“

Paula se zasmála a přikryla dlaní Hančiny ruce. „Nebuď labuť a začni poslouchat instinkty.“

„Mám se k Sváťovi vrátit?“

„To záleží na tom, jestli ho miluješ. Dej si na čas, ono se to všechno nějak vyvrbí.“

„Bojím se, že se mnou nebude šťastný.“

„A co? I ty máš nárok na pěkné chvíle. Nekomplikuj situaci zbytečným přemýšlením.“

„Jsem husa,“ uznala Hanka a hřbetem ruky rozmazávala slzy, kterým nedokázala poručit.

„Nebreč, nebo se rozbrečím s tebou,“ zakabonila se na ni Paula a nakonec Hanku objala.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31