Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Útočník nebo přítel?

Vítkovi se spalo příjemně. Ruku měl zabořenou do srsti svého spolunocležníka, což ho neobyčejně uklidňovalo a zahánělo zlé sny. O to děsivější bylo probuzení. Když si chlapec uvědomil, vedle koho leží, vyskočil, jak by ho píchla včela. Tím probudil i malého gryfa. Zareagoval podobně jako Vítek, vyskočil a couvl do bezpečné vzdálenosti. Dívali se na sebe a čekali, co udělá ten druhý.

Fuentis několikrát žďuchl do Hanky, aby ji probudil. Cítil, jak dýchá, ale k vědomí ji nevyburcoval. Zanechal marné snahy a starostlivě pozoroval, jak dopadne setkání ve vedlejším ohraničeném prostoru. Když už se čekání neúnosně protahovalo, promluvil na Vítka: „Nemyslím, že chce útočit. Spal vedle tebe. Hledá kamaráda.“

„Pěkný kamarád! Ještě mám spoustu modřin od jeho zobáku. A tobě taky ublížil!“

Podle gryfova postoje se dalo usoudit, že rozumí všemu, co řekli. Sklonil hlavu a mírně se nahrbil. Střídavě se díval na každého z nich, jako by žádal, aby mu odpustili. Náhle se Kchuoko klovl do tlapy, kterou měl zkrvavenou už předtím. Znovu se podíval na spoluvězně a přitiskl tlapu na svůj náhrdelník. Zavěšený dráp se zaleskl krví.

Vítka jeho jednání zaujalo. „Radíš nám, abychom své amulety pomazali krví?“ zeptal se a nespouštěl oči z gryfa.

Kchuoko natáhl svou poraněnou tlapu směrem k chlapci.

„Máme je pomazat tvojí krví?“

Hlava se zobanem dvakrát přikývla.

„Dobře,“ souhlasil Vítek, „ale musíš přijít blíž ke mně. Stojíš za hranicí, přes kterou nemůžu.“

Gryf se krůček po krůčku přibližoval, aby kluka nevylekal prudkými pohyby. Vítka však natolik zaujala gryfova snaha se s nimi dorozumět, že na své obavy zapomněl. Natáhl ruku s náramkem a připevněný dráp vtiskl do gryfovy zakrvácené srsti. O Vítkovy vlasy se otřel pernatý krk.

„Chceš pohladit?“ zdvihl hlavu a nebojácně natáhl ruce k mohutnému zobanu. Kchuokova hlava se jemně opřela o Vítkovo rameno a nechala se hladit po drsném peří. Po chvilce se náhle velký zoban posunul za Vítkova záda a prudce do chlapce strčil. Vítek neudržel rovnováhu a rozplácl se na zem.

„Ty jeden zákeřnej zmetku! Já tě hladím a ty zatím...“ Vtom si uvědomil, že leží půlkou těla přes namalovanou linii vězení. A nic... Nic ho nebolí, nebrní, jako by hranice neexistovala. Zdvihl se a po kolenou přelezl tam a zase zpět.

„Paráda!“ otočil se ke gryfovi. „Teď můžeme utéct!“ Kchuoko odpověděl radostným skřekem.

„A co my?“ dožadoval se pozornosti i Fuentis.

Vítek opatrně vyzkoušel, jestli ho překročení další čáry nezraní, ale když nic necítil, přestal se o všechny namalované hranice starat. Mávl na gryfa, aby přišel blíž a ošmudlal o jeho zraněnou tlapu i amulety černého dráčka a Hanky.

„A teď bychom si to mohli sundat,“ rozhodl se rozjařeně a odmotal si ze zápěstí náramek s drápem. Kchuoko marně vrtěl hlavou, Vítek jeho gesto nevnímal. Jakmile však šlápl na namalovanou čáru, proběhl mu nohou bolestivý výboj. Gryf vzal do zobáku odhozený náramek a podával ho chlapci. Ten si ho se zachmuřeným výrazem znovu namotal na zápěstí.

Dráček se mezitím věnoval jiné záležitosti. Pokusil se otevřít bránu. Kouzlo se však zvrtlo. Nevytvořilo cestu, místo toho nabobtnalo, prasklo jako bublina a všem se na hlavu snesla lavina prachu a úlomků skály.

„Neblázni, Funetisi,“ zlobil se Vítek, „vždyť nás zabiješ!“

Dráček se celý schoulil a oprašoval z Hančina těla napadané kamínky. „Chci odtud pryč,“ prohlásil.

„Nejsi sám, my taky,“ zamyšleně hleděl Vítek na bezvládnou dívku, „ale co s ní?“

„Moc velká, moc těžká,“ mumlal drak.

„Už vím,“ ťukl se do čela Vítek, „někde ji tu schováme a přivedeme sem pomoc. Pomůžeš mi, Fuentisi?“

Společnými silami odvlekli Hanku do místa, kam na ni nebylo vidět, a začali pátrat po východu. Objevili kouzelníkovu místnost a jídlo, což je na chvíli zdrželo. Ale ne nadlouho. Báli se, že se muž v černém každou chvíli objeví a znovu je chytí. V průběhu dne prozkoumali několik chodeb, jenomže žádná nevedla ze skalního labyrintu ven. Vždycky se obloukem vrátili na místo, odkud vyšli.

Drak sebou unaveně plácl na zem. Chvíli trvalo, než srovnal křídla pohmožděná v úzkých průlezech poslední chodby. Vítek se posadil vedle něj a složil hlavu do dlaní. „Ta cesta někde musí být,“ ozval po chvíli, „budeme hledat dál, až si odpočineme.“

Gryf se k nim přisunul blíž a všichni tři svorně usnuli vedle sebe.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31