Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

První kolo turnaje

Probudila se s bolestí hlavy. Přesněji řečeno ji probudily hlasy, které se dohadovaly, jak nejlépe na záda připevnit meč, štít a přilbu.

„Nevím, jak jsi to udělala,“ řekl jí Bubla, když se vyhrabala z místa, kde spala, „ale teď má můj štít stonásobnou cenu.“

„Přivaž si ho tak, abys ho mohl v případě nouze odhodit,“ mumlala mezi zíváním, „jeho váha se dřív nebo později vrátí na původní hodnotu.“

„Kdy se vrátí?“ znejistěl Bubla.

„Jó, to kdybych věděla...“

„Je nejvyšší čas vyrazit,“ popoháněl je Sváťa.

„Bez snídaně?“ protestovala Hanka.

„Než ses vyspala, stihli jsme se najíst i osedlat. Ale neboj se, vzal jsem ti něco k snědku s sebou.“

Bubaldin na svém koni vypadal lépe než jindy. Sváťa odstranil z řemení ozdoby a přebytečné parádičky, takže nyní jezdec navzdory svému mládí působil důstojně a seriózně. Strohá kožená vesta místo vyšívaného kabátce mu dodávala vzhled bojovníka. Štít z dračích šupin, ležérně opřený o sedlo, skvěle umocňoval celkový dojem. I vyhřebelcovaná grošovaná klisna tančila bujností a vůbec se jí nezamlouvalo držet krok s pěšky proudícím davem.

Uchazečů bylo opravdu hodně. Jakmile Bubaldin sesedl a vzal si s sebou vše potřebné, Hanka odvedla klisnu k úvazišti a donesla jí džber vody. Sváťa zatím našel místo, odkud bylo vidět na větší část trati, kterou přihlášení budou muset zvládnout.

Turnaj byl zahájen vystoupením trubačů a proslovem staršího rytíře na koni v bohatě zdobeném brnění. Sice mu nebylo pořádně rozumět, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo. Poté v doprovodu různobarevně oděných panošů prošel kolem označené trasy a u několika překážek se zastavil a vysvětloval, co se od uchazečů očekává. Doufali, že Bubla je na rozdíl od nich dostatečně blízko, aby ho slyšel. Poté vyjel kupředu rytíř ve zlaté zbroji, pozdravil uchazeče zdvižením ruky a kývl na skupinu trubačů. Slavnostní fanfára odstartovala první kolo turnaje.

Ukázalo se, že trasa je navržena pro tři současně běžící jednotlivce. Nejtěžší bylo podle toho, co viděli, přeběhnutí úzkého prkna uchyceného v provazech. Nebylo se čeho chytit a nešikovní jedinci se vraceli na začátek prkna mnohokrát za sebou. Mnozí se rovněž zdrželi u stezky ze zatlučených širokých kůlů, kde bylo nutno přeskakovat z jednoho na druhý, aniž by člověk v průběhu přesunu spadl. Nejhorším nepřítelem běžících byl ovšem časový limit. U cíle čekaly na udýchané muže tři kůly s vahadlem. Na jedné straně se kývaly měchy naplněné vodou, na druhé straně vahadla byla mísa s předem odměřeným množstvím písku, který se z ní odsypával malým otvorem na dně. Účastník prvního rytířského kola musel dorazit dřív, než se měch dotkl země a voda se z něj otevřeným hrdlem vylila. Stačilo přijít o pár kapek vody a nešťastník nepostoupil. U každého kůlu proto dohlížel rozhodčí a měl k ruce dva asistenty, kteří na vahadlo doplňovali vodu a písek pro další startující.

Zpočátku Hanka sledovala s jistým pobavením, jak se muži snaží, a přesto nestíhají, ale když začalo být neúspěšných příliš mnoho, už jí první kolo tak humorné nepřipadalo. Jen pár hbitějších a rychlejších běžců dokázalo zachytit měch dřív, než se dotkl země.

„Mnoho naděje Bublovi nedávám,“ vzdychla, když se objevil na startu.

„Nebuď pesimistická a drž mu palce,“ napomenul ji Sváťa, který nespouštěl oči z dráhy. „No tak makej, kamaráde, makej,“ povzbuzoval ho, ačkoli ho Bubla neměl šanci zaslechnout.

„Já na něj počkám u cíle,“ zdvihla se Hanka a nechala na příteli, bude-li ji následovat či ne. Rázovala směrem k cílovému prostoru. Nyní už neviděla, jak si jejich kandidát na rytíře vede, ale byla přesvědčená, že bude potřebovat útěchu, až nepostoupí do druhého kola. Snažila se na místo dorazit dřív než Bubla, což se jí skutečně podařilo. Drze se protlačila mezi přihlížejícími a zahlédla ho, jak doskakuje na poslední dvě kruhové plošiny kůlů. Na poslední zavrávoral, nicméně doskočil na zem a teprve při třetím kroku mu na rovině podklesla kolena. Volně pobíhající býk si ho všiml a se zafuněním výhružně sklonil hlavu. Chvíli se zdálo, že Bubaldin upadne, ale když zahlédl býka, s viditelnou námahou se vzchopil a ztěžka klopýtal k cíli. Hanka upřela pohled na vahadlo. Zahlédla rytíře s rezavým knírem, jak se mihl poblíž, když byla pozornost přihlížejících upoutána býkem, který se skloněnou hlavou vystartoval po Bublovi. Mladý muž na poslední chvíli hodil štít směrem k ohradě, sám se přehoupl přes horní břevno a unikl tím z dosahu rohů. Zvíře jako by vědělo, že zmeškalo svou příležitost, se otočilo po běžci na vedlejší trati. Bubla protáhl štít pod břevny ohrady a zamířil k cíli. Nedokázala odhadnout, jestli vak s vodou včas zachytí. S brunátnou tváří supěl kupředu. V posledním okamžiku upustil štít a zavěsil se na vahadlo. Měch s vodou zůstal nad zemí a nic se z něj nevylilo.

„Bubaldin ze Sovího hrádku prošel v limitu,“ zahalekal rozhodčí na zapisovatele.

„No, to se podívejme,“ ozvalo se z místa, kde Hanka před chvílí zahlédla známý ryšavý knír, „náš třasořitka zmáknul první kolo.“

„A dokonce i se štítem,“ přizvukoval mu druhý hlas. Vzápětí se oba rytíři prodrali k Bublovi.

„Chceš pomoct?“ pokusil se Darembar zdvihnout štít z dračích šupin, který se vyčerpaný kandidát na rytíře snažil odtáhnout z cílového prostoru. I Hance se nakonec podařilo protlačit do blízkosti Bubly a zahlédla v očích rytíře nefalšovaný údiv. Musel pořádně zabrat, aby štít uzdvihl.

„Opravdu jsi s ním zdolal celou trasu?“ nedokázal potlačit obdivný tón. „Jsi fakt dobrej.“

Hanka si všimla Vítka, jak se zvědavě dotýká štítu z dračích šupin. Jakmile ji však chlapec zahlédl, vmžiku se ztratil v davu. Z jeho děravé kapsy vypadával písek a za Vítkem na zemi zbyl jen viditelný pískový proužek.

„Uvolněte prostor kolem cíle,“ vyzval je pořadatel.

Naštěstí dorazil Sváťa a chopil se těžkého štítu. Statečně ho odvlekl několik metrů za zónu vyhrazenou pro účastníky turnaje a odložil do trávy. Bubla se na něj posadil a setřel si pot, který mu ještě pořád stékal do očí.

„Tedy řeknu vám, to bylo o chlup,“ rozepnul si vestu i horní část košile, „myslel jsem, že těch posledních pár kroků nezvládnu. Nemít rohy za zadkem, přes ohradu bych se nejspíš nedostal.“

„Doufala jsem, že kouzlo lehkosti vydrží aspoň do večera,“ omluvně pokrčila rameny Hanka.

„Nevadí,“ mávl velkoryse rukou Bubla. „Pohled na Darembara, jak se snaží můj štít uzdvihnout, stál za všechny prachy. Že ale čuměl, co? A zítra budu mít s dračím štítem před ostatními obrovskou výhodu.“

„Jen si nezakřikni štěstí,“ mírnil jeho nadšení Sváťa.

„Letos už se mezi rytíře musím dostat!“

„A zabít svého draka,“ dodala hořce Hanka.

„Byla bys spokojenější, kdyby drak zabil mě?“ bylo znát, že se svým postojem Bubly dotkla.

„Stejně je mi záhadou, jak dokážou rytíři draka usmrtit,“ zaťukal Sváťa na dračí šupinu z Bublova štítu. „Copak je možné se s obyčejnými zbraněmi ubránit proti děsivému ohni, smrtícím drápům, mohutnému ocasu a kouzlům?“

„Už ses s nějakým drakem osobně setkal, pane?“ sondovala Hanka.

„Ne, zatím ne. O soubojích jsem slyšel pouze z vyprávění.“

„A mluvilo se i o způsobu, jakým byl drak zabit?“

„Jo. Ale nevím, kolik na tom bylo pravdy. Ten opilec se dost chvástal. Prý drakovi vrazil meč vzhůru do tlamy, přitlačil a probodl přímo dračí mozek.“

„Drak umřel a rytíř zůstal nezraněn,“ ušklíbla se Hanka.

„A vy dva už jste se do blízkosti draků dostali?“

„Blíž než kdokoliv jiný,“ mrknul na Hanku Sváťa.

„Jestli si pamatujete jejich anatomii, musíte mě naučit, jak se takový drak dá zabít,“ znovu se Bublovi zvedla nálada.

„Co ty na to, sestřičko? Uměla bys zabít draka?“ s poťouchlou jiskrou v oku se zeptal Sváťa.

„Nó... kdyby byl malej, hloupej, slepej, hluchej a bezzubej...“ snažila se Hanka zachovat vážný výraz v obličeji.

„Zdá se, pane, že budeš muset najít někoho jiného, kdo tě to naučí,“ pokrčil bezradně rameny Sváťa.

„Heron už svého draka zabil,“ mnul si Bubla oholenou bradu. „Zkusím pány rytíře dnes pozvat na večeři. Snad už mě konečně začnou brát vážně.“

Jakmile se Bubaldin vzpamatoval po náročném překážkovém běhu, šli všichni tři ještě chvíli sledovat probíhající první kolo. Bubla se mimořádně dobře bavil nad nešikovností některých účastníků.

„To je ale trouba! Proč sem leze, když ani neumí udržet rovnováhu?“ tetelil se uspokojením, jak mu odpadá jeden potencionální soupeř za druhým.

Když se nabažil podívané, poslal Hanku pro koně a Sváťu za Heronem a Darembarem, aby je jeho jménem dnes pozval na večeři. Mladíkovi chvíli trvalo, než oba rytíře našel. Vlastně nejdřív objevil Vítka, jak zblízka sleduje účastníky prvního kola těsně před cílem. Kluk se natolik soustředil na podívanou, že ani nepostřehl, jak se Sváťa prodírá do jeho blízkosti. Když ho uchopil za loket, trhl sebou.

„Neboj se. Není žádný důvod ke strachu. Chci se tě jen zeptat, jestli nevíš, kde je tvůj pán.“

„Já se nebojím,“ ohradil se načepýřeně.

„Nelži. Mojí sestře se očividně vyhýbáš. Máš z ní vítr...“

„To není pravda. Jenom nechci zpátky domů.“

„Kdyby tě měla v úmyslu vrátit mámě, už dávno bys u ní byl.“

„Povídali, že mu hráli,“ vzdorovitě potřásl Vítek hlavou. „Jako panoš jsem přísahal věrnost svému rytíři.“

„No a? Tvoji rodiče by na dětskou přísahu ohled nebrali.“

„Ale brali. Rytíř přísahu přijal a tím se zavázal, že se o mě do mé plnoletosti postará. Vyučí mě, abych mohl být jako on. Nemůžou si mě vzít zpátky.“

„Jestli tomu věříš, tak proč se schováváš?“

„Neschovávám se. Budu rytířem!“

„A stejně jako oni zabíjet draky...“ snažil se Sváťa využít chvilky, kdy je kluk ochoten rozmlouvat.

„Proč zrovna draky?“ upřel Vítek na Sváťu zdrženlivý kukuč.

„Pokud je mi známo, rytíři se tím chlubí.“

„Já ne, já budu bojovat hlavně na koni a mečem.“

„A zabíjet lidi?“

„Nebudu zabíjet. Jenom jim seberu koně, zbraně a brnění.“

„A bude z tebe boháč...“

„Jo!“

„A necháš si od ochránců zablokovat sedmý smysl.“

„Ne! Budu rytíř, co umí kouzlit!“

„Nebudeš,“ ujistil ho Sváťa a kluk znejistěl. Zahleděl se do mladíkova přátelského obličeje a pátral, zda si z něj neutahuje.

„Kdo nemá magické vzdělání, tomu je dřív nebo později sedmý smysl zablokován, aby nezpůsobil víc škody než užitku.“

„Přišli jste za mnou, abyste to...“ Vítek polkl, jako by se mu slova zadrhla v krku, „...udělali?“

„Ne. Nejsme ochránci. Přišli jsme za tebou, abychom ti vysvětlili, že bez vzdělání asi brzo o některé své schopnosti přijdeš.“

„Nemůžu do školy, přísahal jsem rytířům.“

„Já tvoji volbu respektuji. Ale ochránci si tě brzy najdou a už nebudeš mít na výběr.“

„Nenajdou mě. Umím se dobře schovávat.“

„Ucítí tvou magii, jako ty cítíš vítr. Právě teď, nevím, jestli si to uvědomuješ, magicky hlídáš své okolí, abys věděl, kdo se přibližuje. Nedělej to. Spolehni se na oči a uši.“

„Tohle je taky sedmý smysl?“

„Ano. Jakákoliv magická aktivita souvisí se sedmým smyslem.“

„Jak dlouho bych musel chodit do školy, aby mě nezablokovali?“

„Aspoň čtyři roky.“

„Nevím, jestli by mě tam můj rytíř pustil.“

„Zeptej se.“

„Ne. Nechci chodit do školy! Radši budu rytíř!“ rozhodl se zarputilým výrazem v dětské tváři, prosmýkl se turnajovým davem a zmizel Sváťovi z očí, aniž mu řekl, kde hledat Darembara.

„Ňouma jeden malej zatvrzelej,“ povzdechl Sváťa a zapojil magické schopnosti, aby našel směr, kudy zmizel. Po chvíli bylo jasné, že rytíři pravděpodobně zamířili do pevnosti.

Mezitím Hanka doprovodila Bublu ke koním. Ač byl unavený, štít dovlekl až k úvazišti a poté, co osedlali klisnu, připevnili společnými silami dračí štít k sedlu. Vévoda ze Soví hůrky se s funěním vyškrábal na koňský hřbet.

„Musím si před večeří chvíli odpočinout,“ sdělil Hance, „ale ty tady klidně ještě můžeš zůstat a pobavit se.“

Dívala se, jak popohnal koně k centru města. Nemohla si pomoct. Bubla jí svým chováním lezl na nervy stejně jako rytířům. Akorát že by ji nikdy nenapadlo předhodit protivného vévodu drakovi.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31