Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Vévodovi služebníci

„Co tady děláte?“ vyskočil z lůžka bosý a rozcuchaný mladík.

„Nepamatuješ si na nás, pane?“ pozdvihl obočí Sváťa.

„Samozřejmě, že pamatuji. Ale jak se opovažujete spát ve stejné místnosti jako já?! Vaše místo je na slámě u mého koně!“

„Ty máš koně, pane?“

„Já vám to neřekl?“

„Nezmínil ses.“

„Dobrá, pro dnešek vám odpouštím. Smíte mi dojít pro snídani. Chci šest vajec, koláč a teplou kávu.“

„Asi ho brzo pošlu do háje,“ podotkla Hanka, jakmile za nimi zapadly dveře.

„Je s ním švanda,“ usmál se Sváťa. „Jestliže nepřekročí hranice zdvořilosti, klidně s ním tu jeho hru budu hrát. Svým způsobem je ve své pošetilosti okouzlující.“

„Okouzlující? Spíš nabubřelý.“

„Víš co, lásko? Zařiď snídani, objednej koláče i pro nás a já mezitím zkontroluji, jak se tu starají o jeho koně.“

Hanka se vydala hledat kuchyň a Sváťa zamířil ke stáji. Jednalo se o stodolu spojenou se skladištěm. Šel podle zvuku a za prkennou stěnou objevil dvě klisny a jednoho valacha. Jakmile vstoupil, koně nespokojeně poškubávali hlavami. Nikdo se jim neobtěžoval dát vodu ani seno. Podestýlka byla spíše symbolická, spát na podlaze vedle koní by nechtěl ani náhodou. Popadl dva prázdné džbery a vyrazil ke studni. Při návratu byl uvítán frkáním a podupáváním. Žrádlo nikde neobjevil, proto aspoň prohlédl koně, jestli jsou zdraví. Valach měl kamínek zaseknutý do kopyta a grošovaná klisna otlaky od sedla. Mladík je ošetřil a pohladil po nozdrách. Koně se zdáli být hladoví, ale v solidní kondici.

Hanku zastihl Sváťa v kuchyni, kam ho nasměrovala vůně pečiva.

„Posaď se ke mně, za chvíli bude všechno, co si naše princátko objednalo. Zatím můžeš ochutnat koláč. Mají jablečné a švestkové, oba druhy jsou výborné.“

Nezaváhal a pustil se do ochutnávání.

K Bublovi se vrátili ve výtečné náladě. Nerozhodily je ani uštěpačné poznámky o šnečí rychlosti. Záhy čerstvé pečivo zlepšilo náladu i vévodovi ze Soví hůrky.

„Dneska mám v úmyslu prozkoumat, co nabízí Ostenrava. Vy zatím zkuste koupit mulu a nějaký solidní vůz, kam naložíme moje brnění a zásoby na týdenní cestu.“

Vytáhl z opasku další drahokam a podal ho Sváťovi: „O všechno se postarej, panoši.“

„Jak si tvoje milost přeje,“ vysekl mu Sváťa poklonu a drcnul do Hanky, která se hihňala skoro nahlas. Zamaskovala to odkašláním.

„Smím se ještě zeptat, který z ustájených koní ti patří?“

„Grošovaná klisna. Copak tam byl i jiný stejně dobrý kůň?“

„Myslel jsem si to, pane. Dohlédnu, aby dostala vše, co potřebuje.“

„K večeři mi objednejte nejlepší pečené maso a ty,“ otočil se k Hance, „si opatři vše, abys mi mohla vařit na cestě do Puragy.“

„Místo abych se u jednorožců učila kouzlit, budu ztrácet čas vařením pro ťulpase z nějakého zapadákova,“ brblala, sotva Bubla vytáhl paty.

„A kdopak mi kdysi dávno v sirotčinci tvrdil, jak by bylo skvělé dostat službu u nějakého hodného pána a vařit jemu i jeho rodině? Máš příležitost si splnit dávnou dětskou touhu.“

„Koukáš na život z úplně jiné perspektivy než já. Všechno vidíš jako přes růžové brýle,“ shovívavě přešla jeho popichování Hanka.

„Zkus neposlouchat Bublova slova a zaměřit se přímo na něj. Ač nemá ani dost síly ani dost bojových schopností, vytyčil si jako svůj cíl rytířské postavení a úspěšný boj s drakem. Chce překonat sám sebe a stát se osobností. Plácá se v sérii neúspěchů, protože neví, kde a jak začít.“

„Chceš mu pomáhat?“ podivila se.

„Proč ne. Během cesty do Puragy bychom ho mohli pár věcí naučit.“

„Nesníží se k tomu, aby se učil od kmánů.“

„Chceš se vsadit?“

„O co?“

„Když budu mít pravdu, přestaneš mi říkat Svatoušku.“

„A v opačném případě?“

„Začnu Bublovi vařit místo tebe.“

„Jelito, kopyto, platí to!“ stvrdila Hanka úmluvu. „Ale jen tak mezi námi, příliš si věříš, Svatoušku.“

Vyrazili do městečka zařídit vše, co si Bubaldin naporoučel a při té příležitosti dál pátrali po Vítkovi. Mulu sehnali snadno. S vozem takové štěstí neměli. Museli vzít zavděk jedním poškozeným a najít odborníka, který ho opraví.

Tesař vrtěl hlavou, že na ně nemá čas. Teprve nehorázný finanční obnos ho přinutil změnit názor.

„Večer si pro něj přijďte,“ zabručel nevlídně.

Hanka měla v úmyslu nakoupit zásobu potravin, ale když viděla, co a za jaké ceny zdejší prodejci nabízejí, zatáhla Sváťu do nejbližší opuštěné uličky a pomocí brány se přesunula do Dubovníku. V přístavním tržišti byly ceny poloviční a nabídka mnohonásobně vyšší a kvalitnější.

„Máš za úkol vařit jen pro tři lidi a jednoho tulíka, ne pro celou karavanu,“ smál se Sváťa, když už nemohl pobrat vše, co nakoupila.

„On ti humor rychle dojde, až nebude co dát do pusy,“ loupla po něm okem, „Bubla se kvůli tobě postit nebude.“

„Utratila jsi víc, než jeho dva kameny.“

„No a? Můžu si to dovolit.“

„Jenže naše krytí...“

„Podívej, Bubla pořád vykřikuje, že on na to má. Nebudeme podezřelí, že si žijeme nad poměry.“

„Snad máš pravdu.“

Nenápadně se vrátili do Ostenravy a zásoby složili v Bublově pokoji. V improvizované stáji už přešlapovala zakoupená mula a spolu s grošákem chroupala nejlepší seno, jaké se tu dalo sehnat. Chvíli se zdrželi úpravou sedla, aby klisnu netlačilo. V hospodě se pak stali terčem nejapných vtípků, když se prořekli, komu slouží. Navzdory útrpným pohledům se v klidu najedli a zbývalo už jen vyzvednout opravený vůz. Znovu prošli město a tržiště, ale po Vítovi nikde ani stopy. Pro jistotu zdálky zkontrolovali i jeho domov, ale kluk jako by se vypařil.

Bubaldin dorazil do svého pokoje v době večeře. Vlekl s sebou těžký zelený štít z dračích šupin. Stěží ho uzvedl, ale zářil nadšením. Hanka protočila panenky, neuměla si představit, k čemu mu může být dobrý.

„To koukáte, co?“ vyložil si Bubla jejich zájem o předmět po svém. „Přesně tohle jsem potřeboval, abych se konečně zařadil mezi rytíře.“

V euforii dobré nálady ani netrval na noclehu svých služebníků ve stáji.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31