Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Konec práce v utajení

Rafanovi chvíli trvalo, než Helaru našel. Seděla na skále nad mořem a nebyla sama. Demit vrtěl hlavou a odmítavě mával rukama.

„Ne, ne! Do ničeho mě nezatahuj, já jsem byl určen pouze jako poradce a nemíním překračovat svoje kompetence.“

„Jsi zatraceně protivnej dědek! A pohodlnej!“

„Helaro, děvče, tyhle přemlouvací praktiky si trénuj na někom mladším.“

Ochránkyně si konečně všimla Rafanovy přítomnosti. „Á, dorazila mi posila. Vysvětli prosím tě tomu starýmu páprdovi, že máme co do činění se zatraceně účinnou magií a že potřebujeme jeho konzultaci přímo na místě.“

„Mám lepší nápad, Helaro. Místo něj s sebou vezmeme Plama nebo jednorožce. Ať trochu rytířům provětrají faldy. Oba už se jen třesou, aby mohli jít hledat Hanku.“

„Copak ona se ještě nevrátila?!“ zamračila se ochránkyně a znovu se významně podívala na staříka. „No prosím! Na co sáhneme, je na levačku. Drak v turnaji zabil oba rytíře - přesně jak se dalo čekat. Tím pádem jsme o podivných amuletech nezjistili nic nového. Bojovníci je neměli a nepoužil je ani nikdo jiný. Možná na něco přišla Hanka. Jenomže ta zmizela a není k nalezení. Stejně jako ten malej kluk. Jestli, Demite, ještě něco žbleptneš o kompetencích, tak si mě vážně nepřej.“

Stařík se zavrtěl, podrbal ve vousech a pohlédl na Rafana: „Ještě nějaká novinka, o které nebyla řeč?“

„Jen pár podezřelých drobností. Většina prodejců po turnaji odešla jako obvykle. Ale zaslechl jsem, že výrobce koberců a dodavatel masa pro draky byli pořadatelem požádáni, aby se o den zdrželi. Diváci sice opustili vesnici, ale velká skupina draků se rozhodla utábořit opodál.“

„A co z toho vyvozuješ?“

„Ať do mě hrom bací, jestli se na zítřek nechystá něco výlučně pro draky.“

„No prosím! U toho bychom neměli chybět,“ ušklíbla se ochránkyně a upřela tázavý pohled na Demita.

„Dobrá, dobrá,“ zabručel, „ráno budu doma, můžeš se pro mě zastavit.“

„Ty pojď se mnou,“ mávla ochránkyně na Rafana, „musíme podat hlášení Bdělému. Jestli máš s tím zítřkem pravdu, tvoje práce v utajení skončila.“

Porada u Bdělého se protáhla do večera. Rafanovi přidělili úkol nenápadně se vrátit do vesnice společně se Sváťou a setrvat na místě, dokud se nevyjasní podrobnosti o chystané akci. Péči o Bublu měl prozatím převzít jiný léčitel. Než se podařilo zorganizovat vše potřebné, nastala noc. Tulík vklouzl do kapsy Rafanovy košile a odmítl se kamkoliv stěhovat. Bratrům nezbylo, než nad tím pokrčit rameny a smířit se s Plavíkovým rozhodnutím.

Přemístili se daleko za vesnici, aby nevzbudili pozornost. Sváťa vypustil Chlupáče, aby si nalovil něco k snědku, a byl mile překvapen, když se netopýr vrátil a hlásil: „Dole v jeskyni spí malý člověk, dospělý člověk, malý drak a zvíře - napůl dravý pták, napůl kočka. A nedaleko nich se zdržují dva hlasití velcí lidé.“

Na dotaz kudy dovnitř však opět ukázal jen uzoučký vletový otvor.

„Vrátíme se sem až zítra po akci,“ vzal Rafan bratra za loket a odtáhl ho zpět na pěšinu, „teď potřebujeme zůstat nenápadní.“

Proklouzli do Bublova obydlí, které se zatím nikdo nepokusil vyklidit.

„Aspoň mu sbalíme těch pár věcí, co tu zbyly,“ rozmrzele se rozhlédl Sváťa. Nejraději by se okamžitě proboural do jeskyně a štvalo ho, že ochránci tuhle záležitost odkládají. Ač obvykle nemíval zlé sny, dnešní noc mu to vynahradila.

Ráno se probudili brzo a zvědavě vykukovali, co se venku děje. Rytíři i sloužící měli plné ruce práce. Společně vytyčovali novou - nezvykle rozlehlou plochu arény. Objevili se první draci. Někteří přilétli, jiní vstupovali připravenou bránou.

„Parádně zorganizované,“ ocenil hladký průběh prací Rafan.

Do prostoru vymezeného pro přípravu bojovníků vstoupili dva draci - černý a s ním i zelený vítěz ze včerejška.

„Budou bojovat proti sobě?“ vrtalo hlavou Rafanovi, když sloužící zatloukli poslední kolík po obvodu bojového pole. „Tribunu pro lidi chrání pořádně silná kouzla, málem jako před válkou. A proč dorazilo tolik draků?“

„Těžko říct. Asi chystají něco zajímavého. Skoro se jim sem dračí diváci ani nevejdou,“ podotkl Sváťa.

Náhle se nad vesnicí rozhostilo ticho. Něco se dělo v aréně pod tribunou.

„Odtud nic víc neuvidíme. Musíme blíž,“ protáhl se Rafan ven a Sváťa ho následoval. Naštěstí se všude motali rytíři i služebnictvo. Všichni se dohadovali, co velmistr chystá.

„Viděl jsi, co nesli? Takové zvíře jsem v životě neviděl,“ ukazoval rukou muž v zástěře, který si sem odskočil z kuchyně.

„Gryf není zvíře,“ oponoval mu druhý, „pokud vím, je stejně inteligentní jako my.“

„Tak proč je spoutaný a přivazují ho ke kůlu?“

„Gryfí mládě!“ vydechl překvapeně Rafan. „Nechápu, kde se tu vzalo. Gryfové už tu přece dávno nežijí. A i kdyby, neměli by s ním takhle zacházet. Doufám, že mu neublížili.“

„Zřejmě ho jenom uspali,“ natáhl krk Sváťa. „Ale vstávají mi všechny chlupy na těle z toho, jak ho hltají očima draci! Podívej!“ dodal polekaně.

„Máš pravdu. Nejvyšší čas zavolat Helaru. Než se vrátím, dohlédni, ať se mláděti nic nestane,“ tiše bratrovi nařídil Rafan.

„Jasně. Žádný problém. Kouzelníky, rytíře i stovku draků zmáknu jako nic,“ stejně tiše zamumlal Sváťa.

„Však ty si poradíš,“ plácl ho po rameni Rafan a vytratil se z davu přihlížejících.

Mezitím zelený drak, který včera zvítězil, došel k velmistrovi a natáhl čenich k mláděti. „Tohle má být náš soupeř?“ zafuněl nespokojeně.

Kolem arény hlasitě zahučela drakonština. Velmistr vyběhl na tribunu a gestem všechny utišil. „Buďte trpěliví, moji vážení hosté,“ promluvil drakonsky, „skutečný soupeř našich dvou zdatných bojovníků dosud nedorazil. Měl by se objevit, než slunce mine nadhlavník.“

Mručení draků vyjadřovalo nespokojenost. Kouzelník v černém mezitím gryfí mládě probudil a upoutal tím pozornost přihlížejících. Kchuoko sebou škubal v poutech, mával křídly a zlostně kloval do kůlu, který mu bránil v pohybu.

„Uklidni se, můj milý. Tebe drakům do oběda nepředhodíme,“ pohladil ho věznitel po krku. Sváťu překvapilo, jak rychle mládě poslechlo. Posadilo se a zvědavě se rozhlíželo kolem sebe. Žádný strach neprojevovalo, ani když si ho přišel prohlédnout druhý bojovník. Černý drak natáhl tlamu až k němu jako by ho chtěl očichat. Kchuoko se ohnal a klovl draka do čenichu. Sváťa vmžiku sáhl po magii, ale použít ji nemusel, neboť černý kouzelník byl rychlejší. Drak škubl hlavou, když ho kouzlo zasáhlo, a couvl o dva metry zpět. Muž v černém se postavil mezi něj a mládě. Přítomní černí draci se nebezpečně nahrbili.

Vtom se nad arénou rozlehla zvučná výzva: „Jménem Bdělého vyzývám všechny přítomné ke klidu a pořádku!“ Nepřeslechnutelný Helařin hlas zopakoval stejnou výzvu drakům i lidem. Hůl moci se mohutně rozzářila, když prošla magickou bariérou vytvořenou kolem arény. Za Helarou napochodovali do centra dění další čtyři ochránci včetně Rafana. Každý z nich třímal hůl moci. Demit mezi nimi nebyl.

„Identifikujte se!“ nařídila ochránkyně muži v černém.

Vztáhl ruku v magickém gestu, ale hole moci kouzlo vycucly rychleji, než trvalo jeho seslání. Pokusil se uniknout bránou, ale Helara se jen zazubila a zmrazila mu nohy.

„Nuže?!“ přistoupila těsně k němu.

„Theomil Busus,“ zamumlal neochotně, „mám na starosti zaštítění hlediště před dračími kouzly.“

„Kde jsi ukradl mládě gryfa?“

„Zachránil jsem ho.“

„A jeho rodiče?“

„Otec byl zabit draky a zraněná matka utekla.“

„Kde ji najdu?“

„Dneska se tu má zastavit a mládě si vyzvednout.“

„A teď otázka, která nás zajímá nejvíc. Proč je mládě připoutané uprostřed arény?“

Draci znovu začali mručet. Sváťu by velice zajímalo, co si o mláděti myslí. Kouzelník mlčel a podmračeně si ochránkyni prohlížel.

Konečně k nim doklusal velmistr. Musel slyšet, na co se ochránkyně ptá, ale přesto si její dotaz nechal zopakovat.

„Naprosto nechápu, z jakého důvodu zasahujete. Máme s jeho matkou smlouvu, že přijde bojovat a potom si odvede svého potomka.“

„Ústní smlouvu?“

„Samozřejmě.“

„Jistě, jak jinak. Jen mi vrtá hlavou, proč byste tu měli násilím držet mládě, kdyby gryfova účast byla dobrovolná.“

„Léčba se mláděti nelíbila, ale měl jsem na zřeteli jen jeho dobro,“ ohradil se kouzelník. „A kdybych ho teď pustil, mohlo by přijít k úrazu.“

„V tom případě jistě nemáte námitky, když tu na matku počkáme spolu s vámi a přesvědčíme se o její ochotě bojovat.“

„Gryf je nejhorší nepřítel, jakého známe. Bez boje odtud neodejde,“ skočil jim do řeči černý drak. „A je nám úplně fuk, jestli se vám to líbí nebo ne.“

Rafan položil Helaře ruku na rameno a odpověděl místo ní. „Respektujeme váš postoj. Ale máme v plánu zde setrvat a stát se svědky férového střetnutí mezi vámi a gryfem. Ať už chcete nebo ne, lidé se do téhle záležitosti už zapletli a my jen dohlédneme, aby kvůli vašemu sporu nikdo z nich nepřišel o život.“

Sváťa pocítil hrdost na staršího bratra, když vycítil, jak se draci zklidnili a naslouchají tomu, co jim říká. Nebylo mu však dopřáno si vychutnat další Rafanovy diplomatické řeči, neboť se mu u ucha ozval sice tichý, ale naléhavý hlas: „Tady nás nepotřebují. Následuj mě.“

Otočil hlavu a zahlédl Demitova záda. Alespoň doufal, že jsou jeho. Prodíral se přihlížejícími lidmi a měl co dělat, aby staříkovi stačil, aniž by se musel pohybovat poklusem. Jakmile se dostatečně vzdálili od arény a z dohledu lidí i draků, Demit se uchýlil za zeď nejbližší budovy. Sváťa zahnul za ním a málem do staříka vrazil.

Demit přitiskl prst na rty a hned v zárodku zarazil Sváťovy omluvy.

„Podle všeho je nejpříhodnější čas najít tvého malého svěřence a Hanku. Zaveď mě na místo, kde jste je naposledy s Helarou hledali.“

„Pěšky je to tímhle směrem asi dvacet minut. Ale mohu otevřít bránu,“ nabídl Sváťa.

„Bránu ne. Bude lepší nebudit pozornost. Hole moci by nás vyhmátly. Pojďme,“ nasadil bělovlasý mág tempo jako mladík. Za čtvrt hodiny byli na planině.

„Přesně tady končila Vítkova stopa,“ upřesnil Sváťa.

Demit zavřel oči a ustrnul v zamyšlení. Sváťa potlačoval nutkání se vyptávat, co dělá. Stařík se k němu otočil a ušklíbl se. „Tady se vážně nedá pracovat. Z jedné strany mě ruší tvoje zvědavost...“

„Mlčím přece jako ryba,“ ohradil se mladík.

„... a z druhé strany do mě dloube šmírovací magie tamtoho černého ťulpase.“

Sváťa upřel pohled ve směru Demitova ukazováčku. Jedna černá skála se pohnula a přikolébala se blíž.

„Co kdybyste si povídali někde opodál a na pár minut zapomněli, že existuju?“ odehnal je čaroděj gestem ze své blízkosti.

„Co tu děláš, Plame?“ zeptal se Sváťa, když usoudil, že jsou dostatečně daleko, aby Demita nerušili.

„Proč kladeš otázku, na kterou znáš odpověď?“ zafuněl černý drak.

„A našels ji?“

„A ty?“

„Já vím, pořád se ptám hloupě. Mám o ni strach. Co je to sakra za divnou magii, že si s ní neporadila ani ochránkyně?“

„Strašně rád bych ti odpověděl. Jenomže jsem dal slib uznanému staršímu, že tyhle informace lidem neposkytnu. Promiň. Závazný slib opravdu porušit nemůžu.“

„Tvrdíš, že víš, co za tím vším vězí. A přesto Hance nedokážeš pomoct?“

„Nedokážu. Proti artefaktům, které vytvořil černý mág, bratr velmistra rytířů, jsou draci bezmocní jako slepice před liškou. Víc ti bohužel říct nesmím.“

„S tebou je teda hovor!“ zamračil se Sváťa. Ale ani drak se netvářil o mnoho přívětivěji. Svorně se zahleděli směrem k Demitovi. Jakoby vycítil jejich pohled, zdvihl hlavu a kývl na ně.

„Nedělejte si velké naděje, mládeži, naše situace nevypadá nejlíp,“ podrbal se v bílých vousech. „S něčím podobným jsem se setkal kdysi dávno. Bylo mi řečeno, že za tímhle typem magie stojí gryfové. Jenomže... kde ti by se tady vzali?“

„Napůl pták, napůl kočka,“ zamumlal zamyšleně Sváťa.

„Cože?“ pozdvihl obočí Demit.

Sváťa si všiml, jak Plam mlčky přikyvuje. „Chlupáči, probuď se,“ vytáhl zpoza košile rozespalého netopýra a zatřepal s ním. „Můžeš ještě jednou popsat divné zvíře, které jsi v jeskyni viděl?“

„Netřepej se mnou, nebo se nic nedozvíš,“ zaprotestoval mentálně Chlupáč. Sváťa ho tedy zavěsil na rukáv a čekal, až si srovná křídla.

„Hlava a zobák připomínají orla,“ řekl po chvíli, kdy mu netopýr promítl do mysli to, co v jeskyni spatřil. „Pírka na hrudi se mění v srst, přední nohy jsou slabší než zadní, které by mohly spolu s ocasem patřit lvíčeti. Na hřbetě pera pokračují až ke křídlům.“

Demit si namotával vousy na prsty a tvářil se nevěřícně.

„Tvor, kterého jsi viděl, byl živý?“ zeptal se přímo Chlupáče.

„Kdyby nebyl živý, nevšímal bych si ho,“ odpověděl netopýr a chystal se zalézt zpět pod košili.

„Počkej,“ chmátl po něm bělovlasý kouzelník, „potřebuji, abys mi z jeskyně přinesl něco gryfího. Stačilo by malé pírko.“

„Ve dne nelétám. Najdi si ho sám,“ vysmekl se mu Chlupáč a dral se Sváťovi za výstřih.

Mladík jemně odtrhl netopýří drápky od látky a zdvihl netopýra před oči. „Dobře víš, můj milý, že škvírou, kterou jsi nám ukázal, se nikdo z nás dovnitř neprotáhne. A navíc! V jeskyni ani nepoznáš, že je den.“

Chlupáč se pokusil vyprostit z lidských dlaní, ale jak naklonil hlavu, zahleděl se přímo do dračího oka. Vypískl a změnil názor. Nechal se vyhodit do vzduchu, roztáhl blanitá křídla a zamířil ke skalnímu otvoru. Prokličkoval chodbami až k jeskyni a zarazil se. Gryf tady nebyl. Peříčko ale ztratit mohl, pomyslel si netopýr a začal prohledávat dno jeskyně zblízka. Žádné pírko však neobjevil. Jediné, na co mu padl zrak, byl jakýsi špinavý dráp. Sebral ho a zamířil zpět na denní světlo.

Pustil svou kořist Sváťovi do dlaně a hbitě se nasoukal pod jeho košili. Mladík podal upatlaný dráp Demitovi.

„Ano, přesně tohle jsem potřeboval,“ zajásal stařík a vytáhl nůž.

Plam i Sváťa udiveně sledovali jeho počínání. Přejel ostřím po bříšku prsteníku a nechal na dráp skápnout kapku krve.

Nad planinou zavířila mocná magie a Plam najednou radostně zdvihl hlavu. „Hanka je v pořádku. A Vítek taky. A dokonce je dole s nimi i Fuentis! On žije?!“ zajásal a tlama se mu roztáhla do obrovského dračího úsměvu.

Neuplynulo ani pět vteřin, vedle nich se otevřela brána a dívka, kluk i černé dráče se přemístili nahoru na povrch.

„Ani netušíte, jak ráda vás vidím!“ zářily Hance oči a nevěděla, zda má dřív obejmout Plama nebo Sváťu.

Černé dráče se nadšeně přitulilo k Plamovi. Vítek však velkého černého draka raději obešel obloukem a schoval se za Sváťou.

„Nerad vás ruším,“ poklepal Hance na rameno Demit, „ale měli bychom odsud urychleně vypadnout. Za chvíli nám půjde o život.“

„A co náš kamarád Kchuoko?“ zatahal Vítek Hanku za rukáv.

„Má strach o gryfí mládě,“ uvedla Hanka na vysvětlenou, „tam dole jsme se všichni spřátelili. Ale teď nevíme, kde je.“

„Přivázané v aréně,“ ozval se Sváťa. „A Rafan je tam s několika ochránci taky.“

Hanka pohlédla na staříka a vůbec nemusela mluvit. Demitovi bylo hned jasné, že odtud neodejde ani ona ani Sváťa.

„Právě teď míří k aréně šest gryfů,“ vzdychl bělovlasý kouzelník. Dřív než mohli o jeho slovech zapochybovat, rozpoutalo se nad vesnicí peklo.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31