Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Bitva v aréně

Řev draků musel být slyšet na míle daleko. Strašidelné gryfí skřeky jim se stejnou hlasitostí konkurovaly a děsivě se rozléhaly nad bojovou vřavou. Plam vzlétl a ostatní poklusem zamířili k vesnici.

Žádný hezký pohled je nečekal. Mrtvoly draků jim přehrazovaly cestu k aréně. Museli obejít domy a najít volný průchod. Nad hlavami zuřila nepředstavitelná bitva. Gryfové se míhali mezi tou dračí záplavou jako zlatá tornáda a sráželi z oblohy další a další okřídlená těla ještěrů. Jedno jim málem spadlo na hlavu.

Malý gryf zůstal připoután v aréně a nervózně škubal pevnými pouty. Hned vedle něj statná gryfí samice rvala vnitřnosti z černě oděného těla.

Bránou na místo dorazila další skupina ochránců a snažila se zabránit zmasakrování přítomných lidí. Magický zrak se vůbec nedal použít, protože jedinec by z té přemíry energie přišel o rozum.

Jeden z gryfů spatřil Fuentise a zuřivě na jejich skupinku zaútočil. Hanka měla plné ruce práce, aby ochránila dráče i Vítka. Gryfovo kouzlo se naštěstí odrazilo od Demitova zrcadlového štítu a zasáhlo útočníka. Otřepal se a vrhl se do boje o to zuřivěji. Demit se pokusil odpoutat pozornost několika draků, kteří zaútočili na matku a mládě v aréně. Podařilo se mu přesměrovat rozzuřeného gryfa proti nim. Hanky se zmocnil pocit, že každý bojuje s každým bez ohledu na následky. Koutkem oka zahlédla, jak se Fuentis protáhl mihotavou bránou. Doufala, že ji pro něj vytvořil Plam.

Sváťa se připojil k ochráncům a Rafanovi, ale žádná moc nemohla zastavit masakr, který se tu odehrával. Kolem se otvíraly další a další brány. Jimi sem přicházeli narychlo svolaní ochránci, bojoví mágové, ale i další draci zelení i černí. Bitva nabírala na síle.

Náhle se skupině draků podařilo proniknout do těsné blízkosti gryfí samice a zuřivě zaútočili na ni i její mládě.

Plam srazil svými pařáty dva menší draky dolů, ale jeho zásah situaci nijak zvlášť neusnadnil. Tři zelení bojovníci využili příležitosti a v plné rychlosti přirazili svými těly samici k zemi. Nejbližší z nich jí rozsekl kůži na hrudi a zakousl se jí do krku. Demitovo kouzlo odhodilo draky stranou dřív, než ji mohli zabít, ale ve vzduchu už číhali další bojem rozvášnění soupeři. Konečně Kchuokova pouta povolila a on mohl uhnout a zachránit se před smrtícím plamenem útočníka. Když se Hanka podívala pořádně, došlo jí, že pouta mláděte rozvázal Vítek. Nyní svým tělem chránil gryfího kamaráda před ohněm. Na nic nečekala a vystartovala k nim. Demit však byl u chlapce dřív. Hanka se před mohutným plamenným zášlehem schovala do brázdy, kterou v zemi vyrylo tělo padajícího draka. Vzápětí vedle ní na břiše přistál i Sváťa, který se sem rozběhl ze stejného důvodu jako ona.

„Já věděl, že sem nemám chodit,“ zamručel stařík a uhasil Vítkovo doutnající oblečení. „Jak se začnou ochránci plést do konfliktu jiných druhů, vždycky je z toho malér.“ Z jeho kapsy vyskočil tulík, oběhl mládě gryfa a ukryl se mezi tlapami jeho poraněné matky. Mezitím Demit popadl chlapce za ruku, vyčíhal si bezpečný okamžik a dotáhl ho do výmolu, odkud Hanka svými kouzly chránila Kchuoka, naříkajícího u těla své matky.

„Už jsem myslela, že je po tobě,“ pohladila Vítka a udělala místo starému kouzelníkovi.

„Chvíli mě poslouchejte vy dva,“ promnul si Demit oči a přísně na ně pohlédl. „Slibte mi, že vyjednáte tomuhle rošťákovi přijetí do školy v Santareně,“ postrčil přikrčeného Vítka směrem k Hance.

„Bojím se, že jsme všechny určené termíny prošvihli,“ zavrtěl nešťastně hlavou Sváťa, „na Ostrov volby a zpět se včas nedostaneme. Má smůlu.“ Stočil lítostivý pohled ke chlapci, na němž ohořelé oblečení drželo snad jen silou vůle.

Demit vykryl další útok magickým ohněm se stejným úsilím, jako by odháněl dotěrnou mouchu, a nevzrušeně pokračoval v hovoru: „Jak znám Dianu Renu ve štychu vás nenechá. Pozdravujte ji ode mě. Při nejhorším ať do zápisu vpašuje správné datum.“ Demit se ohlédl přes rameno a drak za Kchuokovými zády byl bělovlasým kouzelníkem odmrštěn do bezpečné vzdálenosti. Stařík promnul v dlani krví zamazaný dráp a ušklíbl se. Znovu se otočil k Hance a Sváťovi: „Něco Vítek ale přece jen potřebovat bude. Hm. Prsten mít musí, bez něj by to nešlo. Ale co - i tohle vyřešíme...“

Hanka vykulila oči, když si Demit stáhl z prstu kouzelnický prsten a kroužek vzápětí úplně změnil barvu. Zešedivěl a velice se podobal tomu, který kdysi Hanka našla v písku na pobřeží nedaleko Útulného domova.

Stařík podal kroužek Vítkovi. „Navlékni si ho,“ usmál se na něj uprostřed bojové vřavy. Plam se mihl kolem nich a zahnal zeleného útočníka, který se chystal ukončit trápení vyčerpané Kchuokovy matky.

„Je moc velký,“ namítl Vítek, a aby názorně demonstroval své tvrzení, zkusmo si kroužek nasadil na prsteníček. Vyjekl překvapením, když se prsten přizpůsobil jeho velikosti a rudě se v něm zaleskl nejbližší dračí plamen.

„Labyrintem může projít klidně až příští prázdniny. Školu ale tenhle rošťák potřebuje víc než prase drbání. A ať se učí jazyky. Jednou by mohl být tím, kdo se domluví s lidmi, draky i gryfy. Dohlédněte, až nevyvádí hlouposti.“

„Já nic vyvádět nebudu. Chci se učit!“ odtrhl Vítek oči od svého prstenu a bezelstně pohlédl na bělovlasého kouzelníka.

„Ještě něco, tohle si pořádně schovej,“ podal Demit chlapci své hodinky, „ve škole sice dostaneš nové, ale až dostuduješ, vyzkoušej si ty moje. Jsem si jist, že ti budou k užitku.“

Helara odrazila ve spolupráci s ostatními ochránci gryfího útočníka, který málem dostal Plama, a ohlédla se ke skupince kolem Demita právě ve chvíli, kdy Vítek převzal hodinky a poděkoval.

„Demite!“ vmžiku stála vedle nich. „Co to sakra děláš?!!!“

„Podej mi hůl moci, Helaro.“

„Co máš v úmyslu, ty starej medvěde?“

„Přišel čas na jedno staré dobré kouzlo. Hezky se pak všichni přidejte, aby zabralo.“

Natáhl ruku a jeho přítelkyně mu zdráhavě předala symbol moci ochránců.

 


Zpět Obsah Dále

31.05.2017 16:31