Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Nesnadné podmínky

Následující den oficiálně začal 3. rytířský výběrový turnaj. Účastníci se zapisovali celé dopoledne a ani se na všechny nedostalo. Bubla dal na jejich radu a vypravil se k zápisu co nejdřív. Vrátil se do hostince na oběd a vítězně svíral číslo, které bude v průběhu turnaje nosit. Pozval Hanku a Sváťu, aby poobědvali s ním, čímž jim podle svého názoru prokázal mimořádnou poctu. Dívka se však ani nenamáhala předstírat vděčnost. Jindy by ji pán ze Soví hůrky pokáral za špatné vychování, ale dnes jakoby nevnímal. Setrvával zahleděný do sebe a zamyšleně strkal do pusy sousta výtečné pečeně. V jednu chvíli zůstala jeho ruka trčet na půl cesty a čelo se mu stáhlo do starostlivých vrásek.

„Našeho pána něco trápí?“ všiml si Bublovy roztržitosti i Sváťa. „Nelíbí se ti číslo dvacet tři?“

„O číslo nejde,“ klesla Bublova ruka zpět k talíři, „průšvih je, že ti opancéřovaní parchanti změnili pravidla.“

„V jakém směru?“

„První kolo musíme absolvovat se všemi chrániči a zbraněmi, které budou použity v kole druhém a třetím.“

„Opravdu? Zajímavý nápad,“ zamumlala Hanka s plnou pusou.

„Taky zkrátili časový limit.“

„Asi chtějí většinu účastníků odrovnat hned na začátku,“ přikývl Sváťa.

„Jestli se mám dostat k cíli včas, unesu s bídou meč a vyztuženou koženou vestu. S dračím štítem se mohu rozloučit a s kovovým brněním taky. Je to v prdeli.“

Nešťastně si vzdychl. Jako by se s jeho nadějemi rozplynula i jeho šlechtická nadutost. Najednou připomínal malého rozčarovaného kluka a Hanka měla co dělat, aby nevypadla z role a nezačala ho utěšovat a povzbuzovat.

„Pojďme si to probrat po jednotlivých položkách, pane,“ naklonil se k němu Sváťa. „Rád bych znal některé podrobnosti o turnaji. Je v něm povoleno používat magicky vylepšené zbraně?“

„Jistě. Kdo má na ně dostatek prostředků, hodně si usnadní pozici. Já sice nejsem zrovna chudý, ale magickou zbroj a meč si dovolit nemohu.“

„Jeden slušný meč jsme ti se sestrou ve městě vybrali,“ kývl na Hanku, aby přinesla Touskovu zbraň.

Bubla ji vybalil z hadru a chvíli se nezmohl na slovo. Lehce prstem přejel podél ostří a pak uchopil meč do ruky a zkusmo jím mávl vzduchem.

Obrátil se k Hance a ostře se jí zahleděl do očí: „Ukradli jste ho?“

„Vypadáme na to?“ odsekla nevlídně.

„Chvílemi nevím, co si mám o tobě myslet,“ podotkl zamyšleně, „málokdy se chováš jako služebná. Bojuješ líp než vaříš.“

„No dovol!“ odsekla dotčeně a Sváťa se pousmál.

„Přestaň sestru trápit a pojďme se podívat na tvé ochranné pomůcky,“ vyzval Bublu a vyrazil směrem k ratejně, kde bydleli.

„Pověz. Trvají na tom, abys měl brnění oblečené nebo ho jen musíš přinést do cíle?“

„Ani ty se mnohdy nechováš jako poddaný. U koho jste sloužili přede mnou?“

„Jestli tě to uklidní, pane, pracovat a uklízet nás učil jeden santarenský hoteliér. Ale navenek vždycky vystupoval spíš jako náš přítel.“

„Proč jste tedy od něj odešli?“

„Možná tu jen plníme nějaký úkol.“

„Tajné poslání?“ Bublovi zajiskřily oči.

„Neptej se prosím, pane.“

„Pomohu vám.“

„Nejlépe nám pomůžeš, když s námi budeš zacházet jako se služebníky.“

„Jak je ctěná libost,“ ušklíbl se pán ze Soví hůrky s pobaveným výrazem.

„Co kdybychom konečně něco provedli s tím brněním a štítem?“ povalila Hanka na zem těžký štít z dračích šupin, až to zadunělo.

„No řekněte sami,“ rozhodil Bubla bezradně rukama, „copak si tohle haraburdí mohu hodit na záda a donést přes překážky do cíle?“

„A opravdu všechny tyhle krámy potřebuješ?“ mnula si Hanka zamyšleně bradu.

„V druhém kole proti sobě vyjíždějí účastníci turnaje na koních a dřevcem se snaží svého soupeře vyhodit ze sedla. Brnění může člověku zachránit život. A štítem lze odrazit dobře mířenou ránu.“

„Běhat a skákat v brnění je pitomost,“ usoudil Sváťa, „nikdo ze zúčastněných nebude mít ve druhém kole pořádnou zbroj.“

Bubla zalovil v hromadě a vytáhl na světlo dlouhou koženou vestu s krátkými rukávy: „Tohle bude muset stačit.“

Hanka mu ji zabavila se slovy: „Ještě ji trochu vyčistím a vyleštím.“

„A co štít a přilbice?“ podíval se po ní tázavě Sváťa.

„Budou nutné?“ ošila se.

„Daly by se i s mečem přivázat na záda, aby měl člověk volné ruce a mohl se relativně dobře pohybovat,“ navrhl její přítel.

„Bude s tím vypadat jako oživlý brouk,“ ušklíbla se.

„Hele, vy dva,“ ozval se Bubla, „nezapomínáte náhodou, že rozhodující slovo tu mám já? Štít v žádném případě neunesu. Původně jsem plánoval, že ho zapřu do sedla a při troše posilování ho v případě nutnosti zvládnu natočit či pozdvihnout.“

„Víš co, náš vzácný pane,“ tentokrát nebyla ve Sváťově oslovení ani špetka uctivého respektu, „běž se na zítřek pořádně vyspat a detaily nech na nás. Ráno vyzkoušíme, co zvládneš.“

Bubla se nadechoval ke zlostnému odseknutí, ale Sváťa ho obdařil jedním ze svých odzbrojujících úsměvů. Kandidát na rytíře jen rezignovaně mávl rukou a mlčky zamířil k místu, kde měl ustláno.

Hanka zametla kus podlahy a společně s přítelem do čistého prostoru položili dračí štít.

„Teď můžeš jít taky spát,“ kývla na něj. „Pro jistotu nejdřív vyztužím Bublovu koženou vestu, aby ji hrot dřevce neprotrhl. Vylepšit odolnost kůže umím docela dobře. Ale ovlivnit hmotnost předmětů asi nebude snadné.“

„Zkus, co tě napadne, Hanko. Jestli máme ještě nějakou dobu zůstat Vítkovi nenápadně nablízku, měli bychom z Bubly udělat rytíře.“

„Víš co? Běž už radši spát. Potřebuju hlavně klid a soustředění. Tenhle typ kouzel jsem nikdy nezkoušela a nejsem si jistá, jakým způsobem magii zaměřit. Nicméně udělám, co půjde. Ráno se uvidí.“

Té noci se Hanka nevyspala. Na chviličku si zdřímla až k ránu, unavená a vyčerpaná po pokusech s dračím štítem. Opakovaně proklínala odolnost dračí kůže proti magii. Když konečně vykoumala, jak štít nadlehčovat, zjistila, že zafixování kouzla v dračích šupinách je téměř nad její síly. Doufala, že magie nevyprchá ještě v průběhu prvního kola. V nejhorším bude muset Bubla štít odhodit.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31