Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Akce

Vron se potěšeně rozhlédl po zvlhlém lese a zamířil ke skrýši s prstenem. Vylovil ho a zastrčil do kapsy. Stále znovu dumal nad tím, jak to, že nic necítí, když se ho dotkne. Ten prsten je zaručeně magický a Hanka také dokáže používat sedmý smysl, tak proč je svým magickým okem nevidí? Co je to za divnou magii?

Pak se přesunul blíž k Útulnému domovu, aby se ujistil, že děti opravdu vyrazí ven. Ani nemusel hlídat dlouho a dočkal se. Usmál se a urychleně vyrazil k rybářské vesnici, aby tam byl co nejdřív. Paula už ho vyhlížela. Vyběhla mu naproti.

„Dnes určitě přijdou všichni sběrači mušlí a jantarů. Myslíte, že se váš plán podaří?“

Pomohl jí uvázat šátek přes neposlušné vlasy a snažil se trochu zklidnit její rozčilení.

„Klid, děvče, nic nesmíme uspěchat. Mělo by to proběhnout velice nenápadně. Já teď vyrazím s lodí a zakotvím v zátoce hned za ohybem. Odtud mě neuvidíš, ale budu tam. Ty se pomalu vydej na pláž a až bude vhodná chvilka, promluv se svými kamarády a pokus se je přesvědčit. Budu čekat celé dopoledne. Kdyby akce selhala, sejdeme se tady zase po obědě. Bude-li hrozit bezprostřední nebezpečí někomu z vás, hoď do vody žlutý kámen. V případě úspěchu, na znamení, že mám čekat své pasažéry, hoď do vody ten černý.“

„Já to všechno přece vím, pamatuji si to od minule. Nemějte strach, pokud kluci a Hanka přijdou, já už je přesvědčím.“

„Dobrá, tak už běž. Uvidíme se po obědě.“

„Jasně,“ zahalekala Paula a seběhla po písku na pláž.

Vron se zatím vydal k lodi, kterou měl zamluvenou u starého rybáře na druhé straně zátoky. Takže dnes by měl mít za sebou ten první, nejtěžší krok, setkat se s dívkou, po které už skoro osm let pátral na rozkaz své paní. Jeho ruka zabloudila k červené stužce, kterou nosil v kapse. Vytáhl ji, navlékl na ni prsten, ale jako obvykle vůbec nic necítil, jen takový zvláštní neklid v duši. Že by něco bylo špatně? Ať tak či tak, do oběda se to asi dozví.

Paula došla až k vodě, sundala sandály a nechala si nohy omývat pěnou neklidného příboje. Občas se shýbla pro kousek jantaru nebo obzvlášť krásnou mušli, konec konců může je pak prodat a koupit něco na zub pro své sourozence. Jak tak prohledávala písek, málem si ani nevšimla, že děti z Útulného domova už dorazily. Počkala si, až se sestra, která je měla na starost, uvelebí na sedátku nad břehem a přestane dávat pozor. Pak se zamíchala mezi chovance. Někteří ji poznali a vyzvídali, jak se teď má. Nespěchala. S každým známým prohodila pár slůvek a ujistila je, že se má docela fajn, protože tu našla svou rodinu, která ji vykoupila. Po chvíli objevila Sváťu a Rafana. Připlížila se až skoro k nim. Když Sváťa zvedl hlavu, vykulil oči. Než stačil něco říct, drcla do Rafana, který právě něco doloval z písku. Ztratil rovnováhu, zaklel a zlostně se otočil.

„Kterej trouba... Paulo, fakt jsi to ty?“ zlostná grimasa se rozpustila v překvapeném úsměvu, „co tu děláš?“

„Sbírám poklady pro svou rodinu a přišla jsem vás pozdravit. Kde máte Hanku?“

Rafanův úsměv zase ztuhl: „Měli jsme průšvih. Nás už pustili, ale ji zatím ne. Nevíme, co s ní je.“

„A do háje! To trochu komplikuje situaci. Co teď?“

„Jakou situaci, co se děje?“

„Pojďte kousek stranou, ať nás ostatní neslyší. Třeba támhle k té haldě chaluh.“

„Fuj tady to smrdí, povídej rychle nebo se mi udělá špatně,“ protestoval proti vybranému místu Sváťa.

Paula jen nad jeho nářky mávla rukou a dřepla si mezi ně.

„Hele, kluci, mám pro vás návrh. Důvěřujete mi?“

„Jaký návrh?“

„Seznámila jsem se se zvláštním člověkem. Říká si Vron a zajímá se o Hanku a o vás dva. Tvrdí, že máte nadání a měli byste chodit do školy. Nabízí vám tu možnost, ale znamenalo by to utéct z ústavu. Tím myslím utéct teď okamžitě a to způsobem, který by všechny přesvědčil, že jste se utopili.“

„Ty bláho, to snad ne. Mně je zle, já nemůžu,“ polekal se Sváťa.

„Nejde to, Paulo, musíme zjistit, co se stalo s Hankou,“ zavrtěl hlavou i Rafan. „Navíc kdo ví, co to je za člověka a co s námi zamýšlí doopravdy. Nezdá se mi, že by někdo cizí jen tak přišel a z ničeho nic nám začal pomáhat. Za tím něco bude.“

„Chceš raději počkat, kdo přijde do Útulného domova a vybere si tě za sluhu? K vojákům nechceš, tak co myslíš, že tě asi čeká? Klukům, co tam s námi byli, slibovali práci v dolech, kde většinou nepřežiješ pět let. Bude tohle to pravé? Sakra, přemýšlej přece trochu, Rafe, ať už tenhle člověk plánuje cokoliv, je to pořád lepší než to, co ti nabídnou sestry. A navíc já mu důvěřuju, mně pomohl víc, než si dovedeš představit.“

„A jak bychom odtud měli utéct?“ vyzvídal opatrně Sváťa.

„Tady na břehu odhodíte pár hadrů a odplavete pokud možno nenápadně směrem támhle k zátoce. Hned za břehem tam kotví loď a čeká na vás.“

„Když já neumím plavat,“ drbal se Sváťa ve vlasech a jeho nervozita viditelně stoupla.

„Vron pošle delfíny, aby vám pomohli k lodi.“

„Delfíny? To mě má uklidnit?“ polkl těžce chlapec.

„Nemůžeme tam Hanku nechat samotnou,“ odporoval stále Rafan a mračil se na neklidného Sváťu.

Paula hlasitě vzdychla: „Jestli mi důvěřuješ, důvěřuj i Vronovi. Jsem přesvědčená, že v tom Hanku nenechá a najde způsob, jak jí také pomoci. Možná mu můžete dát informace, které potřebuje. Kladl mi na srdce, že musím přemluvit Hanku a vás dva, abyste dnes změnili svůj osud.“

Rafan sklonil hlavu do dlaní, zavřel oči a odmlčel se. Paula chtěla něco říct, ale Sváťa se na ni podíval, mírně zavrtěl hlavou a prstem naznačil, že má být zticha. Rozhlédla se, jestli se náhodou někdo nepřiblížil, ale nikoho neviděla. Nechápala, proč má být zticha.

Vtom Rafan zvedl hlavu a podíval se na ni: „Dobrá. Tak já teda souhlasím. Dnes změníme svůj osud. Kdysi jsem přesně tahle slova slyšel ve snu. A já na sny věřím... Ale, Paulo, jestli to špatně dopadne, budu tě chodit po smrti strašit.“

Zakřenila se na něj a kývla: „Fajn, mám tě docela ráda, Rafe, pokud to nevyjde, budu se na tebe těšit.“

„To je dobře, že si oba tak báječně rozumíte, ale já mám děsnej strach! Co s tím mám dělat?“ hořekoval Sváťa a okusoval si nehty.

„Jdi do toho,“ kývla na něj Paula, „já zatím pošlu vzkaz, že jste na cestě.“

„Zkrátka dělej to, co já. Shoď hadry a jdeme se umýt a vykoupat. Jasný?“ zavelel Rafan a Sváťa ho s povzdechem následoval.

Černý kámen zazvonil Vronovi v uších sladkou ozvěnou. Loď se kolébala na neklidných vlnách a poblíž dováděli tři delfíni. Každému z nich hodil rybu na důkaz pozornosti a přátelství. Vysvětlil jim, že nedaleko odtud plavou ve vodě tři lidská mláďata, dva kluci a jedna dívka. Poprosil je, aby je dovedli k lodi a pomohli jim, budou-li mít potíže. Delfíni jako na povel všichni najednou dvakrát vyskočili a pak vyrazili na moře. Vron doufal, že pověsti o tom, jak jsou citliví na vše, co se děje v jejich okolí, jsou pravdivé a že malým uprchlíkům opravdu pomohou. Pak už jen nedočkavě sledoval hladinu moře a čekal na jejich návrat. Byl šťastný, že jeho plán vyšel a gratuloval sám sobě ke skvělému nápadu a provedení. Paní bude jistě spokojena.

 

line

Zpět Obsah Dále

09.08.2016 19:48

Komentáře: